Bratři Lví srdce
Astrid Lindgren
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531344/bmid_bratri-lvi-srdce-65bf597758e7f.jpg
5
836
836
Krásný, nevídaný, strhující příběh odvahy, cti a věrného přátelství, které zvítězilo nad smrtí, zradou a nenávistí, prožili sourozenci Jonatán a Karel zvaný Suchárek. Až ho dočtete, pochopíte, že oba jsou skutečně hodni jména bratři Lví srdce.
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Albatros (ČR)Originální název:
Bröderna Lejonhjärta, 1973
více info...
Přidat komentář
Četla jsem jako malá a teď se k tomu díky nálezu v knihovně rodičů vrátila. Je to opravdové a silné. Napsané chytře, ale zároveň tak, aby to děti chápaly. Žádný snobismus, čirá krása. A navíc je to opravdu dojemné.
Knihu Bratři Lví srdce jsem četl až v dospělém věku. Tehdy byly mé děti ještě malé a zrovna jsme po večerech dočítali Děti z Bullerbynu. Hledal jsem knihu podobnou, hravou, plnou lásky a všedních dětských starostí. Myslel jsem, že tak nějak plynule navážu dílem od stejné autorky Astrid Lindgrenové.
Ach bohové, jak šeredně jsem se zmýlil. Nechápejte mě špatně, kniha o sourozencích Jonatánovi a Karlovi byla svým způsobem naprosto úžasná, ale pochybuji, že by mi ještě někdy běhal tolikrát mráz po zádech.
Dětem jsem nakonec knihu nečetl, asi jsem se bál, aby se i ony nechtěly podívat na "druhou" stranu.
Tahle kniha mě absolutně emočně odstřelila, zvlášť když jsem ji jedním dechem přečetla v dospělosti. Můžu jedině doporučit.
"Z pravěku"
Asi nejlepší kniha od autorky !! Příběh o tom, co může následovat po životě. Dva kluci, jeden život, jeden fantastický příběh a nekonečné možnosti v jiném světě . Jinými slovy každý máme svou Nangijálu :)
K filmu: pěkné zpracování povah hlavních postav, Nangijála byla něco jako "svatyně" , ráj na zemi, to, co ostatním celý život chybělo, co neměli tehdy teď najednou to měli, ale hlavně se setkali s těmi, které by v normálním svetě niķdy neviděli.
Krásné, ale smutné. Knihu jsem četla dětem a chvílemi jsem váhala, jestli číst dál. Děti jí ale vnímaly jinak, pro ně to bylo dobrodružství a vyprávění o tom, že smrtí nic nekončí.
(SPOILER)
Knihu jsem četl až jako dospělý, kdy možná unaven životem střídám dětské knihy s knihami pro mládež.
Od samého začátku jsem váhal, má-li se příběh brát doslova, nebo je-li to jen závěrečné snění Karla před smrtí, představa toho, co by rád prožil, kdyby to bylo možné. A závěr mě přesvědčil, že to bylo opravdu jen snění, protože kdyby ne, oba bratři by "nezemřeli podruhé". Jonatán zemřel a Karel také, jen si před svojí smrtí vybájil příběh, ve kterém je zdravý a se svým bratrem. Děsně smutné.
Pak jsem si o knize četl na internetu a zjistil, že ji doprovázely kontroverse, nebyla vydávána. Nepřekvapuje mě to, i když si myslím, že vydávána být měla.
Následně jsem si přečetl všechny komentáře zde. Hodně mě překvapil jeden, ve kterém se píše o autorském komentáři AL (který v mé knize nebyl) - přesně tak jsem to vnímal! A i proto nemohu souhlasit se všemi, kdo se podivují "závěrečné sebevraždě" - jinak to prostě skončit nemohlo, než že se Karel zbavil strachu ze smrti.
A trochu se podivuji těm, kteří nadhazují, že v jejich dětství możná kniha nevyšla - není těžké zjistit si datum prvního vydání.
*****
Velice, velice hezké.
Příběh je strhující a zajímavě prostý, čistý, bez odboček, zajímavostí a postranních zápletek, které mě ve fantasy literatuře ruší a odvádějí od středu sdělení. Tento příběh se spoléhá jen sám na sebe. Zároveň zanechává otázky po svém významu. V hlavě se mi stále častěji ozývalo slovo mýtus. Černo bílá polarizace (dobro a zlo), strohost a čistota vyprávění jako vysoustruhovaného z jednoho kusu, děj sahající mimo oblast života. A ústřední dvojice, kdy jeden chlapec je dokonalý jako Ježíš (a také se obětuje) a druhý je jeho kopie, pouze s přidaným lidským rysem: s nedokonalostí. Mimo to pokládám knihu za dobrý prostředek, jak ukázat dětem, co je to politická tyranie a policejní stát. Jsou zobrazeny velmi názorně: policie může kdykoliv vtrhnout do domácnosti a její násilí není ničím omezeno; vůdce pořádá velká shromáždění s povinnou účastí, na kterých zastrašuje posluchače, vyžaduje od nich projevy souhlasu a kritika je trestána na místě a bez soudu; rozhodnutí vůdce jsou vykonána bez diskuze; volby neexistují atd. Kdybych chtěla osmiletému dítěti ukázat, co je teror, zkusila bych na to jít přes tenhle čtenářský zážitek.
Doporučuji vydání z roku 2013, kniha je proti vydání z roku 1992 větší a krásné černobílé ilustrace více vyniknou, protože v novějším vydání jsou na celou stránku.
(SPOILER) Jak dítě jsem ten příběh neznala, až jako dospělá jsem jeho úryvek slyšela jako rozhlasovou hru v rádiu. Tehdy mě moc zaujal, bylo to napínavé a pěkně psané... když o hodně později kniha vyšla, pořídila jsem si ji. Co k ní říct - rozhodně ji dětem číst nebudu, je opravdu až pro mládež (ponechám stranou, jestli si k ní mládež najde cestu) nebo pro dospělé. Malí by to nechápali nebo neprožili tak, jako ti, co si už dokážou ztrátu a odchod ze života jinam představit. Ilustrace jsou krásné, samotný příběh je drsná pohádka se špatným koncem (jak se to vezme, dobro zvítězilo za cenu mnohých ztrát, umírá se tu hodně a neustále - zvířata i lidi). Protože mi šel vypravěč na nervy, jak pořád dokola omílal své nedostatky, ubrala jsem jednu hvězdu.
Zásadní kniha pro děti s tématem smrti. Dětem, které mají strach z toho, co bude po smrti, přináší naději. Krásný příběh o bratrské lásce a odvaze postavit se zlu.
(SPOILER) Kniha mi přišla velice dojemná, ale svým způsobem i krásná a zajímavá, je zvláštní jak někdo dokáže popsat smrt tak krásně a tak, že je přijatelná i pro mladší čtenáře. Posmrtný život jak byl vykreslený je vskutku zajímavý a pestrý od první pohody hned na začátku až po konečné strategické souboje a úniky na konci. Kniha mě zaujala hned od začátlu a až do konce mě nepustila. Kromě zajímavě zpracovaného témata jsou zde i zajímavé ilustrace, někdy i temnější, ale i přesto nádherné.
Čtu tuto knihu už poněkolikáté ve škole s páťáky, 10-11 letými dětmi. Jsou z knihy nadšeni (viz komentáře estheruše... a neluše...). Téma smrti, boje dobra se zlem, zrady a odvahy je pro děti velmi přitažlivé. Příběh má velmi zajímavý přesah do současnosti, vyvolává mnoho otázek, podnětů k zamyšlení i námětů pro zajímavé rozhovory a diskuze. Díky, paní Astrid...
Nikdy by mě nenapadlo vymyslet něco takového. Je to nádherný příběh o dvou bratrech. Je to taky trochu strašidelné. Hlavně některé obrázky. Jsou tam zajímavá jména jako třeba Katla a Tengil. Myslím že je to kniha spíš pro starší děti a dospělé. Rozhodně doporučuji si tuto knihu přečíst. :)
Tahle kniha mě moooooc bavila, občas byla veselá, strašidelná i smutná. V žádných knihách, které jsem četla, nebylo tolik dobrodružství jako tady. Nemohla jsem vydržet, co se bude dít v dalších příbězích (kapitolách) tak jsem četla dál. Knihu jsem měla rychle přečtenou. No prostě SKVĚLÁ KNIHA!!! Doporučuji přečíst :)
Spoiler: Začátek knížky vás úplně rozseká, velmi smutné, ale nádherně napsané. Samotný příběh v Nangijale je dobrodružný, krásně vykreslené charaktery postav, i když pohádková knížka, ne všechno v ní je a dopadne pohádkově. Ale opravdu smekám před paní Lindgrenovou, jak se vyrovnala s tak obtížným tématem jako je smrt, tím spíše v dětských očích.
Vlastní příběh bratrů se mi líbil. V mnohém mi připomínal příběhy z Letopisů Narnie. To, co se mi určitě nelíbilo, byl konec. Komentuji to jako křesťan, který má naději na věčný život, kde už nebude pláč a bolest a strach a nemoc... V čem byla autorka ukotvená, netuším, možná v ničem. Takže existují i jiné povedené příběhy, ale není tam takový podivný konec; tuto knihu bych svým dětem nepodsouval.
Pohádka o životě a smrti.
O odvaze a statečnosti.
Příběh pro děti, ale vlastně by mě zajímalo, jak si ho dětská dušička přebere.
Já se přiznám, že si nejsem úplně jistá, jestli bych ho dětem četla.
Jako s pohádkou pro dospělé s ním ale nemám problém a jsem ráda, že jsem poznala Astrid Lindgren zase trochu jinak, než jak ji znám.
Tyjo, asi mi došla slova.. Když jsem knihu četla poprvé jako dítě, zhltla jsem ji na jeden zátah. Teď už jsem si příběh vůbec nepamatovala, ale pocit a vzpomínka na prolité slzy zůstala. S odstupem času a mnoha lety navíc mě závěr úplně rozbil. Jsem tak moc v rozpacích, že bych nedokázala objektivně dát hvězdičky. Nechám tedy mé první hodnocení.....
Štítky knihy
přátelství smrt pro děti zfilmováno švédská literatura sourozenci dobrodružství diktatura odvahaAutorovy další knížky
| 1962 |  Děti z Bullerbynu |
| 2001 | Bratři Lví srdce |
| 2007 | Ronja, dcera loupežníka |
| 1998 | My z ostrova Saltkråkan |
| 2007 | Karkulín ze střechy |
(SPOILER) Knihu jsem poprvé četla na prvním stupni základní školy, od té doby uplynulo už hodně času. Vzpomínám si, že se mi příběh o dvou bratrech, Jonatánovi a Karlovi Lví srdce, líbil, ale už jsem si ho moc nepamatovala. Na knížku jsem několikrát narazila v knihovně, a proto jsem se pustila do čtení znovu.
Příběh je dobře vyprávěn a lehce se čte. Je to pohádka s dobrým koncem, zlo je poraženo (za oběť padnou i kladní hrdinové - např. Matyáš a Hubert), ale má to velký přesah – je to o životě po životě, o vztazích a o odvaze. Moc se mi líbil bratrský vztah, byla z něj cítit láska, pevnost a blízkost. Mladší Suchárek vzhlížel ke staršímu Jonatánovi, a ten ho ochraňoval. „A seděl jsem vedle něj, držel jsem ho za ruku a cítil jsem, jak je silný a hodný a že nic není vlastně tak nebezpečné, když je se mnou.“ (str.159) A taky bylo ukázáno, že i kluci pláčou, a je to dobře! I já měla u některých scén na krajíčku. „Neplač, maminko! Uvidíme se v Nangijale!“ (str.15) Tohle mě jako maminku dvou malých dětí zasáhlo. „A pode mnou byla taková hloubka, že se mi zatajil dech. Jestli skočíme, bude jisté, že se do Nangilimy dostaneme oba. Žádný z nás nebude muset být sám, trápit se, brečet a mít strach.“ (str.158) Oblíbila jsem si i postavu dědečka Matyáše, a Pírka s Hromem.
Zajímavé byly černobílé ilustrace Františka Skály ml., které někdy působily ne jen tajemně, ale i trochu děsivě.
Četla jsem vydání z roku 1992 bez autorského komentáře, po přečtení jeho části v komentáři zde na databázi dostal konec příběhu hlubší význam (vyvolal ve mě ještě hlubší pocit), než jsem z něj měla po dočtení.
Rozhodně doporučuji k přečtení, nejen malým, ale i velkým.