Bratři Lví srdce
Astrid Lindgren
Krásný, nevídaný, strhující příběh odvahy, cti a věrného přátelství, které zvítězilo nad smrtí, zradou a nenávistí, prožili sourozenci Jonatán a Karel zvaný Suchárek. Až ho dočtete, pochopíte, že oba jsou skutečně hodni jména bratři Lví srdce.
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Albatros (ČR)Originální název:
Bröderna Lejonhjärta, 1973
více info...
Přidat komentář
My jsme taky takoví "Bratři lví srdce", kteří při sobě stojí, ať se děje, co se děje. A tahle nádherná kniha o bratrské lásce, ale také výpravná kniha, kterou ale spíš my bereme jako poslaní, aby sourozenci stáli vždy při sobě, je opravdu vyjímečný svazek.. ...No, když pomyslíme na to, jak Jonatán ochraňoval Suchárka, nevíme, nevíme, jestli bychom to také tak svedli :-) Mimochodem jediná kniha, kterou jeden z nás přečetl za jedý den, a která má nad sto stran. To už mluví za vše.
Kniha je úžasně napínavá a čtivá, moc jsem si ji užila. Jediné mínus je fakt, že je podle mě až příliš smutná. V podstatě celé je to o smrti, což podle mě není úplně nejvhodnější téma pro děti. Párkrát jsem u toho i brečela. Jinak rozhodně doporučuji!
Knížku jsem milovala v dětství a miluju ji pořád. Krásně vykouzlený svět - co bude po tom až umřeme - mě úplně okouzlil a jednou se doufám taky podívám do Třešňového údolí :-)
A všem těm, co tu píšou v komentářích jak mohla knížka skončit sebevraždou, bych chtěla doporučit knížku přečíst znovu a pořádně, protože když umřete v Nangijale, dostanete se přeci do Nangilimi!
Prostě co dodat. Četla jsem ji jako rereading a je furt stejně úžasná a silná. Úplně si neumím představit, že bych ji četla v osmi. Bratry jsem měla oba dva moc ráda, vlastně všechny jsem měla moc ráda. Mínus je, že jsem se vůbec nedozvěděla, kdo vlastně Tengil je. Avšak jak už jsem říkala, připadá mi, že je knížka moc drsná a nebojí se zabíjet, takže v osmi bych to radši nečetla... Začátek byl trochu pomalejší a musela jsem se k němu nutit.
Nechápu to vysoké hodnocení této pro mě zcela zmatené a mimo knihy. Celou dobu jsem se musela ptát - a co maminka? To je snad nabádání k sebevraždě nebo co, celá kniha:) Následný příběh o ohrožení bájné země je tak placatý a nudný, že vůbec nechápu, jak mohla tuto knihu napsat tak slvělá spisovatelka. Pro mě naprosto zbytečná, zavádějící a nezáživná kniha. Asi jsem ji zkrátka nepochopila...
Knihu jsem četla jako dítě a moc se mi tenkrát líbila. Přesto že začíná smrtí je plná naděje, že něco bude i po smrti.
I přesto, že jde o dětskou knihu, nikdy jsem v mládí na Bratry Lví srdce nenarazil a ani o nich neslyšel. Od Lindgrenové toho přitom ději čtou tolik - Děti z Bullerbynu, Ronja, Saltkrakan... ale tato kniha se mi zdá lehce opomíjená. A to je obrovská škoda. Ano, jde občas o drsné čtení a není to rozhodně pro začínající čtenáře, ale už dlouho jsem se při čtení dětské knížky tak nebavil, jako právě u Bratrů. Možná je to díky právě tomu faktu, že (na rozdíl od jiné dětské četby) nikdy nevíte, zda vše skončí dobře.
Je to poněkud odlišná kknížka, narozdíl od takových těch tradičních dětských pohádek, ale moc se mi líbila. Astrid Lindgrenová je totiž podle mě spisovatelka, která si zaslouží obdiv a úctu.
Trochu netradiční dětská knížka, vzhledem k tomu, že se tolik točí okolo smrti, ale na druhou stranu si myslím, že je to právě ten typ knihy, který dokáže utěšit, dojmout a dát naději v těžkých časech. Připomněla mi Malého prince. Krásný příběh o odvaze, bratrské lásce a přátelství až za hrob.
Astrid uměla psát nádherné lidské příběhy i tenhle "bratří" musí chytit za srdce každého malého lva (či lvici:)
Krásné a temné zároveň (včetně přebalu).
Originální příběh, neobvyklé téma - mystické, dojímavé a při tom dobrodružně napínavé, vyzdvihující bezpodmínečnou lásku, laskavost, statečnost, empatii. Kniha, která může podpořit dětskou fantazii, a nejen tu.
Přestože jsem strávila jeden den s bratry Lví srdce v tajemné Nangijale, kde ještě vládnou časy ohníčků a pohádek, nevím které věkové kategorii bych knihu doporučila. Pro mě moc fantaskní a konec hodně překombinovaný. Snad tím spisovatelka chtěla vyzdvihnout obětavou, nekonečnou bratrskou lásku. A nevím, zda bych četla jako dítě.
Nejsem cílovou skupinou čtenářů, respektuji 92% na Databázi a zůstávám tentokrát u českých autorů. Ale...
Naděje umírá poslední, takže: Nashledanou u Zlatého kohouta nebo v Třešňovém údolí...? Mě hledejte v Tulipánové zahradě ... :-)
Obdivuji statečný počin autorky, která zvolila velmi neobvyklé téma pro dětskou knihu.
P.S: Ale jméno Jonatán budu já mít navždy spojené se psem paní Kadrnožkové :-)
Knihu mi doporučila má známá z Dánska, která říkala, že tato kniha je tam velmi populární, protože se díky ní děti dozvědí více o smrti. Upřímně, nevím, zda bych jako dítě byla schopná tuto knihu přečíst. Myslím, že pro děti je to velice silný příběh, který v tak brzkém věku úplně nepochopí, stejně jako to, že po smrti existují jiné světy...toť otázka i pro dospěláka (-:
Tak jsem dočetla, otřela slzy z očí, přelítla, co kdo zde už napsal přede mnou... a můžeme si to tedy spočítat:
5/5 za odvahu, s kterou A.L. vnesla do dětské literatury téma smrti v dobách, kdy něco takového bylo skoro nemyslitelné. Kolik podobných knížek pro tuto věkovou kategorii znáte? Já ani jednu.
4,5/5 za solidní dobrodružný příběh
3/5 za fakt, že si ani jeden z bratrů nikdy nevzpomněl na maminku, jak jí tam na zemi asi je, když ztratila obě děti.
5/5 za dávku emocí, která dokázala rozbrečet i životem omlácenou čtenářku v /na louskání Astrid Lindgrenové/ poměrně pokročilém věku.
3/5 za ukončení, na něž mám stejný názor jako níže Reader.007. Neb sebevražda, která v jistých situacích určitě může být řešením, tady opravdu vyšla jen jako únik před problémy. Stačil by maličký posun a vše mohlo vyznít docela jinak.
Takže za 4 hvězdy mi přijde OK :-)
Četla jsem už někdy před 15 lety na základce. Nedokážu sice už přesně popsat děj, ale pamatuji si, jak jsem knihu četla dlouho do noci a po tvářích se mi řinuly slzy... Konec byl pro mě hodně náročný a několik dní jsem na příběh nemohla přestat myslet. Kniha mi tehdy hodně dala a už nějakou dobu přemýšlím, že ji přečtu znovu, abych zkusila, zda mě dokáže oslovit i dnes. Určitě doporučuji.
Braty Lví srdce jsem četla jako dítě a pak ještě asi dvakrát jako puberťák a skoro dospělá. Vždycky jsem se ji v podstatě celou probrečela. Astrid Lindgrenová v této knize nádherně nakládá s problematikou smrti, nabízí na ni úplně jiný pohled, který mě oslovil už jako dítě při prvním čtení.
Kniha je neuvěřitelně dojemná, čtivá, napínavá, děsivá, optimistická a pro mě opravdu zamilovaná. Chystám se přečíst si ji znovu, teď už jako dospělák, a jsem moc zvědavá, jak na mě v další etapě mého života bude působit.
Jedna z mých nejoblíbenějších dětských knih, která mě přivedla k zájmu o fantasy. Jako dítěti mi příliš smutná nepřišla, smrt bratrů mi tehdy přišla pouze jako začátek dobrodružství. Dneska je to pro mě z pohledu rodiče jedna z nejsmutnějších ale pořád jedna z nejpěknějších dětských knížek.
Můj oblíbený příběh, který jsem četla až v dospělém věku a hned si ho zamilovala pro jeho zvláštní kouzlo, poetiku i přesah obyčejné dětské knihy. Vlastně ani nevím, jak bych na ni jako dítě reagovala. Přeci jen, příběh, kde hlavní hrdinové umírají hned na první stránce a stejnou cestou vyprávění i opouštějí, nepůsobí zrovna povzbudivě. Takhle se ale ke knize čas od času vracím a užívám si tu zvláštní atmosféru a lehce neklidný pocit, kterou příběh vyvolává.
Štítky knihy
přátelství smrt pro děti zfilmováno švédská literatura sourozenci dobrodružství diktatura odvahaAutorovy další knížky
1962 | Děti z Bullerbynu |
2001 | Bratři Lví srdce |
2007 | Ronja, dcera loupežníka |
1998 | My z ostrova Saltkråkan |
2007 | Karkulín ze střechy |
(SPOILER) Na knihu jsem náhodou narazila při četbě Clona od Björka. Byla jsem zvědavá, hlavně když jsem následně četla komentáře co jsou tu uvedené.
Nepopírám, že děj je napínavý a dobře čtivý, ale číst to dětem před spaním?!?
Ve Cloně dějovou stopu trochu autor naznačil, takže jsem věděla, že Bratři Lví srdce umřou, ale nenapadlo mě že během prvních 10 stránek! A nakonci znovu!
Jako fakt?!? Fajn na začátku Karel neměl na vybranou a jeho bráška taky ne když se ho snažil zachránit, ale nakonci je to spíš útěk obou dvou jen z těžké situace. Děti je vám ouvej, v pohodě,v Nangiliami vám bude bezva! Trošku "jednoduché" řešení problémů, nemyslíte?
Kdybych to měla shrnout, je knížku krásně napsaná pohádka pro dospělé. Dětem bych tím nemátla hlavu. Už tak ji mají přeplácanou internetem.