Bretaňské poměry
Jean-Luc Bannalec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491079/mid_bretanske-pomery-lIv-491079.jpeg
4
450
450
Případy komisaře Dupina série
1. díl >
První případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa. V malebné pobřežní vesničce je jednoho horkého červencového rána nalezen zavražděný stařičký majitel slavného hotelu. Komisař Georges Dupin se v bretaňské letní idylce záhy dostává na stoupu podivuhodného tajemství…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2021
,
Kalibr
Originální název:
Bretonische Verhältnisse, 2012
více info...
Přidat komentář
Až na ten pomalejší začátek, u kterého jsem přemýšlela, jestli jsem sáhla po správné knize, se jednalo o zajímavou detektivku ve stylu, který mám ráda. Případ se odehrává v pouhých čtyřech dnech a komisař Dupin pátrá především formou rozhovorů se svědky. Příjemné a zajímavé čtení - hlavně co se týče umění. Jen to prostředí mi není blízké, ale snad si zvyknu :-)
Ospalá detektivka z ospalého bretaňského městečka. Kladně hodnotím osobnost detektiva, zajímavé prostředí (Bretaň, kavárny, obrazy), způsob vyšetřování a absenci potoků krve a opilých detektivů.
Nemám rád Francii, francouze, víceméně nic francouzského, a stejně tak mi může být ukradená celá Bretaň (i když místní mají možná ke zbytku Francie podobný vztah jako já). A přesto pro mě tahle detektivka byla moc příjemné překvapení. Takže jsem hned pořídil další díl a brzo přijde na řadu. Komisař Dupin mě prostě bavil :-)
Pro mě velké zjevení a dobrá zábava.
Moje milovaná Bretaň, zajímavá zápletka, neotřelé vyšetřovací postupy, lehce neuchopitelný detektiv.
V dobrém doslova zjevení.
Tato kniha se mi právě z výše uvedených důvodů hodně líbila.
Hltavě jsem se vrhla na další a další, abych posléze zjistila, že postava komisaře Dupina (a koneckonců ani ostatních) se nikam neposouvá, zápletky se začínají plést, co bylo zajímavé se stává nudným a rutinním...
Prostě pro mě u tohoto autora platí - 3x a dost.
Vlastně nevím proč jsem čekala takového bretaňského Hercula Poirota. :-) Takže jsem se chvilku srovnávala s tím, že hlavní detektiv používá mobil a nosí džíny. Vlastně se mi to líbilo, nemám tomu co vytknout, jen si nejsem jistá, jestli si příběh budu za pár měsíců pamatovat. Každopádně když nebudu mít co číst (haha), nebudu se rozpakovat sáhnout po dalším díle nekomplikované detektivky, kde hlavní vyšetřovatel není žádný superman a příjemně se u ní relaxuje.
Velmi uhlazená detektivka, která mi připoměla maigretovky. Komisař Dupin tráví třetinu času povídáním si s podezřelými a další dvě třetiny procházkami po malebném bretaňském městečku a sezením v kavárnách. Vyprávění je pomalé, ale rytmické jako příboj a bylo příjemné nechat se jím ukolébat.
Příjemná detektivka. Ze začátku jsem se bála, že se mi bude špatně orientovat ve francouzských jménech (nejsem zrovna s francouzštinou blízký kamarád), ale ukázalo se, že je to zbytečné. Postav je přiměřené množství a jsou snadno zapamatovatelné, děj má spád, prostředí je zajímavé a hezky vylíčené, s atmosférou. Určitě si přečtu i další díly.
Už léta se do Bretaně chystám. Dnes, v době, kdy mě vláda ruku v ruce s koronavirem s bídou pustí do nejbližšího obchodu s potravinami, jde o milou ochutnávku aktuálně absolutně nedostupného prostředí. Z knihy mám příjemný dojem, převažoval pocit mé přímé přítomnosti na všech těch turisticky atraktivních místech, včetně dráždění chuťových buněk v místních restauracích, i pocity setkávání se zajímavými, svéráznými postavami, dokonce i se starou malířskou partou, jejíž sláva má teprve přijít.
80 % (doposud 128 hodnocení s průměrem 78 %).
I pro mě to byla poklidná klasická detektivka. Díky komentářům jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Nedá mi to a do svého komentu přidávám kousek, co mě pobavil: Kadegovi bylo asi pětatřicet, měl podsaditou postavu a kulatý, téměř dětský obličej, poněkud odstávající uši a na hlavě velkou lysinu. A považoval se za neodolatelného.
To byla ale pěkná detektivka! Fakt. "Bretaňské poměry" mi půjčil jeden dlouholetý kamarád (kterému tímto moc děkuji) a musím mu dát za pravdu, četlo se to tak nějak s lehkostí a skoro samo. Žádné drastické scény, žádné potoky krve, jen taková obyčejná vraždička na francouzském venkově.
Neumím přesně identifikovat čím to je, ale atmosféra knížky na mě působí jakoby to ani nebyl příběh ze současnosti. A dokonce mi něčím připomíná styl Agathy Christie.... Ten klid Bretaňské vesnice.... její obyvatelé.... Nejsem vůbec žádný velký frankofil, ale Bretaň má jistě své kouzlo. Myslím, že se ke komisaři Dupinovi ještě vrátím, protože mu to vyšetřování jde moc hezky.
A jako bonus jsem objevila jedno moc pěkné bretaňské přísloví: "Klidné moře neudělá z nikoho dobrého námořníka"
Rázovitá Bretaň, moře, slunce, nádherné divoké pobřeží, městečko malířů a mlýnů Pont Aven, Paul Gauguin, chytlavá zápletka, pro mě prostě výborná detektivka, která se naprosto strefila do mého vkusu.
Svérázný komisař Dupin a jeho ještě svéráznější způsob pátrání mi učaroval, a když se během čtení ještě projdete prostřednictvím Street View po nábřeží města Concarneau nebo uličkami městečka Pont Aven, které leží střídavě na břehu řeky nebo mořského zálivu podle aktuálního stavu přílivu (kdysi před lety jsem zde byla, o to víc mě to vše chytlo), bude zážitek úplný. A protože se děj odehrává na mnoha konkrétních místech, které autor s takovým porozuměním a láskou popisuje, můžete je všechna za pomoci Google maps navštívit. Po dočtení jsem ještě otevřela příslušné "malířské" weby a nahlédla do Pijoanových Dějin umění…
Jen pozor, kniha není pro milovníky divokých akčních thrillerů. Připomnělo mi spíš klidnou atmosféru některých detektivních příběhů Agathy Christie.
.... " Tak já ti Karlí nevím ..." jsem na tom jako Jiřina Bohdalová v jedné letité scénce s telofenem , ale k věci: už potřetí jsem otevřela knihu Bretaňské poměry a dočtu tak na 80. stránku - kniha mě zase nebere. Nemám ráda krváky a brutalitu, to mi vyhovuje, že tady není, ale chybí nějaký spád. Tak já nevím ... číst neb nečíst dál? Dostaví se něco, co mě zaujme? Na DB knih jsou celkem kladné ohlasy, ale za mne nevím??? Jsem divná?
Klasická, pohodová detektivka. Žádně potoky krve, strohé vyšetřovací metody. Chvilkami nuda, ale ono to k tomu i patří. Nebojte se jí :-)))
Tato detektivka od Bannaleca patří k nejlepším... nečekejte krváky a akci, spíš neustálé popíjení kafe :-)
Velmi klidná detektivka z Bretaně. Žádné strhující tempo, žádné hromady mrtvol nebo litry krve. Pátrání je založené na shánění informací a přemýšlení inspektora Dupina, který bez kofeinu a jídla nedokáže vydržet příliš dlouho. Nádherně vykreslené prostředí přírody Bretaně a malebných městeček u moře. Dobré čtení.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bretaňské poměry |
| 2015 |  Bretaňský příboj |
| 2018 | Bretaňský příliv |
| 2017 | Bretaňská pýcha |
| 2016 | Bretaňské zlato |
Ani nizke hodnoceni mě od knizky neodradilo, ale zadna slava se nekonala. Chovani detektiva Dupina se mi moc nelíbilo, vadilo mi obšírné popisování okolí...na mě moc omáčky...a vyšetřování takové nijaké. Zapletka zajímavá, ale ve vyšetřování mi chybělo napeti, ctenare trochu zapojit, od začátku byl motiv jasný, byl to pro me slabý proud...takova nuda v Bretani :-) konec kritiky, detektivovi Dupinovi dávám ještě šanci :-)