Bretaňské poměry
Jean-Luc Bannalec (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491079/mid_bretanske-pomery-lIv-491079.jpeg
4
450
450
Případy komisaře Dupina série
1. díl >
První případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa. V malebné pobřežní vesničce je jednoho horkého červencového rána nalezen zavražděný stařičký majitel slavného hotelu. Komisař Georges Dupin se v bretaňské letní idylce záhy dostává na stoupu podivuhodného tajemství…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2021
,
Kalibr
Originální název:
Bretonische Verhältnisse, 2012
více info...
Přidat komentář
Pohodová klasická detektivka je dobrou volbou pro čtení před spaním. Děj nepříliš spěchá, spíše volně plyne, hlavního padoucha odhadneme záhy. Komisař Dupin s námi putuje a představuje nám krásnou bretaňskou krajinu, vesničky a městečka i rázovité obyvatele. Takže jako pozvánka na dovolenou perfektní, v druhé půlce mě to začínalo štvát, neboť popisy jsou sáhodlouhé.
Toto je klasická, v podstatě staromódní detektivka. To je plus pro ty čtenáře, kteří dávají přednost právě této variantě detektivky. Další plus je zasazení do zajímavého prostředí. Jistým mínusem pak je, že autor popisuje Bretaň tak lákavě, že by se tam člověk zajel hned podívat. Což už ale není tak jednoduché.
Také se mi moc líbí poklidné plynutí děje a v průběhu řešení případů nádherně vykreslené prostředí :))
Příjemná klasická detektivka, poklidný děj, žádné potoky krve ani šílení psychopati, naopak plynule probíhající vyšetřování doplněné rozumnými úsudky a potřebnou intuicí. Komisař Dupin se mi z počátku nejevil zrovna jako sympaťák, chvíli mi trvalo než jsem mu přišel na chuť, ale pak už tomu nechybělo vůbec nic. Úplná špice to sice není, ale více než dobré počtení rozhodně ano.
Kdo má rád klasické detektivky , vůni kávy, croissantů a nevadí mu (krátké) popisy francouzských městeček a jejich okolí - mně vyloženě okouzlily, ten ať sáhne po téhle knížce. Nebude zklamaný. Já osobně se po jejím přečtení chystám na celou sérii.
Vůbec nevím, proč jsem se čtením bretaňské série s komisařem Dupinem tak dlouho otálela, když jejích šest dílů mám dávno v knihovně (a určitě si pořídím i zbývající). Po delší době jsem totiž při čtení detektivky (protože tohle je skutečná detektivka) zažívala pohodu a přitom i napětí, čekala jsem na rozluštění případu a přitom si užívala i osobní vzpomínky na úžasnou Bretaň, usmívala se při neotřelých nápadech a myšlenkách neortodoxního komisaře Dupina a přitom si představovala jak neochvějně vytáčí svého šéfa a užívá si výtečnou kávu a skvělé jídlo.
I když případ není bůhvíjak komplikovaný, vůbec to nevadí, autor si je toho vědom a nesnaží se ho zbytečně natahovat na příliš mnoho stránek.
Moc se mi to líbí, dávám za čtyři, doporučuji a dávám do Výzvy pro Dupinovou zálibu v nesčetných šálcích silné kávy :-)
Krásná klasická oddychová detektivka. Hlavní postava se mi moc líbí, děj je více než uvěřitelný a hlavně dokonale zamotaný. Žádný mrazivý krvavý thriller, žádné dech beroucí honičky, pěkně pomaličku polehoučku se dává zločinná skládačka dohromady. Tato knížka byla pro mě nejen čtenářskou lahůdkou za plný počet, ale i lákavou inspirací k četbě dalšího dílu.
Detektivní příběhy klasického střihu v kombinaci s bretaňskými reáliemi (krajina, historie, moře, architektura, zvyky, povaha lidí, jazyk, jídlo...) dělají z této série velmi atraktivní záležitost. Moje již pátá kniha (čtu je napřeskáčku) a jako u ostatních někde mezi spokojeností a nadšením.
Komisař Dupin přeložený z Paříže za trest do Bretaně mi byl sympatický. Místo činu bylo přiblíženo s velkou mírou autenticity a na popisovaná jídla a vína jsem měl doopravdy chuť. Dávám 4,3 hvězdy, tedy zaokrouhluji na čtyři celé. Určitě budu v sérii pokračovat.
A ještě navíc komisař pije kafe po hektolitrech, takže knížka splňuje 18. úkol ČV 2022.
Tak dočteno. Tuhle sérii jsem měla v hledáčku už hodně dlouho. Až letošní výzva mě přiměla, abych ji konečně začala číst. Mám ráda detektivky i Francii, ale toto bylo nekonečné. Četla jsem hodně dlouho. Nebylo zde nic, co by mě motivovalo ke čtení. Je to strašně zdlouhavé. Nepopírám, že popisy Bretaně jsou krásné, ale když budu chtít vědět, jak to tam vypadá, tak si přečtu cestopis. Od detektivního románu čekám něco jiného. Nevím, zda budu mít odvahu číst další díly. Pokud ano, tak ale určitě ne teď.
(19. 1. 22 - 1 549 - 4)
Čtenářskou výzvu často používám jako takový poslední impuls u knih, které jsem měl už delší dobu v hledáčku. To byl i případ této bretaňské série. Chtěl jsem něco pohodového od Francouze, protože jsem měl pocit, že to nejlepší z této kategorie píšou Angličané Mayle a Walker. A nezklamal jsem se. Teda tou pohodou, protože nakonec to francouzské jméno je jen pseudonym německého autora. Ukázalo se, že pro udržení napětí není třeba potoků krve. Děj včetně závěrečného řešení se vyvíjí logicky bez nějakých násilných zvratů. Určitě se k této sérii vrátím, zvlášť když vidím , že další díly mají ještě mnohem vyšší hodnocení.
Klasická detektivka ve stylu Holmese , později Maigreta a nyní tedy Dupina. Velice dobré čtení! Těším se na další jeho případy.
Jsem v půlce a od rozhodnutí knihu odložit mě zabránily předchozí komentáře, vás kteří jste knihu dočetli. Pomalé, napětí na druhé straně textu knihu opustilo také. Jediné co se mi líbí je moje a komisařova láska ke kávě. No a nakonec to dobře dopadne
Celkem příjemná kriminální jednohubka z malebného přímořského prostředí - jednoho z městeček, které si tolik oblíbili modernizující malíři. Taková svého druhu reportáž z kruté rodinné tragédie. Vztahy v té rodině byly dlouho na pováženou a je zvláštní, že se tam něco nestalo už dávno. Komisař opravdu není týmový hráč a spolupráce s ním musí být opravdové martyrium. Uvidíme, jestli se v dalších dílech ukáže i nějaká jeho lidštější stránka. Snad ho do té doby nezradí srdce po těch vědrech kávy, co vypije každý den.
Taková relativně příjemná oddychovka. Komisař je jak už tomu bývá sólista a půlku vyšetřování stráví popíjením kávy. Zápletka nebyla příliš nečekaná, nebylo těžké odhalit, kdo za tím stál. A ty překlepy v knížce...
V Bretani se žije pomalu a každá činnost má svůj čas. Komisař Dupin je zjevně sólista a kolegy využívá podle svého uvážení k dílčím činnostem.
Děj knihy plynul příjemně pomalu a pro mě to byla oddychová četba. Jsem spokojený s popisy krajiny, také zapojení historie a místopisu vnímám jako zajímavé. Docela rád bych se jel do těch míst podívat, zatím jsem si to jen našel na mapě.
Takže další díl si určitě nenechám ujít.
Začátek knihy byl pomalejší,ale pak se trošku rozjelo.Knížka nebyla špatná,jenom není to docela muj žánr.Mám ještě jeden díl,tak uvidím.
Nejdřív jsem si přečetla komentáře, tak jsem nic moc neočekávala - a nebyla jsem zklamaná, že jsem taky nic moc nedostala... Mám ale půjčené i další díly, tak snad... ;-)
První díl mě nijak zvlášť nenadchnul, ale zas tak špatné čtení to určitě nebylo.
Poklidné pátrání, krásné prostředí, svérázné postav(ičk)y a zajímavé informace o známých malířích. Hospůdky a kavárny vypadaly lákavě, ale množství petit café zkonzumovaných denně komisařem Dupinem mě fascinovalo. Zápletka netradiční, velmi barevná; závěrečný rozhovor s prefektem mě nepotěšil. Překlad mi občas připadal neadekvátní, možná to bylo dáno i výskytem překlepů, špatných vazeb a pádů.
Komisař Dupin má smůlu - poté, co jsem objevila jeho národního kolegu Adamsberga, mám trochu jiná měřítka. Přesto doporučuju, já sama určitě zkusím ještě nějaký díl této série.
"Světlo, které se teď večer proměňovalo, působilo přímo magicky. Barvy byly kouzelné, vše zářilo intenzivně, teple a měkce současně. Zlatě. Vypadalo to, jako by se slunce rozhodlo, že v posledních hodinách před západem ponechá na věcech samotných, aby záhadným způsobem vyzařovaly světlo; alespoň tak to Dupinovi pokaždé připadalo. Objekty nebyly osvětlované slunečními paprsky, ale zářily vlastní silou, ze svého nitra."
Autorovy další knížky
| 2014 |  Bretaňské poměry |
| 2015 |  Bretaňský příboj |
| 2018 | Bretaňský příliv |
| 2017 | Bretaňská pýcha |
| 2016 | Bretaňské zlato |
Taková ta klasika - jako za starých dobrých časů detektivek bez přehnaného popisu násilí a drastických scén. Škoda, že v Bretani jsem zatím nebyla, ale už několik let s touto myšlenkou tak trochu laškuji :) Koneckonců pozvánka to byla naprosto dokonalá, všechna místa jsem si pečlivě poznamenala, se strýčkem Googlem i vyhledala, tak už jen vyrazit :)