Březový háj
Lukáš Zárybnický
Kniha o válce. Pervitinu. Ztraceném mládí. Svědectví člověka o hrůzách a zoufalství války a přátelství zpřetrhaném nenávistí doby. Květen 1940, Francie, vojáci na pervitinu. Zdrcující úder nacistického Německa, po kterém zůstane svobodný svět ležet v troskách, se nezadržitelně blíží a mladý voják wehrmachtu Erich se musí vypořádat s přízraky své minulosti.... celý text
Přidat komentář
Knihy s obdobnou tematikou mám poměrně rád, ale touto jsem úplně nadšen nebyl. Jak trefně napsal některý z recenzentů přede mnou, podařilo se mi dokousat až do konce. Autor použil obecně známá fakta o použití a rozšíření pervitinu v Německu a v německé armádě a z tohoto faktu vytvořil příběh, který zasadil do několika dnů jednoho epizodního boje v rámci největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva. Bohužel jsem měl vtíravý pocit, že Francii nedobyla v té době jedna z nejlepších a nejlépe vybavených armád, ale parta "feťáků". Námět knihy je skvělý, ale z důvodu neúměrného tlačení na pilu bohužel dost promrhaný. Já jsem po této knize sáhnul po přečtení jiné autorovy knihy, a to 1492: Dobytí Granady. To ale byla úplně jiné liga. V Březovém háji je základním kamenem pervitin, ale o tom si mohu přečíst v několika jiných párstránkových článcích v časopisech a nepotřebuji jej obalovat příběhem.
Knížky s touto tématikou mám ráda, tak jsem měla představu, co čekat. Ovšem tento počin překonal veškerá má očekávání. Byla to pecka!!! Přečetla jsem jedním dechem a mnohdy po dechu lapala. Skvělý zážitek.
Na to že se jedná o první knihu autora, tak smekám. Rozhodně přečtu ještě raz. WOW!!
Sugestivní. Dechberoucí. Silné.
Všechno, co jste chtěli vědět o německých vojácích na počátku druhé světové války, ale báli jste se zeptat.
Jsem moc ráda, že se dnes i u nás najdou autoři jako Lukáš, kteří se nebojí psát o těžkých tématech vyžadujících důkladné rešerše a neuchylují se k plytké psychologii postav. Tato kniha se opravdu povedla!
Březovým hájem provází mladý voják Erich, člen osádky panzeru, který se připravuje k prolomení Maginotovy linie.
Německý Penzerkampfwagen II byl lehký a rychlý tank se zesíleným pancéřováním, zasvěcuje mě můj sedmiletý syn. Proti němu stál francouzský těžký char B-1, který měl dvě děla, a lehké tanky Hotchkiss.
Úspěch bleskové války umožnilo podávání pantzerschocolade vojákům, tedy dávek pervitinu, radiokomunikace a nemilosrdná strategie generála Guderiana, ovšem za jakou cenu?
Pokud vás alespoň trochu zajímá historie, doporučuji tento originálně pojatý příběh všemi deseti!
Díky čtenářské komunitě na instagramu jsem si pořídila knihu Březový háj od začínajícího autora Lukáše Zárybnického.
Během pár hodin čtení jsem s postavami prožila přípravy a bitvu u Sedanu. Život vojáků, kteří čekají, až přijde čas nastoupit do boje; jejich obavy, vzpomínky na rodinu a kamarády z dětství; potýkání se s abstitenčními přiznaky a nakonec bludy po požití pervitinu; zvažování smyslu války; zamyšlení se nad různými lidskými charaktery a tím, jak je ovlivňují jejich vlastní zkušenosti a všudypřítomná propaganda...
Tak nejen o těchto tématech k nám autor promlouvá skrze hlavního hrdinu Ericha. Líčení války autor prokládá uklidňujícími popisy lesa a březového háje, který, jak i název napovídá, má pro Ericha fatální význam.
Z Březového háje mám, i napříč době, ve které se odehrává, velmi pozitivní dojem. Kniha je z mého pohledu kvalitně napsaná, téma zpracovává přístupným způsobem, spoustu myšlenek nebo pasáží mě donutilo k zamyšlení, autor nám zprostředkovává jak témata z historie, tak z psychologie či religionistiky.
Doufám, že Lukáš Zárybnický chystá další knihu a moc ráda si ji přečtu .
Březový háj čtenáři nabízí jiný pohled na válku v jejíchž kulisách se odehrává, obzvláště v poslední době, tolik knih, že každý z nás určitě už alespoň jednu přečetl…
Ale tato je jiná.
Pohled z německé strany, nejsme v koncentračním táboře, navíc tu velkou roli hraje pervitin, který se vojákům podával pro povzbuzení, aby třeba jako v této knize, zvládli postupovat celou noc beze spánku.
Na vše nahlížíme prostřednictvím mladého německého vojáka Ericha. Autorovi se podařilo věrohodně vystihnout pocity mladého muže, který je postaven před nepochopitelnou krutost.
Příjemně mě překvapilo, že v knize není mnoho válečných scén, ale spíše opravdu sledujeme pocity a okolnosti života vojáků.
Oceňuju, že autor vzhledem k tématu netlačil prvoplánově na emoce a nechal si to čtenáře prožít po svém.
Kniha je krátká, ale stihne předat všechno podstatné, ukrývá spoustu zajímavých myšlenek a konec s vámi otřese.
Já knihy z války už nevyhledávám, ale tato mě oslovila svým tématem a jiným pohledem.
To co slíbila, to jsem dostala. Takže pokud to máte stejně jako já, tak tuhle se nemusíte bát zkusit.
Útlá knížka co se týče počtu stran, ale příběhem naplněná. Novela o válce, o ztracené naději a taky o pervitinu. Ve středu dění je mladý voják Erich, který se dostal s partou přátel na frontu. Z Německa se šíří nenávistná vlna deformující nejen Evropu a mladý voják se musí vypořádat se stíny z minulosti.
Zajímavý motiv o užívání pervitinu u vojáků ve válce. Upřímně jsem se s tím setkala až tady. Nikdy dřív jsem podobné téma v literatuře neznamenala. Bylo fajn přečíst si příběh z 2. sv. války z jiného prostředí než jsou koncentrační tábory nebo příběhy civilistů. Trochu to zasazením připomíná romány napsané Erichem Remarquem. Možná proto i to jméno hlavního hrdiny k něčemu odkazuje?
Kniha má necelých 200 stran, během kterých sledujeme i psychický vývoj hlavních protagonistů. Hlavně teda Ericha. Ze začátku jsou to odvážní muži s optimismem a vůlí k životu a postupně se z nich stávají lidské trosky závislé na drogách. Možná bych uvítala víc popisných scén s abstinenčními příznaky, protože ta závislost a víra v úlevu musela být ubíjející. Měla jsem teda velký problém se ze začátku začíst, trvalo mi zvyknout si na styl vyprávění a na tu vojenskou "odbornost", která na mě ze stránek působila. Ale to je čistě můj pocit, třeba to bude na ostatní působit jinak.
Jestli Vás v tomto případě neláká ani téma ani zpracování, tak možná ke knize zkuste přistupovat alespoň jako k dobré zkušenosti a berte ji jako rozšíření vlastního obzoru české současné literární scény.
Skvělá prvotina mladého autora. Nelehké téma, které se ale dobře čte. Rád budu sledovat, co dalšího autor napíše a s čím přijde.
Březový háj je příběh Ericha, mladého muže, Němce, vojáka wehrmachtu. Ještě kluka, který se snaží pochopit smysl toho všeho, v němž se vtloukaná ideologie pere s tím, co sám prožil. Bojuje proti všemu neněmeckému a přitom jeho nejlepším kamarádem byl Ezra, židovský kluk, a v kapse má fotku krásné židovské dívky.
Teď je ve společnosti jiné, s jinými hodnotami, jiným směřováním.
"Po přijezdu do Sedanu jsem si namlouval, že to budou naše přátelství, která nám pomůžou přežít válku a nezešílet. Jaká ale přátelství? Všichni se tady starají hlavně sami o sebe ... Zřejmě o tomhle ta válka je, snažit se (jak to jen jde) přežít a nestarat se o druhé. Ironickou pravdou zůstává, že jediným přítelem, kterého v naší jednotce mám, je pervitin. Ten mě nikdy nezradí, vždycky mi pomůže cítit se aspoň trochu dobře."
Pervitin, válečné řešení skoro všeho. Strachu, ulehčení bytí se stálou hrozbou smrti, zdroj energie během přesunů i lék sám na sebe, když nastupuje absťák. Co na tom, co všechno s vojáky dělá...
Tip pro čtenáře knih E. M. Remarquea nebo Normana Ohlera (Totální rauš).
Tato útlá knížka pro mě byla poměrně velkým vystoupením z komfortní zóny. Jsem však vděčná, že jsem tento krok udělala a obohatila svou knihovnu o nový žánr.
Přiznávám, že jsem od knihy očekávala více válečných scén, kterých je tam však pomálu. V knize se setkáte pouze s jedinou. V čem mě však kniha překvapila, byli hlavní hrdinové příběhu a trable, s nimiž se ve své přítomnosti i minulosti setkali.
Kniha odkrývá myšlenky hlavních hrdinů (němci) během jejich přípravy na boj s Francií. Autor nám nabídl skvělou příležitost nahlédnout do mysli mladých vojáků a do příprav na boj. Ukazuje nám pravou tvář války, i když zrovna nestojíte na bitevním poli se zbraní v ruce. Ukazuje nám závislost, přátelství, zlobu, vztek i smutek.
Konec knihy mi téměř vyrazil dech. Označila bych to za jediný zvrat, který v knize najdete. Avšak i to zcela stačí na to, aby to ve čtenáři zanechalo stopu. Jak málo stačí k tomu, aby se celá situace otočila o 180°? Jak křehký je lidský život a lidská mysl? Konec, ač třeba lehce očekávaný budí spoustu otázek a nutí k zamyšlení.
Ačkoliv kniha není plná válečných akcí a zvratů, tak si mě příběh i přesto získal. Přečetla jsem knihu jedním dechem od první až do poslední strany. Našla jsem několik silných myšlenek, nad kterými jsem se na okamžik pozastavila a byla vděčná, že mohu žít ve světě, kdy můj domov nezmítá takováto válka.
Pokud stejně jako já válečnou literaturu nečtete, ale přesto jí chcete dát šanci, bude pro vás tato kniha ideálním startem Je útloučká a příběh dává více nahlédnout na psychickou stránku války, než jen na krvavé boje. To jsem jako začátečník v této oblasti ocenila.
Hodnotím 5/5 a doporučuji, abyste knize dali šanci. Je to sice náročné téma, ale je napsáno s citem pro detaily, myšlenky, příběh i autentičnost doby.
Lukáš Zárybnický: Březový háj
Dnes vám chci ukázat tuhle útlounkou knížku plnou strachu a bolesti. Jedná se o příběh německých vojáků, kteří postupují v boji s Francií a snaží se přežít válečný čas. Hlavními postavami jsou tu prakticky všichni mladí muži (němečtí vojáci) – členové posádky tanku Wehrmachtu.
Knížkou nás provází jeden z mladíků Erich, který často v myšlenkách zavítá do svého dětství, a já se občas nestíhám divit, jak je to jiný svět oproti tomu, jak vnímám dnes ten svůj.
Prostřednictvím Ericha poznáváme osudy i dalších mladých mužů, například ukecaného Ottu, řidiče Hanse a Willyho. Ten jako vyučený elektrikář získal místo radisty a má tu čest obsluhovat i kulomet. Z Erichova vyprávění se například dozvídáme, že soboty i neděle trávil na táborech Hitlerjungend, kde byl povinně členem od svých čtrnácti let a výuka se skládala převážně z vymývání mozků. Samozřejmostí byla víra v nadřazenosti jejich rasy nad jinými a nenávist k Židům. Taková výchova samozřejmě zapříčinila naprosto ohavné a agresivní chování mladých lidí – což byl nejspíš i záměr pro úspěšné vedení vítězné války.
Během svých přesunů, kdy nemusí bojovat, ale jen putují zmítanou krajinou, si svůj čas krátí především alkoholem a pervitinem - drogou, tehdy hojně užívanou v Německu. To byl pro mě dost zajímavý prvek, který v knížce výrazně rezonoval. Pervitin s těly těchto vojáků dělal různě hrozivé věci a třeba sebevraždy nebyly vůbec nic výjimečného.
Nejedná se o klasickou beletrii, kdy bychom měli výrazný děj, zápletky, zvraty a nějaký konec – ať už šťastný nebo tragický. Celý příběh je totiž takovým tragickým koncem, který nemá řešení. Jsme v tomto příběhu očima, které sledují životy mladých chlapců, kteří byli donuceni dospět až příliš rychle. Jsme svědky toho, jak tato skutečnost ovlivnila jejich duše, jejich vlastní nitro a vnímání okolního světa.
Knihu jsem si objednala už v předprodeji. Mám ráda téma 2. světové války a nečetla jsem ani ukázku, chtěla jsem se nechat překvapit.
Ze začátku mě kniha vtáhla do děje a hltala jsem řádek po řádku. Zrovna takové téma a ještě o drogách bylo rozhodně těžší na zpracování. Viz níže komentáře, mohu jen souhlasit. Co se týká vyjadřování, nemám jedinou výtku.
Ovšem musím říct, že jsem se trochu nudila od 60 strany. Přišlo mi, že se vše opakuje a pořádná zmínka o pervitinu byla na tak krátkou knihu velmi pozdě. Prostě mi chybělo něco, kvůli čemu bych měla otáčet stránky dále a hltat každé slovo. To se opět změnilo po straně 100, kdy už účinky pervitinu a jeho dopady zřetelně viditelné, dobře popsané a děj byl zajímavý.
Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale úplně můj šálek to nebyl. Trochu jsem se nudila.
Příběh Ericha, mladého muže, skoro ještě chlapce, který se dostane do armády. Pomocí něho tak sledujeme pocity mužů, kteří musí vyrazit do boje, jak německá armáda udržuje své vojáky v bdělém stavu, i to, co udělá s naší myslí vědomí toho, že jsme zradili přítele.
Ráda čtu knihy z období druhé světové války, ale musím říct, že tady jsem dostala trochu něco jiného. Už jen to, že se v české knize setkáváme s německými vojáky jako hlavními postavami.
Hned od prvních stránek mě kniha chytla a vtáhla do děje. Ze začátku až poetické popisy a myšlenky, které byly později kontrastem ke krutým popisům skutečných bojů. Erichovi pocity, ať už o válce anebo při vzpomínání na dobu před válkou, na přátelství, byly rozhodně silné a dokonale nám vykreslily to, co cítili vojáci, kteří ještě nebyli připraveni na to, co je čekalo.
Co mi trochu dělalo při čtení problémy, tak odbornost. Je skvělé, jak se autor na psaní připravil, ale pro mě to bylo až moc. Veškeré názvy tanků, letadel a formací byly pro mě cizí a nečetlo se mi to moc dobře. Ale věřím, že si právě tyto informace své fanoušky najdou.
Za mě tedy celkově zajímavá kniha, která se dívá na časté téma zase úplně jinak.
Několik dní začátku bojů mezi Francií a Německem v průběhu druhé světové války. Mladí kluci plni očekávání se najednou octnou tváří v tvář opravdové válce, která už tak není jen neurčitým a vzdáleným slovem. Všeobecná nervozita a strach ze smrti postupně narůstá, vliv pervitinu na psychiku všech se postupně stupňuje. Autor dokáže citlivě pracovat s vnitřními pochody mladých vojáků a uvěřitelně popisovat stavy pod vlivem drog tak, že si je čtenář dokáže dobře představit. Příběh poukazuje přirozenou formou na bezbrannost jedince vůči vojenské mašinérii a nastoluje otázku lidskosti a drog ve válce. Velmi zdařilá prvotina.
Autorova prvotina se dle mého názoru vyznačuje zejména umným vykreslením skupiny hlavních postav, posádky tanku Wehrmachtu. Ukazuje, co vše dokáže válka a pervitin v lidských nitrech otevřít a odhaluje je až na kost (někdy bohužel doslova, ale i to k válce patří).
Kniha vhlíží do duše mladíka, který ve svém věku ještě rozhodně neměl být součástí velké evropské armády, byl donucen dospět příliš rychle, ztrácí iluze o světě, o lidech i ideologii, v kterou věřil. Působení pervitinu na mysl všech pak v kombinaci s psychickým vypětím v bitvě ukáže povahu všech v nejsyrovější podobě.
Kniha obsahuje poměrně hodně vulgarit, které k prostředí armády patří. V tomto ohledu mám jedinou výtku, a to že hlavní postava v úvahách sprostá slova téměř nepoužívá, což působí maličko nepřirozeně.
Pohled ze strany nacistického wehrmachtu mi přijde minimálně v české produkci neotřelý, možná až odvážný.
Nakonec musím nesmírně ocenit autorovu detailní znalost všech dobový reálií, je vidno, že psaní knihy muselo předcházet dlouhé a pečlivé studium.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) česká literatura vojáci Němci německá armáda válečné romány české rományAutorovy další knížky
| 2021 |  Březový háj |
| 2023 | 1492: Dobytí Granady |
| 2024 | Vražda na Matterhornu |
Zajímavý pohled na počátek války očima nacistů. Vystrašených kluků, ale také starých mazáku, kteří si prošli útrapami 1. světové války. Příběh klade největší důraz na užívání pervitinu a jeho následcích. Bohužel pan Zárybnický si měl před sepsáním této novely přečíst nejprve román od Normana Ohlera: Totální rauš – Drogy ve třetí říši. Věděl by, že ve Francii nacistům droga pomáhala v bleskové válce a následky ze závislosti se projevily, až mnohem později, při tažení do Sovětského svazu. Pervitin byl jedním z hlavních důvodů, německé porážky. Ale tak jak to popsal autor této novely, skončila by válka ani ne za rok. Zapisuji 3,5 hvězdy. Audiokniha je načtena velmi slušně a načetl ji pan Vojtěch Hamerský.