Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/6899/bmid_bubny-berberu-aneb-proc-bychom-se-n-JF7-6899.png
4
91
91
Vzduch se třepetal horkem pořád víc a víc a jediné, čemu se v tom kraji přeludů dalo věřit, byla skutečnost, že tady, mezi Vysokým Atlasem a Antiatlasem ocitla se Bílá příšera na nejjižnějším bodě svého kovového života. Bongo ji poplácal po volantu a obrátil k nejvyšším horám na severu. - Potom jsme se opojeni, dojati i vystrašeni dlouhé hodiny vznášeli nad barevnými propastmi. Shlíželi jsme na kužele a mamutí hřbety všech tvarů: kopce hnědé, fialové, černé a jásavě hnědé, ba i zelené, nikoli však od trávy, nýbrž od barvy kamení. Pluli jsme ve výšinách, jako by Bílá příšera byla ptákem a kroužila podél kolmých stěn, na levoboku svobodného povětří.... celý text
Přidat komentář
Autor tentokráte vyslal své hrdiny do Afriky a své dojmy z této země nám sděluje prostřednictvím jejich zážitků. Způsob života lidí v této muslimské africké zemi, složení obyvatelstva, jeho historii, vztahy k okolnímu světu a mnoho dalších nových informací, o kterých jsem dosud neměl ani "páru".
Bubny Berberů je má první kniha od autora. Cestopisy příliš nečtu, ale rozhodla jsem se udělat výjimku. Přesto, že je kniha útlá, četla jsem ji poměrně dlouho. S knihou odcestujete do vzdáleného Maroka s partou přátel a plným odhodlání. Kniha obsahuje 14 kapitol plus jednu pohádku a ke konci též "závěrečný informační výbuch", kde se dozvíte další informace o krajině, kterou dobrodruzi procestovali.
V každé kapitole jsou vsuvky, vysvětlivky buď historické či popisné.
Přiznávám, že jsem od knihy čekala malinko více.
Třetí knihou mě p. Šmíd zavedl za Gibraltar. Opět moc příjemné a oddechové čtení opepřené však i vhledem do historie Maroka, mnohdy bohužel krvavé. Ale i za tento vhled autorovi moc děkuji!
Knihy pana Smida mam obecne velice rada, hlavne serii "Proc bychom se...". Tady jsem se ale nejak nemohla zacist. Nepripadala mi ani moc vtipna.
Tato útlá knížka mi dala překvapivě hodně zabrat. Přestože cestopisy mám ráda, tak zrovna toto nebyl můj šálek kávy. Rádoby vtipné situace mi vtipné vůbec nepřišly, název je hodně zavádějící, o Berberech vlastně knížka vůbec není. Zkrátka neoslovilo mě to.
Vrátil jsem se nejméně o 25 let zpět, kdy jsem Zdeňka Šmída neflákal a četl jeho knihy daleko častěji. Bubny Berberů jsem tehdy ještě číst nemohl, protože je ještě nenapsal.
Splatil jsem tento dluh a zároveň jsem odškrtl další položku letošní Výzvy (aneb).
Opět jsem se setkal s jeho hrdiny, které jsem znával z dob, co sjížděli řeky. Nechyběl Bongo, Sumec, Kenny, Lucie a další z vodácké party. Ti si k sobě přizvali další kamarády a dohromady tvořili pestrý tým na cestě Bílou příšerou (pro mně nepochopitelné, že autobus Karosa, ve kterém mi zásadně bylo blbě už po 2 km jízdy) po exotickém Maroku.
Cestopisné vyprávění o expedici je svěží, velmi čtivé a především, což beru jako zásadní devizu Šmídovo děl - humorné. Tak se i příhody, při kterých určitě hrdinům nebylo do zpěvu, natož smíchu mění v něco, na co se po létech vzpomíná s úsměvem a se smíchem čte. Skupina kamarádů projede vším, co je v Maroku nutné vidět - velkými městy na pobřeží, chladným i horkým Atlasem i částí Sahary. S nadhledem jemu vlastním popisuje severoafrickou krajinu i přírodu a zvláště život, zvyky a kulturu běžných Arabů i Berberů. Na rozdíl od běžného návštěvníka-konzumenta, který za celý pobyt neopustí rekreační rezort, nás kniha doslova provleče leskem i bídou severozápadní Afriky a co především, ačkoliv je kniha napsána veskrze humorným tónem, z každé stránky na nás dýchá autorova úcta a velký respekt k tamnímu lidu a jeho kultuře.
Vyprávění doplňují a čtenářovo povědomí rozšiřují krátké naučné boxy a slovníčky základních slov přímo v textu a stručné popisné shrnutí Maroka na závěr knihy.
Maroko bych chtěl vidět a zažít. Díky vyprávění Zdeňka Šmída o to víc. A jak se znám, vrátil bych se bez ženy, ale s velbloudem.. :)
Cestopis nemající s původními příběhy Sumce, Kennyho a dalších nic společného, byť zde (určitě nedobrovolně :-) vystupují.
Po vodácko-horácké trilogii Proč bychom se netopili, Proč bychom se nepotili a Proč bychom se netěšili (a dalších titulech) se opět setkáváme s Kenym, Sumcem, ke kterým se přidávají další svérázné postavy. Tentokrát v cestopisu o cestě Marokem - Bubny Berberů jsou podány s typickým humorem Zdeňka Šmída, někdy snad trochu drsnějším, leč autorem udržovaným v přijatelných mezích. Mne to rozhodně bavilo, kapitoly jsou prokládány fakty o Maroku, podávanými ve stejném duchu, takže kniha se nese ve stejné rovině. Totéž lze říci o vlastním závěru, který je v podstatě geograficko- historicko- sociologickou charakteristikou Maroka a rozhodně nenudí.
Pro mne v každém případě dobré a vtipné čtení se závěrečným doporučením, či snad obecně platným poučením, se kterým lze jenom souhlasit a proto si dovolím citovat:
" Pro koho jsou zvyky Marokánců neúnosné, měl by se tu trápit nenápadně, bez komentářů i bez veškeré mimiky. Vždyť vnutit se na návštěvu a poučovat hostitele, co má dělat a co ne, je to největší hulvátství. Buďme proto tiší v jejich zemi. Nevnucujme jim svou civilizaci. Tak dobrá a hodná následování zas není."
Maroko... Země hořká, nesnesitelná a nevýslovně krásná. Tenhle cestopis je povinnou literaturou pro všechny, kteří se do Maroka chystají, svojí atmosférou vás přenese přímo do srdce téhle nespoutané země. Zároveň je vítanou literaturou pro všechny, kteří už se s Marokem měli tu čest seznámit, krásně zavzpomínají. A pro všechny ostatní je knížka přitažlivým seznámením s exotickou zemí - vtipně podané a plné zážitků i informací. A tak přesně má cestopis vypadat...
Přečteno dvakrát - nejdříve zevrubně před cestou do Maroka a podruhé důkladně po návratu, což byl mnohem silnější zážitek, protože jsem si místa, o kterých pan Šmíd píše, dovedla živě představit. Za sebe můžu říct, že při popisu naturelu, životního stylu a chování Maročanů vůči Evropanům autor ani trochu nepřeháněl.
Výborně čitelný cestopis, doporučuji přečíst před cestou do Maroka a ne až po návratu jako já:-).
Další skvělé vyprávění o putování. Tahle oblast světa mě neláká, ale pan Šmíd je záruka, že knížka bude skvělá. :)
Opět báječné vyprávění o cestě do Afriky. Skvělé popisy navštívených míst, charakterů nových postav a setkání se starými známými.
Jen mám obavy, že v dnešní multikulti pomatené době by autor s popisem domorodců narazil. I kdyby stokrát pravdu říkal.
Kniha je super jako i jiné od Šmída, člověk se aspoň zasměje v té dnešní době.
S Bubny Berberů mám obdobný problém jako s panem Švandrlíkem a „postrachem Posázaví“, takto žáky Kopytem a Mňoukem. Cestování poněkud okleštěného někdejšího „vedlejšího produktu Kenyho obžerství“ cválá trochu klopotně a marně se snaží postavit se po bok našemu vodáckému prostředí. Celé to působí jako kdyby někdo autorovi řekl, že je škoda nevyužít potenciál vodácké party, jenže zbavit je jejich přirozeného živlu se minulo účinkem. Pořád to ale neznamená, že se další epos dobře známých hrdinů čte hůře.