Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili přehled
Zdeněk Šmíd
Vzduch se třepetal horkem pořád víc a víc a jediné, čemu se v tom kraji přeludů dalo věřit, byla skutečnost, že tady, mezi Vysokým Atlasem a Antiatlasem ocitla se Bílá příšera na nejjižnějším bodě svého kovového života. Bongo ji poplácal po volantu a obrátil k nejvyšším horám na severu. - Potom jsme se opojeni, dojati i vystrašeni dlouhé hodiny vznášeli nad barevnými propastmi. Shlíželi jsme na kužele a mamutí hřbety všech tvarů: kopce hnědé, fialové, černé a jásavě hnědé, ba i zelené, nikoli však od trávy, nýbrž od barvy kamení. Pluli jsme ve výšinách, jako by Bílá příšera byla ptákem a kroužila podél kolmých stěn, na levoboku svobodného povětří.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Autor tentokráte vyslal své hrdiny do Afriky a své dojmy z této země nám sděluje prostřednictvím jejich zážitků. Způsob života lidí v této muslimské africké zemi, složení obyvatelstva, jeho historii, vztahy k okolnímu světu a mnoho dalších nových informací, o kterých jsem dosud neměl ani "páru".
Bubny Berberů je má první kniha od autora. Cestopisy příliš nečtu, ale rozhodla jsem se udělat výjimku. Přesto, že je kniha útlá, četla jsem ji poměrně dlouho. S knihou odcestujete do vzdáleného Maroka s partou přátel a plným odhodlání. Kniha obsahuje 14 kapitol plus jednu pohádku a ke konci též "závěrečný informační výbuch", kde se dozvíte další informace o krajině, kterou dobrodruzi procestovali.
V každé kapitole jsou vsuvky, vysvětlivky buď historické či popisné.
Přiznávám, že jsem od knihy čekala malinko více.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bubny Berberů aneb Proč bychom se nesušili v seznamech
v Přečtených | 153x |
ve Čtenářské výzvě | 13x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 76x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 2x |
S Bubny Berberů mám obdobný problém jako s panem Švandrlíkem a „postrachem Posázaví“, takto žáky Kopytem a Mňoukem. Cestování poněkud okleštěného někdejšího „vedlejšího produktu Kenyho obžerství“ cválá trochu klopotně a marně se snaží postavit se po bok našemu vodáckému prostředí. Celé to působí jako kdyby někdo autorovi řekl, že je škoda nevyužít potenciál vodácké party, jenže zbavit je jejich přirozeného živlu se minulo účinkem. Pořád to ale neznamená, že se další epos dobře známých hrdinů čte hůře.