Bůh je mrtev, nic není dovoleno
Tereza Matějčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525051/bmid_buh-je-mrtev-nic-neni-dovoleno-6537ca27ac0e7.png
4
57
57
Co je to rodina? Co svoboda? Existují opravdu jen dvě pohlaví? A proč jsme všichni tak unaveni? V knize Bůh je mrtev, nic není dovoleno, jež zahrnuje eseje psané v letech 2022 a 2023 pro Týdeník Echo, se filozofka Tereza Matějčková zabývá aktuálními otázkami z hlediska filozofie, občas i v dialogu s výraznými mysliteli současnosti.... celý text
Přidat komentář
Když jsem na některé texty narazil samostatně na webu Echa, bylo mi hned jasné, že světonázor autorky mi blízký nebude. Čtou-li se texty ale takhle dohromady, vyjevuje se jejich hloubka a propojenost. Kombinace esejů, recenzí a rozhovorů je formát, který funguje skvěle: dovoluje obsáhnout mnoho perspektiv a hlasů a osvětlit myšlenkové linie propojující minulost se současností. Vychází z toho zajímavé postřehy, podnětné úvahy, zároveň se tak srozumitelně zprostředkovává myšlení současných intelektuálů. A myslím, že tím autorka prokazuje, že vůli a odvahu vést dialog skutečně má, byť se všechny texty musí číst v kontextu jejího prostředí, a to je vrcholně akademické a západní. Pokud si texty přečte někdo, kdo je z prostředí úplně jiného, poprávu mu může připadat, že některé věci zveličuje, rozdmýchává emoce a kulturní války nebo že některé zkušenosti a jevy záměrně opomíjí.
Ve zkratce je pro mě kniha o tom, že upadáme a že nástroje, jak to zastavit a zvednout se, můžeme najít i v minulých zkušenostech, tradicích, hodnotách. Prvním dvěma částem knihy (V myšlení a V těle) vládne pocit, že blbnem: jednak doslova (klesá IQ, slábnou vědomosti, paměť), jednak přeneseně (plašíme se a podlíháme všelijakým dekadentním ideologiím a módám jako transgenderismus, nové pohanství, apokalyptický alarmismus). Třetí část se zabývá rozhádaným světem – tady jsem se trochu ztrácel, např. z rozhovoru s H. Welzerem mi opravdu není jasné, proč bychom neměli vnímat Hitlera a Putina jako zlé. Extrémní psychopaté jsou zlí, protože nemají empatii, ale Hitler a Putin nejsou zlí, protože empatie zřejmě schopní jsou a „jen“ jednají v zajetí pochybné morálky, tudíž s nimi máme jednat? OK, to je hezká úvaha salonního intelektuála, ale nevím, komu pomůže.
Ach jo. Autorka není homofob, ale... Autorka není ortodoxní křesťanka, ale... Autorka není odpůrkyní feminismu, ale... Autorka není transfobik, ale...
Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Autorka je chytrá, vzdělaná žena s rozhledem, ale o pár chlupů konzervativnějšími názory, než jsem ochotná odkývat.
Otevřená diskuzi, ale neustoupí ani o chlup. A ty feministky to uz trochu přeháněj, diktovat nam svobodu. Hlavně se všichni uklidněme, vždyť to vsichni trochu ženete na hranu, ne?
Kniha Bůh je mrtev. Nic není dovoleno filozofky, publicistky, esejistky a překladatelky a do roku 2023 vysokoškolské pedagožky Terezy Matějčkové (*1984) byla oceněna cenou Magnesia Litera za publicistiku. Shrnuje její texty psané v letech 2022 a 2023 pro Týdeník Echo, takže je to různorodá směs esejí, recenzí a rozhovorů, z nichž některé mě zaujaly více, některé méně a na několik jsem jaksi asi neměl tu správnou mozkovou kapacitu, což je v pořádku, nemohu rozumět všemu a všechny autorčiny myšlenkové pochody pochopit a taky ne vše mě zajímá stejně jako ji.
Je tu mnoho témat a aktuálních otázek (rodina, gender, svoboda, rychlost, únava, transmoderna, neschopnost vymanit se z frází, covid a co nám přinesl, feminismus, soumrak otců, infantilní doba, klima, technologie, média, sociální sítě aj.), je to kniha podnětná a možná i rozčilující; a přiznávám, že na pár textů jsem neměl trpělivost, ale mnohé jiné jsem si naopak užil a vychutnal. Celkově se mi více než eseje a zamyšlení líbily rozhovory s mnoha zajímavými osobnostmi (mj. s Peterem Trawným, Janem Faktorem, Barbarou Schmitzovou, Virginií Despentes a dalšími) a recenze (Mezi světy Juli Zeh a Simona Urbana, Trotl Jana Faktora, Ve jménu Metody Juli Zeh, Jaký život je hoden žití? Barbary Schmitzové, kterou Matějčková později přeložila a která právě vyšla v Karolinu, Milý kreténe Virginie Despentes, Hodiny Iana McEwana, Zničit Michela Houellebecqa, Homo faber Maxe Frische aj.).
Kdybych měl počítat argumentační fauly, tak by mi nevystačily prsty na rukou, i kdybych měl ty ruce tři. Taky je vtipné, jak se autorka v knize staví do role nějakého disentu, jako by chudák bojovala proti názoru většiny. Ale jinak tleskám, že se jí podařilo sepsat takový "nothingburger" plný obecných, nenapadnutelných a taky prázdných frází.
"Pohlaví je reálné"? No nepovídejte, to ani nikdo nezpochybňuje.
Matějčková je obdivuhodná česká filozofka, která vyjadřuje své názory explicitně, bez ohledu na ty aktuálně považované za správné
recenze, eseje a rozhovory z posledních dvou let jsou čtivé, promlouvají k nejžhavějším společenským problémům a kontroverzním tématům a vybízí k zamyšlení, cílem není vše odsouhlasit, ale srovnávat různé postoje, názory a argumenty a vzájemně se respektovat, protože - jak říká Matějčková - "součástí tolerantní společnosti je diskuse"
doufám, že kniha dnes večer dostane Magnesiu Literu, doporučuju!
Eseje Terezy Matějčkové trpí jistou intelektuální nepoctivostí – relativizovat důležitost feminismu v době generové nerovnosti či vědecký konsensus nad klimatickou změnou sice může být vstupenkou do společnosti Klausů, Jaklů a Hamplů, otázkou však je, jaká je relevance takovýchto úvah. Česká filozofická polistopadová tradice byla vždy postavena spíše na kritice mocných a hledání alternativ (Škabraha, Bělohradský, Bondy, Hauser), myšlenky Matějčkové oproti tomu působí tak, že autorka si vybere nepodstatné, ale diskutované téma a rozvine jej do takřka transcendentálního problému.
Jistě, v Británii či USA byly zaznamenány případy velmi bizarní generové sebeidentifikace, je ale korektní toto vztahovat na celou LGBT komunitu a vyvozovat z toho obecný závěr? Ano, názor Virginie Despentes o tom, že „znásilnění není konec života“ či lamentování s Norbertem Bolzem nad tím, že bílí muži jsou utlačováni sice může přitáhnout čtenáře, neboť jde o věrné téma kulturních válek, nicméně role veřejného intelektuála by měla být jiná, než role poslance SPD.
Snaha otevírat nepříjemná témata má však vede i k velmi svěžím a inspirativním rozhovorům či esejům. Polemika s Haraldem Welzerem třeba tematizuje současný ukrajinsko-ruský konflikt a zaznívá zde doposud stále nepopulární teze o tom, že Putina nelze porazit vojensky, ale diplomaticky.
Úžasná kniha pro dnešní dobu. Takový lehký nádech filosofie, ale spíš obecného zamyšlení z nenásilného kontextu. Velmi čtivé a záživné.
Na Tereze Matějčkové mám rád, že na rozdíl od mnoha jiných veřejných intelektuálů u ní předem nevím, co si o čem bude myslet. Tomu odpovídá i výběr knih, které komentuje, a lidí, s nimiž dělá rozhovory. Vždy jde o občerstvující úhel pohledu, se kterým se dá i nesouhlasit, ale je možné ho brát vážně, aniž by opakoval běžná klišé.
Velmi inspirativní eseje dokazující, že humanitvní vědy mohou mít velký přínost pro úvahy o celospolečenském dění. Zvlášť když myslitelé dokážou aplikovat v současnosti to, co nastudovali. Dle mého soudu to Tereza Matějčková dokáže výborně. Popularizuje humanitní vědy a zároveň motivuje k hlubšímu přemýšlení o (nejen) současných krizích, trendech, problémech i příležitostech.
Povedená kniha. Mnoho jsem znal již od ostatních filozofů, jejichž četba mi dala opravdu zabrat. Jako kniha popularizující určité myšlenky je to výborné. Skvělý dodatek jsou i samotné rozhovory.
Výborné a inspirativní. Jednu dobu jsem hledala odpovědi na otázky u psychologů, ale nemělo to smysl, nic navíc nevěděli. Ty správné otázky a odpovědi jsem našla v této knize. To je to, co se chci dozvědět o sobě, o společnosti, o naší době. Humanitní vědy rozhodně žijí a pokud nám dokáží poskytnout nadhled nad tím, co se děje nebo alespoň otázky, které si běžně člověk nepokládá, pak je to skvělé.
Soubor esejů o současné společnosti prokládáný rozhovory s různými spisovateli a akademiky. Za mě excelentní, nepochybuju, že tahle kniha půjde na konci roku do mého TOP výběru za letošní rok!
„Podívejte se na žurnalistiku. Pro novináře už není důležité informovat, ale zastávat správný postoj ke správným tématům. Totéž vidíme v humanitních vědách. Hlavně se postavit na správnou stranu! Dříve se lidé báli toho, že se v myšlení dopustí chyby, dnes se bojí toho, že se svým názorem vybočí. Co potřebujeme, je osvícenství pro jednadvacáté století.“
--Norbert Bolz
„Aristoteles poznamenal, že člověk je význačný svým myšlením, a myšlení tkví v tom, že lze promýšlet stanoviska, aniž je člověk přijme za svá. John Stuart Mill má dokonce za to, že je třeba vypouštět na veřejnost nejroztodivnější názory, ne kvůli oněm názorům samým, natož kvůli potřebě reprezentovat, ale proto, aby myslící bytosti zůstali ve střehu a museli si pro svá stanoviska formulovat argumenty. Když člověk není konfrontován s protitahy, třeba i bizarními, jeho myšlení zakrní do klišé, tedy do antimyšlení.“
„Společnosti postavené na morálce nebudou lepší, existuje nebezpečí, že budou nenávistnější: jsou to společnosti, které nelikvidují teze, ale lidi. V nadsázce řečeno, humanizovali jsme společnost a člověka připravili o důstojnost.“
Vážím si knih, které slouží jako rozcestník k dalšímu poznání. Knih, které ukazují bohatost kultury a poznání. Tato je rozhodně jedna z nich. Je to sbírka esejí, článků, úvah a rozhovorů autorky s dalšími osobnostmi z let 2022 až 23. Texty jsou nesmírně rozmanité, plné odkazů na další myslitele, odkazů na další knihy, na další způsoby přemýšlení. Spoustu z nich jsem si přidal do seznamu „chci přečíst“, anebo jsem je tam již měl. A i když jsem si je nepřidal, nebo je nikdy nepřečtu, tato košatost zdrojů, tato rozmanitost myšlenek, názorů, osobností, parádně demonstruje neuvěřitelnou rozvětvenost lidského myšlení, tedy bohatství kultury a civilizace.
Sborník je v zásadě rozdělen na eseje a zamyšlení nad vybranými aktuálními tématy, více či méně kontroverzními. Dále na zamyšlení nad vybranými knihami – jsou to spíš reakce, polemiky, zcela jistě nejde o recenze. Další podstatnou část tvoří rozhovory s různými osobnostmi z kulturní a vědecké sféry: spisovatelé, filosofové, sociologové, často ve spojení s předchozí úvahou nebo reakcí na knihu.
Texty jsou nesmírně rozmanité a pokrývají různé oblasti mnohé oblasti současných společenských fenoménů. Autorka kombinuje na jedné straně velmi citlivý pohled na dnešní svět, na rozhádanou a zpolitizovanou dobu, na straně druhé přísný, až analytický, pohled filozofa na otázky, které jitří dnešní společenskou debatu.
Mezi jinými se zamýšlí například nad politizací všeho, zejména vztahů mezi lidmi, hroutící se vazby z důvodů politických názorových rozporů – sám mám přímou zkušenost. Věnuje se mýtickému kritickému myšlení, akademickým svobodám, respektive nesvobodám, nebo ještě jinak – konformitě v myšlení. Dále komentuje odtržení elit politických i akademických od většinové společnosti, vzestup politiky identit, sexualitu a problematiku trans osob, dále možný úpadek inteligence – poukazuje na souvislost mezi poklesem IQ a propadem barometru demokracie. Velmi citlivě se zamýšlí nad tématem sebevražd a kvality života s postižením, epidemií samoty, diskriminací (žen). Dále například promýšlí téma infantilizace dospělosti a klimatickou hysterii organizací typu „Poslední generace“ – jako jiní též rozpoznává tyranské tendence klimatického hnutí. Pobaví vděčné zamyšlení nad užitečností současných humanitních oborů a kritika současných humanitních intelektuálů a nedostatek originálních myslitelů, obecně krize a vyprázdněnost elit. Zmiňuje naprosto absurdní příběhy západních profesorů a přednášejících, zlikvidované, myšleno umlčené, rozvášněným davem, kvůli přednáškám, kvůli knihám s nesouhlasným / nemainstreamovým názorem. V posledních několika příspěvcích se věnuje podivné názorové konformitě médií v současnosti, homogenizaci názorů na vybraná témata, kdy odchylky jsou téměř považovány za herezi.
Autorka má dar vysvětlovat filosofické koncepty srozumitelně. Jasně, náročnějšího čtenáře možná neuspokojí, jenže kniha je sbírkou esejů, publikovaných v mainstreamových novinách, tedy spíš určena laikům, nefilosofům. Témat je mnoho, podnětů taktéž, při čtení mě napadalo výrazně víc otázek, než kolik z nich je v textu následně zodpovězeno.
Skrze celou knihu je patrná silná kritika rozdělené společnosti, vykopaných politických příkopů, neschopnosti vést diskuzi, snahy pouze „nálepkovat“. Jeden je dezolát, druhý je libtard a nejsme schopní se navzájem poslouchat. Výsledkem jsou mnohdy zničená nebo silně poškozená přátelství a vztahy. Nebylo tomu tak vždy, ale zároveň to historicky není poprvé. Je to symbol doby, odraz společnosti a probíhajících změn. Je to generační záležitost. Jasně, nabízí se, pojďme se zase víc navzájem poslouchat. Jenže, na druhou stranu a zcela objektivně, jak diskutovat s někým, kdo věří v „extrakci adrenochromu z dětí“? Nebo v ještě mnohem šílenější bludy?
Pokud si knihu chcete přečíst, a to doporučuji – obsahuje opravdu mnoho materiálu k zamyšlení, učiňte tak co nejdříve. Jako mnohé jiné, věnující se aktuálním tématům, i tato má tu nevýhodu, že velmi rychle zastará vlivem neustálého pohybu a posunu společenské a kulturní debaty.
Štítky knihy
eseje filozofie rozhovory filozofie kultury západní civilizace filozofická antropologie myšlení Magnesia Litera člověk a společnost těloAutorovy další knížky
| 2023 |  Bůh je mrtev, nic není dovoleno |
| 2022 |  Kdo tu mluvil o vítězství? Osm cvičení ve filosofické rezignaci |
| 2018 | Hegelova fenomenologie světa |
| 2019 | Lévinas v konfrontaci |
Výborná kompilace aktuálních esejů a rozhovorů s osobnostmi, které ovlivňují názory společnosti. Výborné tipy na knihy. Děkuji paní filozofko:-)