Bůh není veliký
Christopher Hitchens
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370453/mid_buh-neni-veliky-SOR-370453.jpg
4
80
80
Do rukou se vám dostává kniha od autora označovaného za jednoho z nejskvělejších novinářů naší doby (London Observer), v níž diskuze o úloze náboženství ve veřejném životě získává zcela novou podobu. Christopher Hitchens se v ní s jedinečnou erudicí a inteligencí věnuje nejnaléhavější otázce současnosti: zhoubné síle náboženství ve světě. V této působivé polemice s věřícími předkládá Hitchens základní argumenty proti náboženství (a ve prospěch sekulárnějšího přístupu k životu), a to formou podrobné a poučené interpretace hlavních náboženských textů. Hitchens nám vypráví příběh o vlastních nebezpečných zkušenostech s náboženstvím a popisuje svou duchovní cestu směrem k sekulárnímu nazírání na svět, založenému na vědě a rozumu. Je to svět, v němž jsou nebesa nahrazena záběry vesmíru získanými pomocí Hubbleova dalekohledu, nad nimiž se nám tají dech, a Mojžíš a hořící keř ustupují nádheře a symetrii dvojité šroubovice DNA. Bůh nás nestvořil, píše. My jsme stvořili Boha. Náboženství, vysvětluje Hitchens, nabízí zkreslenou představu o našem původu, naší podstatě a vesmíru. Tím, že jej dětem vštěpujeme, jim škodíme a ohrožujeme náš svět. Vůbec nezáleží na tom, zda jste celý život věřící, nebo přesvědčení ateisté, či zda patříte k těm, kteří si o úloze, jakou hraje náboženství v životě, neudělali zatím jasno; polemika předložená na stránkách knihy vás vyprovokuje k zamyšlení a k přání se do ní zapojit.... celý text
Přidat komentář
Výborná, ale méně známá protináboženská kniha, tentokrát z pera novináře a nikoliv vědce. Krásně se mu povedlo postihnout všechny negativní vlastnosti různejch náboženství. Pozitivní stránky autor ani vidět nechce. Kniha může být v některých detailech nepřesná, ale to nevadí. Kniha je trochu ukecaná, tak, jak by se u novináře dalo čekat. Aspoň tolik neotravuje s výkladem evoluce, jako Richard Dawkins.
Nedočteno, nezáživně napsané,.Název knihy mě zaujal, obsah už ne, docela mě nudil, jelikož žádné náboženství mě nezajímá a je mě úplně jedno jak vše bylo, takže nevím proč to vůbec čtu. Čekal jsem něco podobného jako knihu Boží blud, kterou jsem tenkrát zhltl a řadím na toto téma jako jednu z nejlepších.
Náboženství vzniklo, když se setkal podvodník s hlupákem.....
s čímž naprosto souhlasím a také s výrokem ...náboženství ničí všechno
Zaujímavé zrecenzovanie Starého zákona, Nového zákona, Koránu, budhizmu a iných vierovyznaní. Na rozdiel od kníh ako Čierna kniha katolíckej cirkvi (Michael Hebeis) a Čas služobníkov diabla (Viliam Apfel) sa Christopher Hitchens podobne ako Dawkins v knihe Boží blud zaoberá vierovyznaniami celkovo a neberie si na mušku len kresťanstvo. Celkom podrobne rozoberá aj životy Ježisa, Mohammeda, Abraháma a iných postáv, taktiež píše o tom, v čom a ako veľmi sa líšia rôzne preklady starých náboženských kníh, a dokázateľne vyvracia niektoré udalosti v nich popisované ako fakty. Hitchens sa tejto téme naozaj venoval veľkú časť svojho života, precestoval celý svet a preštudoval stovky kníh, takže vôbec nejde len o nejaké osobné nepodložené bláboly, ale ide o odborné rozbory založené často aj z osobných skúseností. Predkladá tým priamu otázku, nad ktorou by sme sa mali zamyslieť: "Chovají se lidé kvůli náboženství lépe?" Prečo by mali, preboha?!
Kniha vypovídá více o tom, jaký je autor, než jaký je Bůh. Je jednoduché argumentovat proti náboženství tim, ze že nám přijde směšné, přichází ale nový ateismus s lepší alternativou? Po letech bádání a zhodnocování argumentů obou stran, nezaujeteho hledání a prací s lidmi, docházím k názoru, že je tento přístup až žalostně nedostačující, při opravdovém přijetí zraňující. Autor je bezpochyby inteligentní člověk, kniha se mi ale nelíbila, neposkytla jediný argument, který by již dávno nebyl zodpovězen teologickými badateli.
To co jsem napsal k Dawkinsovu Božímu bludu by mohlo být s úspěchem zkopírováno i sem. Dodal bych jen, že si především cením, že Hitchens, na rozdíl od mnoha jiných kritiků náboženství (z euroamerického světa), se neomezuje pouze na křesťanství a nedělá tu chybu četných jiných kritiků, kteří v zájmu boje s "naším" náboženstvím shlížejí shovívavěji tu na islám, tu na buddhismus. Základní problém je vždy totožný. Což nijak nepopírá jinou Hitchensovu větu (ne z této knihy): "i když říkám, že jsou všechna náboženství špatná, neříkám, že jsou všechna špatná stejnou měrou".
Kniha, která Hitchense proslavila nejvíc. Škoda, že u nás od tohoto autora vyšlo tak málo knih.
Viera v boha nič dobré neprináša a je uplne zbytočná to tvrdím já aj autor tejto knihy . Dosť sa to podoba na Boži blud tak preto dám 4 hviezdy
Čítaná dvakrát, najprv v origináli, potom po pár rokoch v českom preklade. Oboje dobré.
S autorom v mnohom súhlasím, prvýkrát som ho čítal, keď som ešte ako kresťan mal svoju "pochybovaciu fázu", po opätovnom prečítaní som si akurát znova uvedomil, že odchod od kresťanstva bol dobrá voľba.
Autor so sarkazmom sebe vlastným na príkladoch ukazuje, ako náboženstvo (ktoré rovnako ako boha považuje za výtvor ľudí) škodí a škodilo spoločnosti aj jednotlivcom. Hoci bola kniha napísaná pred vyše 10 rokmi, je aktuálna ešte aj dnes, ak nie ešte aktuálnejšia.
Jediné, s čím som nesúhlasil bol autorov obdiv voči Karlovi Marxovi, vyzdvihovanie Orwellovej Zvieracej farmy (áno, je poučná a nadčasová, no zďaleka to nie je tak geniálne dielo ako tvrdí) a občasné povýšene znejúce "my ateisti" (ak to nebol sarkazmus).
Kniha do každej rodiny. Možno by nebolo na škodu zaradiť ju aj do školských osnov, keď tam už (aspoň na Slovensku) máme to vnútené katolícke náboženstvo.
Knihu jsem si nekoupila, abych s jejím autorem polemizovala, ale spíš proto, že s jeho názory povětšinou souhlasím. Jediné, s čím nesouhlasím zcela, je autorův názor, že Orwellova Farma zvířat "patří k nejpůvabnějším a nejpoučnějším bajkám moderní doby, o jejíž přečtení jsou muslimské děti ochuzeny". Ochuzeny jistě jsou, ale půvabnou bych tuto knihu teda nenazvala, spíš syrovým a děsivým obrazem diktatury a zvrácenosti zprvu (snad) pokrokové revoluce - pro mě jde o jasný obraz Sovětského svazu a komunismu vůbec.
Občas myslím, že autor směšuje jednání církví a náboženství jako takové, ale souhlasím s tím, že obojí lze oddělit jen stěží. Stejně jako autor (a Thomas Paine) myslím, že organizované náboženství přineslo a přináší mnohem víc zla než dobra. A i já jsem si při kontaktu s vírou kladla stejné otázky o tom, jak všemohoucí, spravedlivý a milující může být Bůh, když svět vypadá tak, jak vypadá, a že teda nejspíš některé z těch atributů Bůh nemá (a i to už tu bylo - mistr Eckhart).
Můžu říct, že jsem po přečtení ještě radši, že mám to štěstí žít v tak sekularizované společnosti, v jaké žiju.
"...nad dogmatickými věřícími lze mít navrch a zesměšnit je, když člověk předstírá, že všechna jejich kázání bere doslova," píše Hitchens a přesně tím se v knize i řídí. Pokud to umírněným věřícím, kterým není racionální uvažování cizí, vadí, měli by svůj spravedlivý hněv obrátit spíše na své fanatické souvěrce než na jejich kritiky. Věřící lidé nevidí svá náboženství pod drobnohledem rádi. Je to pochopitelné - jen málo kdo si libuje v kritice toho, co má rád a co považuje za správné. Je to však právě tato slepota, která vede k tragickým koncům.
Autorova kritika je tvrdá, nesmlouvavá a jeho jazykový cit i sarkastický humor dodávají argumentům ještě větší důraz. Ačkoli je kniha čtivá a vtipná, to, o čem Hitchens píše, není legrační ani trošku. Fakta, která předkládá, jsou snadno ověřitelná, leč nepopulární a o mnoha z nich se mluví až příliš málo. Někteří mu zde neoprávněně vyčítají nepochopení některých principů náboženského myšlení a z nich plynoucích obrazů a myšlenek. Autorovým záměrem není psát teologický traktát, nýbrž předložit kritiku myšlenek, které až příliš často končí zmařenými životy, zničeným zdravím a psychickými problémy nepočítaného množství lidí, bez ohledu na to, zda původní úmysly byly dobré.
Jestliže chtějí věřící důstojně dostát nejen své víře, ale také svému lidství, měli by před těmito "nešvary" náboženství přestat zavírat oči, ale začít je brát skutečně vážně. Kniha by měla být čtena, neboť inteligentním způsobem připomíná, "jak barbarsky se [náboženství] chovala v době, kdy byla silná a dělala nabídky, které si lidé nemohli dovolit odmítnout." Měli bychom si to připomínat obzvláště v situacích, kdy se náboženství snaží zvýšit svůj podíl na společensky významných institucích.
zajímavé,jak jsou mnozí( ne všichni) věřící hákliví na poučenou kritiku ačkoliv sami ateisty a nakonec i věřící v jiné bohy tak rádi zkritizují.
Kniha je výborná, čtivá, vyargumentovaná a velmi velmi potřebná zejména pro snadno zmanipulovatelné mladé lidi
Knihu jsem si pořídila kvůli jejímu tématu, ale byla na mě tak těžkopádně napsaná, že jsem ji nedočetla. Po chvíli jejího čtení jsem totiž jen zklouzávala očima po řádkách a jela jak robot, ale za boha jsem u toho nedokázala přemýšlet nebo si dát dohromady souvislosti. Nevím, čím to bylo, ale i když mě téma velmi zajímá, tato kniha mi vlastně nedala téměř nic...
I kritika křesťanství by měla mít určitou úroveň - například bych odkázal na esej B. Russela Proč nejsem křesťanem.
Zde jsou fakta přebyta bulvárností až urážením oponentů (věřících). Stejně jako se mi nelíbí demagogie T. E. Woodse Jak katolická církev budovala západní civilizaci, tak se mi nelíbí ani opačný extrém Ch. Hitchense. V obojím případě se jedná o omezenost autorů.
Ano, určitě to není vědecká práce, ale to asi opravdu nebylo cílem pana Hitchense. To, že se s ním neshodnu v ne příliš související problematice, neshazuje jeho názory a argumentační obraty proti náboženství. Vzhledem k již zmíněnému neuchopení knihy jako věděcké práce a její směřování spíše k široké veřejnosti, mi Hitchensovo osobní zkušenosti a občasné vztahování na svojí osobu (což mohlo být možná důvodem, proč si někteří recenzenti myslí, že je to spíše kniha o něm) nevadilo. Souhlasím s ním, že náboženství je dnes již delší dobu velkým přežitkem a je otázka, jestli by pod objektivní SWOT analýzou obstálo náboženství i ve svých počátcích. Vzhledem k výstupům v následujících stoletích a překvapivě i tisíciletích asi těžko. K vytýkané argumentační vyčpělosti řeknu jen tolik, že je nutné si uvědomit, že s člověkem, který argumentuje způsobem: "Je to tak, protože je to psáno ve Svaté knize." není úplně jednoduché a právě absolutní argumentační vyčpělost jedné strany táhne dle mého názoru dolů i stranu druhou. Nakonec jen dodám, že mě udivuje dnešní přetrvávající víra v Boha vzhledem ke znalostem, které lidstvo má (jako je například teorie superstrun, ať už bude dotažena dokonce či nikoliv a astrofyzikové se vydají jiným směrem). A proto souhlasím s tzv. novým ateisty (mezi které autor patří) v tom, že je třeba náboženství kritizovat a vystavovat ho racionálním argumentům, jinak bude rozum poražen líbivostí jednodušších řešení, stejně jak tomu bývá v politice. Od knihy nečekejte zázračné osvícení (páč to není Bible :) ), ale mírné rozšíření argumentačního arzenálu. Milovníci černého a sarkastického humoru si v popisovaném jednání lidí také přijdou na své (byť je to spíše k pláči).
Vidieť nespočetné diskusie, alebo argumentáciu s R. Dawkinsom v "The Four Horsemen", zachytávajú Hitchensov zjav a vystupovanie v lepšej miere než tento preklepový preklad. Aj keď obsahovo nie je absolútne čo vytknúť je lepšie si o Hitchensovi vopred niečo vedieť a potom sa dá ľahšie vžiť do jeho neľahkej úlohy čoby ateistu, odborníka na biblický výklad, učiteľa atď. Pri kognitívnom portréte náboženstiev si Christopher (zoceleným "žárem bitev" na poli spravodajcu a novinára) neodpustí pre mnohých nepríjemnú iróniu, ktorú používa ako zbraň pri kúskovaní jednotlivých celkov či už biblie, koránu, alebo náboženských rituálov. Tu by v mnohých metaforách lepšie pasovala angličtina a čeština pána prekladateľa pôsobí niekedy nedostačujúco, mierne buransky no na druhej strane viac slovansky vtipne. Každopádne som úprimne rád, že som sa k tejto publikácií dostal (aj keď zohnať ju vo vypredaných e-shopoch bola úloha skoro nadpozemská) a utvrdil sa v názore, že náboženstvo ničí všetko.
Vždycky mě velmi těší posbírat nějaké nové argumenty "v boji" nebo se ujistit, že i jiní lidé smýšlejí stejně "logicky", jako já. Z téhle strany je kniha výborná. Její problém možná trochu je, že se obrací spíše na ty, "kteří už ví" a jen si chtějí svůj argumentační arzenál rozšířit a vytunit, než na ty, kteří ještě tápou, nebo nevidí vůbec. Je totiž psaná trochu stylem, u nějž si nedovedu představit, že by mohla nějak pohnout s někým, kdo "ještě neprozřel" a "otevřít mu oči a mysl". Naopak, spíše ho možná jen utvrdí v tom, že ti nevěřící jsou opravdu zlí, sprostí a drzí. Může ji (a autorovi) být také vytýkáno, že si nebere servítky a občas se vyjadřuje ne že by nadřazenecky, ale neostýchá se určité myšlenky (většinou) a jejich nositele (minimálně) označovat nelichotivými a pro mnohé hanlivými nebo urážlivými jmény. K tomu bych měl jen dvě věci: 1) Pokud se někdo chová, vyjadřuje a projevuje jako idiot, je to samozřejmě jeho svaté právo, ale nemění to nic na tom, že se chová, vyjadřuje a projevuje jako idiot a já mám svaté právo to o něm říci. 2) Vezmete-li si slovník těch bezchybných, eticky a morálně nadřazených, neomylných a diamantově vybroušených věřících dejme tomu vzhledem k homosexuálům, jinému bohu věřícím nebo třeba svobodným matkám či emancipovaným ženám, často se od slovníku autora knihy neliší, ba je jím autor ještě zahanben. Takže, kniha vlastně jen utvrdila mé přesvědčení, nabila mé argumentační logikomety novou municí a zhrozila věcmi, o nichž jsem dosud nevěděl. Občas jsem se i trochu divil, kam až autor zachází, jakou argumentační taktiku a cestičky používá a proč vůbec nějaké věci řeší. Ale je to zajímavá kniha. Škoda, že asi jen pro ateisty. Obrovským kladem knihy je, že si autor opravdu nebere servítky a nemilosrdně pálí rovnoměrně kolem sebe do všech stran, takže to úplně stejně (logicky) schytávají křesťané všech odrůd a úchylek, židé, muslimové, i budhisté a ostatní jakýmikoliv bohy postižení (jen ti satanisté mi tam chyběli). Ano, lidi jsou dost často idioty, a nejhorší na tom je, že to ještě častěji vydávají za svou přednost.
Hitchens je známy a mnohými často spomínaný a citovaný „humanista“. A bojovník proti náboženstvu (a obriezke zvlášť). S jeho menom sa možno stretnúť často a tak som neodolal zvedavosti a vzal do rúk túto jeho knihu. Knihu človeka, ktorý svojou (údajne brilantnou) argumentáciou dokáže osloviť toľkých ľudí.
A či oslovil aj mňa? Pravdupovediac – vôbec. A dôvody? Tu sú niektoré z nich:
* Po tej erudícii sľubovanej v anotácii niet v knihe ani stopy. Žeby sa pod tým slovom skrývala schopnosť svojvoľnej a účelovej interpretácie dejín, ktorou je toto dielo také charakteristické?
* Spomínaná polemika vôbec nie je pôsobivá. Tá k zamysleniu bezpochyby provokuje, no nie zrovna tým smerom, ktorým autor zjavne zamýšľal.
* „Dôkazy“ sú, poväčšine, takpovediac cucané z prsta, teda ničím nepodložené, čo ukazuje na nedostatok vedeckého myslenia u autora, ktorý sa práve naň tak rád a často odvoláva.
* A spomínanou „poučenou interpretáciou“ som taktiež nebol práve oslnený. Hitchens sa snaží presvedčiť, že je akýmsi odborníkom na svetové náboženstvá, snaží sa sugerovať, že je autoritou v oblastiach, ku ktorým sa tak suverénne vyjadruje, pričom táto jeho snaha vyznieva dosť detinsky. Navštíviť pár bohoslužieb rôznych konfesií, párkrát sa oženiť a formálne konvertovať, pár rozhovorov s veriacimi, prečítať si pár knižiek, prelúskať Korán a mrknúť do Biblie. Hotovo - je z vás odborník!
* Svojím obdivom k Marxovi a Freudovi, týmto „velikánom“, si ma tiež zrovna nezískal.
* Ani pred jeho častým zdôrazňovaním vlastnej morálnej nadradenosti som nepadal na zadok. Vyvstáva otázka, či by sa snažil správať tak morálne, aj keby necítil potrebu neustále sa predvádzať a dokazovať svoju často deklarovanú morálnu nadradenosť.
* Navyše som z knihy Christophera Hitchensa až príliš často mal pocit, akoby bola z veľkej časti hlavne o Christopherovi Hitchensovi, i keď sa to snaží zakrývať zdôrazňovanou skromnosťou. Tá ale vyznieva dosť falošne (obyčajne sa prizná k nejakej tej vlastnej slabosti, spomenie nejaký ten svoj nevýznamný poklesok, aby vzápätí ospieval svoje úžasné cnosti – starý a trápny trik).
Zhrnutie: cca 350-stranové nepresvedčivé rétorické cvičenie jedného egomaniaka.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Bůh není veliký |
| 2007 |  Thomas Paine a jeho Práva člověka |
| 2019 | Misionárska poloha |
| 2019 |  Listy mladému skeptikovi |
Hitchens možná nebyl takový spisovatel jako filosof, takže jeho dílo nemá strhující spád a čtivosti detektivek Grishama, ale o to hlubší a smysluplnější jeho osvícené úvahy jsou. Uznávám, některé pasáže působí trochu komplikovaně a musel jsem je přečíst dvakrát i třikrát, abych uchopil autorovu nit, ale takových je tam zase jen pár. Doporučuji hlavně věřícím.