Burití
João Guimarães Rosa
Novela jednoho z největších latinskoamerických autorů 20. století, z jehož díla byl do češtiny již v 70. letech přeložen román Velká divočina: cesty, vtahuje čtenáře do magického světa brazilského sertaa. Spolu s agrotechnikem Miguelem, jehož osud zavede na statek U dobré palmy burití, vstupujeme do pozdně patriarchálního světa, jemuž jako hlava rodiny vévodí pan Liodoro a v němž se mnohé točí kolem tří mladých žen, Liodorovy slunečné dcery Glórie, její temné sestry Marie Behú a jejich bývalé švagrové, městské dívky Leandry. Tento takřka neprodyšně uzavřený svět, kde čas plyne, jako by stál, se i zde Guimaraesi Rosovi stává mikrokosmem, v němž vystupují do popředí klíčové otázky lidské existence, tentokrát především láska a různé podoby, které na sebe v životě bere. Jazykově mnohovrstevné dílo s prvky básnické prózy vychází v mistrovském překladu Vlasty Dufkové.... celý text
Přidat komentář
Lyrická, smyslová báseň-próza plná zvuků, barev, tvarů, vůní dusné divočiny, plnosti až přemíry životní síly, napětí mezi duchovním, citovým a tělesným ... Uzavřený svět kolem statku patriarchálního Liodora a tří mladých žen, jejich sousedů a náhodného příchozího mladíka Miguela, jednoduchý, ale barevně vrstevnatý a rafinovaně smyslný příběh o probouzení prazákladní touhy a lásky. Jeho magie není v nadreálných prvcích, spíš v propojení denních a nočních, mysticky/šamansky tajuplných, symbolických i reálných vrstev vnímání, v neuchopitelném přenosu všech těchto vjemů a sil do textu, ve hře se zvuky, slovy, významy.
Hluboký obdiv paní překladatelce za invenci.
Burití přináší opravdu magický zážitek z četby, ale není to magický realismus jako například u Márqueze nebo jiných latinskoamerických autorů. Jedná se o zvláštní, dusný, exotický styl s množstvím expresivních popisů, šerosvitných nálad a celkově velmi erotickou atmosférou. Vše působí vyváženě a plyne jako klidná řeka s množstvím nebezpečných vírů. Některé popisy jsou natolik autentické, že má čtenář pocit, jako by člověk zrovna stál uprostřed rozpáleného sertaa. Postavy a předměty se jako by rozpouštějí v horku a noc přináší smutek a odevzdání se do chladné náruče hvězd. O příběhu tahle knížka moc není, ten je dost jednoduchý a celkem přímočarý, ale už jen pro tu náladu, jemnou psychologii a nádherný jazyk (naprosto zasloužená Magnesia Litera za překlad) se vyplatí se ponořit do magického světa postav žijícíh v sertau, tam u palmy Burití... Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1982 |  Pět brazilských novel |
| 2008 |  Burití |
| 1971 | Velká divočina |
| 2010 | Dál – dál a dál |
Uf, na literatúre nebýva najzaujímavejšie to, čo autor hovorí, ale ako. Rosa to hovorí tak originálnym jazykom až musím klobúk sňať, toľko novotvarov a zvukomalieb a obrazov, joj, on slovami doslova maľuje. ALE! Aj pani Dufková dokázala takmer nemožné, prebásnila román, je to jeden z najlepších prekladov do češtiny, ktorý som mal možnosť držať v rukách.