Búrková sezóna

01.09.2016

Návrat do světa zaklínače v plné parádě. Skvělá jízda od začátku do konce.

28.08.2016

Ze začátku jsem se do knihy trochu nutila, ale závěr jsem zhltla jedním dechem. Takže proč 5 hvězdiček? Protože Geralta nejde nemilovat v jakémkoli příběhu Sapkowského. :)

19.08.2016

„Bouřková sezóna“ je vlastně jakýmsi koncentrátem všeho, co mě plíživě a ještě vcelku nenápadně štvalo už na Sáze (a vlastně možná i na zaklínačských povídkách). Geralt váhá a pochybuje (a nakonec stejně všechny zlosyny pobije), čarodějky i adeptky jsou na první pohled tvrdé a nedostupné, ovšem v jádru něžné, toužící po lásce a (bez výjimky) po zaklínačovi, a všechny postavy svorně mluví dlouze, květnatě a rádoby chytře, ideálně s nějakým tím řízným latinským citátem (korunu tomu v „Bouřkové sezóně“ nasazuje jistý padouch, jehož sedmistránkový vysvětlující monolog by krásně zapadl i do lecjaké parodie). Marigold... je. Což samo o sobě stačí, protože tenhle pacholek mi začal svým žvaněním pít krev už kdysi v devadesátkách.

Konkrétně této knize navíc škodí, že nemá dostatečně nosný příběh na román, zatímco jednotlivé „povídky“ nejsou natolik úderné a vypointované, aby obstály samy o sobě. Výsledkem je tedy hybrid s roztříštěnou dějovou linkou, kdy je Geralt vláčen z dobrodružství do dobrodružství; čtenář si může celou dobu tak maximálně říkat, jestli to všechno nakonec přece jen někam nevede a zda se za tím třeba neskrývá nějaký autorův tajný geniální úmysl. Nakonec se ukáže, že ne. Příběh vyzní do ztracena a čtenář si řekne tak maximálně „hm“.

Aby snad nevzniklo podezření, že ze mě hovoří zášť a že Sapkowskému jenom závidím jeho erudovanost a znalost latiny, předvedu, že ani mně není jazyk Vergiliův cizí, a blýsknu se následujícím citátem: „Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Vestibulum ullamcorper sem a nulla viverra rhoncus. Nullam a aliquam nulla. Morbi mattis lorem dui, id sollicitudin neque finibus vel...“ Přesně tohle mi „Bouřková sezóna“ místy připomínala...

Dobře, přece jen tedy musím připustit, že se román navzdory veškeré své mnohoslovnosti přece jen četl o něco lépe než lipsum. Stránky se pěkně otáčely, pořád se něco dělo... Nechal jsem se tedy unášet proudem vyprávění a na konci jsem se z něho nepoznamenán vynořil. Jako oddechové čtení to bylo vlastně dobré. Ale od Sapkowského bych přece jen čekal víc. Upřímně tedy nechápu, jak je možné, že má kniha na českých literárních webech tak vysoká hodnocení. Sapkowski už má za sebou přece jen lepší knihy... A snad to nevyzní svatokrádežně, když řeknu, že dnes působí v žánru fantasy i lepší autoři, kteří polského mistra nechali za sebou a jejichž knihám by bylo podstatně vhodnější věnovat peníze a čas.

17.08.2016

Pokračování zaklínačské ságy je zdařilé, ale ... nenadchlo mě to tolik, jako kdysi první díly. Bylo to příjemné, oddechové čtení o oblíbené postavě zaklínače, ke kterému jsem se rád vrátil, nicméně plný počet hvězdiček tomuto pokračování nedám. 75%
30.12.2020 - dočteno podruhé, dojem velmi dobrý, trochu navyšuji hodnocení. 80%

11.08.2016

Rozehrál jsem první videohru o Zaklínači, po pár hodinách přestal a vrhnul se nejdřív na knížky. Začal jsem chronologicky, takže od Bouřkové sezóny. Objevují se tu postavy a události, které v sáze i povídkách jsou zmíněné. Skvěle tak kniha zapadá do už hotového světa a jeho rámcových událostí a dobře se čte.

06.08.2016

Moje oblíbená pohádka pro dospělé. K dalším příběhům o Zaklínači jsem po tak dlouhé době přistupovala ostražitě a navíc už jsem pozbyla toho nadšení, se kterým jsem Sapkowského hltala původně, ale nakonec to bylo dobré. Potešilo mě, že ačkoliv Zaklínačovu světu nejsou násilí, špína ni neřest cizí, autor to s nimi zbytečně nepřehání, pořád ještě dokáže překvapit a občas i něco dopadne dobře :)

06.08.2016

Od Spakowskeho jsem četl pouze 1. povídkovou knihu o zaklínači Geraltovi, ale moc velký úspěch u mě neměla. Tak jsem si řekl, že zkusím román. Já vám nevím. Knihy je de facto slepeninou jednotlivých povídek provázaných ústředním motivem. Některé části, stejně jako povídky, mě bavily více, jiné méně, avšak v celkovém důsledku mě Příběh Geralta bavil.

25.07.2016

Tohle je smutné.
Ne tak smutné jako Hostina ledu a ohně: Oficiální kuchařka Game of Thrones, filmová trilogie Hobita či cokoli jiného oficiálního a dodatečně rozpitvaného z kteréhokoli úspěšného sci-fi nebo fantasy světa. Faktem ovšem zůstává, že nebýt vcelku nečekaného úspěchu kdysi nevelkého polského herního vývojáře, žádná Bouřková sezóna by se nekonala.

Autor jednoduše vyndal z šuplíku pár epizodických nápadů, hrst postav a náhle tu máme zaklínače a Yennefer (lepší dvojka než Kuchařová s Brzobohatým), pikle kující mágy (od těch se stejně nic dobrého nečeká), ukecaného Marigolda (bez něho ani ránu), trpaslíka (patří k věci, i kdyby měl pouze hlásit počasí) vše okořeněné zaklínačovým sexuálním apetitem. Podobných knih se dají naklepat desítky!

A to je problém. Bouřková sezóna nemá duši! Což neznamená, že si ji příznivci ságy stejně nepřečtou.
Prostě smutné.
Doufám, že už žádná další pokračování nebudou.

13.07.2016

Příjemný návrat do světa Zaklínače. Pěkné čtení. Zpočátku jsem si říkal, že román o zaklínači a jeho ztracených mečích nebude nic moc, ale ve finále mě kniha bavila a opět jsem musel číst a číst. Propojování postav ze ságy a rozvíjení jejich charakterů mě potěšilo (Nimue, Koral). Závěrem si autor nechal prostor pro další knihy.

Mann

22.06.2016

Nostalgie líznutá zklamáním a přehráváním všeho již řečeného.

+ Možnost se znovu ponořit do světa Zaklínače a potkat staré známé. A protože jsem měla obrázky z knihy vylepené v době dospívání na skříni, je to velké, opravdu velké plus.
+Čtivost

- Nic nového. Ba co víc, je to jako vzít všechny předchozí díly, protřepat, vytáhnout náhodné věty, charaktery a zápletky - a vida, je tu nová kniha.
- Zklamání z toho, že to prostě už... není, jako předtím. Takže doufám, že už nikdy žádný další díl Zaklínače nebude.

15.06.2016

Čtivá kniha pro jedno deštivé odpoledne (nebo bouřlivý večer, chcete-li). Má spád a čas s ní příjemně ubíhá - o akci není nouze, o flirt a humor také ne (štěstí, že má Sapkowski vždy v záloze ryzí sympaťáky z řad trpaslíků), intriky a úklady v míře, jak by se dalo od zkaženého světa, jímž se zaklínač brodí, plně čekat. K autorově smůle, před vznikem Bouřkové sezony stačil rozmazlit své čtenáře ságou a jinými povídkami - a tak, byť je návrat do Geraltova světa milý, přeci jen to není ono. Kvalita psaní mi připomíná spíše než práci uznávaného mistra styl nadějného začátečníka. Leckteré zaklínačovy úvahy se opakují, zápletky jsou lenivé a břitká pronikavost, která obvykle dodává Sapkowského textům na výrazném smyslu a silnému dojmu po přečtení, v tomto případě spíš poblikává. Nicméně atmosféra přístavního městečka ponouká k spokojenému, shovívavému úsměvu, že během jedné sezóny bylo toho všeho přeci jen akorát.

17.05.2016

Těžká nostalgie zafungovala.. i když příběh není nijak grandiózní a trochu nám vyčpěl, zachoval si atmosféru i nepředvídatelnost. Příjemný návrat

24.04.2016

Začínám mít pocit, že jsem udělal chybu, když jsem tuhle knihu četl chronologicky před ságou. Děj se totiž odehrává zhruba po konci prvních povídek. Dojem je dost rozpačitý. Příběh se od začátku rozvíjí pomalu a nejdřív to nevadí, protože atmosféra zaklínačova světa je skvělá, ikdyž samozřejmě s jistou nadsázkou. Bohužel je to i velká část problému, protože v knize chybí určitá reálná syrovost jeho světa. Není to běžné pohádkové prostředí tak časté v tomto žánru, ale oproti původní sáze tomu něco chybí. A to je velká škoda. Samotný příběh je poměrně tragikomický, protože Geralt i bez svých mečů je hrozivým protivníkem. Bohužel při pátrání po mečích selhává. Na první pohled nepřemožitelný hrdina je pořád jenom člověk se svými vlastními démony. Závěr knihy je naštěstí docela zdařilý, ale podle mě je možné, že ti kdo nečetli ságu přijdou o jistou pointu. Kniha tak na mě působí spíš jen jako vzpomínka na Geraltův svět. Lidi časem historii zapomenou, ale legendu nikdy. 75%

03.04.2016

Na túto knihu som sa ako veľký fanúšik všetkého zaklínačského tešila ako malé dieťa na Vianoce. Mala svoju iskru, to nepochybne, ale niečo mi tam chýbalo. Dlhšiu dobu som nevedela s presnosťou určiť, o čo šlo, ale nakoniec to asi bude tá pravá "temnejšia" atmosféra, ktorá je v predchádzajúcich dieloch jednoznačne prítomná. Mala som pocit, akoby sa pán autor po tých rokoch prebudil a zabudol, čo robilo pravé zaklínačské prostredie jedinečným. V skratke - prišlo mi to ako čisto taktický krok. Zaklínač zažíva obdobie rozkvetu ako nikdy, všade je o ňom počuť, proste fičí, tak si teda napíšeme novú knihu, lebo je isté, že sa bude predávať. Žiaľ, s kvalitou je táto kniha nižšie ako jej predchodcovia.

25.03.2016

Za mou osobu - první třetina - nuda
druhá třetina - rutina
třetí třetina - trochu to vylepšil
Nebýt poslední kapitoly, tak dvě hvězdy, takhle tři.
Celkový dojem - nastavovaná kaše :(
Nejslabší kniha o zaklínači :(

21.03.2016

Bouřková sezóna v mnohém připomíná sraz maturantů po deseti letech; nejen že si stále pamatuje jména bývalých spolužáků, dokonce je dokážete přiřadit ke správným tvářím a vybavit si nějaký ten společný zážitek či vtipnou historku – tedy alespoň u většiny případů. Na některé se dokonce i těšíte. Když se však s někdejšími kumpány ze školních lavic pustíte po dlouhých letech odloučení do řeči, pomalu zjišťujete, že se vlastně bavíte s někým tak trochu jiným, než si pamatujete. Občas zapracují uběhnuvší léta ještě nemilosrdněji, po dvou třech frázích zavládne trapné ticho, a vy si uvědomujete, že se "bavíte" s úplným cizincem. Nemít onu povědomou tvář, nikdy by vás ani na vteřinu nenapadlo dát se s ním do řeči.

A nejinak tomu je i s Bouřkovou sezónou. Ano, autorem je stále tentýž Andrzej Sapkowski (jen o několik let a pár románů starší), hrdinou je stále Geralt, příběhově dokonce mladší. Ten první stále stříhá řemeslně slušně zvládnuté scény plné barvitých popisů, obscénností, soubojů a břitkých replik. I ten druhý se stále protlouká světem, kterému nerozumí a do kterého ne úplně patří, pouští se do křížku s čaroději (a sličnými čarodějkami), ocitá se jako pěšák na šachovnici vyšších mocenských pletich – stejně jako kdysi v sáze. Přesto oběma, Sapkowskému i zaklínači, něco do *toho* Zaklínače zkrátka chybí. Řada postřehů na téma co přesně tu již zazněla, zbytečně bych je tedy opakoval. Jak příběh ubíhal a já kráčel po boku starých známých, měl jsem stále více dojem, že jsem se ocitl ve společnosti někdejších spolužáků, s nimiž jsem od posledního setkání před deseti lety neprohodil ani slovo. Zdvořilost a letmý zájem přispěly k tomu, že jsem vydržel až do konce. Zašustění poslední stránky bylo signálem, že povinnosti i formalitám bylo učiněno zadost. Po poněkud prkenném ujistění, že se určitě musíme někdy zase sejít (tak určitě) jsem se rozloučil s Bouřkovou sezónou a okamžitě zamířil si spravit chuť ke kroužku opravdu důvěrně známých kumpánů: těch s nimiž se vídáme rok co rok a stále si máme co říct – k povídkám a sáze.

15.03.2016

Nečekal jsem nic extra, ale musím uznat, že knížka byla nakonec fakt dobrá a bavila mě. Původní sérii se ale nevyrovná, holt mi chyběla Ciri. Místy mi obsah přišel ovlivněný PC hrami.

Mně se to opravdu líbilo. Měl jsem trochu strach z recenzí, že už to není \"ten zaklínač co býval\" ale po přečtení jsem zjistil, že nostalgici možná spíše hodnotí sebe než knihu :-). Jediné co bych vytknul je první třetina knihy - tam je opravdu děj trochu se slabším spádem, ale nakonec se (částečně) ukáže její opodstatněnost a všechno do sebe zapadne.

13.03.2016

Většina o Bouřkové sezóně už zde byla řečena. Ačkoliv Sapkowski na to stále má a píše o poznání chytřeji a lépe než majorita konkurenčních fantasy autorů, poslední kniha o Geraltovi až na drobné střípky postrádá filozofický přesah, okouzlující interakce postav a drtivou osudovost příběhu, zkrátka všechno to, co v celém zbytku série chápu jako samozřejmost. Jestli se někdy rozhodnu znovu si ságu o Geraltovi přečíst, Sezónu zcela jistě sfouknu jako první, než se pustím do toho skutečného Zaklínače.