Búrková sezóna přehled

včera

Bouřková Sezóna je příjemné, leč trochu zbytečné navrácení do světa Zaklínače. Celá záležitost je lehce humorná, Geratl přišel o své meče a na cestě k jejich zmovuzískání plní všemožné side questy. Jde vidět, že styl psaní Sapkowského se za roky jemně pozměnil, kapitoly jsou kratší než u zbytku série, jazyk je o kapku elegantnější, ale vtip a údernost mu zůstala. Jedná se o prequel, ale doporučuji jej číst až po dočtení série, jako takový milý návrat do světa, který máme rádi, nejedná se totiž o nijak potřebné čtení v kontextu zbytku série.

05.11.2024

Vítejte zpět v kouzelném světě Andrzeje Sapkowského, kde si i ty nejobyčejnější dny žádají notnou dávku lektvarů a meče brousíte raději dvakrát. A teď přichází Bouřková sezóna, což není jen tak ledajaká zaklínačská historka, ale spíš literární smršť, ve které se věci zvrtávají rychlostí, že by i ghúlům zamotalo hlavu.

Náš starý známý Geralt se tentokrát ocitá v situaci, kdy mu někdo ukradne meče – ano, čtete správně. Meče, ty jeho dvě lásky, bez kterých je asi tak ztracený jako jednorožec bez rohu. A než řeknete „Igni“, Geralt se musí vypravit na hon za ztracenými zbraněmi, zatímco kolem něj zuří bouře. A bouře tu nejsou jen na obloze – Sapkowski nám totiž servíruje bouřkové fronty emocí, které stírají hranice mezi magií, politikou a takovým tím poctivým zaklínačským chaosem.

A koho že to potká na svých cestách? No, řekněme, že nechybí ženy. Ach ano, v Bouřkové sezóně má Geralt víc romantických eskapád než kdy dřív, a jedna je peprnější než druhá. Jsou tu krásné čarodějky s tváří anděla, ale s povahou jako tornádo – což znamená, že zaklínačův sarkasmus jede na plné obrátky. Každé „Hmm“ a „Tss“ v jeho podání tady má váhu jako plnou zbroj a čtenář má pocit, že i když si Geralt stýská nad svým osudem, přece jen se u toho všichni dost bavíme.