Búrková sezóna
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493234/bmid_burkova-sezona-rUC-493234.jpg
4
2512
2512
Zaklínač série
Vydajte sa opäť do sveta zaklínača Geralta v samostatnom príbehu z pera Andrzeja Sapkowského. Vydajte sa opäť do sveta zaklínača Geralta v samostatnom príbehu z pera Andrzeja Sapkowského. Zaklínač Geralt z Rivie netuší, čo ho čaká, keď prichádza do Keracku. Najprv je neprávom obvinený z podvodu, potom je z väzenia záhadne prepustený a nakoniec zistí, že jeho vzácne zaklínačské meče, ktoré po vstupe do mesta zostali v zbrojnici, zmizli. Má s tým niečo spoločné atraktívna čarodejka zvaná Coral? Geralt sa opäť zapletá do rafinovaných intríg čarodejov. Po boku mu stojí verný, no občas otravný trubadúr Blyskáč. A aj keď sa neustále snaží zabudnúť na čarodejku Yennefer, ich osudy sú pevne prepojené. Nad svetom zaklínača sa sťahujú temné mračná – prichádza búrková sezóna. Andrzej Sapkowski, držiteľ ceny World Fantasy Award za celoživotný prínos, vytvoril svojimi poviedkami o tajomnom zaklínačovi celosvetový fenomén, ktorý okrem knižných pultov a herných konzol dobyl aj televízne obrazovky fanúšikov po celom svete. Sedemnásť rokov po napísaní posledného románu zo ságy o zaklínačovi sa vrátil do fascinujúceho a nebezpečného sveta Geralta z Rivie, aby vrhol lúč svetla na minulosť zaklínača. ktorý si získal milióny fanúšikov po celom svete.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
Sezon burz, 2013
více info...
Přidat komentář
Ako by to bolo včera - čerstvo dočítané poviedky sú za mnou, Sága ešte doznieva a hry som ešte neobjavil...
A potom prišiel milý šok, keď som sa dozvedel tú skvelú správu, že Andrzej nám toho (ním) nenávideného Geralta ešte raz vráti do hry!
V úvode si síce mohol odpustiť poprdkávanie strážnych - mužatiek, no inak ide ako poctivo naolejovaný meč.
Pri druhom čítaní Sorel Degerlund síce trochu stráca na svojej desivosti (dnes nechápem, ako som ho vôbec mohol porovnávať s Vilgefortzom!), zato linka s priateľom vlkolakom sa mi pozdáva o to viac.
A to ani nehovorím o absolútnom vrchole - mrazivom príbehu plavby s prenasledovateľom horším a neúnavnejším, než samotné peklo. Áno, myslím aguaru... A nie som zrejme sám, kto by si želal väčší rozsah tejto temnej epizódy.
Záverom poteší žmurknutím na pozorného čitateľa: na Soddenskom pahorku kedysi zahynula mocná čarodejnica, ktorej pamiatku si autor v tomto samostatnom románe o zaklínačovi takto pekne uctil.
A ako by to bolo včera... Opäť čakám na nový román o Geraltovi z Rivie. A pevne verím, že Sapkowski opäť nesklame.
Dlouho očekávaný nový román o zaklínači Geraltovi mě nenadchl. Jako hlavní nedostatek spatřuji absenci ucelené dějové linie. Nechápejte mě špatně, kniha se čte skvěle, jednotlivé epizody z Geraltova putování ve stopách ukradených mečů jsou zajímavé, ale jako celek román nefunguje.
Na zaklínači jsem vyrůstal a povídky i všechny díly hlavní ságy jsem od puberty přečetl už několikrát. Bouřkovou sezónu jsem teď dočetl podruhé... a podruhé jsem byl zklamaný.
Proč? Ze všeho nejvíc mě rušily okaté a neustále se opakující narážky na dnešní dobu - byrokracie, soudní systém, zbraně hromadného ničení... Ve starých zaklínačských příbězích samozřejmě nechyběla řada paralel se současností, ale byly napsané tak, že elegantně zapadaly do přesvědčivého fantastického světa. Tady z něj ční jako sláma z bot a čtenáře pravidelně ruší.
I všudypřítomný humor mi přišel tak nějak nucený a co se týče příběhu, byl poměrně nezajímavý, a hlavně ve mně nevzbuzoval žádné emoce.
Jsem každopádně zvědavý, jestli si v příštích měsících spravím chuť dalším zaklínačským příběhem, který prý Sapkowski nedávno dopsal a snad i brzy vydá.
O Bouřkové sezóně jsem slyšel ledacos. Většina čtenářů se shodne na tom, že je to jedna z těch horších knížek ze série Zaklínač. Dle mého názoru se jedná o vůbec nejhorší díl z celé série. Andrzej Sapkowski popadl lopatu a vydal se vykopat svou milovanou postavu ze starého hrobu. Oprášil Geraltovi kazajku, nabrousil stříbrný a ocelový meč, dal mu do rukou koně, poplácal ho po zádech, popřál mu hodně zdaru a vypravil ho do světa za dalším dobrodružstvím.
Další a zároveň poslední knižní dobrodružství zaklínače Geralta z Rivie nepřináší do světa Zaklínače nic nového. Děj je sám o sobě velmi primitivní; Geralt ztratí zaklínačské meče a po celou knihu se je snaží najít. Do cesty mu samozřejmě přijdou nějaká ta monstra, se kterými se musí porvat, aby mohl pokračovat za honbou zaklínačských mečů. Cestu mu samozřejmě zkříží i nějaká ta sličná čarodějka, se kterou se musí vyspat, aby příběh tolik nespěchal a nějakou dobu stagnoval. Postavy se plácají z jednoho místa na druhé a záporné postavy jako by vypadly z pera začínajícího autora. Sapkowskiho antagonisté připomínají disneyovské záporáky. Postavy s nudnými a známými motivy, které má snad každý knižní, filmový a videoherní padouch.
Tento díl je obrovským zklamáním. Sapkowski mohl do světa Zaklínače přinést zcela nové příběhy, světy a postavy. Místo toho se vrátil k tomu, čemu rozumí nejlépe. Poslední dobrodružství Geralta z Rivie není něčím, co by fanoušek povídek a románové série vyzdvihoval do nebes. Místo nudného a nicneříkajícího románu jsme mohli dostat novou sadu povídek, které mohly líčit Geraltovy začátky. Tato kniha podtrhává to, jak autorovi na jeho postavách opravdu záleží. Bouřková sezóna je ubohým a zoufalým pokusem, jak ze značky Zaklínače vytěžit další peníze.
Mám ten svět i jeho postavy vážně hrozně ráda, takže se tam vždycky s chutí vrátím.
Bouřkovou sezónu jsem otevřela po poměrně dlouhé době, kdy jsem dočetla ságu a nemůžu popřít, že do mého celkového dojmu se promítla i trocha nostalgie. Knihu jsem si i proto opravdu užila a zvědavě vyčkávám, co nám autor naservíruje v té nově chystané.
Btw, moc mě potěšilo, že jsem se tam dočetla i příběh s aguarou, který si vzali jako předlohu pro komiks Liščí děti.
Poslední vyprávění o zaklínači Geraldovi a jeho dobrodružství. Tento díl byl určitě lepší než Paní jezera. Začátek a konec byl dost slušný, ale prostřední část mi přišla zdlouhavá. Líbilo se mi, že tentokrát je to jakoby úplně první díl, ale kupodivu mi dává smysl číst ho poslední.
Predpredposledný a predposledný diel knižného radu som nečítal, lebo už v Krste ohňom bolo primálo Zaklínača, a príliš veľa toho, čo ma nezaujíma. A spravil som dobre, že som preskočil na posledný diel. Nejde síce o poviedky, kapitoly spolu súvisia, no ide o kapitoly o Geraltovi, ktorý opäť zažíva čosi zaklínačské. Opäť 6 z 5, vrelo odporúčam. A tá posledná kapitola, tam som chcel vyroniť slzu... (A podpisujem sa pod každé slovo používateľky Vidlička!)
Po dočítaní Paní jezera som si myslel, že Bouřková sezóna mi pomôže zbaviť sa toho nepríjemného pocitu, ktorý vo mne zostal. Bohužiaľ sa tak nestalo.
Kniha je lepší priemer s dosť klišé dejom.
Geralt zabíja potvory, chlastá, putuje a občas sa s niekým vyspí. Marigold sa dostáva do problémov. Všade sa rieši politika. Čarodejky tu zastupuje zrzavá mrcha Astrid Lyttneyd Ásgeirrfinnbjornsdottir, z praktických dôvodov známa ako Lytta Neyd (mimochoodm, kým v knihe je opísaná ako krásavica, v netflixovskej fraške je vážne škaredá, ale aspoň zostala biela). Čarodejníkov zasa skupina mocichtivých magorov venujúcich sa nechutným genetickým a hybridizačným experimentom, čo v prostredí stredovekého fantasy vyznieva ako nevydarené sci-fi. Spôsob, akým Geralt príde k mečom, je doslova deus ex machina.
Už pri Paní jezera som mal pocit, že Andrzej melie z posledného, rieši veci skratkovito a dokonca, že ho už možno písanie dávno prestalo baviť. Tu sa mi to potvrdilo. Na druhej strane, podobne ako Vosa mám aspoň chuť si znova prečítať celú ságu.
V doslovu je psáno že Sapkowski nemusí nikomu dokazovat, nakolik je schopný napsat "něco lepšího, než byl Zaklínač". Ano, touhle knihou, potvrdil, že nejspíš už není. Oproti sáze a povídkám tahle kniha celkem pokulhává. Je tam Geralt, Marigold, "nějaká ta" sexy čarodějka... Ale to je asi tak vše. Příběh je, jako by ho psali pejsek s kočičkou. Vlastně nejlepší na té knize je, že mám teď chuť si znovu přečíst Ságu.
Další skvělé dobrodružství Geralta z Rivie, které se odehrává ještě před hlavní ságou. Myslím, že není co dodat, než že román byl úžasný. Geralt společně s Marigoldem se zapletou, jak již tradičně, do nějaké šlamastyky, ať už omylem či kvůli nějakým úkladům z třetí strany a jen čekáme jak si s tím náš Zaklínač poradí a při tom odhalí velká tajemství a kde taky porubá mnoho nestvůr, dokonce i ty v lidské podobě.
Už jsem konečně pochopila, co mi na Zaklínači vadí. Není to ani ryba, ani rak. Líbilo by se mi víc, kdyby to celé bylo psáno buď jako vážná hrdinská sága, nebo naopak jako ironické vtipné vyprávění. Ale tím, jak Sapkowski přebíhá z jednoho do druhého, nedrží mi to pohromadě. Až mi to celé připadá lehce trapné (a jéjé, teď dostanu jmen!). Prostě mutant. Jako Geralt. Což je mimochodem takový játro, že se divím, že vždycky přežije byť jen první kapitolu.
Tak sbohem, Andrzeji. Kdyby ses byl býval držel kratších útvarů a vynechal Ciri a Yennefer (vlastně všechny ženský postavy, ty ti nejdou), mohlo nám být spolu lépe.
Stejně jako u ostatních knih musím ocenit to jak je celá sága propracovaná a to jak autor opravdu skvěle promyslel celý svět. Bohužel příběh jako takový trošku sráží autorova tendence opakovat to co už víme, a nakonec je toto opakování spíš k zlosti než k užitku, protože i když příběh pak dále pokračuje nechceme slyšet xkrát za sebou tu samou informaci.
U Bouřkové sezóny mi přišlo, že už je v příběhu trošku moc vaty a valnou část příběhu se nic moc neděje a děj tak nějak stagnuje na místě. Příběh se rozchází mnoha směry a tak nějak mi přišlo že najednou se toho má stát hodně, ale ve výsledku se vlastně neděje nic.
Nemůžu říct, že by se mi příběh vůbec nelíbil to vůbec ne. Tím, že jsem si to nechala až jako závěr série tak už jsem s postavami něco zažila a tudíž jsem si i tak dokázala příběh užít.
Čtěno jako audiokniha.
Mistrovské dílo, nemám slov. A jako bonus je výborně namluvená se super hereckými výkony a efekty. Nejlepší audiokniha ever.
Kniha mi připomínala svým spádem první dvě knihy (plné povídek), což podle mě Zaklínačovi svědčí a sluší. "Jednodušší" příběh oproti románu o Ciri a Geraltovi posiluje důraz na to, co mě na Sapkowskem psaní okouzolilo, a to právě jeho napínavé vyprávění jakoby po střípcích. Nechybí ani cynismus, vtipný trpaslický hantec a mnoho zajímavých vedlejších postav. Za mě snad o trochu lepší než románová sága.
Moje první setkání se Zaklínačem v knižní podobě. Moc příjemné. Ani se nedivím výtkám fanouškům vůči Netflixu, že jim jejich oblíbence poněkud przní. I když toto je jiný příběh, než ten televizní, je kniha mnohem lepší než tv zpracování. I přes spousty postav, zemí a souvislostí je děj přehledný a má příjemný spád. Pěkná knížka!
Maximální spokojenost - hodně sprosťáren, hodně vtipu, hodně nadsázky, spousta mrtvol.
Tahle nějak jsem se potřebovala s Geraltem a Marigoldem rozloučit a zároveň smýt tu podivnou pachuť, která mi tam někde vzadu po posledním dílu s Ciri stále zůstávala...
Je to trochu rozporuplný díl. První část je celkem o ničem a hrozně se to táhne a je to takové nemastné a neslané. Druhá část je o poznání lepší...takže 4*
Tento díl mě nějak nepřesvědčil. Na jednu stranu se mi líbil příklon k jednodušší dějové lince a klasickému řemeslu zaklínače, na stranu druhou se to tak podivně zamotávalo a nepřesvědčivě rozmotávalo, že jsem z toho trochu rozpačitá. Rozhodně by se mi líbilo, kdyby byl tento díl pojat povídkově, jednotlivá setkání by měla větší ráz a lepší ukotvení (teď spíše boční zápletky proplouvaly kolem té hlavní a mizely, aniž by zanechaly silnější dojem).
Taky chování postav mi připadalo - - - jako by se tlačilo na pilu.
Tak či tak - kniha je to pořád kvalitní a bavila mě. Místa jsou výborně popsána a třeba vedlejší postavy mají vždycky nějaký charakter nad rámec nálepky “vedlejší postava. Ale na jedničku a dvojku to u mě nemá.
Štítky knihy
polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Vítejte zpět v kouzelném světě Andrzeje Sapkowského, kde si i ty nejobyčejnější dny žádají notnou dávku lektvarů a meče brousíte raději dvakrát. A teď přichází Bouřková sezóna, což není jen tak ledajaká zaklínačská historka, ale spíš literární smršť, ve které se věci zvrtávají rychlostí, že by i ghúlům zamotalo hlavu.
Náš starý známý Geralt se tentokrát ocitá v situaci, kdy mu někdo ukradne meče – ano, čtete správně. Meče, ty jeho dvě lásky, bez kterých je asi tak ztracený jako jednorožec bez rohu. A než řeknete „Igni“, Geralt se musí vypravit na hon za ztracenými zbraněmi, zatímco kolem něj zuří bouře. A bouře tu nejsou jen na obloze – Sapkowski nám totiž servíruje bouřkové fronty emocí, které stírají hranice mezi magií, politikou a takovým tím poctivým zaklínačským chaosem.
A koho že to potká na svých cestách? No, řekněme, že nechybí ženy. Ach ano, v Bouřkové sezóně má Geralt víc romantických eskapád než kdy dřív, a jedna je peprnější než druhá. Jsou tu krásné čarodějky s tváří anděla, ale s povahou jako tornádo – což znamená, že zaklínačův sarkasmus jede na plné obrátky. Každé „Hmm“ a „Tss“ v jeho podání tady má váhu jako plnou zbroj a čtenář má pocit, že i když si Geralt stýská nad svým osudem, přece jen se u toho všichni dost bavíme.