Búrková sezóna
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493234/bmid_burkova-sezona-rUC-493234.jpg
4
2517
2517
Zaklínač série
Vydajte sa opäť do sveta zaklínača Geralta v samostatnom príbehu z pera Andrzeja Sapkowského. Vydajte sa opäť do sveta zaklínača Geralta v samostatnom príbehu z pera Andrzeja Sapkowského. Zaklínač Geralt z Rivie netuší, čo ho čaká, keď prichádza do Keracku. Najprv je neprávom obvinený z podvodu, potom je z väzenia záhadne prepustený a nakoniec zistí, že jeho vzácne zaklínačské meče, ktoré po vstupe do mesta zostali v zbrojnici, zmizli. Má s tým niečo spoločné atraktívna čarodejka zvaná Coral? Geralt sa opäť zapletá do rafinovaných intríg čarodejov. Po boku mu stojí verný, no občas otravný trubadúr Blyskáč. A aj keď sa neustále snaží zabudnúť na čarodejku Yennefer, ich osudy sú pevne prepojené. Nad svetom zaklínača sa sťahujú temné mračná – prichádza búrková sezóna. Andrzej Sapkowski, držiteľ ceny World Fantasy Award za celoživotný prínos, vytvoril svojimi poviedkami o tajomnom zaklínačovi celosvetový fenomén, ktorý okrem knižných pultov a herných konzol dobyl aj televízne obrazovky fanúšikov po celom svete. Sedemnásť rokov po napísaní posledného románu zo ságy o zaklínačovi sa vrátil do fascinujúceho a nebezpečného sveta Geralta z Rivie, aby vrhol lúč svetla na minulosť zaklínača. ktorý si získal milióny fanúšikov po celom svete.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , LindeniOriginální název:
Sezon burz, 2013
více info...
Přidat komentář
Solidní pokračování, jasně se stylem i dějem navracející do období povídek, před vydáním románové ságy. Je to zábavné a svěží čtení, přesto jsem od Sapkowskiho čekal větší posun. Kvalit ságy tahle knížka nedosahuje. Je jakoby víc bez ambicí, což by bylo sympatický (trošku "oddechovka" se zaklínačem), jenže si nejsem jistej, jestli je to schválně, nebo se autor o něco snažil a nepovedlo se to... Pro fanoušky ale samozřejmě povinnost. P.S. škoda trapné grafické úpravy a la pocitacove rpg hry... to by opravdu sedlo spíš k nějakému braku...
Paráda! - to mi běželo hlavou v průběhu celého čtení. A když jsem zrovna nečetla, tak jsem na Geralta myslela a těšila jsem se, až po práci nebo po probuzení Zaklínače opět otevřu. Není příliš takových knih. Sapkowski v plné síle, Zaklínač jak ho mám ráda, vybroušený do té nejlepší podoby. I když trochu blíže moderní době a pointa mohla být znatelnější. Nicméně po Husitské trilogii a Zmiji zase cítím, že je všechno, jak má být.
Nič iné ako kvalitný comeback sa snáď od Sapkowskeho a jeho Geralta snad ani nedal čakať. Knihu som čítal iba cestou vlakom do práce a aj tak som ju zhltol za 4 dni.
Trošku mi tam na rozdiel od iných jeho príbehov chýbali trpazlíci a tiež som Yenefer čakal väčšiu zápletku a zapojenie sa do príbehu. No napriek tomu adekvátne "pokračovanie", raz darmo Sapkowski je Pán Spisovateľ.
Na novou knížku jsem se těšil a kniha nezklamala. Je to typický Geraltův příběh, tzn. kniha je plná sarkazmu, sexu, násilí, nadávek, podvodů a intrik, ale pro znalého čtenáře nic nového. Příběh je zasazen do doby před románovou pentalogii a tvoří ho několik ucelených příběhových linek, které se různě prolínají a dojdou všechny do svého konce.
Dovolím si pár citátů:
* Pověst pokračuje, příběh nikdy nekončí.
* Geralt z Rivie by byl rád, že na něho po těch sto pěti letech lidé nezapomněli. Že nezapomněli, kým byl.
* Temnota stále existuje. Vždycky budou potřeba zaklínači. Aby se objevovali všude tam, kde budou užiteční. Tam, odkud se nese volání o pomoc. Aby přispěchali s mečem v ruce. S mečem, jehož lesk proniká temnotou, jehož záře rozhání stíny.
Geralt je zpátky. Rube nepřátele. Dělá půlobraty. Mámí ženy. Baví své přátele.
Je zpátky a skoro nic mu nechybí.
Ačkoli si myslím, že Pan Autor napsal tuto knihu v reakci na počítačové hry, nijak se s nimi nevypořádal. Může si to dovolit.
Během čtení jsem se cca 2x zamyslel nad časovým zařazením příběhu a myslím si, že by se o tom dalo diskutovat :)
Pět hvězd a jako další knihy si beru Povídky a Ságu!
Pověst pokračuje, příběh nikdy nekončí.
Čtivá knížka, bohužel se slabou zápletkou, roztříštěnou do nadměrného množství jen horkotěžko pospojovaných epizod bez silné pointy, která byla předností téměř všech Sapkowského zaklínačských povídek z doby před dvaceti lety (a není to tím, že já jsem taky o těch dvacet let starší). Neurazí, ale ani výrazně příjemně nepřekvapí. Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, dávám tři, abych to tady trochu srovnala směrem dolů. A kvůli mírnému zklamání po dočtení. Od Sapkowského jsem prostě čekala víc.
Inu, skutečně je lepší očekávat méně, ale stejně jsem do tohoto dobrodružství vstoupila s neúměrně vysokým očekáváním, a dle to to také dopadlo. Kniha nenadchne ani neurazí a určitě se nedozvíte odpovědi na otázky, které Vás tížili na konci pentalogie. Ze všeho nejvíce mám z příběhu pocit, že Sapkowski chtěl mít prostě poslední slovo ohledně svých postav, a to zejména co se týče podoby některých postav.
Sapkowski ve staré dobré formě, přečteno víceméně jedním dechem. Opět se zamotá do čarodějnických a vládních intrik, třebaže vůbec nechce. Časově lze knihu zařadit před první povídkovou knihu.
Čekal jsem jako ostatní trochu víc, 9/10.
Zajímalo by mě, na čem Sápek pracuje teď ;)
Zaklínač po tolika letech? Počítej s nejhorším, doufej v nejlepší. Řekla jsem si a zakousla se do knihy. Čekala jsem asi jako spousta ostatních víc filozofie, víc akce, víc politiky, víc vtipu, ale hlavně víc překvapení. Jenže tohle je jedna kniha, ne 5. Všechno se do ní nevejde. Příběh mohl být vymakanější. Nicméně zklamání se nekoná. Sapkowski napsal důstojné "pokračování".
"...Doposud se nám pokrok spíše snaží namluvit, že temnota je pouze pověra, jež zastiňuje světlo a vlastně není čeho se bát. Jenže to není pravda, je se čeho bát. Protože vždycky bude existovat temnota. A vždycky se bude v temnotě skrývat Zlo, vždycky v ní budou tesáky a drápy, vražda a krev. A vždycky budou zapotřebí zaklínači. Aby se objevovali všude tam, kde budou užiteční. Tam odkud se nese volání o pomoc. Aby přispěchali s mečem v ruce. S mečem, jehož lesk proniká temnotou, jehož záře rozhání stíny. Pěkná pohádka mám pravdu?..."
Doprkýnka, proč zase ta Nimue???!!!
Ani nedokážu popsat nadšení, které se mě zmocnilo, když se objevila zpráva, že Sapkowski píše další příběh o Geraltovi. Šťastnější bych byla asi jen kdyby Christopher Tolkien v tatínkově domě našel tajnou skříňku se čtvrtým dílem Pána Prstenů. Spolu s nadšením samozřejmě přišly i obavy: uplynula spousta let, co když už to nebude jako dřív? Co když už to Sapkowski neumí? Co když...? Hned po první stránce ale bylo jasné, že obavy byly zbytečné. Ano, pravda, chyběly mi Yennefer a Ciri, mohlo by být více filozofování a vtipu, mohlo by... ale kruci, nečekala jsem 14 let, abych kritizovala. Geralt je zpátky! A je to jako kdyby nikdy neodešel.
Směska průměrných Zaklínačských povídek spletených do jakéhosi příběhu nepříběhu. Pro ty, kteří byli zklamaní románovou pentalogií, to jistě svou přímočarou jednoduchostí bude příjemné překvapení, ale já už od Sapkowského očekávám něco víc. Silnější příběh, i hlubší myšlenky v něm ukryté.
A hlavně čekám že ty příběhy budou o Geraltovi - chlapovi s rozervanou duší, který se nechová hloupě, zůstává neutrální, a nemá zbytečné skrupule - ne že se jako pitomec vrhá zachraňovat každého losera který projde kolem. A je tu bohužel pomálu i Sapkowského dokonale vypointovaných dialogů, i nápaditého těžení z bohaté slovanské mytologie a pohádek, takže k Bouřkové sezoně se, na rozdíl od jeho starších knih, tolikrát vracet už asi nebudu.
(s tím že celou dobu srovnávám s ostatními knihami o Zaklínači - tedy s pro mě naprostým vrcholem fantasy žánru vůbec - takže na poměry jiných běžných fantasy je to pořád hodně dobré) 7/10
Vždycky proklamuji, jak nemám rád knižní série a přesto mě páni spisovatelé vždycky dostanou na starého známého. I nového zaklínače, jakmile se objevil na knihkupeckém pultě, jsem prostě musel mít. A nebyl jsem zklamán! Před vydáním této novinky jsem si přečetl pro srovnání dnes už vousaté první „pohádkové“ povídky o Geraltovi a musím říct, že Bouřková sezóna je i není starý Geralt. Styl mi připomenul spiše Sapkovského husitskou trilogii – a tu mám hodně rád. O poznání méně je zde akčních pasáží i slovních popisů šermířských soubojů, které jsem nikdy rád neměl (do dneška nevím, co to je vlastně ta „paráda“). Zato je zde ale halda latinských vsuvek, archaicky psaných dopisů (a úryvků z fiktivních knih) a různých politických a právních úvah. Nemůžu si pomoci, prostě se mi to hodně líbí. 9/10
Kniha plná akce, napětí humoru a všeho co od kvalitní zaklínačského příběhu čekáte :-)
Doufám, že autor napíše pokračování Geraltova příběhu...
Namísto fantazy románu z třicetileté války Andrzej vsadil na osvědčenou kartu Geraltova osudu … a tak je tady Bouřková sezóna. Aneb nový příběh a staronoví lidé ve starých kulisách zaklínačského světa. Světa mocných vládců a vlivných mágů, intrik a protichůdných zájmů, z kterých starý známý Geralt zkouší vybruslit - jak jinak než - cestou neutrality. Protentokrát bez svých zaklínačských čepelí. Příběh je pěkný a čtivý - narozdíl od románu nikoli tolik spletitý a vcelku přímočarý. Když se navrch přidají frivolní čarodějky, obšoust Marigold a všechny staré dobré prvky, které věrnému čtenáři připomenou původní knížky, nevidím důvod, proč fanoušek nezaplesá a nepustí slzu. I když …
… mě osobně mrzí, že kniha ničím nepřekvapí. Je plná stále stejných schémat. Sapkowski nám předkládá stále stejné motivy, jednou čtené, v nepatrných obměnách, kterými se sice prosadil, ale jsou bez inovací a začínají být lehce ohrané (což většině fanouškům vyhovuje, ale kdo by viděl Andrzeje raděj tvořit něco nového a nemrhat talentem nad omíláním již jednou psaného, nadšený rozhodně nebude). Jediné štěstí, že Geralt se tentokrát obejde bez zahořklosti ze zkaženosti světa a otravného filozofování o údělu a sudbě proměněnce …
… Zkrátka Bouřková sezóna.
Aneb - „Pověst pokračuje. Příběh nikdy nekončí.“
Toho se právě bojím.
Nechápu jak jsem to mohla přehlídnout,že vyšel.Letím do knihkupectví!
Už je doma.
Takže už mám přečteno,za jeden den.
Začátek sice trochu nudnější,vadily mě věty jednoduché.Ale od Sosnovce dál to bylo super.
Andrzej Sapkowski vrací úder a je zpět a ve skvělé formě. Ti co četli jeho předchozí knížky mohou popustit uzdu nostalgii, kterak před 10-15 lety žmoulali v rukou skvělou Krev elfů a také Čas opovržení a sledovali osudy Ciri přes celou pentalogii Ságy o Zaklínači. Ciri sice v Bouřkové sezóně chybí a i Yennefer se tam spíše jen tak mihne (nicméně v Geraltově mysli je stále), ale jinak je to moc pěkné čtení.
K trochu zanedbaným stránkám knihy patří, že děj a zápletka by šli ještě trochu více ozvláštnit a vyšperkovat, místy děj přijde předvídatelný a chybí překvapení (tedy pokud nečekáte, že padouši zvítězí).
Asi je to taky trochu i na objednávku k pomalu vycházející hře Witcher 3: Divoký hon, že se Sapkáč nechal zlákat k pokračování, ale proč ne - značka je to parádní a snese porovnání s čímkoliv co na nás může (zvlášť v poslední době) nachystat Hollywood a u mně má při tomhle srovnání zaklínač vždy přednost.
‚‘Bravo, Marigolde, jako obvykle přesná trefa. Politika, to je za téhle situace něco pro mě. Zpočátku se mi do toho moc nechtělo, říkal jsem si, že čistější bude organizování prostituce a investování do veřejných domů. S politiky jsem už sjednával kšefty a dost jsem jich poznal. Přesvědčil jsem se, že s kurvami je lepší pořízení, poněvadž kurvy mají alespoň nějaké zásady a nějakou čest, Na druhou stranu se z hampejzu nedá tak dobře vládnout jako z radnice. A vládnout by se mi docela chtělo, když ne světu, tak aspoň okresu. Staré přísloví říká: když je nemůžeš porazit, tak se k nim přidej…‘‘
Gerald je zpátky a v nejlepší formě! I po čtrnácti letech neztratil zaklínač nic na svém šmrncu a naopak je možná ještě lepší. Humor je ještě břitčí, čaroději jsou ještě větší kurvy a Gerald má ještě větší smůlu a aby získal zpátky své meče, musí se zase chtě nechtě zaplést do všemožných problémů.
Opravdu nemám knížce co vytknout. Grafické zpracování je skvělé, citát ke každé kapitole je příhodně zvolený a ilustrace jsou skvělé, jen mě trošku mrzí, že knížka se dá sehnat jen jako paperback. Příběh je fantastický a po pár prvních kapitolách se začne větvit jako šílený a přitom nic neztratí na své přehlednosti. Jen doufám, že nebudeme muset čekat na další díl zase takovou dobu!
Štítky knihy
polská literatura zaklínači fantasy
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Zpět s leskem pronikajícím temnotou, se září rozhánějící stíny.
Souhlasím s názorem, že kniha se občas jeví jako vícero povídek spojených skrze pár dějových nitek do uceleného celku. A nevadí mi to. Naopak. Sapkowski znovu, a dle mě úspěšně, vstupuje do řeky, kterou rozčeřil již úderností povídek. Bouřková sezóna co do gradace děje obsahuje vícero vrcholů, jež svým dopadem tuto řeku čeří znovu. Rozplétání událostí na hradě Rissberg, střet ocele s magií, zatínané svaly konfrontované s rychlostí zaklínače a jeho elixírů; vše připraveno předem po pečlivém a precizním popisu kulis a reálií – jako v původních povídkách. V syrovém a zaklínači vlastním explicitním podání.
Za vrchol knihy považuji, do hlavního děje zdánlivě vnořenou, část s aguarou hledající dcerku. Tísnivost nevědomosti, bezmoc a strachem nasáklý opar vznášející se kolem deltou řeky plující lodi se zaklínačem a jeho společníky zde Sapkowski popisuje stylem neskutečně atmosferickým a subjektivně ho řadím k tomu nejlepšímu, co ve světě zaklínače doposud vzniklo.
Stejně jako v případě předchozích povídek a románů kypí Bouřková sezóna na mnoha místech břitkým a úsměv na rtu vyvolávajícím humorem, jenž Sapkowski dokáže na pár řádcích mistrně vygradovat do vycizelizované pointy: „... Proto věděl, že prohlášení o absolutně bezpečných teleportech patří do stejné přihrádky jako tvrzení: můj pejsek nekouše, můj synek je hodný chlapec, ta pečeně je čerstvá, peníze vrátím nejpozději pozítří, v noci jsem spala u kamarádky, leží mi na srdci výhradně dobro vlasti nebo odpovíš jenom na několik otázek a jsi volný.“
Zaklínač pro mě byl vždy spíše o síle okamžiku, reáliích, hlíně, krvi, železe, akci, potu a postavách. Subjektivně mně tedy nevyhovoval zejm. konec knihy, kde vyprávění na můj vkus až přílišně inklinuje ke stylu, jenž je v případě světa zaklínače bytostně vlastní páté románové knize – Paní jezera, tj. moralizování, abstrakce od detailů, cestování časem či snaha o formulaci knihu přesahujícího poselství. Dějové zakončení to činí trochu plytké a vyznívající do ztracena.
Pokračování? Sem s ním!