Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4797
4797
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Větrná hůrka se stala pro mě srdcovou záležitostí. Nepatřím k nejstarší čtenářům, spíše spadám do té mladší věkové kategorie a co jsem v mém okolí slyšela moc si tuto knihu nechválili. Já jsem z ní naprosto unešená a doporučuji ji od té chvíle na každé kroku, protože je to fakt nádherné čtení.
Větrnou hůrku jsem se snažila číst vícekrát už od puberty, ale až teď po dlouhých letech se mi ji podařilo opravdu celou přečíst. Nemůžu si pomoct, ale ani jedna postava mi není sympatická. Nějak nechápu, v čem může být pro někoho Heathcliff tak výjimečný. Pro mě byl prospěchářský, pomstychtivý a nerudný až na půdu. Catherine je rozmazlená a povrchní, Isabela naivní a hloupá, malá Cathy tvrdohlavá, Edgar zaslepený a tak dále. Horko těžko jsem dočetla a ráda odložila. Hvězdičku navíc pro sestru Charlotte Brontë :)
V první řadě, jsem měla obrovský problém se do knihy začíst a orientovat se v postavách. Počátek knihy byl celkem brutální, jak šikanovali malého chlapce a smáli se mu za jeho zaostalost, bylo mi ho hrozně líto. Avšak on se zatvrdil a chtěl se pomstít a stále se mstil a mstil ani svého štěstí nikdy nedosáhl. Byl rozmazlený, hrubiánský a svou ošklivou a pokřivenou povahou pak nakazil i všechny kolem sebe. To jak brutálně vychovával svého potomka, pomocí lstí manipuloval všemi kolem sebe. Manželstvím si vynucoval majetek a dělal další podlá vyjednávání. Hlavní postavu jsem opravdu nenáviděla. Kateřinu jsem měla velice ráda, ikdyž taky nebyla ve všem svatá, ale byla jediná kdo ho miloval. Popravdě kniha byla velmi dlouhá, ale i napínává. Chtěla jsem aby již skončila a já si mohla oddechnout.
Četla jsem ji jako asi dvacetiletá a měla jsem z této knihy velmi negativní pocity. Zkusila jsem to po dvaceti letech a dojem je snad ještě horší. Tolik nesympatických postav v jedné knize. Vlastně tam nebyl nikdo, kdo by byl alespoň trochu normální. V takovém prostředí bych žít nechtěla. Vůbec nechápu, jak někoho Heatcliff může fascinovat. Romantický a rozervaný hrdina? To tedy ani omylem. Sebestředný a sobecký fracek, který se vrátil na Větrnou hůrku jen kvůli pomstě. Nevím, asi to za dalších dvacet let už zkoušet nebudu a zůstanu u toho, že vůbec nechápu, proč je tohle tak opěvovaná kniha v amerických učebních osnovách.
Příběh je bezesporu strhující a postavy skvěle vykreslené (v tomto případě to znamená, že vám lezou na nervy jako skuteční lidé). Musím říct, že znepokojující milostné vztahy bratranec-sestřenice skutečně mají něco do sebe. Ale jen v literatuře!
Celkem náročné hned vyjádřit komentář, takových emocí. Laská je neskutečně silná.
Jedna z prvních knih, které jsem měla ke čtení v ruce. A odstupem času to hodnotím jako ztrátu času. Na konec jsem ze všech těch postav a jmen měla v hlavě takový zmatek, že jsem pořádně nevnímala děj. Kniha je velmi obsáhlá a je to opravdu náročné čtení, ale kdyby to aspoň stálo za to. Konec byl nijaký, žádný.. Popis přírody, to je to jediné co za to stálo.
Naposledy jsem četla už před mnoha lety, ale na tenhle příběh se prostě nezapomíná... Poprvé jsem to vzdala, podruhé z toho byla láska na celý život. Kruté, bolestné, čisté, krásné a hluboké. Všichni jsou těmi, kdo ztrácejí, všichni jsou těmi, kdo trpí. A naděje umírá a zase vstává a trmácí se dál, aby nakonec byla jediná, kdo přežil...
Nemohu žít, odešel mi život... Nemohu žít, odešla mi duše...
Možná je čas, abych se do bouřlivých výšin zase vrátila...
Knihu jsem za školních let nějak vynechala, tak jsem si chtěla doplnit mezeru v povinné četbě a byla jsem mile překvapena, neb očekávání nebylo veliké. Asi ty seznamy četby středních škol mají opravdu nějaký smysl :-)
Je možné, že na vichrných skotských vřesovištích planou takové vášně ?
Autorka vytvořila jeden z krásných románů o lásce, zradě a smrti - a pomstě ...
Vzájemný vztah divokého Heathcliffa a svéhlavé Kateřiny je osudový a zničující ...
"Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem - podstata života.
Já jsem Heathcliff. Sama moje bytost je on."
Na tehdejší dobu nekonvenční láska - a společenské zábrany jim neumožní společný život - Heathcliff miloval a byl zrazen...
"Nemůžu žít, odešel mi život, nemůžu žít, odešla mi duše!!!"
Pomstou postupně ničí příslušníky obou rodů - ale v závěru se přece jenom zdá, že láska mladých bude cestou z prokletí...
I po letech čtenářský zážitek - a možná i více pochopení pro ty trpící duše..
Kniha tu má celkem rozporuplná hodnocení - možná k ní čtenář musí dozrát.
Já ji určitě doporučím - má oblíbená.
Román na Větrné hůrce bylo pro mě velmi náročné čtení. Na začátku jsem měla trochu problém s postavami, kdo kam patří a jaké jsou mezi nimi vztahy. Když jsem si to porovnala postavy, začala jsem mít problém s tím, co čtu. Román je napsaný výborně, má spád, ovšem ten negativismus, to zlo a nepřátelství v něm, to byl pro mě oříšek. Některé pasáže jsem musela i chvíli rozdýchávat, abych mohla pokračovat ve čtení dál. Trochu to napravili poslední strany knihy, šťastný konec je milý a znamená snad konec zlých povah na Větrné hůrce.
Nezapomenutlný milostný příběh jehož tragičnost prožijete až do poslední stránky ... a pak, že spravdelnost neexistuje ... jo, jo v trochu jiném balení a mimo předpokládaný úhel pohledu :) ... kniha je prostě "kouzlem" života :)
Klasiku mám obecně velmi ráda, nikdy mi nevadila povinná nebo doporučená četba, ale do Větrné hůrky jsem se chvílemi musela nutit a pořád jsem čekala na pointu. Většina povahových vlastností, resp. jejich totální ubohost všech do jednoho, mi připadala velmi nereálná a ani jedna postava mi snad nebyla sympatická. Bohužel musím dát za tři. Někde v polovině jsem si uvědomila, že už jsem ji jednou četla, takže také podle toho je jasné, že mne ani tehdy moc nezaujala.
Jediný román Emily Jane Brontëové, považován za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Podle mě měli tehdejší kritici pravdu, když dílo nebylo dobře přijato. Jen proto, když je něco považováno za klasické dílo neznamená to, že je hned super. Hlavní postavy jako rozmazlená Kateřina nebo věčně nakrknutý Heathcliff nejsou ničím sympatické ani zajímavé. Postavy jsou každou chvíli uražené jenom proto, že vedou konverzaci s někým jiným. Pokud knihu nepřečtete určitě o nic nepřijdete :) Tak teď do mě fanoušci Větrné Hůrky a Drozdova :)
Úžasné čtení! Tajemné, pochmurné, dokonale čtivé. Ten Emilyn styl psaní je pastva pro oči! Hltala jsem každé slovo. Krása! A konec úplná třešnička na dortu. Moc doporučuju.
Četla jsem verzi z r. 1978. K téhle knížce jsem si udělala ve svém čtenářském deníku tuhle poznámku: Příběh je jedním velkým přehledem toho nejubožejšího v lidech – postavy jsou vzteklé, hysterické, kruté, bezcitné, pesimistické, plné pomsty a odporu. Číst to bylo utrpení. Takže tak. Můj názor nezlepšilo ani filmové zpracování. Tuhle knihu fakt nemusím.
Krásné, strhující, drsné, děsivé.....člověk si nese celý život křivdy z dětství.
Díky čtenářské výzvě jsem se dozvěděla, že Charlotte Brönte autorka Jany Eyrové ( můj oblíbený román v době puberty) měla také sestru. Tento román mě mile překvapil. Podle obálky jsem si myslela, že se bude jednat o romantický román. Převrat v psychologický román jsem opravdu nečekala. Přečetla jsem jedním dechem.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Také romantické, priam až gýčovo sladké. Toto som po poslednej knihe potrebovala, nevedieť sa odtrhnúť od čítania, proste som nevedela prestať a tak bolo za dva dni po knihe????
Wow, nemyslela som si, že práve mňa nadchne takáto gýčová sladkosť, ale stalo sa. Sestry Brontë sa tak u mňa delia o prvé miesto v knižnici.
Krásny príbeh, popretkávaný veľkou dávkou drámy a tá dráma je zas zjemnená obrovskou dávkou lásky