Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4879
4879
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Byla jsem hodně zklamaná. Četla jsem jako povinnou četbu ve škole anglicky, ke knize jsem se pokoušela později vrátit, ale díky, ne. Pomalý děj a strašně nesympatické postavy, ani s jednou jsem se nesžila a nemohla jsem se začíst.
Krásný příběh, který ale bez pochyby nemusí sednout všem. Děj je pomalejší, ale ten příběh prostě stojí za přečtení :)
No jestli toto patří mezi romantickou literarutu...nepřipadalo mi to moc romantické. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, dokonce i pani Deanova mi přišla dosti vlezla..Heathcliff byl posedlý a nakonec i trpící depresí, Kateřiny byly rozmazlene, prostě vše bylo ovlivněno dobou ve které žili..četlo se to dobře, ale za nesympaticnost všech postav 3 hvězdičky..
Heathcliffa nemusím. To už i Kateřinin bratr mi připadal jako větší romantický hrdina. Zajímalo by mě, co by se dělo, kdyby H. na Vichrné návrší nikdy nepřišel. Ale jinak fajn knížka.
Jsem ráda, že nejsem sama, komu postavy v románu připadají jako psychicky vyšinutí magoři. Tento často zmiňovaný a diskutovaný román jsem dočetla se sebezapřením, snad nikdy jsem jinou knihu nezaklapla s takovým potěšením a pocitem úlevy. Rozhodně nehodnotím tak vysoko.
Mám pocit, že všichni v knize byli pošahaní. Trošku jsem se trápila. Na to jak je vysoce hodnocená, tak jsem byla zklamaná.
Koncentrovaná nenávist všech ke všem. Postavy s traumaty, která se vlečou napříč generací, smrt jako stálý host.
Nejhorší je, že mi zvědavost nedala, takže jsem to musela dočíst. Doporučuju jako lék na příliš dobrou náladu.
2* za Nelly, jedinou normální postavu.
Tato kniha pro mne byla celkem překvapení. Podle mě se jedná o něco mezi detektivkou a hororem. Při četbě jsem si vzpomněla na Janu Eyrovou, která je dle mého názoru velmi podobna Větrné hůrce. Možná je to způsobeno vztahem mezi oběma spisovatelkami. Celkově se mi kniha velmi líbila, byla napínavá a těšila jsem se, jak dopadne. Použitý jazyk se mi též velmi zamlouval a ke knižnímu vydání nemám co dodat. Filmové zpracování jsem ještě neshlédla, ale mám to v plánu, nemám s ním však dobrou zkušenost. Když jsem se dívala, kolikrát byla Větrná hůrka natočena, tak mám pramalou víru v úspěšnost filmu. Román Na větrné hůrce bych ráda doporučila dál, zvlášť kdo váhá ve výběru povinné četby, tak doporučuji, jelikož se nejedná o nijak složitou četbu a myslím, že 350 stránek (tolik jich mělo mé vydání) není nijak moc, když jde o celistvý příběh.
Proč jsem si myslela, že je to romance?? :D Tohle je regulérní horor! Naprosto děsivé osudy všech hrdinů, všichni v románu jsou šílenci! Valila jsem docela oči. Každopádně román je nadčasový, čte se velmi dobře.
Knihu jsem četla poprvé ještě na konci základní školy. Od té doby se k ní v pravidelných intervalech vracím a porovnávám, jak na mě s odstupem let působí. V prvé řadě musím opět vyzdvihnout nádherný jazyk, kterým je kniha napsána a vůbec se nedivím, že je tato kniha považována za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Všichni určitě tento příběh znají, minimálně ze školních lavic, takže zhruba víte, o čem je. Toto dílo je tak ponuré, depresivní, šílené, temné, až je ve své zrůdnosti nádherné. Autorka má vše skvěle promyšlené, příběh je skvěle vystavěn. Já opět nemohu jinak hodnotit, než plným počtem hvězd a na tom se již asi nic nezmění.
Co dodat k Heatcliffovi, pro mě asi jedné z nejrozporuplnějších literárních postav, se kterými jsem se setkala? Ani po x-tém čtení ho nejsem schopna nenávidět, i když uznávám, že to byl opravdu ďábel v lidské podobě. Kdyby ovšem autorka napsala obyčejnou romanci, kde se Katka s Heatcliffem nakonec dají dohromady a žijí spolu šťastně až do smrti, nebyla by to nuda?
Tato kniha patří ke klasice. Musím se přiznat, že mi žádná z postav nebyla sympatická. Ale na jejich obhajobu se musí uznat, že všechny postavy byly ovlivněny okolnostmi, prostředím a výchovou nebo spíš nevýchovou. Obzvláště obě Kateřiny mi pěkně lezly na nervy. Drsná doba a drsné prostředí.
Moje nejoblíbenější kniha. Naprosto krásné a úchvatné dílo, moc ráda se ke knize vracím.
Tuhle knížku si musí prostě přečíst každý. Přesně takovéhle knížky, a jejich postavy se stávají nesmrtelnými.
Z tehle knizky mam hodne rozpoluplne pocity. Mam ji v knihovne uz par let a cetla jsem ji uz nekolikrat...ale! Nemuzu rict, ze bych byla z knihy, deje i postav buhvijak odvazana...jedina sympaticka mi byla pani Deanova a o Headclifovi si myslim vsechno mozne, ale rozhodne ne, ze je to romanticky hrdina, jak je vsude prezentovam. Presto se ke knize cas od cadu rada vracim a prozivam znovu ten pribeh nestastne lasky odehravajici se kdesi v Anglii.
Tak jsem včera o půl dvanácté zaklapl Větrnou hůrku, knihu kterou mi má přítelkyně doporučovala snad 2 roky. Dřív jsem si myslel že je to ta slaďárna s panem Darcym, vlhkým snem všech čtenářek a tak sem knihu odkládal jak se dalo. Když sem zjistil, že tomu tak není a že je Větrná hůrka obydlena podivíny, psychopaty a šílenci, že se to odehrává na samotě plné vřesovišť, skal, mokřin, lesů, bažin a dalších krásných míst, můj zájem vzrostl a tak jsem se během horkých červnových dnů přenesl na promrzlý anglický zapadákov. Výborná volba, mohu rovnou říci.
Už forma vyprávění evokuje, že Emily měla všechno krásně promyšlené. Většina příběhu je vyprávěna novému obyvateli sousedství Větrné hůrky služkou, jež byla přítomna u všech osudových událostí. Když pak vypráví to, co jí vyprávěl někdo jiný, dostane se příběh do několika rovin, ale nehrozí nepřehlednost. Emily má vše pevně pod kontrolou.
Co se týče postav, bytostně nesnáším rozmazlenou šlechtu se všemi svými upjatými pravidly, nemocemi, incestem a podobně. Z toho důvodu mi Heathcliff, ač jsem Emily podezříval, že v jeho postavě chtěla vyvolat alegorii se Satanem, nebyl tak nesympatický, jak být nejspíš měl. Ten člověk chtěl zkrátka žít se svou životní láskou, toulat se s ní přírodou a oddávat se nekonečné vášni. Vždyť jediná opravdová láska (kromě konce) byla v celé knize právě mezi ním a Kateřinou číslo jedna. Všechny ostatní vztahy byly vykalkulované, umělé, unylé, jak zpívá Kocáb: Takhle skončí, kdo se spokojí.
Bohužel osud/postavy Heathcliffa několikrát pořádně nakopnou a nechají se vyválet ve sračkách. Udělají z něj tvrdého parchanta, který žije jen ze zhrzené lásky a touhy po pomstě. (Scéna, kdy ve sněhové bouři vykopává z hrobu svou lásku budiž klenotem romantické literatury.)
Právě díky jeho démoničnosti je Na Větrné hůrce tak strhující čtení.
Tady budu asi prozrazovat děj.
To jak nechá zemřít svého "bratra", jak z jeho syna udělá analfabeta, jak terorizuje všechny věčně nemocné pracháče s jejich poníky, snobstvím a srabstvím byl balzám na mou duši.
Edgar, ač miloval svou ženu i dceru byl vlastně hrozný sráč. V té době to možná bylo v pořádku, ale nechat svou dceru, aby do šestnácti let znala jen pár kilometrů pozemku svého obydlí je úchylné až hanba. O neustálém prcání bratranců a sestřenic se ani nemá cenu vyjadřovat, přeci jen v 19. století na té krvi lidem záleželo krapet více. Ale ať se pak nediví, že se průměrně dožijí dvaceti let.
Jak se kniha schylovala ke konci, očekával sem katarzi, výbuch šílenství a hněvu, leč Emily překvapila a děj odbočil pro mě neočekávaným směrem. Smrt Heathcliffa ve mně vyvolala smutek, ač to byl většinu života hrozný parchant. To, že zbylé postavy našly svůj kousek štěstí po jeho smrti (a přesto ho někteří nedokázali nenávidět) jen dokazuje, jak silný charakter byl. A ten happy end si po všech těch sračkách zasloužili.
Tohle prostě miluju. Je to úchvatné čtení. Doteď mě překvapuje, jak moc jsou postavy propracované a příběh neskutečný.
Mnoho pocitů na několika stránkách úchvatného románu. Zbožňuji sestry Brontëovi a jejich styl psaní.
Já jsem se do Větrné hůrky zamilovala. Občas mi vadily postavy a jejih chování, to však nemění můj celkový dojem. Knihu jsem zhltla jedním dechem a ještě dlouho jsem nad příběhem přemítala.
Palec od toho, komu přišel Heatcliff jako totální ...... A absolutně ne jako zamilovaná a romanticky založená postava co se všude udává.
Postavy jsou pro mě nepřesvědčivé. Buď autorka nekontrolovala, co už do knihy napsala, nebo se snažila o grotesku. Nejnázornější příklad je služebná Nelly, která má půl knihy zlé tušení a předtuchy, ale když její paní najenou odchází s oním domělým zloduchem Heathcliffem, ani ve snu ji nenapadne, že je něco v nepořádku. Byť je děj zajímavý a příběh vlastně dobrý, kvůli několika takovým logickým lapsům pro mě ztratil ono kouzlo.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Osobně se divím, že spousta lidí vnímá skoro všechny postavy tak negativně. Já neříkám, Miss sympatie by nevyhrály, ale přeci jen je to autorčin záměr a poskytne nám v knize i všechny důvody proto, proč ty postavy takové jsou. Já cítím jen soucit a lítost, že kvůli postavení, jeden člověk zničí život celé rodině. Přitom by stačilo tak málo a mohli být všichni spokojení, ale to by byla úplně jiná kniha a život není jen o tom hezkém, ale také o tom smutném/špatném, a už záleží jen na vás, jestli se necháte semlít anebo budete bojovat za trochu štěstí. Takže je dobře, že jsou knihy, kde se hrdinové nechají semlít a vy se můžete poučit a říci si, tohle teda ne, takhle to já nechci...