Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4797
4797
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Za mě je to tedy fantastická knížka. Je opravdu povedená, jen škoda, že ji nemáme v seznamu povinné četby.
Pustila jsem se do četby anglického originálu. Angličtina to sice lehká nebyla, ale dalo se to. Nicméně jsem se v příběhu lehce ztrácela a z toho důvodu jsem to i v polovině vzdala. Příběh mě nezaujal, Catherine mi přišla jako rozmazlený děcko, který fňuká, když nedostane, co chce. Heathcliffova postava mě sice zaujala více, ale žádné terno to také nebylo. Čekala jsem trochu větší emocionální smršť mezi Catherine a Heathcliffem, nedočkala jsem se. Dva pyšní lidé, co si nedokážou pořádně přiznat, co cítí a pak je na to pozdě. Za mě tedy, omlouvám se, ale ne...
Ani nevím, proč jsem si tuhle knížku nepřečetla už dřív, měla jsem ji doma už před několika lety, ale pak jsem ji nějak odsunula do pozadí a řada na ni přišla až teď. Vždycky jsem si myslela, že to bude nějaká romantická slaďárna a ono ne - je to příběh plný nenávisti a pomsty. Postavy mi byly nesympatické, Heathcliffa jsem doslova nenáviděla a absolutně jsem s ním nedokázala soucítit (ano, život k němu byl krutý, jeho životní láska dala přednost penězům před ním, ale i tak v něm prostě vidím hajzla). Ostatní postavy mi taky lezly na nervy, jen Nelly měla zdravý rozum. To ale knize vůbec neubírá na kráse, postavy vždy nemusí být jen hodné, ani v životě nepotkáme jen hodné lidi. Právě negativní charaktery postav dělají knihu takovou jaká je, a proto je tolik oblíbená. Mně se líbila.
Pro mě jedna z nejúžasnějších knih, které kdy byly napsány! Co se týká sympatií, rozhodně mi byla sympatická Nelly, Katy a ano chvílemi i Heathcliff. Navzdory tomu, jak pomstychtivý a nelítostný byl, jsem s ním soucítila. Všechno dělal ze zoufalé lásky ke Katy... Nelly se mi líbila jako vypravěčka, protože jako chůva na Větrné hůrce byla přímou pozorovatelkou okolního dění. Kromě nádherného, srdceryvného příběhu musím vyzdvihnout také ty vedlejší (Katina dcera, Hindley s Francis, Edgar a Isabella...). Všechno to zkrátka působilo velice přirozeně a reálně. Nemůžu vynechat ani úchvatnou krajinu, v níž se příběh odehrává, a onen náznak tajemna, který na mě dýchal po celou knížku. Často jsem si kladla otázku, proč se Katy provdala za Edgara a zlomila srdce sobě i Heatcliffovi. Ano, bez tohoto rozhodnutí by jejich láska nebyla tak tragická, ale někdy by se mi líbilo, kdyby spolu žili šťastně až do smrti. Nemám vůbec co románu vytknout, pro mě je to zkrátka skvost a právě díky němu jsem si sestry Brontëovy zamilovala. Možná jen vysoký počet úmrtí, ale to zas dodává příběhu na atmosféře, která byla občas až mrazivá.
Osobně se divím, že spousta lidí vnímá skoro všechny postavy tak negativně. Já neříkám, Miss sympatie by nevyhrály, ale přeci jen je to autorčin záměr a poskytne nám v knize i všechny důvody proto, proč ty postavy takové jsou. Já cítím jen soucit a lítost, že kvůli postavení, jeden člověk zničí život celé rodině. Přitom by stačilo tak málo a mohli být všichni spokojení, ale to by byla úplně jiná kniha a život není jen o tom hezkém, ale také o tom smutném/špatném, a už záleží jen na vás, jestli se necháte semlít anebo budete bojovat za trochu štěstí. Takže je dobře, že jsou knihy, kde se hrdinové nechají semlít a vy se můžete poučit a říci si, tohle teda ne, takhle to já nechci...
Byla jsem hodně zklamaná. Četla jsem jako povinnou četbu ve škole anglicky, ke knize jsem se pokoušela později vrátit, ale díky, ne. Pomalý děj a strašně nesympatické postavy, ani s jednou jsem se nesžila a nemohla jsem se začíst.
Krásný příběh, který ale bez pochyby nemusí sednout všem. Děj je pomalejší, ale ten příběh prostě stojí za přečtení :)
No jestli toto patří mezi romantickou literarutu...nepřipadalo mi to moc romantické. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, dokonce i pani Deanova mi přišla dosti vlezla..Heathcliff byl posedlý a nakonec i trpící depresí, Kateřiny byly rozmazlene, prostě vše bylo ovlivněno dobou ve které žili..četlo se to dobře, ale za nesympaticnost všech postav 3 hvězdičky..
Heathcliffa nemusím. To už i Kateřinin bratr mi připadal jako větší romantický hrdina. Zajímalo by mě, co by se dělo, kdyby H. na Vichrné návrší nikdy nepřišel. Ale jinak fajn knížka.
Jsem ráda, že nejsem sama, komu postavy v románu připadají jako psychicky vyšinutí magoři. Tento často zmiňovaný a diskutovaný román jsem dočetla se sebezapřením, snad nikdy jsem jinou knihu nezaklapla s takovým potěšením a pocitem úlevy. Rozhodně nehodnotím tak vysoko.
Mám pocit, že všichni v knize byli pošahaní. Trošku jsem se trápila. Na to jak je vysoce hodnocená, tak jsem byla zklamaná.
Koncentrovaná nenávist všech ke všem. Postavy s traumaty, která se vlečou napříč generací, smrt jako stálý host.
Nejhorší je, že mi zvědavost nedala, takže jsem to musela dočíst. Doporučuju jako lék na příliš dobrou náladu.
2* za Nelly, jedinou normální postavu.
Tato kniha pro mne byla celkem překvapení. Podle mě se jedná o něco mezi detektivkou a hororem. Při četbě jsem si vzpomněla na Janu Eyrovou, která je dle mého názoru velmi podobna Větrné hůrce. Možná je to způsobeno vztahem mezi oběma spisovatelkami. Celkově se mi kniha velmi líbila, byla napínavá a těšila jsem se, jak dopadne. Použitý jazyk se mi též velmi zamlouval a ke knižnímu vydání nemám co dodat. Filmové zpracování jsem ještě neshlédla, ale mám to v plánu, nemám s ním však dobrou zkušenost. Když jsem se dívala, kolikrát byla Větrná hůrka natočena, tak mám pramalou víru v úspěšnost filmu. Román Na větrné hůrce bych ráda doporučila dál, zvlášť kdo váhá ve výběru povinné četby, tak doporučuji, jelikož se nejedná o nijak složitou četbu a myslím, že 350 stránek (tolik jich mělo mé vydání) není nijak moc, když jde o celistvý příběh.
Proč jsem si myslela, že je to romance?? :D Tohle je regulérní horor! Naprosto děsivé osudy všech hrdinů, všichni v románu jsou šílenci! Valila jsem docela oči. Každopádně román je nadčasový, čte se velmi dobře.
Knihu jsem četla poprvé ještě na konci základní školy. Od té doby se k ní v pravidelných intervalech vracím a porovnávám, jak na mě s odstupem let působí. V prvé řadě musím opět vyzdvihnout nádherný jazyk, kterým je kniha napsána a vůbec se nedivím, že je tato kniha považována za jedno z nejvýznamnějších děl anglické literatury. Všichni určitě tento příběh znají, minimálně ze školních lavic, takže zhruba víte, o čem je. Toto dílo je tak ponuré, depresivní, šílené, temné, až je ve své zrůdnosti nádherné. Autorka má vše skvěle promyšlené, příběh je skvěle vystavěn. Já opět nemohu jinak hodnotit, než plným počtem hvězd a na tom se již asi nic nezmění.
Co dodat k Heatcliffovi, pro mě asi jedné z nejrozporuplnějších literárních postav, se kterými jsem se setkala? Ani po x-tém čtení ho nejsem schopna nenávidět, i když uznávám, že to byl opravdu ďábel v lidské podobě. Kdyby ovšem autorka napsala obyčejnou romanci, kde se Katka s Heatcliffem nakonec dají dohromady a žijí spolu šťastně až do smrti, nebyla by to nuda?
Tato kniha patří ke klasice. Musím se přiznat, že mi žádná z postav nebyla sympatická. Ale na jejich obhajobu se musí uznat, že všechny postavy byly ovlivněny okolnostmi, prostředím a výchovou nebo spíš nevýchovou. Obzvláště obě Kateřiny mi pěkně lezly na nervy. Drsná doba a drsné prostředí.
Moje nejoblíbenější kniha. Naprosto krásné a úchvatné dílo, moc ráda se ke knize vracím.
Tuhle knížku si musí prostě přečíst každý. Přesně takovéhle knížky, a jejich postavy se stávají nesmrtelnými.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Čekala jsem romanťárnu a ono to bylo plné nenávisti a pomsty. Vůbec mi to ale nevadilo, jelikož mám takové příběhy raději, než ty růžové romantické.
Postavy byly nesympatické, ano, ale ono to vlastně tak mělo být. Heathcliff je opravdu téma k diskuzi, chápu, jak se asi musel cítit, opravňuje ho to ale k tomu, co dělal?
Kateřiny byly nesympatické obě, ani jednu, ani druhou jsem neměla ráda, nesoucítila jsem s nimi a ostatní byli kandidáti na Bohnice. Ale jak jsem řekla, ono to tak mělo být a do příběhu to sedělo.