Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4861
4861
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Tak do poloviny se kniha četla skvěle, potom už mě pomalu přestávala bavit. Ponurá atmosféra příběhu byla nakonec spíše úmorná. Ale možná jsem měla až přehnaná očekávání.
Očekávala jsem náročné a úmorné čtení. Jaké překvapení přišlo už po pár stránkách. Bylo to snad poprvé, kdy jsem četla knihu, kde mi nebyla sympatická ani jedna z postav, a přes to ji hodnotím kladně. Kniha mě zkrátka nadchla. Možná právě proto s jakou skepsí jsem k ní přistupovala.
Kniha se mi velmi líbila. Myslím, že charaktery hlavních postav byly opravdu propracované. Ten samý pocit jsem měla i s vývojem postav. Popis míst a krajiny v knize také nebyl zanedbaný. Bylo opravdu skvělé, jaké pocity ve mě osudy hlavních hrdinů vzbuzovaly. Každého hrdinu jsem během vyprávění neměla ráda, litovala ho, i doufala, že se zrovna k němu další vypravování nakloní. To se týká i služebné, coby vypravěčky. Někdy jsem si přála, aby se do věcí vůbec nepletla. Líbil se mi i konec příběhu. Pro mě to byl rozhodně silný příběh, který se mi líbil a stálo za to knihu si přečíst a o osudech popřemýšlet.
celou dobu čtení jsem si představovala jak asi Větrná hůrka a Drozdov vypadají. Charaktery jsou náročné, ale fascinující. Takové zamyšleníhodné mi přišlo to jak moc vlastně vypravečka ovlivnila osudy jednotlivých postav. Zamlčená přítomnost, neuposlechnutá intuice...přesah do našich každodenních životů. Akorát pro nás hůře čitelný.
Mám tuhle knížku hrozně ráda, i když to po většinu času není to nejpříjemnější čtení. Z většiny postav a obzvlášť z jejich činů a řečí, člověku běhá mráz po zádech a svírá se žaludek. Občas mi vhrkly slzy do očí a cloumal se mnou vztek, ale knihu jsem četla jedním dechem, téměř ji nedala z ruky. Čte se dobře a rychle, líbí se mi jazyk, kterými jsou starší knihy psány a u téhle mi přijde zajímavá i forma vyprávění - že to vypráví někdo, kdo zná postavy od dětství a byl téměř u všech událostí a taky na ně má svůj vlastní názor. Kniha má v sobě hodně temnoty, hodně nenávisti, násilí a smrti (vážně, mám pocit, že jediný kdo tam byl od začátku až do konce (kromě Eleny) byl Josef, který mě přiváděl k nepříčetnosti), většina postav tam není při smyslech... člověk se v nich vůbec nevyzná, neví, co si o nich má myslet a je těžké si je oblíbit. Ale kniha je plná emocí a divokosti a tím si mě získala asi nejvíc. Mimoto, ani konec mě rozhodně nezklamal.
Krásna kniha, která popisuje Heathcliffovu nešťastnou lásku a jeho chamtivost a touhu po pomstě.
Nejvíce matoucí věcí na téhle knize byl piktogram milostného románu, kterým byla označena v knihovně. Milostný román? Spíš psychologické drama...
Četlo se to hezky, příběh rychle plynul, a postavy byly velmi uvěřitelné – snad až moc. Celé to je v podstatě o tom, jak se lidé rodí dobří, ale výchova a vnější okolnosti z nich udělají to, čím byli lidé v příběhu Větrné hůrky. Řekla bych, že původcem toho zla byl starý pan Ernshaw, ne proto, že přivedl nevlastního syna k sobě domů, ale proto, že nebyl schopný chovat se k němu stejně jako k vlastním dětem. Taky by mě zajímalo, jak chudák Nelly dokázala zůstat normální a nezbláznit se jako všichni ostatní. Musím říct, že Heathcliff mi občas doopravdy naháněl strach – a přitom mi ho bylo líto.
Co se mi na tom asi nejvíc líbilo, byl jazyk. Člověk si po chvíli přestane uvědomovat, že je to něco trochu jiného, než na co je zvyklý, ale podvědomě to pořád vnímá. Dodávalo to příběhu nádech starých časů – všechno to služebnictvo a vykání a jak ženy nosívaly šaty i při běžném dni.
Knížka rozhodně umí vtáhnout do děje a jsem ráda, že jsem ji četla.
Kniha me prestala v pulce bavit, takze jsem ji louskala dlouho. Cekala jsem vic.
Byla jsem hodně zvědavá na tenhle příběh a možná jsem měla až příliš velká očekávání.
Kniha byla pro mě velkým zklamáním.
Příběh se točil kolem zahořklého muže, který zasvětil svůj život nesmyslné pomstě na lidech co žili s ním.
Postavy mi byly nesympatické a vyprávění nezáživné, oproti jiné klasice je tohle takové průměrné čtení.
Jako nejednou, i v tomto případě jsem nejdříve viděla anglický film z roku 1970 (nepatří k nejlepším adaptacím tohoto románu) a úplně jsem se zamilovala do Heathcliffa. Pak jsem si knížku přečetla a zjistila, že je mnohem lepší. A před pár lety jsem viděla poslední filmovou verzi pod názvem Bouřlivé výšiny (Wuthering Heights -1992) se skvělou Juliette Binoche a Ralphem Fiennesem - bylo to skvělé! A tento film doporučuji všem, kdo nepřišel na chuť předloze.
Ku knihe som sa dostala vdaka vyzve. Sice som o nej vedela, no nikdy som sa nedostala k jej precitaniu, ani k filmu, cize som nevedela o com je. A asi aj preto mala na mna taky vplyv. Necakala som, ze take stare dielo precitam takmer bez prerusenia. Prekvapivo styl pisania bol putavy a dej napinavy. Nemohla som sa od nej odtrhnut. Samozrejme dej a prostredie je pochmurne, vacsina postav bola nesimpaticka, no z ich zivota plynie mnoho ponauceni. Ako nenavist, zlost a pycha dokazu zatienit to dobro a znicit vsetko naokolo. Vdaka tomu nielen Heatcliff a Catherina neboli nikdy skutocne stastni, ale svojimi hlupimi rozhodnutiami znicili zivoty aj ludom naokolo. Asi najsimpatickejsia z postav bola Nelly, ako ona sama povedala, asi tam bola jedina so zdravym rozumom a vdaka jej rozpravaniu bola kniha putavejsia. A kedze mam rada stastne konce, tak s koncom som spokojna, aj ked nie pre vsetkych to dopadlo dobre.
Asi jsem jediná,kdo tady dává toho hodnocení,ale kniha mne vůbec nezaujala. Nemám ráda historické romány,museli jsme ji číst povinně k maturitě.
Poprvé jsem četla na střední. Vůbec nevím, kde jsem k ní došla, dokonce jsem ji četla v nějakém staroslovenském jazyce, či co to bylo. Po nějaké době jsem se k ní vrátila v české verzi a ne naposledy.
Nádherná knížka, je velice zajímavá a hlavně má svoji typickou atmosféru, která Vás absolutně vtáhne. Po každém přečtení lepší a lepší. Doporučuji! :-)
Knihu jsem četla poprvé jako náctiletá, tehdy mne příliš neoslovila, vůbec "červená" knihovna (i když zde atypická) nikdy nebyly mým oblíbeným žánrem. Paradoxně s věkem mne Hůrka zaujala víc než tvorba sestry Charlotte, zvláště s ohledem na větší uvěřitelnost příběhu i atmosféru vřesovišť. Ani postavy dnes nevnímám veskrze tak negativně a černobíle, jak by lákalo člověka v mládí, ale nějak čtu víc mezi řádky... a těžko někoho soudit, většina lidských osudů je spíš výsledkem okolností, v nichž se lidé ocitají, prostředí, do něhož se bez vlastní vůle narodili, popř. genů, které si nevybrali, tedy spíš si kladu otázku - mohlo to být vůbec jinak?
K této knize jsem se dostal víceméně ze zvědavosti. V různých knihách jsem narazil na zmínku a také byla jako povinná četba ve škole. Mně tento příběh moc neoslovil. Láska se změní v nenávist a vede až k násilnostem na nevinné účastníky. Ještě že ten konec připomínal pohádku, kde zlo končí a přichází dobro.
Na Větrné hůrce jsem začala číst vlastně kvůli odkazům, které na ni byly v jiných knihách. Na knize, která je oblíbená už takřka jedno a půl století, přece musí něco být, ne? No, popravdě je to složitější.
Paní Deanová, což je jediná zcela kladná postava, vypráví o vzájemně propletených osudech bandy zlých a v zásadě špatných lidí, kteří si vzájemně ničí životy, ale kteří by zlí být nemuseli, kdyby... Jenže oni prostě dobří nejsou a tím to hasne. Osobně pevně (a naivně) věřím, že o tom, kdo jsme, rozhodujeme především my sami. Možná proto se tak bráním představě "chudáka Heatcliffa". Jistě, vím, čím se argumentuje. Láska. Ale co dál? Není schopnost milovat trochu málo v kontextu jeho zbylých činů?
Lidé, a ženy zvlášť, milují nepochopené romantické hrdiny a jistou poetickou tragičnost zrovna tak. Heatcliff jakožto literární typ má nesporně něco do sebe. Jako člověk už však nikoliv. Některé věci prostě omluvitelné nejsou, i když mu v dětství křivdili. Chci tím sdělit zhruba toto: znát něčí pohnutky nutně neznamená odpustit mu amorální chování.
Ale abych jen nekritizovala - skvělé střídání vypravěčů, pěkně zvládnuté vtáhnutí čtenáře do obstojného děje, dobré a neobtěžující popisy - celkově spokojenost (kromě násilného happyendu, který je v celém pochmurném románu jako pěst na oko).
Moje oblíbená klasika- velké emoce, hluboké city a rozervanost postav. Zajímavý a .-kupodivu fungující koktejl. Strašně se mi líbí prostředí Anglie mezi 16. a 19. stoletím.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Další kniha řazena dle mého názoru do naprostých klasik! Když jsem půjčenou knihu četla před 15 lety, už tehdy mě strhující příběh nadchl, upoutal, okouzlil a dodnes tento román mám velmi ráda. Knihu jsem si zakoupila novou od světové edice nakladatelství Odeon, který má naprosto elegantní přebal a knihu dělá krásnější. Vynikající dílo E. Brontëové se líbí snad každé dívce či ženě. Mezi romanci bych tuto knihu úplně neřadila, jelikož příběh odehrává od druhé poloviny 18. století do počátku 19. století , kde ponurá atmosféra až mrazí po zádech, propracované profily hrdinů vás překvapí na každé stránce... místy vztek, jindy je to smutek ,bezmoc, emoce... Kniha je opravdu psychologickým románem, který vás zaujme a vtáhne do atmosféry od počátku až dokonce, kdy čekáte na vyvrcholení celého děje.