Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4861
4861
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Kniha Na Větrné hůrce je příběhem, který si buď zamilujete jako celek nebo se přikloníte k názoru, že Heatcliff nebyl nikým jiným, než sobeckým, zahořklým surovcem. Pak už nebudete mít chuť se ke knize víc vracet. O shlédnutí filmového zpracování nemluvě...
Když na chvíli zavřete oči, ocitne se na severu Anglie. Příroda je tam divoká a každé roční období jí propůjčuje nezaměnitelnou krásu. Jaro je slunečné, léto horké, podzim deštivý a zima mrazivá.
Pan Earnshaw přiváží z Liverpoolu malého, opuštěného snědého chlapce, který se rázem stává trnem v oku oběma jeho dětem - Catherine a Hindleymu. Heatcliff, tak jej totiž pojmenuje, je však velmi tvrdý a každá rána ho činí ještě tvrdším.
Ve chvíli, kdy Earnshaw umírá, je Hindley manželem křehké Frances a Heatcliff Catherininým oblíbencem. Tráví s ním veškerý svůj volný čas způsobem, který je v rozporu s dobrým vychováním mladé dámy i společenskou etiketou. Catherine s Heatcliffem však na nic z toho nedbají. A pouto mezi nimi je den ode dne stále silnější...
Přítrž všemu, co spolu oba mladí lidé do určitého okamžiku sdílejí, učiní sňatek Catherine a mladého, pohledného Edgara Lintona. Ještě před tím však dívka vyjeví služebné Nelly tajemství, ukrývající se hluboko v jejím srdci. Heatcliff je v té době oběma ženám nablízku, uslyší však jen část sdělení, které ho svým způsobem nesmírně raní. Ihned poté odchází.
Svůj návrat uskuteční až za dlouhé tři roky, a poté dostane sled událostí neuvěřitelný spád...
Popravdě musím říct, že si mě tento román zcela získal. Stejně tak postava Heatcliffa. Po celou dobu čtení jsem přemýšlela nad tím, zda může člověk díky nenaplněné lásce tolik zahořknout a cítit touhu po pomstě i ve chvíli, kdy jeho vlastní dítě umírá. Uvnitř sám sebe však musel být i velmi, velmi nešťastný. Roky ponižování a ústrků si vybraly svou daň a učinily z Heatcliffa člověka sobeckého, tvrdého, bezcitného a surového. I přes všechny zápory, jimiž se jeho postava vyznačuje, si však dokázal zcela získat moje srdce.
Příběh je ucelený, dobře zpracovaný a čtivě napsaný. Umožní vám toulat se, snít, milovat i nenávidět. Pokud máte chuť sáhnout po klasickém díle, kniha Na Větrné hůrce bude určitě tou pravou volbou.
I tato kniha si mě našla skrz povinnou četbu. A nelituji stráveným časem s příběhem o velké lásce, vášni, pomstě a zlobě.
Heatcliffem jsem byla okouzlena i zděšena, jak autorka bravurně vykreslila jeho charakter. V tak šarmantním, okouzlujícím muži, kolik se vejde zla a nenávisti. Kateřina zase mě otravovala svou nesympatičností a protivností.
Jinak co musím vyzdvihnout, je popis krajiny, okolí sídel, která na mě doléhala svou depresí a chmurností.
Ale nakonec se v i tomto smutném a podmanivém příběhu, našel dobrý konec pro postavy, které si to zasloužily.
Tak to už se mi dlouho při čtení knihy nestalo, fakt. Aby mi byly všechny postavy tak nesympatické, že bych -jak je psáno v komentáři někoho z dřívějška- Heatcliffa nejraději přetáhla lopatou a všechny ostatní vzala páskem... Tolik sebestřednosti, sobeckosti jsem už dlouho neviděla.
A přitom jsem kdysi na střední knihu četla a myslím, že se mi líbila, proto jsem se k ní vrátila. Tehdy bych ji hodnotila pěti hvězdami, ale protože už mám od té doby dost načteno, musím dát hvězdy jen tři. Ne kvůli postavám, ale celkově to bylo takové rozvláčné, nijaké, když to srovnám třeba s Kornerovou, tak je to opravdu jen na hvězdy tři. :-)
Hrozně depresivní knížka, ale zároveň moc hezky napsaná. Záleží na tom, jaký si člověk vybere překlad, je jich víc. Každá postava měla své chyby, jako každá reálná osoba v životě.
Pokud vím, většina lidí (tedy spíše žen) je z této knihy unešená, případně si z ní sedají na zadek. Já to tedy nějak nedokážu pochopit. Postavy všechny vesměs nesympatické, některé z nich až do morku kostí, některé o něco méně. Děj knihy je docela dobrý, ale jen docela - a to je na můj vkus málo. Knihu jsem četla před lety jako mladá holka, tenkrát na mě kromě toho ostatního navíc ještě působila depresivně. Potom jsem si četbu zopakovala zhruba po dvaceti letech - ale názor na ni jsem nijak výrazně nezměnila. Tohle prostě není kniha pro mě a další šanci jí už nedám...
Jinak V Carerine jsem se dost našla a rozumím ji, prostě smutné smutná holka. Když umřela, slza ukpla. I její dceru jsem si oblíbila.
Heathcliffa nesnáším a Ellen mi prostě nesedla.
Kniha mě zklamala. Ano, vím že je to klasika, ale mě se do srdce rozhodně nezapíše. Postava Kateřiny mi byla doslova protivná. Působila na mě jako vzteklá, rozmazlená hysterka. A Heathcliff jako zakomplexovaný hrubián. Celkově mi kniha přišla jako knižní předchůdce telenovel.
Já tu knihu miluju. Moje srdcovka. Žádné zbytečné stránky, vtáhne do děje. Je depresivní, ale je to zároveň pravda, ne každý má štěstí, zvlášť v takové době.
Četla jsem knihu už víckrát, po celou dobu čtení ji pokaždé nenáviděla a nakonec jsem vždy s úlevou po dočtení knihu odložila zpět na poličku mezi velikány literatury - je to totiž úžasné dílo (nejen na svou dobu) o lásce, kde nejsou jen motýli a duha a jednorožci, ale naopak silná nenávist, absolutní krutost a vzdor hraničící s šílenstvím. Během celé knihy mě provázejí deprese jak ledový krunýř, které ale nakonec končí jakýms takýms happyendem, takže ten krunýř ze mě po poslední stránce spadne - ale ne dřív!
Geniální, ale musí na to být prostě správná nálada.
Už je to nějaká doba, kdy jsem tuto knížku měla v ruce. Ale musím říct, že se mi stále vrací ty stísněné pocity, které provázely celý příběh ze studených a nevlídných anglických blat. Příběh nešťastné lásky zase trochu jinak.
Jak moc zatrpklých, sobeckých a nedůtklivých postav se vejde do jedné knihy! A nejhorší na tom je, že každý z nás má v okolí svého Heathcliffa a Kateřinu, kteří je „oblažují“ svou přítomností a svalují své viny na ně...
Krásně napsaný román o egocentričnosti každého z nás, o snaze za každou cenu svést své chyby na ostatní. A vlastě je na tom nejhorší, že všichni si myslí, že nejsou šťastní jen kvůli ostatním...
Mimochodem - tuto knihu jsem obdržela darem od Antikvariátu 11 a tímto jim také děkuji (a omlouvám se za reklamu, ale je na místě).
Četla jsem zprvu "jen" z důvodu známosti knihy i autorky. Po pár stránkách jsem byla úplně polapen blaty i jejich obyvateli. Zamilovala jsem si pojneprve Heatcliffa a naprosto chápala a soucítila s jeho bolestí, chutí po pomstě i láskou ke Kateřině.
Závěr knihy pro mě byl hezký, romantický, zvláště poslední stránky z Gimmertonského hřbitova a spočinutí Heatcliffa vedle milované Kateřiny.
Naprosto skvělý gotický román plný tajemství a lidskosti. Obdivuji na něm to, že hlavní postavy, které nikdy nebyly idealizované, prostě obyčejní lidé se svými pocity a touhami, ať už byly jakékoliv - špatné i dobré. Z každé stránky přímo čišela láska, nenávist, chuť po pomstě, ponížení, zadostiučinění, radost i strach.
Zařazuji mezi doporučené a zároveň oblíbené knihy.
Patří spolu s Janou Eyrovou mezi moje srdcovky. Strhující příběh plný lásky, spalující vášně, žárlivosti a touhy po pomstě, která ničí vše kolem sebe, mě vždy dostane.
Knížce jsem se dlouho vyhýbala, protože jsem zhruba znala děj a neměla jsem potřebu číst něco tak depresivního, ale nakonec jsem si řekla, že jsem četla díla sester Charlotte a Anne a pro srovnání bych neměla vynechat ani Emily. Jsem ráda, že jsem to nakonec udělala a knihu si přečetla. Na Větrné hůrce je pro mě sice o něco slabším dilem než Jana Eyrová či Helena Grahamová, ale pořád je to velmi kvalitní kniha, která si i přes naprosto nesympatické hlavní hrdiny pět hvězd zaslouží. Navíc je to jediný román od Emily. Mou milovanou Janu Eyrovou sice tento román neporazí, ale stejně se staví vysoko v mém žebříčku. Na závěr musím už jen opravdu smeknout před těmito nadanými sestrami, které stvořily nezapomenutelná díla světové literatury.
Takovou depku jsem nečekala, naprosto mě zaskočila absence postav, se kterými bych mohla sympatizovat. Dočetla jsem se, že Heath Ledger byl pojmenován po Heathcliffovi, z toho mi zůstává rozum stát, proč mu to rodiče udělali? Heathcliffa bych praštila lopatou už v první čtvrtině knihy, poroplesknout by ale potřebovali tak nějak všichni.
Nicméně, četlo se to dobře, ne příjemně, ale dobře.
Kronika rodové linie prolezlé neštěstím, osamělostí, nenávistí a zlobou. Předchůdce dnešních nekonečných telenovel, jen v archaické podobě odpovídající době vzniku. Opravdu pesimistické čtení, u kterého zamrzí, že nevyužívá více paralelu s čarovnou krajinou zvlněné krajiny poseté vřesovišti. Jednou a dost...
Kniha se čte poměrně dobře, ale u mě nepatří mezi tituly, které mě nutí číst pořád dál a dál. Celé je to poměrně dlouhé, až moc dlouhé vyprávění staré panny a jediné oživení stylu je tak pár stránek, které vypráví pan Lockwood. 60%, 30.4.2017.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Některé věci člověk ocení až v dospělosti...u mě je to tato kniha. Do příběhu jsem se úplně vžila a byla jsem zděšená a zároveň napjatá, znechucená i překvapená....těch pocitů bylo....výborné...shrnula bych to asi takto: hodila bych na všechny (krom Nelly) deku a v ruce pálku....