Búrlivé výšiny
Emily Brontë
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Túto knihu som čítala najmä kvôli Čitateľskej výzve 2017 a popravde sa mi do nej veľmi nechcelo. Dnes môžem povedať, že neľutujem. Kniha je tak krásne temná a napriek tomu, že v nej takmer nie sú kladné postavy, zamilujete si ju. A možno aj pochopíte, že niektorí ľudia sú krutí a zlí jednoducho preto, lebo sú neskutočne nešťastní.
Původně jsem knihu musela číst jako povinnou četbu. Po prvním přečtení mi. Přišla zmatená, neucelená. Poté jsem ji ale četla podruhé a zamilovala jsem se. Geniálně vykreslené postavy, především Heathcliff. Žádné růžové brýle, každá postava má svou chybu, což je dobře. Aspoň je to mnohem více reálné.
Jednou jsem si tuto knihu půjčila v knihovně. Vyhrabali ji někde ve skladu celou zaprášenou a já si řekla, že to asi nebude tak skvělá kniha, když ležela zaprášená a zapomenutá ve skladu. Opak byl ale pravdou, příběh plný lásky a překážek mě naprosto uhranul! Knihu jsem měla přečtenou téměř hned, doporučuji přečíst :)
Člověk si říká, co za lidi kolem sebe Emily musela mít, aby napsala takovou knihu. Ponurost, nešťastné povahy a smutné osudy. Ale nic není jen černé nebo bílé, když se dobře podíváme, každý má i své světlé stránky, ač jsou někdy schované hodně hluboko a vykukují jen maličko (až tedy na Josefa, u kterého jsem zatím vždy našla jen zlo a pokrytectví, a stále uvažuju, do čeho u něj to dobro ukryla).
Jde krásně vidět, jak špatná společnost a výchova ovlivní charakter člověka. Zároveň to však není pevně dané, protože dobrá společnost v něm může probudit dobré vlastnosti.
Zkrátka vše je v pohybu, nic není pevně dané a to se mi líbí.
Pořád vlastně nevím, zda se mi to líbilo či nikoliv. Příběh byl super, rozhodně to je něco nového a ani trochu se to nepodobá knihám Jane Austenové, či jak já jsem čekala, že to bude na styl Jane Eyrové. Není to žádný romantický příběh. Romantické tam není vůbec nic, a už vůbec ne ponuré a vlhké vřesoviště. Kniha je to plná msty, zášti a nenávisti. Neměla jsem tam ráda vůbec nikoho. Když ta postava nebyla zlá, tak byla vypočítavá nebo hloupá. U čtení mi z toho bylo akorát smutno. Na druhou stranu musím říct, že mě to bavilo číst a nevyskytují se tam nijak nudné pasáže, které byste měli tendence přeskakovat. Nejsem si ale teda jistá, jestli něco tak depresivního, kde není světlého vůbec nic, budu ještě někdy číst.
Všemi vychvalovaná kniha, pro mě však naprosté zklamání. Příběh mi přišel zmatený a poměrně nezajímavá, díky tomu jsem ji mnohokrát odložila. Nesedl mi ani styl psaní. Možná jsem zkrátka zarytá "Austeňačka". Na její čtení jsem se velmi těšila, nadšení se však změnilo ve zklamání. . Takže: "Už nikdy znovu!"
Rozhodně klobouk dolů za takový příběh napsaný v té době a ještě ženou a stále je to zajímavé čtení i v současnosti, něco jako Shakespeare. Ale rozhodně to nedoporučuji číst v nějakém špatném období čtenáře, protože vás to dostane ještě do větší deprese. Ponuré prostředí, hodně záporných postav a hodně lidské hlouposti a nenávisti. Jsem ráda že jsem si to přečetla, ale určitě se k tomu nevrátím.
Depresivní a pochmurné čtivo, v depresivním a pochmurném prostředí plném negativních vlastností.. Dojem na postavy se mi zde často střídal. Hlavní aktér byl skutečně velmi nesympatický a hnusil se mi ,..nemuselo to tak být, samozřejmě co by kdyby..ale stalo se, proto se na chviličku názor změnil na pochopení a souhlas, zatímco ostatní se báli a dál nenáviděli to, co vlastně stvořili svým odtaživým přístupem (oběť společenských poměrů). Ve finále jsem už ani neměla moc chuť někomu fandit. A přesto se pro každého místo během čtení našlo, snad s výjimkou toho pobožného blázna, který odevzdal svůj život bohu ,,Ať se bůh postará,,
S touto knihou je ta potíž, že si příběh nemůžete doopravdy oblíbit. Je totiž nečekaně temný a plný bolesti a lidské krutosti a jeho aktéři jsou vesměs sobečtí, sebestřední a plní nenávisti. Na druhou stranu ho ale ani nemůžete nesnášet, protože je plný pravdivých myšlenek, skutečných lidských slabostí a nešťastných osudů...
Autorka knihou vykreslila svět takový jaký byl a je, a mnoho jejích myšlenek je stále překvapivě aktuálních. Pro mě vcelku příjemné překvapení.
Temny, depresivni pribeh vryvajici se pod kuzi .. Ctu ho porad dookola ... Tolik emoci, citu, vasni...vetsinu knihy se zmitate v poloseru, jak pocasi, tak osudy hlavnich hrdinu jsou posmourne.. Laska az za hrob, verny Heatcliff, nestala Katerina, sourozenci Lintonovi odpovidajici smetance a vychove deti v slechtickych rodinach - adekvatne uknourani a koledujici si o svuj osud... Laska a vernost zustava, prekryta zasti a nenavisti, ale ten happyend, to jaro, znovuzrozeni muselo prijit.. Katka a Hareton snad lamou prokleti a jdou vstric spolecne budoucnosti ..,
je mi líto, ale kniha šla úplně mimo mě. Vím, že to byl úmysl, nedat tam žádnou sympatickou postavu, ale já při četbě potřebuji aspoň někoho, komu můžu fandit. Tam byli všichni tak na pěst do oka. Asi nechci ztratit víru v lidstvo.
Příběhově je to tak trochu "telenovela", ale ne přeslazená a kýčovitá jako ty jižanské, ale chladná a depresivní, jako je Anglie. Vyprávěná téměř bez emocí - když někdo někomu nožem div neuřízne ucho, autorka to popisuje s takovým klidem, jako by šlo o nákup jablek. Nerad bych tu prozrazoval cokoliv z příběhu, takže se omezím jen na konstatování, že se jedná o vyprávění o jedné zžírající touze po pomstě.
Musím uznat, že je to opravdu silný příběh. Plně souhlasím s Gwendelínou - není to žádný slaďák, ale opravdu silný, poutavý příběh, plný nešťastné lásky a bolesti.
Překvapila mě syrovost, s jakou se autorka ve své době pustila do psaní tohoto pozoruhodného díla. Vůbec to není "slaďák" podobný Jane Austen, ale právě naopak. Příběh ponurý, temný, depresivní, ale který stojí za přečtení. Na svou dobu opravdu zvláštní dílo, kdy máte pocit, že se odehrává spíše v dnešní době, než před sto padesáti lety. Doporučuji!
Snad jedna z nejdepresivnějších knih co jsem četl. Ale při styl jakým je kniha psaná mi nadal jinou možnost než ji hltat jedním dechem a čekat jak to vše dopadne.
Čím častěji tuhle knihu čtu, tím větší kouzlo má. Ač trochu jiná láska, stále je krásná a silná.
Kniha se čte dobře, příběh je zajímavý, ale co mi opravdu vadilo..... je hrozně depresivní, postavy jsou nesympatické a celé je to takové ponuré.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
2009 | Na Větrné hůrce |
1944 | Búrlivé výšiny I. |
1944 | Búrlivé výšiny II. |
krásná kniha, a ač se častěji vracím k Charlottině Jane Eyre, tak tato patří též k mým oblíbeným