Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4861
4861
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Určitá rozervanost a tajemnost postav je v knihách obrovským plusem, ale to by tyto postavy musely mít také nějakou lidskou a nesobeckou stránku. A tu bychom u Catherine a Heathcliffa hledali asi dost stěží.
Mimo to jsme se s kamarádkou po zhlédnutí divadelního zpracování v brněnském Buranteatru bavily, jak na to ta Emily všecko přišla? Žena, která za celý svůj život poznala snad jenom špatné počasí a dívčí internáty a napsala knihu, která se jenom hemží lidmi s dosti sporným psychickým zdravím a chovají se k sobě tak neuvěřitelně uvěřitelně.
Před přečtením této knihy by mě nenapadlo, že lze nějakou knižní postavu mít rád i nenávidět zároveň. Tady bylo takových postav hned několik. Způsob, kterým byla kniha napsaná i přeskakování mezi vyprávěním Nelly Deanové a přítomností.... to všechno bylo dobré, ale ta ponurá atmosféra... Potěšilo mě, že na konci knihy byl rodokmen hlavních postav, protože jsem se díky tomu neztratila v příbuzenských vztazích. Je neuvěřitelná škoda, že toho Emily Bronte nestihla napsat víc...
Bože, cože a ne ne. Tak to jsem si neustále opakovala. Heathclift byl s prominutím magor,Kateřina sobecká nána, která nevěděla co vlastně chce. Isabela naivka a Edgar slaboch. Ale celé to dohromady a všichni ,včetně služebné Eleny ( ta byla u všeho )vytvořili nádherný příběh plný pýchy a nenávist. Ale úžasně čtivy a napínavý. Prostě dokonalé.
Tahle kniha je snad má nejoblíbenější. Na knihu, která byla napsaná v 19. století je naprosto nezapomenutelná a fenomenální. V knize se prolínají různé časové děje, je ukázána nezapomenutelná láska, ale i to jak to v té době chodilo. Ať si kdo chce, co chce říká, tato kniha toho má v sobě tolik, že mě mrzí, že stihla autorka napsat pouze tuto knihu a žádnou jinou.
Dějově se mi to moc líbilo, ale povahy postav mi požitek z četby trochu znechutily.
Jediný, kdo mi asi nejvíc sedl, byla služebná Nelly Deanová, ale i tu bych v některých chvílích nejraději nakopla.
Těšila jsem se, až bude tomu utrpení konec a každý dostane, co si zaslouží...hlavně Heathcliff.
A jak jsem se blížila konci přestala jsem doufat, že i na něho dojde a začala věřit, že je nesmrtelný. (Díky bohu není.)
Abych to zkrátila...konec mě překvapil a potěšil. Jsem ráda, že to dopadlo tak, jak to dopadlo.
Ovšem film z roku 1992 se mi líbil více.
Knížka, z které mám velmi nejasné pocity. Jsou tam popisovány hluboké city, přesto mě příliš nezasáhly. Postavy jsou tam vesměs záporné, ale ani tak mě nepřiměly něco cítit, teda až ne Nelly, kterou jsem ze srdce nesnášela snaž už od počátku. Nemám ráda tento typ lidí (nemůžu napsat postav, podobné lidi potkávám dnes a denně).
Prostředí se mi velmi zamlouvalo, a proto mi nesedí překlad názvu Na Větrné hůrce. Zní mi to příliš poklidně až idylicky. Myslím si, že překlad Bouřlivé výšiny sedí mnohem lépe. Stejně tak obdivuji jazyk a celkově vyprávění.
Přesto mi tam něco vadí, nesedí. Nedokážu to přesně pojmenovat, jak zmiňuji výše, mám velmi nejasné pocity. Proto tři hvězdičky.
K této knize se určitě ještě vrátím! Bavila mě, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Úžasný příběh. Milovala jsem tam vše do posledního detailu.
Jedna z mých velice, velice oblíbených knih. Ráda se k ní vracím, i když čím více ji čtu, tím více mě irituje Kateřina i Heatcliff.
Kniha, na ktorú som bola nesmierne zvedavá, veď je to klasika, mnohým sa páči atď. Mňa však vôbec neoslovila. Prichodilo mi to depresívne, plné zvrátených emócií, psychicky labilných postáv... Nič pre mňa.
Pane bože, to byla ale blbost! první třetina knihy se ještě dala, ale ty zbylé dvě třetiny jsem se prokousávala skoro tři týdny. Zbytečně zdlouhavé, nezajímavé, všichni tam po sobě jenom řvou, nikdo neřekne jediné milé slovo, i když si vyznávají lásku tak si u toho nadávají a to i sprostě. Už NIKDY tuhle knížku číst nebudu a tím pádem ze mě bude šťastný člověk.
Skvěle propracované charaktery, ač zde není téměř nikdo, s kým bych sympatizovala.
Prostředí Anglie, které mě fascinuje, ale rozhodně není nijak pohostinné.
Historický román s nepředvídatelným dějem.
Zloba, zlo, zášť, nenávist všude a ve všech.
Ideální kniha do zachmuřeného počasí, která čtenáře přenese o pár set let zpět.
Rozhodně to není lovestory ani prvoplánový román, ale dle mého nadčasové dílo, které i po tolika letech dokáže uchvátit, zaujmout a i zrcadlit některé charaktery.
Rozhodně se k ní někdy vrátím a rozhodně ji doporučuju k přečtení všem.
Napsané je to krásně a až nečekaně čtivě. Ze začátku jsem taky měla zmatek v příbuzenských vztazích, ale celkem rychle jsem se zorientovala. Postavy jsou vykreslené opravdu hodně barvitě a ta příroda - aaach... No ale ten příběh? Plný krutosti, násilí a nenávisti, kterou z mého pohledu nemůže omluvit jakkoliv velká láska. Heathcliff zkrátka bezhlavě ničí až se mu konečně podaří zničit i sám sebe... Nechápu, jak se do něho někdo mohl díky knížce zamilovat, nedej bože ho brát za vzor! Jsem ráda alespoň za ten konec. Katka nebyla bezvýhradně "můj typ", ale už jen díky tomu, že se H nepoddala a nenechala se zadupat a naopak se jí v té hrozné atmosféře ještě podařilo vdechnout nový život do Haretona, tak jsem jí moc fandila. Suma sumurám - literární hodnotu to bezpochyby má, jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale pochybuji, že se k ní budu někdy s láskou vracet, nejsem masochista...
Čakala som niečo na spôsob presladenej romantiky. Nakoniec sa s toho vyvinul krasny, napínavý príbeh. Som rada, že som túto knihu čitala a určite si ju niekedy prečítam znova.
Nepřipadá mi ,že postavy byly vymyšlené.Naprosto jsem vnímala,jak v příběhu ožily a sledovala napínavý děj až do konce.
Opravdu velkolepý, tragický román.
Tento román ve vás vyvolá mnoho pocitů, chvíli jsem postavy litovala, chvíli jsem jim to přála a někdy jsem měla chuť "dám jim pár facek" :-D Kdyby si občas všechno pořádně vysvětlili nedocházelo by k tolika omylům, ale o tom vlastně celý román je.
Lidi se tu nenávidí a zároveň šíleně milují. Hodně se rozlišuje společenská vrstva, která je uctivá ale někdy si dovolí tolik, že jsem se dooopravdy divila....
Ze začátku mi dělali problém příbuzenské vztahy postav ( hlavně podobná jména) a taky že se sestřenice a bratranci berou mezi sebou (což bylo tenkrát normální) přesto je to v knize krásně napsáno kdo ke komu patřil, jak byli příbuzný atd.... takže jsem všechno lehce pochopila.
Kniha je psaná pro nás dnes starým jazykem, což ji neubírá na kráse, spíš naopak, občas pro nás nepochopitelná rozhodnutí hlavních postav a pomsta, kterou bysme dneska těžko pochopili.
Když to všechno schrnu: žádné postavě jsem nefandila ani si ji tolik neoblíbila, snad trochu dceru Kateřiny, ale i ta mi občas lezla na nervy a došla jsem k závěru že většina jich buď šílená byla nebo časem zešílela.
Tuto knihu vystihují tři slova : LÁSKA - POMSTA - ŠÍLENSTVÍ
I když jsem tu vypsala co všechno se mi nelíbilo, tak jsem se od knihy nemohla odtrnout a prostě to tam patří, aby měl člověk takové pocity aby postavy nenáviděl a zároveň je miloval. Proto hodnotím 5 hvězdičkama opravdu si to zaslouží...
S touto knihou jsem to už od svých patnácti let měla jednoduché, stačilo jedno deštivé odpoledne, truchlivé a stonavé jako chmurná severní oblaka a bylo hotovo. Děs to tedy je, ale podivuhodně lákávý děs, knížka se ke mě přisaje jako pijavice a je to pořád stejné, po pár hodinách jsem z těch bouřek a svízelí venku.
Měla jsem ji vždy ráda na cesty, do auta apod. Na zašití prostě perfektní a pořád volím spíš tuto verzi než jakýkoliv film.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2009 |  Na Větrné hůrce |
| 1944 | Búrlivé výšiny I. |
| 1944 | Búrlivé výšiny II. |
Ani se nedivím, že Větrná hůrka zmátla kritiky v době jejího vydání. Sám jsem byl překvapen, jaký příběh jsem dostal. Očekával jsem zcela něco jiného a nakonec byl uchvácen, ačkoli bylo znát, že se jedná o Emilynu prvotinu (a bohužel jedinou knihu). Hned úvod mě dostal gotickými prvky (ty mě na knize nejvíc bavily), kdy se Lockwood poprvé podíval na Větrnou hůrku. Následné vyprávění hospodyně o životě a dramatu dvou sídel, kdy Drozdov září na první pohled jasným světlem pohody, zatímco Větrná hůrka je děsivým místem nehostinnosti. A v neposlední řadě samotní protagonisté; tolik zášti, zla, psychického hororu, nenávisti, zármutku a dalších negativních lidských vlastností jsem snad na jednom místě ještě nepotkal. Za vrcholnou postavu považuju samotného Heathcliffa; marně totiž v paměti pátrám, zda jsem někdy narazil na charakter tak zkažený, zlý, podlý, odporný, tajemný, nenávistný, brutální a přitom zvláštně zvráceným způsobem fascinující.
Opravdu skvělá knížka, jejíž snad jediná slabost je snad v poněkud zmatených skocích mezi postavami, občas jsem si totiž nebyl jist, o kterou osobu z obou rodin se zrovna jedná.