Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4797
4797
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Nepochybuju, že po písemné stránce je román výborný, ale po té obsahové byl pro mě naprosto hrozný.
Neměla jsem ráda ani jednu postavu. Možná jsem občas sympatizovala s Catherine ml., ale ta mě taky dost štvala.Takhle depresivní čtení asi není nic pro mě. Heathcliff věší štěňátka a Catherine st. je zase rozmazlená holka, která touží po pozornosti.
Pardon, vím, že je to pro mnohé oblíbený román, ale u mě teda ani jedna ze sester Brontëových nezabodovala.
pro mě, klasika!!!!!!!! Miluji atmosféru tohoto příběhu, čtu si ji pravidelně :-) nesmí chybět v mé knihovně!!!!! filmové zpracování z roku 1970 s Timothym Daltonem úúúúžasné.
Ufff, z knihy mám velice nelibé pocity. Já myslela, že to bude terno a že konečně kápnu na nějakou klasiku, která se mi bude fakt líbiti. Ovšem tohle podle mně nemá s romantikou ani s duchařinou nic společného...vracím se ke Kingovi a Sparksovi:)
Teda, nečekal jsem až takovou Červenou knihovnu. Holt "klasika" asi v některých případech znamená, že je kniha dostatečně stará. Asi bych si neměl doplňovat vzdělání za každou cenu. Navíc jsou ve vydání od Našeho vojska 2011 podivné zásahy (auto)korektora.
"Hlavný zmysel môjho života je Heathcliff. Keby všetko vyhynulo a on zostal, ja by som cez neho žila ďalej. A keby všetko zostalo a jeho by nebolo, celý vesmír by mi bol cudzí - nepatrila by som doň. Moja láska k Lintonovi je ako lístie na stromoch. Áno, čas ju zmení, ako sa zmenia stromy v zime. Moja láska k Heathcliffovi sa podobá zemi pod nohami. Možno v nás nevzbudzuje bujarú radosť, ale je nevyhnutná. Ja som Heathcliff!"
Romantika s príchuťou psychickej poruchy vo viktoriánskom období Anglicka zmiešaná s mystickým príbehom lásky medzi mužom zvláštneho pôvodu a krásnou ženou. Toľko búrlivých udalostí v rámci jednej dejovej línie, dokonale prepojených a smutnozaujímavých. Nikdy nič neprekoná sestry Brontëove!
Dlouho jsem se přemlouvala k tomu, abych si tuto knihu přečetla, ale celkem jsem se těšila. Je to přece "klasika". Nicméně musím souhlasit s předchozími názory, kniha dobře poslouží lidem, kteří mají dobré nálady na rozdávání a chtějí se jí zbavit :) Není v ní snad vůbec nic pozitivního, kromě závěru, který mi alespoň lehce vynahradil protrpené stránky. Na druhou stranu ale autorka má velmi pěkný a poutavý styl vyprávění, líbil se mi i jazyk, jakým je dílo napsáno. Nejvíce mě zaujalo líčení krajiny a vřesovišť, stejně tak i počasí nebo obydlí. Bohužel jsem nenašla ani jednu postavu, ve které bych našla úplné zalíbení, snad až na služebnou Ellenu. I tak jsem příběh celkem rychle přelouskala, a to nejen proto, abych to měla za sebou :) Nevím však, zda se ke knize ještě někdy vrátím.
Kniha mě málem zabila...Bohužel. Těšila jsem se na ní, ale byla jsem ráda, jak jsem ji dočetla a to se divím, že dočetla.
Kniha je plná sobectví a utrpení a ačkoliv jsem v ní nenašla jedinou bezvýhradně sympatickou osobu, u každého jsem dokázala objevit alespoň jeden názor nebo argument v hádce, vysvětlení pro své činy, díky kterým jsem je nechtěla úplně zavrhnout. Z počátku jsem si oblíbila Heatcliffa, ale dlouho jsem se nemohla přenést přes jeho mstivé odhodlání ublížit každému, kdo mu nějakým způsobem ukřivdil nebo kdo se do jeho satisfakce prostě jen špatně - možná spíš nešťastně - narodil. Pak mi ale došlo, že stejně jak vášnivě a odhodlaně miloval, musel stejným způsobem i nenávidět. Rozhodně jsem nečetla naposledy.
Od této knihy jsem nečekala nic vyjíečného a nic vyjímečného také nepřišlo, je to ovšem klasika, takže špatné čtení to rozhodně nebylo - existují ovšem lepší knihy, než společenské romány.
Neobyčejně silný a drsný příběh, také bych řekla, že není tolik o lásce, jako spíš o odpuštění a pomstě, překonávání vlastní povahy, schopnosti žít s druhými lidmi...Je to opravdu hluboký příběh, který snad v každém něco zanechá.
Více zde: http://malacandra.blog.cz/1108/na-vetrne-hurce-emily-bronteova
"Můj milý Heathcliffe. Ty jeden všiváku. Nenávist ti trhá duši na cáry. Nemám tě rád. Nic naplat, přesto jsi tou postavou, díky které jsem se u knihy dobře bavil. Páni, já ti snad dokonce i fandil!"
Tak tohle mně vůbec nesedlo. Čekal jsem klasický romantický příběh z viktoriánského anglického venkova. A místo toho jsem dostal příběh o pomstě s velmi rozporuplnými postavy a motivy. Není to moc záživné čtení a myslím si, že to podruhé číst nebudu.
Na tuhle knihu jsem se dlouho dloouho chystala. Myslela jsem si, jak psali i jiní, že to opravdu bude taková ta klasická romantika, po které mi stačí sáhnout max. dvakrát do roka.
Ale omyl! Kniha mě chytla a celkem i udivila. Opravdu je to spíš psychologické dílo.
Tak jsem před okamžikem dočetla a jsem překvapená, jak moc se mi to líbilo. Ani bych neřekla, že mezi Heatclifem a Catherine šlo o lásku a ani mi to nepřipadalo jako posedlost. Na mě to spíš působilo dojmem, jako že Heatcliff jí prostě chtěl a oni mu jí nedali a on se jako malé zuřivé dítě vztekal. Akorát s tím rozdílem, že malé rozmazlené dítě v vzteku maximálně rozbíjí nádobí a demoluje hračky,kdežto Heatcliff se zvráceným potěšením zničil mnoho životů a nepřímo se podílel na smrti několika lidí.
Slečna Emily byla ve vymýšlení Heatcliffovy pomsty neuvěřitelně vynalézavá až se jeden musí pozastavit nad tím, kdeže se to v takové jemné dámě vzalo...
Kniha je skvělá, ale místy jsem trpěla. Jde hlavně o ty scény, kdy víte, že kdyby si hrdinové příběhu všechno řekli narovinu, bylo by spoustu věcí jinak a nedocházelo by k různým debilním zvratům.
Velice drsný příběh, který opravdu snad v každém čtenáři musí zanechat rozporuplný dojem. Popsaná krajina, plná vřesovišť, močálů a deště, umocňuje temnou atmosféru příběhu. Heathcliff je velmi komplikovaný literární hrdina, jehož osud se nám odkrývá postupně, retrospektivně. Na konci knihy už šlo snadno pochopit, proč je tak zlý a krutý. Jeho pomsta v sobě zrcadlila dávnou křivdu z dětství, která mu postupně, když mu vzali jedinou osobu kterou kdy miloval, rozervala duši...
také jsem očekával spíše romantický příběh, místo toho mi byl naservírován drsný příběh o muži, který v životě miloval jen jediného člověka, ale jinak se s nikým moc nemazlil. Knihu jsem přečetla jedním dechem.
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Přes nepochybné literární kvality - skvělá psychologie postav, bohatý jazyk, silný příběh a další - jsem se do téhle knížky nějak nemohl začíst. Asi proto, že mi žádná z postav nepřirostla k srdci.