Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4797
4797
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Táto kniha patrí k mojim najobľúbenejším, má čestné miesto v domácej knižnici. Aj keď sa väčšinou dočítate, že ide o romantický príbeh, nie je tomu celkom tak. Tentoraz ide o nenávisť a posadnutosť, o snahu pomstiť sa nielen svojej láske, ktorá ho odmietla, ale aj všetkým, ktorí sa k nemu (podľa jeho hodnotení) zachovali neférovo, či sa mu akokoľvek znepáčili. Príbeh ma stále fascinuje, už som ho čítala niekoľkokrát a stále nachádzam niečo nové, čo som si predtým neuvedomila.
Obľúbenú postavu zrejme mať nebudete, aspoň nie niekoho z hlavných hrdinov, ale určite stojí za prečítanie.
Opravdu jsem měla jiné představy o této knížce. Čekala jsem spíše romantický příběh. Ale o to víc mě to příjemně překvapilo. Pro mě to bylo trochu složitější čtení. není to vyloženě knížka do vlaku, ale spíše na klidné chvíle doma, protože jakmile jen na chvíli přestanete děj vnímat, úplně se v něm ztratíte.
Klasika, která se i po tolika letech čte jedním dechem. Každá z postav mi byla na nějakou chvíli v příběhu sympatická, ale moje názory se střídaly tak rychle, jak jsem otáčela stránky, Bravurní příběh, plný lásky i nenávisti, jejichž hranice se mnohokrát velmi rychle stírala.
Váhala jsem jsem, zda knihu ohodnotit 3 nebo 4 hvězdičkami. Nakonec dávám 4... čím déle jsem knihu četla, tím více se mi velmi pozvolna začínala líbit a z nepochopitelného důvodu jsem byla nucena se k ní stále vracet a přemýšlet o ní. Příběh se mi chtě nechtě vryl pod kůži. Díky bohu za ten konec, který alespoň trochu projasnil tu bezútěšnou atmosféru.
Emily Bronteová! Dokázala mě svou knihou vybičovat k emocím lépe, než vítr třískající do okenic, lépe než ledový severák, který skučí nad Větrnou hůrkou. Kniha mě úplně odnesla od mé vlastní osobnosti, neustále jsem přelétala z jedné postavy k druhé, leč-hodiny ležící v této knize se zajisté podepsaly na mé češtině- všechny byly vzápětí zkaženy Heatcliffem a jejich povahy se zkroutily tolik, že jsem měla nejednou chuť změnit se v běsnícího tvora také...
Přemýšlela jsem, co by ze mě udělal jediný den v Heatcliffově blízkosti, ale asi bych to nezkoušela, když už jen kniha o něm mě málem proměnila v další rozohněnou osobnost, kterých stvořil nemálo.
Knihu jsem si zamilovala už jen pro její dovednost vzbudit v člověku nějaké emoce, a že to byly emoce!
Zajímá vás, kam až může dojít posedlost po druhém? Co je to pomsta až za hrob? A jak se může tvrdá výchova odrazit v charakteru člověka? Pak si knihu přečtěte. Jen ale mějte na paměti, že postavy se řídí pravidly pro morálku 19. století. Dnešní muž nebo žena by jednali a nenechali událostem až takový spád, zvlášť, když bylo očividné kam vše spěje. Nebo, že by ne? To je právě na tomto románu tak fascinující. A hned u několika postav, které se v něm objevují. Za sebe přičítám několik bodů i tomu pro někoho zvláštnímu konci. Kdyby ten v knize nebyl, zůstal by čtenář tím množstvím zla úplně ohromen. A možná právě i kvůli tomu konci se dá pořád ještě říci, že by tenhle příběh patří k velkým milostným příběhům v dějinách literatury. Jinak za mě spíš 3,5, než 4 hvězdičky. Jsem ráda, že jsem knihu nakonec, a přes všechny těžkosti i chuť skončit, dočetla, znovu se k ní vracet ale nebudu.
Mno, co k tomu napsat? Romantiku jsem tam našla až na posledních stránkách, takže romantický příběh to určitě není. Osoby jsou šílené až zrůdné, Heathclifa bych pověsila za koule do průvanu, to byl neskutečný matcho. Ač se říká, přej, bude ti přáno, ale opravdu jsem čekala, že na konci s Heathclifem někdo zatočí, bohužel se tak nestalo a ještě ten mizera snad došel klidu. Jdu se kouknout na film, jsem zvědavá jak bude podaný :)
No tak film už mám za sebou. Kdo koukne na film a nepřečte knihu, tak vůbec nebude vědět o čem je Na Větrné hůrce. Film je tak polovina knihy a vůbec nevystihuje to, o čem celá kniha je. Prostě taková nemastná neslaná slátanina.
Klasika, od které jsem čekala možná o trochu víc. Ale za přečtení rozhodně stojí.
Nemůžu říct, že by děj knihy nebyl zajímavý, byl a to dost. Celá myšlenka propletených osudů a historie rodin by si zasloužila trochu záživnější a lepší zpracování. Ke čtení jsem se musela doslova nutit. Nebyla to nejhorší kniha, ale k těm nejlepším má pořád ještě dost daleko.
Kniha je skvěle napsaná a zaslouží si obdiv, ale už ji nikdy nebudu číst znova a možná kdybych věděla, že je to dvou posedlých lidech, nejspíš bych ji ani nečetla. Není to můj šálek kávy jak se říká.
Nejprve jsem se nemohla začíst..ale pak to přišlo a já se nemohla odtrhnout! :) Je to úplně něco jiného oproti těm sladkejm dojákům..kterých je okolo nás v poslední době čím dál víc :) Krásná kniha..kterou rozhodně doporučuji! :)
Příběh se mi moc líbil, ale kdybych ji nečetla o Vánocích, tak ji asi ani nedočtu. Chtělo to hodně soustředěnosti a času.
K dočtení jsem se musela hodně přemáhat. Nějak jsem od začátku nedokázala uchopit hlavní dějovou linku, postavy mi splývaly. Sice se jedná o klasiku, ale od té primárně očekávám nějaké nadčasové "poselství", které se tady nedostavilo. Možná jsem jen špatně četla.
Ať je toto dílo velebeno jako nejlepší a největší klasika ze všech klasik, já mohu říci, že to bylo to nejhorší, co jsem četla.
Původně jsem očekávala naivní romantiku, jako tomu bylo například u Austenové. Tato kniha byla ale rozhodně jiná Celkové vyobrazení toho, jak chladnokrevný člověk může být a toho, jak daleko je schopný kvůli pomstě zajít mě uchvátil.
Ačkoliv byla Hethcliffova láska vůči Kateřině jistě silná, dala se spíše než k lásce přirovnat k posedlosti....
Po přečtení knih jako je Jana Eyrová nebo Pýcha a předsudek jsem se nad knihou nechtěla pozastavovat, ale poté se mi nějak dostala do ruky a já si řekla proč to nezkusit. Ještě, že jsem to udělala! Je úžasné jak dokázala Bronteová vykreslit osobnosti v příběhu tak živě. Byly chvíle, kdy jsem byla chováním postav tak zničená, že jsem chtěla s knihou přestat, zvědavost nakonec stejně zvítězila. Můžu ji doporučit každému, kdo má rád klasiku a přitom mu není po chuti příliš romantiky..
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Skrýt reklamy
Na tu dobu určitě romantika jako vyšitá. Nicméně já spíše oceňuji vykreslení negativních vlastností postav, protože to bylo dokonalé.