Búrlivé výšiny
Emily Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351762/bmid_burlive-vysiny-IOl-351762.jpg
4
4831
4831
Životný príbeh súrodencov Bronteových, ktorý už vstúpil do kolektívneho vedomia čitateľov na celom svete, bol smutný, ba až tragický, ich umelecký vývin živelný a dosť nezvyčajný. Ako deti chudobného dedinského duchovného vyrastali v kruhu výnimočne nadanej rodiny. Ale zo šiestich detí pána Bronteho, ktorý veľmi skoro ovdovel, sa dospelého veku dožili len štyri najmladšie a všetky štyri začali prejavovať literárny talent už v detstve, hoci ich schopnosti neboli rovnomerne rozdelené: od priemerného Anninho talentu cez potenciálne Branwellovo nadanie a veľký tvorivý dar Charlottin až k nepopierateľnej Emilinej genialite. Sestry Bronteové stáli pri zrode realizmu. Bol reakciou na romantizmus, ktorý zas tvoril protiklad ku klasicizmu a racionalizmu 18. storočia. Literárne dielo sestier Bronteových zaujíma v ranoviktoriánskej literatúre zvláštne a výnimočné postavenie nielen tým, že zákonite tvorí most - v istom zmysle syntézu medzi romantizmom a realizmom, pričom ich syntéza je posunutá k realistickému pólu, ale aj tým, že sestry nepociťovali povrchné uspokojenie ako ich súčasníci a nepodľahli ani falošnému optimizmu a samoľúbosti doby. Naopak, vo svojej tvorbe opisovali prudké náruživosti, s akými sa vo viktoriánskej literatúre vôbec nestretávame, dožadovali sa emancipácie ženy a dosiahli v nej aj určitý stupeň spoločenskej kritiky. Keď v minulom storočí vyšiel román Búrlivé výšiny, v Anglicku vládol sladkastý, naparfumovaný a neprirodzený sloh -vymyslené city romantických hrdinov sa prifarbovali cukríkovým kolorom a takzvané ženské romány - podľa G. Romieua — boli „ctihodným rumančekovým čajom a sentimentálnosťou ozdobenou belasými stužkami“. A tu zrazu dielo Emily Bronteovej ukázalo smelým umením rozpitvané srdcia, lásku nazvanú jej pravým menom, vibrujúcu, obnaženú náruživosť, neresti, nenávisť, zúfalstvo! Niet sa preto čo čudovať, že v prvej chvíli pokrytecká časť verejnosti vyhlasovala romány sestier Bronteových za „nemravné“. Až po Emilinej smrti pochopili všetci veľkoleposť tohto strašného a mohutného diela. Shorter ho nazval „najznamenitejším pomníkom ženskej geniality v devätnástom storočí“. Dobell vyhlásil Búrlivé výšiny za román celkom výnimočný a napísal: „Jeho moc je absolútna, titanská; od prvej do poslednej strany je hrozný a pravdivý... A ukrutný k čitateľovi. Sme ohromení, keď sa dozvedáme, že ho napísalo skromné, neskúsené dievča.“ Maeterlinck sa o autorke vyjadril: „Emily Bronteová nikdy nemilovala, nikdy nepočula na ceste krásny zvuk krokov milého, a jednako ona, ktorá umrela v dvadsiatom deviatom roku svojho života ako panna, lásku poznala, o láske hovorila, prenikla do jej najneuveriteľnejších tajov, takže tí, čo najväčšmi milovali, zavše sa spytujú, ako pomenovať svoj cit, keď sa od nej dozvedia o cestách a mystériách lásky, pri ktorej všetko je vedľajšie a bledé ... Usmievame sa nevinnosti, s akou krúži okolo vonkajších skutočností lásky, ale odkiaľ vie o skutočnostiach vnútorných, o všetkom, čo má náruživosť najhlbšie, najnelogickejšie, najneočakávanejšie, naj nepravdepodobnejšie a največnejšie pravdivé? Emily mala smelosť, náruživosť, voľnosť sveta vo svojej duši.“ Román Búrlivé výšiny možno chápať ako prorockú víziu sveta, rozčesnutého do obrovského chaosu, víziu založenú na protikladných požiadavkách srdca a rozumu, na silných ľudských vášňach na jednej strane a na všetkom, čo obmedzuje slobodu a dôstojnosť človeka na strane druhej.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1980 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Wuthering Heights, 1847
více info...
Přidat komentář
Dlouho jsem se na tuhle knížku nemohla dostat až jsem na ní narazila v knihovně a říkám si, proč ne teď:-)
Musím říct, že je to hodně rozdíl od třeba Jane Austenové, řeší se tu láska, nenávist, lidské chyby. Nevím, jestli za to, co se stalo s panem H. je jen jeho problém, nebo za to může i Kateřina. Každopádně ta nenávist a pomsta mě úplně nedojala. Navíc to nadpřirozeno na začátku a ke konci, nevím, jestli se tam hodí. V konečném součtu nicméně hodnotím kladně.
Poetický název, znepokojující čtení. Hlavní postavy se k sobě chovají tak zvláštně a přestože se milují tak zle, že jsem kolikrát netušila, co si o tom myslet. Rozhodně to není dívčí románek, ale přes všechnu nehostinnost kraje, nejednou jsem zatoužila zajet se podívat na nějaké to vřesoviště. Ke čtení doporučuji pouštět stejnojmennou (Wuthering heights) píseň od Kate Bush.
Dobre, podlehla jsem. Taky jsem cekala(a trochu se i desila) par set stran krajecek typu Austenova. Jak se zda, ne vzdy potrebuju citit sympatie k hrdinum.
Tohleto obludarium, je prehlidkou vice ci mene posahanych osob, obyvajici predevsim Vetrnou hurku.
Sledování tri generaci, prostrednictvym vypraveni zestarle sluzebne, je naprosto neidealizovane. Jako bych byla nezucastneny pozorovatel, fascinovany serednosti nejakeho druhu vady. Je desive, co s clovekem dokaze udelat laska a kam az ho muze zahnat strach a bolest.
Prvnich par stran jsem se nahlas smala, zdalo se mi, ze jsem zactena do kvalitniho cerneho humoru. Ten účelné vyuzity umyslny cynismus se mi prece nezdal? kazdopadne
I pres bujnou fantazii, bych nedokazala vytvorit odpudivejsi postavu nez je Linton Heathcliff, sobectejsi nanu nez Katerinu starsi, a zabavnejsiho spolecnika nez je Josef:-)
Vrele doporucuji, vyjimecne dilo.
Jak jsou očekávání ošemetná. Zde jsem čekala něco ve stylu Pýchy a předsudku, nadčasové, roztomilé, vtipné čtení. Dostala jsem temné, nenávistné vyprávění o zmařených životech několika lidí. Ani Heathcliffa, antihrdinu, jsem si neoblíbila, ačkoliv většinou mne takové typy postav baví, nicméně v něm jsem nic moc dobrého k sympatizování nenašla. Líbil se mi způsob vyprávění (i když jsem si postupně říkala, že je náhoda, že chůva Nelly byla naprosto u všeho), ale občas mě z celé té nenávisti a zlých dialogů přešla chuť ke čtení. Styl a jazyk krásný, ale tolik zloby na jednu knihu až moc, i když konec to trošku vylepšil.
Na Větrné hůrce - tak to je známá klasika. Jsem ráda, že jsem si jí přečetla, i když dříve jsem viděla film, ale to už je mnoho let, takže jsem měla zážitek především z knihy než z televize, za což jsem vděčná. Příběh, postavy a vývoj - bylo to kruté, nespravedlivé. K dospělému Heatcliffovi, někdy mě tím chováním lezl na nervy, byl až příliš zlý a nenávistný. Choval se příšerně. Ano, on sám byl vychovaný hůř než samotný dobytek, ale proč byl ještě horší? Tvrdá kniha a silný příběh. V každém musí něco zanechat. Doporučuji ji.
Po pravdě řečeno lehké (no, možná větší) zklamání. Postavy všechny nesympatické, ještě ta vypravěčka Nelly Dean, hospodyně, byla docela v pohodě, ale jinak nic moc. Zaměřila bych se spíš na Haretona a tu Katku Lintonovic než ty praštěnce a pomatence Heatcliffa a Kateřinu. Tam nebyl jediný důvod, abych je měla ráda, vlastně mě jejich příběh vůbec nezaujal, takže pro mě o ničem. Edgar Linton děsný sraboch a ten dědek Josef, toho bych vůbec nestrpěla. Čekala jsem nějakou pěknou milou lovestory ala Pýcha a předsudek a dostala jsem bláznovinu o lidech, co mě nezajímají. Navíc ten, co to vyprávěl taky zčásti (pán Lockwood:)), byl taky nesympatický trouba.
Nevím víc, co bych na to řekla. Nic moc. I když možná… je to originální. Takovýhle vztahy snad ještě nikde nebyly a charaktery také ne. Číst znovu to nikdy nebudu, doporučovat také na a ani nechci vidět film.
Kniha mám hodně ráda, je to působivý příběh i zápletky. Stojí za přečtení, a ne jen jednou ! :)b
Úchvatná klasika, přečteno již dvakrát. Heathcliffa miluji i nenávidím zároveň, ale potkat bych ho nechtěla!
Kniha pro mě nebyla úplnou neznámou, trochu jsem tušila, jaký příběh to bude. Nicméně mě až zarazilo vyloženě nedospělé chování všech "hlavních" postav, tolik negace a deprese a za celou knihu jsem bohužel nenašla postavu, kterou bych si oblíbila. Takže ano dočetla jsem až do konce, ale určitě nebudu mít potřebu se k ní vracet.
Určitou představu jsem o knize také měla, než sem se pustila do čtení. Neměla jsem ji zařazenou mezi povinnou četbu na stření škole, tak sem si k ní našla cetu až teď. Opravdu bravurní dílo. Deprese na mě nepadala, ale také jsem si někdy povzdechla, jak je toto možné, že takové jednání někomu může v takové míře projít, že to tolik lidí kolem dovolí. Pro mě nejodpornější postavou byl nerudný dědek Josef, ostatní mi nepřišli nějak zlí, jen opravdu neš´tastní. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby si starý pán nepřivezl domů Heathcliffa nebo se k němu ostatní chovali jinak.
Vyprávění této knihy se mi líbilo. Příběh nebyl příliš spletitý a neměl tisíce odboček jako to bývá u jiných. Jazyk byl pro mě dobře srozumitelný. Vřete doporučuji
Kniha není o nenávisti ani o zášti, to rozhodně ne. Pokud si to myslíte, nahlížíte na ni špatně, nebo aspoň jinak než já. Pro mě je ta kniha o lásce, dokonce o veliké lásce, která je jen nenaplněna a opovrhována. Žádná postava v knize nemá srdce z kamene a rozhodně ukazuje špatné i dobré stránky lidského nitra. Jednoduše je to jedna z knih, které se vám dostanou "pod kůži" a probudí ve vás city, jakkékoliv. Za toto vděčím autorce velké díky, protože snad u žádné jiné knihy, jsem nepociťovala právě toto. Pocit hřejivosti, úzkosti,štěští a ztráty, smutku. No prostě je to hotová hostinu všelijakých pocitů. Postavy je možná těžké mít rád, ale já si našla ke všem nějakou cestu. Nejvíce sem si oblíbila Heathcliffa, i když je tomu těžké uvěřit.
Proto knihu řadím mezi mé toptoptop a nedám na ni dopustit.
Toto je jen můj skromný názor na knihu:))
Příběh mě moc neuchvátil. Značně propletený rodokmen postav a jejich prapodivné chování.....prostě nic pro mě.
Tak to jsem sáhl vedle. Ne, nelíbilo se mi to. Ne vždycky je rozumné pustit se do starého a významného díla literatury. Snad ani v první polovině 19. století nemohli být lidé tak divní, jako postavy téhle knihy.
Postupne procitam povinnou cetbu ze stredni a musim uznat, ze nektere jsou vazne skvosty. Na Vetrne hurce me naprosto dostalo a zaroven jsem zkoukla 2 verze filmove adaptace. Neuveritelny pribeh nenaplnene lasky az za hrob, vasne, zrady a silene pomsty. Jsem naprosto uchvacena a doporucuji jako dlouho nic!
Vůbec jsem nevěděla, jak tuto knihu hodnotit. Očekávala jsem něco úplně jiného a nechtěla jsem dávat hvězdičky ovlivněná mými představami. Myslela jsem, že se začtu do příběhu jedné osudové nehynoucí lásky, ale namísto toho jsem měla v ruce knihu plnou nenávisti, zloby, zášti a touhy po pomstě. Já jsem si v té spoustě negativních citů té lásky Heathcliffa a Kateřiny nějak ani nevšimla. Zdálo se mi, že jakmile už nějaký cit projevili, hned za tím následovalo nějaké obvinění a zášť …. Bylo nemožné najít si v knize postavu, se kterou bych sympatizovala, všichni mi přišli sobečtí. Heathcliffovo chování bych zpočátku i dovedla pochopit, ale pouze do té doby, než přišel na scénu jeho syn … Měla jsem i chvilky, kdy jsem si myslela, že nedočtu …. Ale s odstupem se na knihu dívám trošku jinak, asi už jsem to vstřebala a mám pocit, že bych se k ní ještě někdy i vrátila a možná si z ní vzala víc ...
Štítky knihy
zfilmováno rodinné vztahy anglický venkov 18.-19. století pomsta blata panství romance vášeň klasická literatura
Strašně dlouho jsem se knížku chystala přečíst. Očekávala jsem od ní něco víc.. No, spíš jsem nečekala něco takhle krutého. Představovala jsem si naivní román něco jako u Austen. Opak byl pravdou. V některých situacích mi přišlo, že už to bylo fakt moc a zlost pana H. přesahovala všechny meze. Každopádně je to klasika a každý by si ji měl přečíst :)