Byla prý docela hezká
Michel Bussi
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405985/bmid_byla-pry-docela-hezka-BkN-405985.jpg
4
95
95
"Ohromující thriller z pera oblíbeného francouzského autora" Leyli je africká přistěhovalkyně a nežije si tak špatně – bydlí v malém bytě v Marseille, pracuje v hotelu a stará se o své tři děti Bamby, Alphu a Tidiana. A je přece tak hezká, tak okouzlující – co by ji mohlo trápit? Ale Leyli má strach. Ukrývá totiž temné tajemství a její děti nejsou v bezpečí…... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2019 , MottoOriginální název:
On la trouvait plutôt jolie, 2017
více info...
Přidat komentář
Téma je o nechutném byznysu s migranty ve Francii spojeném s hromadami mrtvol a plnými kapsami převaděčů resp. převozníků. Vše je ukázáno na osudech jedné rodiny ze střední Afriky s mnoha děsivými scénami. Uznávám, že autor umí psát poutavě, ale někdy se vyžívá v dlouhém sebe zpytu postav, což je pro mne úděsně nudné. Námět také moc nemusím, takže pro mne nic moc.
Život vždycky musí všechno přehánět, dodává štěstí i neštěstí v jedné dodávce, v jedné krabici, všechno najednou...
Příběh Leyli a jejích tří dětí. Příběh o nelegálních migrantech ze subsaharské Afriky, o naději, zoufalství, bídě i lásce. O zradě, prodejnosti, lhostejnosti a neúprosnosti osudu. O ztrátách, křivdách a nenávistích.
Je snazší utopit pravdu v oceánu lží...
O světě, jehož odvrácenou tvář většina z nás nezná - což je dobře, ale i špatně. O lidech, kteří jsou tak jiní a přitom v lecčem stejní. I oni milují své děti.
Tentokrát mě příběh vtáhl do děje až někde za polovinou. Potom už to byla jedna spanilá, blesková jízda až do konce - jen abych už věděla. Přesto jsem z knihy rozpačitá. Konec vlastně nenabízí žádné rozhřešení. Jen drsnou realitu života.
Byla kniha hezká? Vlastně ani ne. Snad pro ten námět, pro tu bezútěšnost, pro tu špínu, skrytou za pozlátkem světa, který si neví rady s tím, co natropil...
Názor na problém, kterým se autor zabývá, jsem si ještě neudělala. Ale rozhodně mám nad čím přemýšlet...
Prach se usazuje rychleji v našich srdcích než na nábytku...
"Napínavý příběh o tom, kam až může vést touha po pomstě".... no nevím.
Od začátku víte, kdo za sebou nechává mrtvé muže v hotelových pokojích, jen nevíte proč. A ten důvod vlastně nijak závratný ani šokující není. Detektivové, kteří věří, že když dá někdo v 16.30 fotku z pláže na FB, že tam v tu dobu opravdu je, moc dobří detektivové nebudou. Autor chce navíc šokovat, ale místo WAU přijde WTF.
Problematika imigrantů, uprchlíků, zákonů...za to ale palec nahoru, jinak nic moc.
Dlouho jsem váhala, jestli chci tuhle knížku číst, i když jsem přečetla všechny autorovy knihy. Téma imigrantů mě neláká. Ale knížka mě příjemně překvapila. Bussi prostě píše úplně jiným stylem, než jsem zvyklá u autorů, co běžně čtu. Příjemné zpestření.
I když jsme od začátku věděli, kdo vraždí, nevěděli jsme proč a vůbec spousta věcí tam byla takových zamotaných, kdy po jejich rozmotání to začalo dávat smysl.
Kniha s detektivní zápletkou se mi líbila. Je pravda, že tam bylo zbytečně zmíněno mnoho postav, jejich jména nebyla pro příběh až ta důležitá, ale to jsem vyřešila papírem a tužkou v dosahu knihy.
Knihy M. Bussiho mě prostě baví.
Na můj vkus tam bylo trochu moc jmen, špatně jsem se v nich orientovala. Vraha i motiv vlastně známe od začátku, děj se dá odhadnout. Přesto mě překvapilo, to, co Leyli na konci prozradila. Ukončené mi to přišlo tak zvláštně. Celkově se to ale četlo celkem dobře.
Za mě zklamání, tentokrát mi kniha nesedla tématem , postavy mi nebyly sympatické a nějak se mi to vleklo.
Vždycky se těším, na co mě autor nachytá, no a tentokrát to bylo slabé - rozuzlení jsem odhadla a když se to začalo postupně vysvětlovat a propojovat, tak to bylo spíše na škodu a příliš krkolomné. Navíc jak už tu zmínili jiní, téma migrace nám není moc blízké a k tomu se přidávají nepříliš sympatické postavy. Zkrátka důvodů, proč si knihu přečíst, moc není.
To, jak jim všichni chlapi lezli do řiti s tím, jak byly nádherný apod., bylo otravný,
Jinak námět jako takovej ...nic moc.
Za mě nejslabší kniha autora a to jsem četla i ostatní. Nutila jsem se do čtení, abych ji dočetla.
Trochu se ztotožňuji se čtenářkou pode mnou. I když jsem pravidelný Bussiho čtenář, jeho knihy mi nikdy neuniknou, tahle je pro mě nejslabší, hned vedle Nepouštěj se mé ruky. Nesedlo mi teda hlavně téma migrantů, bylo mi to takové nepříjemné o tom číst. Stejný pocit mám z knih se židovskou tématikou.
Nicméně, Bussi opět ukázal, že je mistrem na propracované detektivní romány, tím se nic nemění. Nechává čtenáři nápovědy jako drobečky chleba, a šokuje, když to nejmíň člověk čeká. I když mi téma nesedlo a první polovina knihy se tak ploužila, říkala jsem si, že musím vydržet, že se to někde zlomí a mně spadne čelist, což se pochopitelně stalo. Konec je holt ironií osudu a vlastně si uvědomíme, že nikdo není zas až tak "hezký," ani nebýval. Já si určitě na jeho další knihy počkám.
Četla jsem všechny knihy od Michela Bussiho, ale tato se mně líbila ze všech nejméně. Neuvěřitelný příběh a občas to, co bylo popsáno, se vůbec nedělo... Jsem zklamaná. Taky mně nesedlo téma migrantů a autorův pohled na věc. Bylo to tak schizofrenní, že mě chvílemi napadalo, že se snad musel zbláznit. Jsem rozhodnutá, že si už žádnou jeho knihu nekoupím.
Atypický thriller jen na první pohled zdůrazňující téma africké migrace do Evropy, přesněji do Francie (kde s ní mají dlouholeté, zdaleka největší zkušenosti). Samotné zločiny totiž neměly přímo s migrací moc společného a byly, nu, děsivé, podivné a neomluvitelné. Hlavní hrdinové byli dost nejednoznační, ale přesto vesměs nesympatičtí, více či méně; hlavní hrdinka předložila dost neuvěřitelný životní příběh.
Celý příběh byl zbytečně dlouhý, teprve v závěrečné pětině se konečně děj naplno rozjel a čtenář mohl obdivovat autora, jak nám předtím leccos důmyslně zamlžil. A celá camouflage hlavní hrdinky byla překvapivá. 65%
Každá další knížka od tohoto autora je podle mě lepší a lepší. Opět příběh, který hluboce zasáhne.
Bussi je můj oblíbený autor, ani tentokrát nezklamal. Pachatel je sice známý skoro od začátku, ale přesto má autor přichystaných několik překvapivých zvratů. Mám ale problém s autorovým názorem na migraci, můj názor je totiž přesně opačný a ta agitace mi tu docela vadila.
Protože patřím k fanouškům Michela Bussiho, vždycky se těším na jeho další knihy. Jsou trochu jiné, než většina anglo-amerických thrillerů, nesnaží se jenom o dramatičnost, ale je třeba u nich také přemýšlet. Pojednává o vraždách zaměstnanců společnosti Vogelzug, která pomáhá nelegálním uprchlíkům v nouzi. Téměř na začátku už víme, kdo je vrah, ale nevíme proč vraždí. S půvabnou přistěhovalkyní a její rodinou určitě soucítíme, ale postavy nejsou černobílé, i jejich role se mění.
"Musíš je uklidnit, jiné řešení neexistuje."
"Jourdaine, udělají skandál! A představ si, že promluví!"
Jourdain si to představil. I když věděl, že se nikdy nemůžou dostat až k němu. Jen málo lidí věnovalo pozornost řečem, že velký šéf Vogelzugu vděčí za své jmění obchodu s uprchlíky."
Také se s Bussiho jednoznačným přístupem k migraci neztotožňuji :)))), chybí nadhled, ale určitě příznivcům jeho tvorby k přečtení doporučuji, pořád je to nadprůměr.
Docela dobrá četba oblíbeného autora, průběh i závěr trochu pohádkový, dobro vítězí, padouši potrestáni, ve skutečnosti je toto téma složitější a nedá se stavit jen do černobílé roviny
Autorovy další knížky
| 2017 |  Černé lekníny |
| 2016 | Vážka |
| 2016 |  Maminka neříká pravdu |
| 2018 | Nepouštěj se mé ruky |
| 2018 | Nikdy nezapomenu |
Nepopulární téma migrace - ale hlavní hrdinové si mé sympatie prostě nezískali, ačkoliv záměr asi takový byl :-) . A navíc tak překombinované, nepravděpodobné a zavádějící. Dvě postavy se po dvaceti letech rozhodly vykonat každý svou pomstu ve stejný čas.