Bytí a nicota
Jean-Paul Sartre
Základní dílo francouzského existencialismu, v němž se autor pokusil navázat na Heideggerův filosofický výklad lidské konečnosti, kterou chápe jako možnost být tím, čím nejsem, a nebýt tím, čím jsem. Jean-Paul Sartre v tomto rámci vykládá lidskou svobodu, situovanost všech „projektů“ a v rámci analýzy konkrétních vztahů k druhému člověku podává i svůj slavný výklad, v němž se lidská otevřenost pro možnosti neautenticky zvěcňuje. Přeložil O. Kuba.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2006 , OikoymenhOriginální název:
L'Être et le Néant, 1943
více info...
Přidat komentář
Zpočátku jsem postupoval těžko a pomalu, až od třetí části s opravdovým zaujetím. Je to fascinující, geniální dílo. Překvapí hluboké analýzy, jako třeba analýza klouzání nebo lepkavosti, které jsou tak nečekané, že se pohybují na hranici vtipu a musel jsem se dokonce smát! Přes tuto sílu a působivost, nemohu se s celkovou koncepcí zcela ztotožnit. Některá základní schémata jsou podezřelá a mám pochybnost, že jde jen o hru abstraktních pojmů.
Štítky knihy
čas svoboda existencialismus bytí
Autorovy další knížky
1992 | Zeď |
1993 | Nevolnost |
2006 | Bytí a nicota |
2004 | Existencialismus je humanismus |
1965 | Slova |
Fenomenální fenomenologické dílo k němuž se opravdu zpočátku nedá přistupovat jinak než těžko a pomalu. Stránky a stránky popsané suchou a těžko představitelnou ontologickou teorií se ale v průběhu času mění v dílo, které dokáže svou filosofií osvětlit život člověka novým poznáním, které, i přestože nelpí na žádných morálních ani biologických základech, dokáže vysvětlit mnohé psychologické jevy v životě člověka.
Člověk je během svého života podle Sartra bytost, která je tím, čím není. Člověk se stále mění a tím čím byl včera nemůže být dnes, člověk žije v čase. Z toho také vychází slavné tvrzení "existence předchází esenci", protože Sartre tvrdí, že člověk, který přijde do světa, nemá předem daný žádný smysl a cíl svého života (žádnou esenci). Člověk (protože je tím, čím není) si tuto esenci tvoří až po vzniku existence.
Člověk je díky tomu, že jeho existence předchází jeho esenci, svobodný. Lidská svoboda je podivný a předem daný fakt. Tato svoboda si nemohla vybrat, že bude svobodou a tak se dá říci, že člověk je "odsouzen k tomu býti svobodný", odsouzen k jednání.