Selfies
Jussi Adler-Olsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393218/mid_selfies-xTU-393218.jpg
4
1384
1384
Případy oddělení Q série
< 7. díl >
Vedení kodaňské policie usoudilo, že počet objasněných případů oddělení Q je výrazně pod hranicí očekávání. Prokázat opak dostává za úkol Rose, která se ale propadá do psychického pekla, jehož kořeny sahají hluboko do temné minulosti. Mezitím v kodaňském parku najdou zavražděnou starší paní, šílený řidič zahájí smrtící hon na mladou ženu a jinde se plánují další trestné činy: děje se to bez vzájemné souvislosti, nebo mají případy něco společného? Carl, Asad a Gordon stojí před záhadou dalece přesahující všechny, které dosud řešili. A jejich kolegyně Rose má vážné problémy. Čtveřici chybí jeden člen, a jak se zdá, smůla se jí lepí na paty. Dokážou zabránit zavření oddělení Q a zastavit zabíjení v Kodani?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
Selfies, 2016
více info...
Přidat komentář
Jussi je moje další srdcovka a od osobního setkání ještě víc. Sedmý případ oddělení Q zdárně sekunduje předchozím dílům, pro mě není zatím žádný z dílů horší nebo lepší. V Selfies je potřeba si déle počkat na propojení všech dějových linek, trochu víc zapojit soustředění a nečíst bezhlavě. Jediné, co mi vadí, je, že pořád nevíme nic konkrétního o Asadovi. Tak snad v dalším díle...
Když si nějakého autora oblíbíte, obvykle se na jeho knihy těšíte jak na Vánoce. Šesté pokračování příběhů z oddělení Q ve mně podobné emoce vyvolávalo prakticky celé dva roky, co vyšla předchozí kniha.
Olsen pokračuje v rozplétání osudů postav z oddělení Q; zatímco v předchozích částech jsme se dozvídali, kdo je vlastně Asad (a pořád to nevíme), zde přišla na řadu Rose, jediná ženská členka oddělení Q. Ona je tak de facto hlavní hrdinkou celé knihy. Respektive, jedna z hlavních hrdinek.
Protože pak tu máme druhou linii kolem skupiny holek a jisté sociální pracovnice. Víc o ději vám povídat nebudu, protože u detektivek byste si to měli přečíst sami. O té druhé lince nemluvím jen pro úplnost, ale také proto, že na rozdíl od toho příběhu kolem Rose mi tato přišla dost slabá.
Až příliš často jsem si říkal, že tohle by se přece nemohlo jen tak stát. Až příliš často mi motivace hlavního záporáka knihy přišla přitažená za vlasy. A nakonec – až příliš často jsem si přál, aby už byl konec.
Oproti těmto dvěma výtkám ale stojí dva směry chvály. Za prvé: Jussi Adler Olsen prostě umí psát. Od tohoto žánru nečekám stylistické krasobruslení, nečekám jazykové hrátky a tanec slov. Olsen možná píše trochu stroze, ale o to více poutavě. Takže vám to celou dobu příjemně utíká a než se nadějete, jste na konci. A druhá chvála: Příběh kolem Rose je velmi, velmi dobrý. Je dojemný, je strašidelný, je působivý. Pomůže vám to pochopit děj v předchozích dílech (a proto důrazně radím: číst postupně!).
Jussi Adler Olsen i v Selfies (mimochodem, název knihy mi přijde hodně uhozený, protože zatímco předchozí názvy ukazovaly na příběh, tento nikoliv...) nevynechal společenskou kritiku. Možná si pamatujete, jak třeba v Složce 64 pranýřoval dánskou eugeniku nebo v Nesmírném náboženské sekty. Zde je cílem jeho kritiky sociální systém Dánska a lidé, kteří na něm parazitují. Proč ne, jako téma to je dobré.
Mám-li to tedy shrnout, dva plus a jedno velké mínus. Protože ale vím, jak dobré knihy Olsen dokáže napsat, celkové hodnocení musím snížit. V porovnání se Vzkazem v lahvi, Zabijáky nebo Složkou 64 je to opravdu slabý odvar.
Z celé série je tahle nejslabší. Čtivé to ano, ale místy silně přetažené za vlasy.
Konecne som sa dockala dalsej knihy od Olsena. A som spokojena. Kniha byla bombova. Zazitok... asad nesklamal a ani carl. Je mi lito rose... a uz sa neviem dockat na dalsi diel. Ako dlho budem cakat?
Opět skvělý detektivní příběh, který se mi četl jedním dechem a nemohla jsem se odtrhnout.
takže nevím jestli zde polovina čtenářu čte tu samou knihu co já :D KNIHA je od začatku čtivá a zajimavá,(čtu asi dva dny a už jsem u stránky č. 110 )
jde o tzv serialový tip psaní..který mě zajimá :) je super po Marcovi asi dalši nej od Olsena :)
Za mě nejhorší kniha od Olsena, musím přiznat, že jsem se místy silně nudila. Jediný, co to zachraňoval byl klasicky Asad s Carlem, ale ani to nestačilo k tomu, abych přemýšlela o tom, jestli to chci vlastně dočíst. A dočetla jsem to jenom proto, že tohle je Olsen. Prosím, ať je příští díl o 100% lepší, opravdu bych byla nerada kdyby to s touhle sérií šlo z kopce.
A samotná zápletka? Sorry, ale ani jedno mě nezaujalo. Strašně moc liníí, jedna horší než ta druhá a když už se to zamotalo do jednoho klubka, už jsem se jenom modlila, aby už byl konec. Takhle fakt ne :(
Tentokrát mi kniha přišla méně napínavá než předchozí díly, ovšem zajímavý byl příběh Rose. Doufejme, že na další díl nebudeme čekat tak dlouho jako na tento a s Rose to dobře dopadne.
Ach Rose, je mi to tak líto :-( Kniha jako vždy perfektní, jen mě štve, že zas budu muset čekat tak dlouho....Adlere-Olsene, piš rychleji prosím :-)
Začátek nudný, pak už to docela šlo, ale celkově zbytečně dlouhé a místy nezáživné. Na to, jak dlouho jsem na toto vydání čekala a jak jsem se těšila, mě kniha příliš neuchvátila.
prvnich 200 stranek hrozna nuda, v dalsich 200 uz se zacalo neco konecne dit, poslednich 100 uz to byl stary dobry Adler Olsen, ale stejne, potrebovalo by to proskrtat, tak na pulku, na muj vkus uz to bylo prekombinovane, mozna vynechat tu nazi vlozku? ale po Marcovi a Nesmirnem si clovek trosku spravil chut
a chudak Rose, otevreny konec nahrava pokracovani v dalsim dile, no uvidime
Oddělení Q je moje srdeční záležitost. Ale nějak se po přečtení této knihy nemůžu zbavit dojmu, že si autor malinko "odpočinul" od jeho typického projevu. Předešlé knihy na mě zapůsobily mnohem intenzivněji. Přesto se těším na další pokračování, údajně by měly následovat ještě tři díly.
Jsem sama překvapená, jak těžko se mi na tento díl soustředilo. Několik minipříběhů, každý pes jiná ves, co naplat, že se za polovinou knihy začaly spojovat. Prázdní a nesnadno uvěřitelní mi přišli i všichni antihrdinové (a že jich bylo!) - alkoholik, alkoholička, nacista, jedna pipka, druhá pipka, třetí pipka, zahořklá úřednice... tolik postav a která nakonec zaujala? Všechny jako podle šablony. Emoce ve mně vyvolal jen příběh Rose, který mi i tak přišel až zbytečně vyhnaný do extrému, navíc kvuli němu kniha neobsahovala tradiční vtip a sympatičnost oddělení Q. A přišlo to jen mně, nebo byl překlad místy jakýsi kostrbatý? achjo.
Jsem celkem na rozpacích. Příběh jako takový je složený z hrsti náhod. Jedná se stále o stejný vzorec - zase je tam jedna osobní linie, která se jakoby náhodou prolíná s vyšetřováním. Motiv mi přišel dost padlý na hlavu. A proč se kniha vlastně jmenuje selfies? To mi asi uniklo. Nějak mě Olsen přestává bavit.
Mám rozečteno. Moc jsem se těšila, ale zatím jsem na rozpacích. Chvílemi se přistihuji, že se na děj moc nesoustředím, nebaví mě to. Pomalý rozjezd, podivné, až nevěrohodně motivované postavy, dějová linka s dívkami na sociálním dně mě moc nechytla. "Chemie" mezi členy sklepního týmu také není taková jako v předchozích dílech. Myslím, že díly Zabijáci nebo Vzkaz v láhvi či Složku 64 už autor nepřekoná. Ale jde u mě o srdeční záležitost, takže Carlovy případy si pořídím všechny. A na tenhle třeba nakonec změním názor, čeká mě ještě polovina:-)
J. A. Olsen je můj severský oblíbenec a na setkání po dvou letech s Carlovou partičkou a Asadovými velbloudy :-) jsem se velmi těšila.
Děj je tentokrát rozjetý do více dějových linek, které autor na konci dokáže mistrně propojit a do celého příběhu vložit i ten svůj specifický humor. U tohoto dílu série bych ale doporučila číst díly postupně vzhledem k příběhu Rose.
Tento díl u mě sice nepřekonal Vzkaz v láhvi ani Složku 64, ale byla to tradičně dobrá a velmi čtivá autorova detektivka.
Můj oblíbenec Jussi mi dává zabrat: skoro do poloviny jsem knihu chtěla odepsat (jako něco jako Marco) - podivné postavy, nepracující, na podpoře, děsné mladé ženské, vlastně prostitutky, a jim sekundující ženská ze sociálky, která bere spravedlnost do vlastních paží; do toho z minulosti vykukoval nacista a jeho děsná rodina a navrch Rose, která se už dočista zbláznila.
Jen pozvolna se tyhle střípky během času a také pomocí náhod začínají sestavovat, za méně než žádoucí pomoci Carla a Assada (to to trvalo...), do celkového obrázku. Bylo to tak zamotané, že i rozmotání bylo pro mě jako čtenáře poněkud náročné. Suma sumarum, těšila jsem se tentokrát víc, než za co to nakonec stálo. Těším se na příště, třeba autor překoná Vzkaz v láhvi nebo Nesmírného.
Pozn.: Titul knihy Selfies asi byl zvolen kvůli zase jedné náhodě: společné fotce tří děv, jejichž případ je zde asi ten hlavní. Ale kniha by se mohla jmenovat v podstatě jakkoli (jenže tohle nejspíš zaujme v mezinárodním měřítku nejvíce.)
Tento diel je o niekolkych, naoko spolu nesuvisiacich pripadoch ,z ktorych hlavnym, najzaujimavejsim, sucasne i najmrazivejsim a najdojimavejsim je pribeh Rose, z jej minulosti....kniha sa mi pacila viac ako predosle 2 diely, no myslim, ze je urcena skor pre tych, co uz s pribehmi oddelenia Q prisli do styku, poznaju hlavne postavy a suvislosti....
Autorovy další knížky
| 2012 |  Vzkaz v láhvi |
| 2012 | Žena v kleci |
| 2013 | Složka 64 |
| 2012 | Zabijáci |
| 2015 | Nesmírný |
Pro mě rozhodně nejslabší z celé série.
Mnoho momentů celého příběhu, včetně hlavního motivu a neskutečné množství náhod, mi přijde silně přitažené za vlasy. A ke konci to s tím Iversenem? To už je fakt moc velká konina.
Celá anabáze kolem Rose mi leze na nervy, v reálu by se na kriminálce nedostala ani do vrátnice (přeci už jen ty všechny možné psychotesty, kterými musela projít!) a i kdyby se zázrakem na nic nepřišlo, tak zřejmě by byla asi uvolněna ze služby, nebo chcete-li propuštěna, po tom, co se všechno naplno "rozjelo", to že je stále zaměstnanec oddělení Q považuji za nereálné.
Dělat pořád tajnosti kolem Asada už mi přijde taky zbytečné, myslím, že bystřejším čtenářům už je asi jasné, jak to s ním bylo.
Konec knihy (btw, propadlý pas by nevadil, z Dánska do EU/EEA sice nemůže vycestovat na občanku, ale může vycestovat na řidíčak, a ten Anneline měla, takže sorry jako, ...) grande finale v nemocnici, to už jsem se fakt smála a myslela si, že čtu Steelovou a ne Adler-Olsena...