Čaroděj a sklo
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543981/bmid_carodej-a-sklo.jpg
4
1357
1357
Temná věž / Temná veža série
< 4. díl >
Čtvrtý díl fantasy ságy Temná věž vypráví o tom, jak se skupina poutníků, známá z předchozích dílů Pistolník a Tři vyvolení, zachránila přechodem z jednoho světa do druhého. Zatímco pokračují v dlouhé cestě k Temné věži, vypráví vůdce skupiny Roland svým souputníkům o jedné výjimečné ženě. Na povrch tak vyplouvá téměř zapomenutý milostný příběh, okořeněný dobrodružstvím. Audiokniha Čaroděj a sklo přichystá posluchačům řadu překvapujících momentů.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Audioteka
, Bookmedia
Originální název:
Wizard and Glass, 1997
Interpreti: Libor Terš
více info...
Přidat komentář
Věřím, že mnoho čtenářů Temné věže muselo být naštváno. King v této knize nejen, že v podstatě pozastavuje pouť za Temnou věží, ale zároveň v této knize prolíná hned několik žánrů, včetně fantasy, romantiky nebo westernu.
Přesto je Čaroděj a sklo naprosto fantasticky napsaná kniha, Podle mě se jedná o nejlepší knihu z celé série (zatím) a jsem opravdu zvědavá, kam se autor hodlá posunout a už se neskutečně těším, až se zase setkám s naším Ka-tet.
Kniha sa mi čítala strašne dobre. Príbeh rýchlo napreduje a nedá sa od neho odtrhnúť. Pri štvrtej časti som mala trochu obavy, že ma Rolandova minulosť nebude až tak baviť, ktoré boli, samozrejme, zbytočné a nakoniec som ani nechcela, aby Rolandov príbeh skončil.
Tento diel ma zaujal najmä Rolandovými spomienkami. Po ich dočítaní ma ,,new-yorské" ka-tet už veľmi nezaujímalo, avšak v ďalšej knihe určite opäť naskočím na ich vlnu.
4. díl putování za Temnou věží je spíše o vzpomínkách Rolanda na své mládí, jeho pohnutky k jeho cestě a musím říct, že tenhle díl mě obrovsky bavil. Dozvíme se o Rolandovi a jeho lásce k Susan, na přátelství s Cutbertem a Alainem, ale hlavně jsou zde skvěle vypodobněni záporné postavy a to čarodějka Rhea a hlavně Eldred Jonas. Tento díl je další střípek v mozaice k pochopení jeho cesty.
Další putování Rolanda k Temný věži za mnou. Úplně mě nechytla ta retrospektivní část, raději jsem na cestách s Jakem, Susannah a Eddiem. A Ouchem. Ježiš já chci psa jako Oucha! Ale byl to hezký útěk z reality.
Další příběh z Rolandova života nás lehce odklání od příběhu Kátet a zdánlivě cesty k Temné věži, nechává nás ale nahlédnout do příčin Rolandova chování a pohnutek na své cestě. Oproti Pustiny se kniha dostává do volnějšího tempa, nehltá se tolik, takže jednu hvězdičku ubírám. I tak se mi ale poslech knihy s vypravěčem příbohu Liborem Teršem líbil. Ihned načítám další díl. Baže.
Ooo, ano, tohle se mi líbí. Dle mého soukromého názoru jsou mytologie a historie světa jedněmi z nejdůležitějších prvků v literatuře a tady se nám to začíná rozjíždět.
Tedy, dobře, objektivně si připusťme, že rozjíždět evokuje rychlost a to není věc, kterou lze od této knihy očekávat. Ne, tato knihy je velice, ale velice pomalá. A je to špatně? Ne. Občas zpomalit není na škodu a když je to zpomalení v nádherné atmosféře, se strhujícím příběhem, je to dokonce osvěžující a příjemné.
Dvě třetiny této knihy, možná dokonce více, se odehrávají v Rolandově minulosti, která je… depresivní? Ano, myslím, že to je celkem dobré slovo. Panu Kingovi se zde podařilo vykreslit naprosto skvělou atmosféru, kterou bych popsal jako „ospalý venkov – western“ a do tohoto prostředí zasadil skvělé protagonisty (připouštím, že Susan mě občas malinko vytáčela, ale i tu mám rád) a stejně tak výborné antagonisty (Johnson, i Rhea jsou prostě skvělé postavy) a postavil je proti sobě v souboji, který má předem daný konec, stejně však nemůžete nedoufat, že se ta historie změní.
No prostě je to skvělé a právě u této knihy jsem se do Temné věže zamiloval. Maličký problém pro mou osobu je to, že se zde začínají propojovat i jiné knihy, které jsou v současnosti na trhu nedostatkovým zbožím. Nezbývá mi doufat, že Beta brzy znovu vydá Svědectví.
Ou, tak tohle mi příliš nesedlo. Dlouhé, rozvlečené Rolandovo vzpomínání. Příběh jako takový se téměř nikam neposunul. Tenhle díl šlo shrnout klidně na 200 stran.
Musím uznat, že už mě Temná věž dostala. Wizard and Glass je celkem netypický díl - prakticky celý se odehrává v době Rolandova mládí a kromě toho, že popisuje jeho osudovou lásku, tak zodpovídá i hodně otázek týkajících se jeho motivace. Ano, příběh popsaný v této knize by se vešel i na 100 stránek, ale asi by to nebylo ono. V dnešní uspěchané době je Kingův zdlouhavý styl vyprávění vlastně celkem osvěžující a já se už těším na další pokračování.
Začatek knihy navazuje přesně tam, lde skončily Pustiny. Úsek s šíleným Blainem byl super, ale Čaroděj a Sklo je hlavně o Rolandově mládí. Ten příběh mi nepřišel natolik zábavný a mladistvá láska nikterak zvlášť půvabná. Celé to mladistvé dobrodružství v mých očích prosvětlovala jen ohavná čarodějnice Rhea a vztah Susan s její sviní tetou. Vůbec mě ale nezajímalo, jak to skončí a kdybych to měl číst a neposlouchal bych to v práci jako audioknihu, tak bych s tím asi přestal ztrácet čas a Temná Věž by tím pro mne skončila.
4. díl je výborný. Baže, to tedy je. Začínáme přesně tam, kde Pustiny skončily, ale chvíli na to už nám Roland vypráví příběh o kterém víme už předem, že skončí tragicky, ale i tak je zajímavé se dozvědět zase něco více z tohoto světa, Rolandova mládí a seznámit se pořádně s jeho původní Kat-et a jeho první láskou Susan. Drtivá většina knihy je totiž Rolandův flashback do minulosti a ten, kdo chce hned vědět, co bude dál, tak si bude muset pár set stran počkat. Rozhodně to ale stojí za to, i když já osobně si více oblíbil Eddieho, Susannah, Jakea a Ocha, než Cuthberta a Alaina. Ovšem záporáci jsou perfektní. Prašivá čarodějka Rhea nebo Velcí lovci rakví v čele s Eldredem Jonasem. Citlivější povahy závěr obrečí, znalcům Kingovek neunikne odkaz na jeho román Svědectví a já musím pokračovat dál. Calla už mě volá, ale nejdřív ještě díl číslo 4,5 Závan klíčovou dírkou.
Sečteno a podtrženo: Další výborný díl výborné série, jen malinko slabší než Tři vyvolení nebo Pustiny. Alespoň z mého pohledu.
Hodnocení: 9,5/10
V tomto díle Roland vypráví příběh ze svého mládí a čtenář se tak dočká romantické i epické ságy uprostřed vlastního příběhu. Dozvíme se mnohé o pistolníkovi a jeho světě a celý příběh tak nabírá grády...
"Tak tedy míjíme duchy, kteří nás později v životě pronásledují; poklidně sedí u cesty jako ubozí žebráci a my je zahlédneme jen koutkem oka, pokud vůbec. Pomyšlení, že tam čekají na nás, jen málokdy někomu bleskne hlavou. Přesto tam čekají, a když jsme prošli, posbírají své uzlíky vzpomínek a vydají se za námi, vlečou se v našich stopách a kousek po kousku nás dohánějí."
Po natěšenosti z konce Pustin a po vytvoření vztahu k současnému Ka-tet přichází trochu šok, jelikož se většina knihy odehrává během Rolandova mládí.
Bez mučení přiznám, že mě kniha po asi v 1/3 přestala bavit.
Nějak jsme se ale pak donutil k dalšímu čtení a já byl spokojen. Po dočtení docela rád vzpomínám na chvíle prožité s Rolandem a jeho starým Ka-tet ve westernovém městečku.
Říkám díky.
Tady si King, více než jinde, povětšinu času povídá sám se sebou. Své já, zdá se mi, zhmotnil v Rolandovi, své polozapomenuté tužby promítl do Susan. Možná by se tato část měla jmenovat spíše Píseň o Rolandovi a Susan... Několikrát nastavované romantické intermezzo nese nepopiratelný Kingův rukopis a tak jsem se zvědavě nechala na hřbetě koně nést pomalým, houpavým krokem mládím Rolandovy překvapivě citlivé dušičky v době starosvětské krasomluvy a čarodějnic. Taky mi došlo, že kdyby se King vrhl do žánru romantických dramat, bezesporu by záhy - opět - stanul na špici autorského peletonu. I tentokrát mě totiž King spolehlivě vtáhl do pokračování svého temného příběhu ve věku středosvětských pistolníků. A konečně se dovídám, odkud se bere Rolandova posedlost Temnou věží.
"Láska je láska, když choděj kluci s holkama" .. a tak nějak podobně. Jo, a jen pro pořádek. Pohltila mě Řidina a je to vážně síla! A než zakopnu o nějaký natuty značkový, červený (ještě k tomu) střevíce. ... To si teda počkám. Tak zatím, lidi. :-)
Začátek mě bavil asi nejvíc. Hádanky a tak... Postupně se vrací příběh zpátky k nekonečnému putování, i když s občasnými zajímavými kousky. Už to ale nebylo tak nudné jako předešlé díly, jen strašně dlouhé.
Štítky knihy
americká literatura Walter Padick
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Pro mě nejkouzelnější kniha, jakou jsem kdy četl. King opět ukazuje, že může psát jakýkoliv žánr a vždy se mu to povede. Takhle jsem si již dlouho nepobrečel. I přes to, že jsem byl ze začátku zklamaný, že se příběh směrem k Temné Věži moc neposouvá, po prvních pár stránkách jsem byl chycen. Je to jako když jede dítě na tábor. Tam se mu nechce, protože je vytržen z reality svých dní. Zpět z tábora se mu ale taky nechce... Úžasný, skvělý, epický! Neni co dodat... Děkuji za celou tuto serii