Čarodějnice a déšť

05.02.2019

Můj komentář neobsahuje spoilery, ale interpretaci ano.

Text je svižný. Začetla jsem se vlastně omylem. Nevěděla jsem, kterou knihu vzít do ruky a chtěla jsem jen zkusit, zda se tato dobře čte a pak ji hned odložit. To nešlo. Přitom je plná stupidních umělých metafor a kudrlinek, co hlavní postavy (postava?) chrlí a nejednou jsem protočila panenky. Každopádně vás to nebude bavit, pokud se štítíte křesťanství a hlavně Nového zákona, který se tu hojně cituje a jehož příběh zčásti převypráví.

Celou dobu jsem hledala, jaká je mezi dějovými linkami spojitost, jaký je klíč téhle šifry. Cyklus, opakování, souboj pohlaví, ženství, vina a hřích, vše se tak prolíná a zpočátku je opakování důsledné, pak se rozmělňuje, opět vynoří a nakonec pokulhává. Ne, můj (její) osud není úplně stejný jako osud všech zástupkyň ženského pokolení. Pak mi došlo: Všechny linky mají nespolehlivého vypravěče. Příběh Marie Magdaleny vypráví žena před smrtí a po dlouhém mučení inkvizitorem, která tvrdí, že zná deník Marie Magdaleny nazpaměť. Druhý příběh vypráví žena (také dost možná před smrtí) jiné ženě, kterou vůbec nezná, a dlouho věří, že je možná v samotném pekle. Současný příběh vypráví žena své psychoterapeutce či zpovědníkovi. Logicky by tyto příležitosti měly vytvářet prostor pro upřímnost, ale tomu nevěřím. Právě tyhle chvíle jsou podle mě možností, jak vyprávět svůj příběh tak, jak chci, aby zněl - jak chci, aby mě soudili ti, co poslouchají/čtou. Jak se ospravedlnit. Jak ukázat, že trpím a že trpím z toho nejčistšího důvodu; pro lásku.

Je možné, že kdybych Čarodějnici a déšť četla jindy, vnímala bych ji jinak? Třeba podle fáze vztahu? Jinak bych vnímala lásku bláznivou a jinak zhrzenou?

Tak tedy při tomto únorovém čtení v roce 2019 vidím postavy negativně. Nemohu vstřebat, jak se podvolují rozkazům mužů, jak snadno ztrácí hlavu, jak vzhlíží k nedosažitelnému. Sex je zde vždy znásilnění. Sex je tu jen hrubý, anebo plný rozkazů mužů, což je zřejmě ideál. Někdy s tím ženy souhlasí, většinou řeknou ne a stejně se to stane a z toho část racionalizují, že to vlastně chtěly. Nedělalo mi to dobře. Nechápu, co se zde prohlašuje za lásku. Možná i proto sahám po vysvětlení pomocí nedůvěryhodných vypravěček. Snad chtěla autorka vyvolat trochu jiný dojem, ale takhle jsem to četla já a dost mi to o sobě říká. Kniha jako zrcadlo.

Ale pak se to dá vykládat i jinak:
- jako příběhy o cestě ke svobodě
- jako příběhy o tom, proč nenávidět ženy
- jako příběhy o tom, proč nenávidět muže
- jako příběh o stávání se ženou
- nebo že láska všechno zkazí, nebo že láska je hřích, že láska je trest
- možná je výkladů tolik, kolik kape kapek na parapet

13.05.2018

mé první setkání s litevskou beletrií, doporučuji

03.02.2018

Celkový tón knihy je pesimistický, není to knížka, která by se četla lehce pro dobrou náladu. Zaujala mne neobvyklá výstavba textu - poslední věta každé kapitoly se vždy opakuje jako první věta následující kapitoly. Knížka mne však nezaujala a ani bych si ji netroufla někomu doporučit.

20.02.2014

Jedna z mála knih, u které lituji, že ji mám koupenou. Moc jsem se na ni těšila a téma mě zajímalo, propojení tří příběhů, osudů žen, možná pouze jedné ženy v různých inkarnacích. Kniha je však nesmírně brutální a depresivní. Nedávám méně bodů jen proto, že je opravdu po jazykové i literární stránce krásně napsaná. Ale mě tedy opravdu nesedla.