Carrie
Stephen King
Stephen King patří k nemnoha autorům, kteří na sebe nejen upozornili hned svou hororovou prvotinou (Carrie je z roku 1973), ale jejichž věhlas od té chvíle neustále narůstal. Román nazvaný podle hlavní hrdinky zasadil spisovatel do prostředí amerických teenagerů v poklidném městečku Chamberlain. Nešťastné neatraktivní Carrie se spolužáci smějí a doma ji krutě trýzní její vlastní matka, náboženská fanatička. Tyranizovaná dívka se rozhodne za své trápení krutě pomstít. Využije k tomu své nečekaně objevené paranormální schopnosti... Přetrhá dráty vysokého napětí, zvedne do vzduchu kostelní lavice, nechá vybuchnout benzinovou pumpu, spustí na střechy ničivý déšť kamenů, zboří domy, způsobí neuhasitelné požáry… Carriin vzrušující příběh vytvořený autorovou bezbřehou fantazií vyústí v děsivou tragédii, ba spíše apokalypsu.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2013 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Carrie, 1974
více info...
Přidat komentář
Na knize je velmi znát, že je to kniha z počátku Kingova psaní. Kinga mám ráda, ale i na malý počet stran, jsem se nemohla začíst.
Jemna kniha o lasce, dvou mladych zlomenych odloucenych srdci a jak se nakonec znova potkaji...
Zert
Dobra kniha o nabozenskem fanatismu, tyrane dceri, arogantni spolecnosti pocukrovane neprirozenem a krvi.
Styl Stephena Kinga mi prostě nesedí, i když se pořád pokouším dostat se mu na kobylku, ale k jeho velkým fanouškům nepatřím. Oceňuji ale myšlenky v jeho příbězích skryté. A i když mi způsob vyprávěni Carrie znovu nesedl, příběh se mi vlastně líbil. Líbí se mi, co všechno k němu autor stvořil. Zápisy z výslechů přeživších, publikace zaměřené na fenomén Carrie, monografie jedné z přeživších, publikace zaměřené na telekinezi, to všechno prokládalo samotnou linku Carrie a činilo to příběh mnohem uvěřitelnější, reálnější, jako kdybyste četli o něčem, co se skutečně tehdy stalo. Jako kdyby šlo o reálnou katastrofu jednoho města a jednoho zbytečně zmařeného života. Postava Carrie je sama o sobě fascinující a možná, že kdyby se v jejím případě zakročilo dřív, nemuselo se nic z toho stát. Ale to by pak nebyla žádná kniha Carrie. Díky tomu aspoň vidíme, kam až můžou dospět všechna špatná rozhodnutí, špatná výchova, zanedbávání problémů, které vidíme, ale rozhodneme se je nevidět. Pro mě byla hodně zásadní postava Chris, protože takových nevychovaných spratků z "vyšší společnosti" je všude plno a každý z nás se s někým takovým alespoň jednou setkal. Právě tihle lidé nám nejvíc ukazují, jak moc můžeme být pokřivení a zvrácení a jak je to celé špatně. Ale táhne se to dál a dál, protože ideálu člověka nikdy nedosáhneme a někteří mají o tomto pojmu dosti zkreslené představy...až se nakonec přesvědčí o tom, že oni jsou ti dokonalí. Dvojice Chris a Billy pro mě byly z nějakého důvodu v celém příběhu vůbec ti nejzajímavější, i když nedokážu přesně popsat, proč tomu tak bylo. Vidět do hlavy strůjcům všech těch neštěstí pro mě bylo vždycky zajímavé a fascinující a myšlenkové pochody těchto lidí vždycky ráda sleduju. Vlastně mám po dočtení nad čím přemýšlet, protože Carrie toho v člověk hodně zanechává a přímo ho nutí přemýšlet nad lidmi, problémy, nad lidskou povahou a činy, kterých jsme schopní se dopustit. A byl závěr odkazem na "onu" Annie? :D
Ačkoliv mám Stephena Kinga moc ráda, k této knize jsem se dostala přes Čtenářskou výzvu. Autor má svůj styl nejen psaní, ale i vyprávění a řazení textu, nezklamal ani u Carrie. Přiznám se, že očekávání jsem neměla žádná a vypovídací hodnota je na úrovni kratší povídky, je příběh hezky vystaven. Události před i po jsou dobře rozebrané, jen mi chybělo trochu více zaměření na Carrie a její osobnost a pocity. Byla to šikanovaná puberťačka s vyšinutou matkou a velmi emočně labilní stránkou. A hlavně její okolí utvářelo to, co se poté stalo. Kdyby to kolem bylo více konkrétní a bylo tam i více pohledů, možná by kniha v některých zemích nebyla vnímána tolik negativně. Každopádně jsem si ji užila, je to zajímavé dílo, které určitě stojí za přečtení a s ohledem na další knihy autora je to jeho průměr.
Jedna z mých prvních Kingovek vůbec . Miluju horory , "divné " lidi a paranormální věci . Kniha tisíckrát lepší nežli film . Knižní Carrie moje srdcovka .
Vybrala jsem si to z nabídky do ČV, protože to byla knížka s malým počtem stran. Tento druh příběhů už opravdu mít nemusím, vydržela jsem to přečíst spíš proto, abych se seznámila s autorem, kterého znám snad jen z filmu Zelená míle, který se mi ovšem hodně líbil. U tohoto příběhu nemám chuť se podívat na filmové zpracování. Jediné, co by mě tu mohlo zajímat, je psychologie některých postav. Ani nad tím však nechci trávit čas. Kdybych to měla shrnout do jediné věty, zněla by takto: Na záchranné akce pro své bližní si musíme dávat hodně velký pozor.
Nezábavné a musela jsem se do čtení nutit. Film (ta verze z roku 1976) se mi líbila víc a to jsem ji taky nepovažovala za nic extra. Průměrné čtení a nesplnilo moje očekávání. Od Kinga obvykle očekávám více.
Velmi dobře napsaný, notoricky známý příběh, který se dočkal i několika filmových zpracování.
(SPOILER) Přečteno až po shlédnutí obou filmových zpracováních a ani tak to na knize nic neubralo. V knize se mi líbí, že Carrie nezůstala jen u školy, ale protáhla svou zlobu, pomstu do celého města. Protože si to přiznejme - všichni za to mohli. Všichni si pod sebou podřezávali větev, aniž by o tom měli páru. Ve škole jen všichni nečinně přihlíželi tomu, jak ji šikanují. Desjardinová byla prakticky jediná, kdo s tím něco jakž takž dělal. Doma zažívala hotová muka a sousedi to věděli nebo alespoň měli jakousi představu, čím si Carrie prochází, když znali Margaret, a nikdo s tím nebyl schopný nic dělat. Pověřit příslušné úřady. Jediné, co mě štve, že ani po smrti té dívce nedali pokoj. Že litovali viníky a dívku, obyčejnou dívku z fanatické rodiny neustále špinili a hanili. Tak už je ale společnost postavená. Přinejmenším v posledních letech tomu tak je. Zasloužili si všichni to, co se jim stalo. A to si myslím, že po všech těch letech na ně byla ještě hodná...
Koukala jsem prvně na knihu skrz prsty, navíc jednalo se o povinnou četbu, a málokterá kniha z povinné četby mne opravdu zaujala. Ze začátku jsem koukala opravdu překvapeně a přišlo mi to jako pitomost a chtěla jsem knihu odložit, ale nakonec jsem vytrvala a nemohla jsem si vybrat lépe. Kniha mne pak vtáhla do děje a já stihla knihu přečíst do tří dnů. Samozřejmě jsem nemohla vynechat i filmy, které byly podle knihy natočeny, ale nebylo to ono a já se radši přikláním k tištěné podobě. Děj byl ze začátku pomalý, častokrát mě novinové dodatky, nebo dodatky z knih mátly, ale nakonec jsem si v tom našla systém a do knihy se ponořila naplno. Doporučuji!
O Carrie už bylo napsané hodně. Co ještě k tomuto mnohovrstevnému příběhu dodat?
Za sebe bych chtěla poznamenat něco ke vztahu matky a dcery. Matka Carrie je všude popisovaná jako náboženská fanatička. Jenže ona je především vyšinutá ženská, která ke všemu přistupuje přecitlivěle a abnormálně, stejně tak zachází se svojí vírou i vztahem k dceři. Není to pravá věřící, protože se neřídí základními pravidly: miluj bližního svého jako sebe samého (srší z ní nenávist, emoční chlad a odsudky všeho a všech) nebo nezabiješ (opakovaně chtěla zabít dokonce svojí vlastní dceru). Tolik tedy k její údajné "víře." (Je pouze fanatická a víru chápe dost zdeformovaně, vybrala si z ní jen něco. Proto se jí vyhýbají i ostatní věřící).
A teď k jejímu vztahu s dcerou. Bohužel, někteří lidé by neměli mít děti. Nejsou schopní děti vychovat tak, aby se později dokázaly zařadit do společnosti a přivádí na svět poznamenané bytosti s nepochopitelným jednáním, plné beznaděje.
Kdo za špatné skutky, které se ve městě staly, může víc? K šílenství dohnaná Carrie, která už na konci života nevěřila nikomu a potřebovala se druhým revanšovat? Její poznamenaná matka? Spoluobčané a spolužáci, kteří stvořili své monstrum? Každý se svým způsobem podílel na zničení města, celá komunita. Každý přiložil své polínko (tu větší, tu menší) do velkého spalujícího ohně.
Román o původu, příčině a následku. Nejenom. Tak to chápu já.
Velmi dobrý příběh od mistra tohoto žánru. Tuším, že kniha se dočkala i několika filmových verzí.
Přečteno znovu po čtvrt století... Jak ten čas letí.
Zestárnul jsem a mé knižní preference se trochu změnily. Tenkrát mě Kingova prvotina moc nebrala, dnes to vidím jinak. Když se ohlédnu zpět a především se podívám na současnou knižní produkci, nemohu jinak; zvedl jsem hodnocení o dvě hvězdy.
Žádný Elvis, ten pravý KRÁL je King!
Jak již jsem uvedl - zestárnul jsem. Carrie ne. Carrie je příběh, který bude skvělý a neuvěřitelně dobře napsaný i pro další a další generace čtenářů.
Jedna děsivá holka aneb mé seznámení s králem hororu. Svoje konkrétní dojmy si bohužel moc nepamatuju, přec jen už je to nějaký ten pátek (17 let), a je to Kingova prvotina (tak víme, že každý nějak začínal), ale každopádně to nejdůležitější – přiměla mě přečíst si od něj další knížku. A pak další, a další…
Není to horor, spíše psychologické drama. V USA je obrovský hype kolem tohoto díla, ale já to tak necítím. Myslím, že King má mnohem lepší knihy než Carrie.
Dobře napsaný horor ze života obyčejné střední školy v obyčejném městě. Horor o jinakosti, která vede k vyčlenění a šikaně. O jejích příčinách, pocitech pachatelů i oběti, oboustranné gradaci a zdrcujícím vyústění.
Při čtení zaujme a navíc nutí k zamyšlení. Ty odlišné a šikanované každý z nás už někdy potkal a možná si i přiložil své polínko. Proč se to děje? Proč jsou jiní? A čeho budou schopni, když najdou sílu s tím skoncovat?
Skvěle napsané, napínavé, žádná hluchá místa. Ani chvilku jsem se nenudila. Útlá knížka, ale přesto plná děje a napětí.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno dospívání náboženský fanatismus horory telekineze střední školy dívky paranormální schopnosti Nová AnglieAutorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Carrie je prvním románem Stephena Kinga, notoricky známým z několika filmových zpracování. Přesto předloha přináší něco navíc, než jen příběh o dívce obdařené telekinetickými schopnostmi, kterou vychovává náboženská fanatička. King román pojal jako rekonstrukci událostí a beletristické prvky jsou doplněny pseudo reportážními záznamy, kterými příběh narušuje, ale zároveň dokresluje a posouvá vpřed. Ta forma je přesně tím, čím King dokázal hororový žánr posunout na vyšší úroveň.