Carrie
Stephen King
Stephen King patří k nemnoha autorům, kteří na sebe nejen upozornili hned svou hororovou prvotinou (Carrie je z roku 1973), ale jejichž věhlas od té chvíle neustále narůstal. Román nazvaný podle hlavní hrdinky zasadil spisovatel do prostředí amerických teenagerů v poklidném městečku Chamberlain. Nešťastné neatraktivní Carrie se spolužáci smějí a doma ji krutě trýzní její vlastní matka, náboženská fanatička. Tyranizovaná dívka se rozhodne za své trápení krutě pomstít. Využije k tomu své nečekaně objevené paranormální schopnosti... Přetrhá dráty vysokého napětí, zvedne do vzduchu kostelní lavice, nechá vybuchnout benzinovou pumpu, spustí na střechy ničivý déšť kamenů, zboří domy, způsobí neuhasitelné požáry… Carriin vzrušující příběh vytvořený autorovou bezbřehou fantazií vyústí v děsivou tragédii, ba spíše apokalypsu.... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno: 2013 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Carrie, 1974
více info...
Přidat komentář
Po přečtení Řbitovu zvířátek kvůli ČV jsem si chtěla přečíst prvotinu Stephena, protože jsme vedli debatu o tom, jestli se takhle vypsal nebo byl dobrej už první knihy.
Není to brak, ale určitě jde vidět, že se vypsal. (-:
Velmi krátké, velmi zábavné. Zpětně jde poznat, že se jednalo o prvotinu, což mělo ale i svá pozitiva - hlavně úderný příběh, který šel rovnou k věci, bez dlouhých popisů, na které jsem si u Kinga zvykl, ale nikdy mi úplně nepřestaly vadit. Klidně bych tuto knihu doporučil všem, kteří nic od Kinga nečetli, aby zjistili, jestli to je autor pro ně.
Na Kinga neobvykle útlé, ale o to svižněji ubíhá děj. Má to svou tíživou atmosféru a člověk minutu po minutě napínavě sleduje, co se právě děje ve městě. Smutné zjištění, že k probuzení jejich schopností a takové tragédii Carrie dohnalo nepřátelské prostředí doma a ve škole. Děti dokáží být kruté :-(
P.S. Trochu mě překvapil velký počet mrtvých v samotném městě oproti školnímu plesu. Ale to je drobnost.
Můj druhý knižní horor od Kinga a já jsem spoko! :) Kdysi jsem viděla i film a během čtení se mi z něho pár scén vybavilo.. Musím říct, že i když se jedná o autorovu prvotinu, tak se mu tento krvavý masakr moc povedl!
Čo sa týka postáv, tak ja ti vám neviem. Samotnej Carrie mi bolo síce ľúto, ale že by mi bola nejak sympatická, tak to povedať nemôžem. Jej matka mi tiež prišla, skôr ako postava, ako karikatúra na náboženských fanatikov. Ostatné postavy ale ušli.
Čo sa mi ale páčilo bol koniec, ktorý pôsobil tak správne zúfalo a depresívne. Dokonca aj tie vsuvky v podobe vyhlásenia komisie a novinových článkov, z ktorých som mal pôvodne obavy, že budú rušivé, ma nakoniec celkom bavili.
Taktiež štylistika je zvláštna, ale tam neviem, či to nebude chyba prekladu.
Celkovo nemôžem povedať, že by šlo o zlú knihu, ale čakal som asi trochu viac.
Carrie je jedna z těch knih, do nichž člověk musí dospět. Téměř před 12 lety ve mně King zanechal pocit, že ho nikdy znovu číst nebudu. Carrie jsem četla hrozně dlouho a šíleně mě nebavila. Dnes jsem ji otevřela znovu a doslova ji zhltala za odpoledne. Pohltila mě. Teď už jsem dokázala ocenit Kingovu práci s textem, která mě kdysi jen otravovala. Obávám se, že Carrie to jen začala.
Ať si říká každý kdo chce, co chce, mě je Carrie líto.
Měla "posraný" život už od narození a doteď nechápu potřebu některých jedinců šikanovat takové slabé články.
Každopádně mě mile překvapilo, jak se zde King hned pustil do děje, protože většinou má takové pomalejší rozjezdy a pak to je akce za akcí :D
Každopádně mě se kniha moc líbila :)
Příběh o šikanované dívce, která v sobě objeví telekinezi mě zaujal už svým námětem. Výsledek je silně pohnutý příběh protkaný náboženským fanatismem a naprostou destrukcí, která je pro Stephena Kinga tak typická. Nemůžu říci, že by šlo o nejlepší Kingovku, protože ty skutečné skvosty napsal až později. Rozhodně ale se tomuto románu nedá upřít, že má duši. A že hlavní protagonistku plně chápu v jejím příběhovém směřování. 80%
Carrie je klasická "kingovka", ve které autor plně prokázal své literární nadání a nezaměnitelný styl psaní.
Jako milovníka Stephena Kinga mě jeho první publikované dílo nemohlo minout.
Skvělá kniha, kterou jsem sfoukla za pár večerů. Děj je čtivý a úryvky z knih, novinových a časopisových článků dodávají příběhu na věrohodnosti. Měla jsem pocit jakoby se ta tragédie opravdu stala. Nejvíc crazy na tom je, že jsem měla až takový pocit jako bych to sama prožila.
Samotné Carrie mi byli líto a fandila jsem ji. Její máma byla naprostý magor, ale jako horor to na mně nepůsobilo. S filmem nemohu posoudit protože jsem ještě ani jeden neviděla, ale napravím to.
Jsem moc ráda, že jsem se rozhodla dát Kingovi po přečtení Řbitova zviřátek, který mě nijak zvlášť nezaujal, ještě šanci. Carrie se mi líbila moc. Bavilo mě, jak autor střídal u popisu děje pohledy vícero postav na věc, díky čemuž jsme se o některé události nejprve dozvěděli jen namátkou, neúplně, pak se vše ale s tím, jak jsme se přesunuli k jiné postavě, pěkně propojilo, doplnilo. Kingovi se výborně dařilo vykreslení jednotlivých postav, člověk s nimi mohl soucítit, fandit jim nebo jimi být naopak úplně zhnusen. Zajímavým, ozvláštňujícím prvkem pak byly také úryvky z "vědecké" literatury, novinové články, závěry z vyšetřovací komise, kterými autor celý text prokládal. Knížku jsem četla s tím, že jsem si dopředu nezjišťovala moc informací a nevěděla, o čem přesně bude, takže jsem se mohla hezky nechat pohlcovat atmosférou, kdy člověk dlouho ví, že přijde něco hrozného, neví ale co to bude, může jen odhadovat a užívat si celý vývoj, zažívat pocity napětí, beznaděje ale i naděje, znechucení, cítit sílu i slabost, až se to v závěru celé uzavře.
Podsaditá, uhrovitá a zesměšňovaná hlavní hrdinka Carrie se pomstí světu. Popis životů obyčejných lidí a jedno malé psycho. Pak lidé doutnali v županech pod el. proudem. Skvělá, mrazivá atmosféra.
Som Kingovou fanúšičkou,ale táto kniha je z môjho pohľadu slabšia,vie to aj lepšie.
Tyhle prvotiny autora měly své klouzlo a ani po letech z nich nic neztrácejí.
Děj mě nezaujal, život Carrie už vůbec ne. Bohužel jsem knihu odložila nedočtenou...
Carrie je první vydaný román S. Kinga, ale ne první, který napsal! Pro mě je Carrie druhou knížkou, kterou jsem od tohoto mistra hororu četla. Je tomu už hodně let. Studovala jsem tehdy v Plzni VŠ a jela jsem si ji vypůjčit na pobočku na Bolevec:-) … Jaké bylo moje překvapení, když jsem o těchto Vánocích objevila pod stromečkem knihu Carrie (first edition, s autogramem z roku mého narození), asi povídat nemusím:-)
Možné drobné SPOILERY??? (a předem se omlouvám za anglické citace)
Je zvláštní, jak odlišně knihu vnímám teď jako dospělejší… Poprvé se mi samozřejmě líbila, ale tím stěžejním, co mě u čtení drželo, byl samotný děj, tedy akce a pak také fakt, že King dokáže mistrně vylíčit situaci, nepotřebuje dlouhý popis, a přesto si dokážu krásně představit scénu, kterou líčí. Dnes jsem čtenářsky vyspělejší (značně se na mě podepsala zkušenost ze čtenářského klubu, který jsem 3 roky vedla:-)) - větší pozornost jsem věnovala samotným postavám, jejich vztahům, okolnostem, pohnutkám, prostředí, atd. Při druhém čtení ve mně vzbudila mnohem větší emoce. Byla jsem fakt naštvaná na její matku. Chápu, že někdo chce své dítě vychovávat po svém a třeba jinak než je „většinovým zvykem“, ale nemělo by být úkolem rodičů připravit své dítě na svět „venku“? A jak by řekla moje babička: „nic se nemá přehánět.“, ale to bychom tu neměli tak skvělou knížku:-D … Co dělá s člověkem fanatická víra:-( … Obdivuju Carrie, že se dokázala postavit matce (I´m sorry momma but I can´t be sorry.“) a na ples šla. Cítila jsem z Carrie obdivuhodnou vnitřní sílu a touhu po normálním životě teenagera, který chodí na střední školu. … Vymanění se z vlivu rodičů, jít si vlastní cestou, dělat vlastní rozhodnutí x matka, i když z mého pohledu šílená, se snaží svým způsobem uchránit dceru před nástrahami vnějšího světa. … Rodiče děti formují (většinou nevědomky) a ony jim pak nastavují zrcadlo – až se někdy zarazím, když pozoruju dceru, jak věrně kopíruje mé zlozvyky. … Děti chtějí, aby se s nimi jednalo jako s dospělými, ale když se jim to hodí, tak jsou přece pořád dětmi. „We were kids.“ (pro mě hodně důležitá věta z knihy). Špatná rozhodnutí děláme přece všichni, otázkou je, jak se k nim postavíme…
Klíčové slovo, které mě při četbě napadalo, bylo MOC. Mít moc nad někým, mít moc ovládat někoho, zranit,… (např. šikana, matka nad dcerou, v partě, ve vztahu), ale i moc něco změnit. Různé nuance moci zakusí mnoho postav, bohužel využívají moc převážně v negativním smyslu. A protipólem byla BEZMOC, kterou jsem při čtení také pocítila.
Na závěr bych ještě chtěla ocenit, jak King v Carrie postupně doplňoval mozaiku příběhu a využíval různé způsoby (výňatky z fiktivních publikací, policejních výslechů, střídavě zaměřená pozornost na různé postavy, atd.) k informování čtenářů. Přečetla jsem od něj určitě přes 20 knížek a s podobným přístupem jsem se v žádné z nich nesetkala. Jsem ráda, že tenkrát Kingova manželka vytáhla rozpracovaný rukopis Carrie z koše a dodala mu odvahy k jeho dokončení:-)
Aha? Tohle je mistr King? Nesoudila bych první přečtenou knihu od autora (k tomu prvotinu), ale když někteří příznivci tohoto spisovatele píši, jak je dílo strhující. Nevím, nevím. Téma zajímavé, ale zpracování mě nenadchlo. Zhlédla jsem i jednu z filmových verzí, ale více s tím nebudu ztrácet čas. Budu Kinga zkoušet dál, protože nerada soudím autory podle jediné knihy.
Na doporučení jsem Carrie přečetl jako první knihu od S. Kinga. A nebyla poslední. I já mohu jen doporučit!
Štítky knihy
prvotina zfilmováno dospívání náboženský fanatismus horory telekineze střední školy dívky paranormální schopnosti Nová AnglieAutorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
Zpočátku mě kniha moc nenadchla, ale autor rozhodně umí stupňovat napětí... Od Kinga jsem četla řadu jiných příběhu, které se mi líbily vice, ale Carrie celkově opět dost dobrý.