Čas darů: Pěšky do Konstantinopole. Putování mladého Angličana z Rotterdamu ke střednímu Dunaji

28.10.2023

To, co mám na těchto historických cestopisech ráda, je pohled na svět kdysi a porovnání, jak moc se změnil. Tady jsem byla nejvíce překvapena právě tím, že autor cestuje již ve 20. století, ne zase tak dávno, ale přijde mi, že se svět hodně proměnil. Hlavně taková ta místní pohostinnost podle mě už ze západní Evropy prakticky vymizela. A nabízí se otázka, čím se to stalo.

27.11.2022

K téhle knize jsem se dostala na doporučení jednoho Angličana, kterého jsem potkala při svém vlastním putování do Santiaga. Těžko srovnávat s prožitky Pratricka Fermora. Evropa, kterou zažil on už skutečně neexistuje a mnohokrát jsem přemýšlela, jaké by to bylo podnikat takovou cestu dnes.
Autor používá skutečně dlouhé a květnaté popisy i odkazy na různé básníky a další literáty a jeho talent v tomto směru nelze upřít, i když na mě už to bylo chvílemi zbytečně moc. Možná bych uvítala trochu hlubší vhled do tehdejšího života národů, které postupně potkává, na druhou stranu k tomu sám Fermor nejspíš neměl zase tolik příležitostí, vlastně jen „procházel kolem“. I tak se těším na pokračování, protože chci poznat i zbytek této části Evropy před druhou světovou válkou popsaný Fermorovým pohledem a autor sám oplývá charismatem a nakažlivou mladickou energií.

26.02.2022

Tohle je bez diskuze výborné čtení. Bohatý jazyk a barvité popisy míst, nálady historických informací. Každopádně uspokojí každého čtenáře s hlubokým citem pro jazyk i vytříbený detail, mimořádně skvěle přeložené a čtivé. 5/5
Psát k takové knize komentář je v podstatě zbytečné, protože je téměř stoprocentní šance že se dostane do rukou pouze lidem, kteří mají o takovou knihu zájem.
Atmosféra výborná, vyvstává vám před očima každá víska, každý zákrut reky, stin lesa, Dunaj vidíte úplně jasně.... každá fasáda i zmínka o každé bitvě či módě, vůně jídla a lidské tváře měnící se v prostoru a čase.
Velice se těším jestli letos vyjde další kniha od tohoto vnímavého Angličana, který nevynechává žádnou hospůdku a cesta se mu obtiskla do paměti fascinujícím způsobem.

28.06.2021

Knihou jsem se většinou prohryzávala a nedokázala udržet příliš dlouho pozornost, ale později jsem si na autorův styl zvykla a kniha se mi četla snadněji. Každopádně to stálo za to! Je to pro mě sice kniha spíše nečtivá, ale obsahově velmi bohatá! P. Fermor disponuje obrovským množstvím poznatků a informací, které mi velmi rozšířily obzory.
Nejkrásnější pasáží pro mě byla návštěva Ostřihomi během Velikonoc, návštěvy vídeňských bytů, pozorování slovenských cikánů, návštěva vykřičené osady chatrčí v Bratislavě či bruslení po zamrzlých kanálech v Nizozemí... Moc půvabné okamžiky.
Zaujalo mě také, že se tento osobitý autor, i přes svá celoživotní vrhání se po hlavě do všelikých dobrodružství, dožil bezmála sta let! :-)
PS: Druhý díl putování, který se teprve připravuje, si určitě pořídím a už se na něj těším.

21.03.2021

Unikátní dobový cestopis, ze kterého toho zjistíme o předválečném Německu i Anglii víc než z memoárů slavných politiků. Mnoho čtivých podrobností o tom, jak se žilo v různých spolkových republikách, kterými autor postupně prochází. Jak se lišili tehdejší jejich obyvatelé, co patřilo ke zvykům lidí na vesnici i ve městě, jak se chovali štamgasti v tehdejších hospodách a mnoho dalšího zajímavého. Nejvíce mě zaujala obrovská důvěra, kterou tehdy lidé prokazovali nejen neznámým cizincům a poutníkům objevivším se nečekaně v jejich statku či vsi, ale také vůči sobě navzájem. Svět, který už opravdu neexistuje, freska své doby.

22.09.2020

Putování po Evropě podél velkých toků - Rýna a Dunaje - nezní jako chytlavý exotický cestopis. Jeho kouzlo a hodnota je skryta ve vypravěči, sympatickém anglickém gentlemanovi, který se za sychravého prosincového počasí vydal s pozitivním elánem na cestu předválečnou Evropou. Tohle nadšení, s jakým pohlíží na vše kolem, ať už je to stará kovárna nebo honosný zámek, je strhující a neklesá, stejně jako charisma, které mu - dle mého názoru - cestu často usnadňuje.
Nezabývá se strastmi cesty, únavou, špínou (a že tohle všechno jistě zažil), prostě jde a užívá si to. Zabývá se uměním, architekturou i popisem obyčejné polní cesty, mlhy nad řekou, a dojem podtrhuje vědomí blížící se války... "Za několik let bylo toto krásné město s výjimkou chrámů kompletně vybombardováno. Kdybych to býval tušil, byl bych se tu zdržel déle."
Je pravda, že vyprávění občas ztrácí pro neznalého míst na zajímavosti, ale nahrazuje to nadšení a postřehy z všedních "ty-útrapy-za-to-stojí" chvilek, které zažívá každý dlouho-cestovatel.