Čas ztracených holubic
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165791/bmid_cas-ztracenych-holubic-Hbp-165791.jpg
4
109
109
Sofi Oksanen již potřetí nemilosrdně sleduje pohnuté osudy své země i malé, lidské osudy svých hrdinů. Co vede člověka k tomu, aby udával své sousedy? Co doopravdy znamená spolupráce se Státní bezpečností? Ne všichni se brodí špínou za peníze… Ne všichni mají na rukou krev kvůli pocitu moci. Někteří z nás to dělali nebo dělají dobrovolně…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Kun kyyhkyset katosivat, 2012
více info...
Přidat komentář
Dvacáté století ženoucí se přes Estonsko, v němž krvavé stopy zanechala jedna totalita za druhou. Depresivní moralitka ze země, kterou se prohnali nejprve bolševici, pak nacisti a poté opět komunisti. Co takový trojitý veletoč udělá s lidmi ukazuje Sofi Osanen na trojúhelníku spřízněných postav Rolanda, jeho bratrance Edgara a jeho manželky Juudit. Zatímco první figura zarytě odporuje všem vpádům (aby se na závěr ukryla do zapomnění a rezignace), druhá je studií vrcholného pragmatika, jemuž jsou mravní kategorie a etické problémy zcela cizí, nic mu tudíž nebrání chameleónsky přizpůsobit kterémukoli uchvatili nejen sebe sama, ale i historii, jejíž poslední verzi přece odjakživa formulují vítězové. Portrét Juudit pak zachycuje slabocha a zbabělce – obraz ženy, která se zuby nehty drží alespoň emocí a „lásky“, aby mohla v bezcitném světě, v němž bojuje téměř výhradně za vlastní existenci, ještě v něco věřit. Patos velkých dějin a zrůdných činů knihu trochu strhává do průměru, naopak obyčejné každodenní detaily ze života „hmyzu“ v několika dikaturách celé drama křísí. Závěrečná odhalení už jsou poněkud banální (a celkem evidentní), text ale naštěstí nestojí jen na nich.
Na knihy Sofi Oksanen jsem četla samé nadšené recenze, a protože mě obyčejně baví romány s historicko-politickou tematikou, začala jsem právě s Časem ztracených holubic. A byla jsem docela zklamaná. Rozhodně jsem nečekala nějakou oddechovou literaturu, ale pokud se musím do každé nové stránky nutit, tak to prostě není ono. Místy jsem měla pocit, že čtu a nevím o čem, že chápu slova, ale uniká mi smysl. I to přeskakování v čase a z osoby na osobu mi vadilo, ale to je asi můj problém. Ještě se chystám na přečtení Očisty, ale před ní rozhodně sáhnu po něčem zábavnějším..