Čas ztracených holubic
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/165791/bmid_cas-ztracenych-holubic-Hbp-165791.jpg
4
109
109
Sofi Oksanen již potřetí nemilosrdně sleduje pohnuté osudy své země i malé, lidské osudy svých hrdinů. Co vede člověka k tomu, aby udával své sousedy? Co doopravdy znamená spolupráce se Státní bezpečností? Ne všichni se brodí špínou za peníze… Ne všichni mají na rukou krev kvůli pocitu moci. Někteří z nás to dělali nebo dělají dobrovolně…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OdeonOriginální název:
Kun kyyhkyset katosivat, 2012
více info...
Přidat komentář
Po "Očistě" má druhá kniha od Sofi Oksanen z prostředí Estonska, jehož moderní dějinné osudy jsou velmi podobné těm našim. Díky geografické poloze Pobaltí, ovšem mnohem, mnohem drsnější. Jde o nemilosrdnou sondu do mysli bezcharakterního jedince, chorobně toužícího po uznání, kariéře, kterému k dosažení jeho cílů, nedělá problém udělat cokoliv (chovat se podle, dokonce vraždit, ublížit svým blízkým, zradit svou zemi). To vše v podmínkách nacistické a následně ruské komunistické diktatury, které mu k tomu poskytují příhodnou živnou půdu. Kolik takových čile fungovalo a stále žije i v naší zemi (?) Kniha má strhující děj, čte se jedním dechem, nicméně již zmíněná "Očista", na mne zapůsobila ještě silněji.
Jak to jen...
Myslím, že Oksanen to řekla sama: "Už nějaký čas jsem hledala hlavní postavu pro svůj nový román ... téma i námět už jsem prakticky měla, ale chyběla mi tvář."
Bylo hrozně poznat, jak se snaží našroubovat svůj námět na postavy, kterým to vůbec nesedí, nemají skoro žádný charakter, většina z nich má víceméně jen jednu vlastnost (!), hrozně se pletou, nemají žádný vývoj a člověku jsou totálně lhostejné. A proto to bylo ve výsledku tak špatné, i když pointa je fakt skvělá (nebudu spoilovat).
Výborná kniha, chvíli trvá, než se člověk zorientuje, ale kniha zaujmme stoprocventně. Krapet se stydím, že Estonsko, ne tak moc vzdálená země, je pro mne spíš exotická a jsme moc rád, že jsem se pomocí příběhu dozvěděl něco z její druhoválečné historie. Rozhodně se chystám i na další knihy autorky.
Sofi Oksanen vždy psala syrově, beze studu a bez zbytečné omáčky. Nejinak je tomu i v této knize. Osud tří lidí, které pojí minulost. Každý se vydal jinou cestou, ať už za nacistů nebo komunistů. Nejvýraznější však byl Parts, muž mnoha převleků. Závěr knihy byl překvapivý. Rozhodně doporučuji!
Oksanen opět výborná. Její soudruh Parts, jako by ilustroval, jak nenormální doba láme charaktery. Jenže Parts by byl stejně podlý a úlisný i za normálnějších okolností, snad jen důsledky jeho činů by nebyly tak děsivé.
Estonsko.Země, jež zažila Bolševiky, Nacisty a pak zase Komunisty.Lidé se museli přizpůsobovat stále novým, měnícím se situacím a vlivům.Někteří to dělali lépe než ostatní a dokázali tak, z každého režimu vytěžit něco pro sebe.Vždycky jde přece hlavně o přežití!
Kolik takových lidí bylo a je i u nás?
Kniha se mi celkem líbila. Ale určitě nepřekonala Očistu. A navíc mi na této knize vadilo, že jsem měl problém vyznat se v tom, kdo je kdo--- tchyně, máti, teta... psáno z různých pohledů a pak jsem nevěděl, jak to tedy je. Asi moje chyba, ale nemohu si pomoci. Na některých místech kniha nabírala málo pravděpodobné náhodné prolnutí děje, i když chápu, proč to autorka udělala. Marně jsem taky přemýšlel, která z postav by mi mohla být poněkud sympatická... Nenašel jsem... Ale o tom to v knihách být vždy nemusí.
Jakkoli mám strašně ráda Estonsko a jeho dějiny se mě dotýkají, tak takhle kniha mě nechala podivně chladnou. Postavy mi byly úplně ukradené, některé mi přišly vyloženě neživotné, děj mě vlastně taky moc nezajímal. Zajímavá postava Partse, převlékače kabátů, který přežije v každé době. Poslouchala jsem jako audioknihu v němčině, to mi na celé věci přijde nejzajímavější. Prolistovala jsem i český překlad a jazyk mi místy přišel vyloženě fádní, což jsem v němčině (logicky) tolik nevnímala.
Těžká knížka. Vyloženě mi chyběly znalosti, aby se četlo svižněji a lehčeji. O bližší historii Estonska mám pramálo vědomostí a minimálně základ je zde potřeba, jelikož autorka přeskakuje v čase. A přeskakuje i ve vypravěčích, což mi zejména zpočátku dělalo problém. Nechci knížku zatracovat, protože na příběhu nic špatného není, ale upřímně nevím, komu bych knížku vřele doporučila.
Původně jsem chtěla dát jen tři hvězdičky, protože kniha mi přišla průměrná- obsahově, stylisticky, nápadem. Pak jsem ale dočítala a zjistila jsem, že pro mě má vysokou výpovědní hodnotu. Mám ráda knihy, kde je příběh spojený s pohnutou historií. Tady těch příběhů je několik, je tam i hodně informací o Estonsku ve 40. a 60. letech 20. století. Nejsou černobílé, s postavami, s jejichž jednáním nesouhlasíte, polemizujete, soucítíte, diskutujete, ale rozhodně vás nenechají chladnými. Pět hvězdiček nedávám, protože Očistu to nepřekonalo.
Pro mě asi nejslabší Oksanen, až se to blíží spíš Tučkový. Čímž nechci říct, že je to špatný, jenom už to není moc objevný. Na rozdíl od jejích ostatních knih mi chybí propracovanější motivace a hloubka jednotlivých postav. Všichni jsou prostě strašný bezohledný svině a to včetně Rolanda a díky tomu se z toho vytrácí opravdovost, nedá se tomu věřit. Samotná idea "dvojitýho" agenta je fajn, trochu to připomíná i Dickovy paranoidní scifárny, ale příjde mi, jakoby se snažila až moc napsat velký hit, podle kterýho se bude točit film. Slušná práce, ale chtělo by to už nějakej posun...
Pribeh velice zajimavy, postavy take, text mi ovsem prisel trochu neprehledny. Temata Sofi Oksanen jsou pritazliva jen ten styl vypraveni me osobne uplne nesedi.
Jak snadno se podobný příběh mohl odehrát i v našem prostředí? Postava Partse je v zásadě univerzální, dá se najít nejspíš v historii každé (nejen) okupované země. Člověk, který dokáže přežít za každého režimu. Za jakoukoliv cenu.
Přestože se jedná o nelehké téma, Oksanen ho sepsala tak, že se dá číst jedním dechem. Ale po přečtení je potřeba se na chvíli zastavit. Domyslet si, co závěrečné stránky znamenají pro všechny postavy. Všechno do sebe zapadne jako skládačka. Jen obvyklé vítězství dobra nad zlem nepřichází, alespoň ne na stránkách knihy. Jenže tak už to v dějinách často bývá... Jak úlisný Parts nakonec skončil, si čtenář může domyslet sám. Já osobně bych se nedivila, kdyby mu osud dopřál podobný konec, jako jeho ženě (třeba ve chvíli, kdy se stane pro někoho nepohodlným a jeho paranoia dosáhne kritické hranice).
Velice zdařilý příběh o citlivých místech estonské historie, který jistě v mnoha čtenářích zanechá hořkost a beznaděj nad úspěchem a výhrou zla nad dobrem, resp. každé zlo je po zásluze odměněno - to by mohlo být hlavním krédem této knihy...V doslovu je autorka knihy přirovnávána k české Kateřině Tučkově, s čímž jen mohu souhlasit...:-) Vřele doporučuji...
Knihy od Sofi Oksanen se nečtou snadno, jsou plné bolesti, kterou v Estoncích zanechali události dvacátého století. Pro mě byla tato kniha velmi přínosná, o okupaci Estonska jsem toho moc nevěděla. Moc mě bavil i zamotaný příběh, který postupně vykrystalizoval do trochu očekávaného závěru. Skvělé bylo i vykreslení charakterů postav, především Edgara a Juudit.
jak říká "vekune", viděly jsme to z pohledu té druhé strany, kdy Estonci byli rádi, že je zachránili Němci od Rusáků.Ale knihu jsem v půlce odložila..Nejlepší a jedinečná kniha této autorky, podle mého mínění, byla a je Očista
Mně se kniha moc líbila. Neměla jsme problém s dějem, přišel mi výtečný a člověk se těšil jak to všechno dopadne ( i když to už tušil). Líbí se mi jak střídání vyprávění z úhlu různých postav ( a jejich propletenost), tak i střídání časových období. Navíc téma Estonska a německé a sovětské okupace, mi bylo dosud neznámé, tak jsem ráda, že jsem se něco dozvěděla:)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) finská literatura Estonsko
Jsem si i chvilku myslela, že existují ty ženy Sofi Oksanen dvě - jedna napsala tohle a druhá ten zbytek, se kterým jsem dosud měla čest.
Nelíbilo. Fakt moc nelíbilo.
Ani nedokážu říct, co bylo pro mě větší utrpení. Postavy? Děj? Zápletka? Styl psaní? Všechno se to tak jako míchalo.
Nikdo mi nedokázal být sympatický, všichni mě iritovali a u toho haranta jsem jen doufala v kulku mezi oči. Do toho od začátku čtenář počítá s tím, že z marastu v podobě Rusáků se přejde plynule do ještě větších hoven Německa a pak fííí a jedem zase s Ruskem tam, kde jsme skončili. Bezmoc, nespravedlnost, bezpráví, hlad, zima. A do toho ta šílená zloba.
Původně jsem to chtěla napsat trochu víc distingovaně, ale ne. Hrozně mi to celý lezlo na nervy.