Čas ztracených holubic přehled

21.06.2022

Jsem si i chvilku myslela, že existují ty ženy Sofi Oksanen dvě - jedna napsala tohle a druhá ten zbytek, se kterým jsem dosud měla čest.
Nelíbilo. Fakt moc nelíbilo.
Ani nedokážu říct, co bylo pro mě větší utrpení. Postavy? Děj? Zápletka? Styl psaní? Všechno se to tak jako míchalo.
Nikdo mi nedokázal být sympatický, všichni mě iritovali a u toho haranta jsem jen doufala v kulku mezi oči. Do toho od začátku čtenář počítá s tím, že z marastu v podobě Rusáků se přejde plynule do ještě větších hoven Německa a pak fííí a jedem zase s Ruskem tam, kde jsme skončili. Bezmoc, nespravedlnost, bezpráví, hlad, zima. A do toho ta šílená zloba.
Původně jsem to chtěla napsat trochu víc distingovaně, ale ne. Hrozně mi to celý lezlo na nervy.

06.11.2020

Po "Očistě" má druhá kniha od Sofi Oksanen z prostředí Estonska, jehož moderní dějinné osudy jsou velmi podobné těm našim. Díky geografické poloze Pobaltí, ovšem mnohem, mnohem drsnější. Jde o nemilosrdnou sondu do mysli bezcharakterního jedince, chorobně toužícího po uznání, kariéře, kterému k dosažení jeho cílů, nedělá problém udělat cokoliv (chovat se podle, dokonce vraždit, ublížit svým blízkým, zradit svou zemi). To vše v podmínkách nacistické a následně ruské komunistické diktatury, které mu k tomu poskytují příhodnou živnou půdu. Kolik takových čile fungovalo a stále žije i v naší zemi (?) Kniha má strhující děj, čte se jedním dechem, nicméně již zmíněná "Očista", na mne zapůsobila ještě silněji.