Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
Kniha čerpá z osobní zkušenosti autorky, která několik let působila v paliativní péči. Setkání s lidmi, jimž perspektiva blízké smrti naléhavě otevřela palčivá osobní témata a možná trochu pozapomenuté hodnoty, proměnila i její vlastní život. Rozhovory s umírajícími naznačily několik hlavních směrů lítosti – kéž bych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých, kéž bych tolik nepracoval, kéž bych měl odvahu vyjádřit své city, kéž bych si udržel vztahy se svými přáteli, kéž bych si dovolil být šťastnější… Příběhy lidí loučících se se životem se prolínají s osobním příběhem autorky, hledající pozitivní smysl plného prožívání přítomnosti při stejně plném vědomí vlastní konečnosti. Bronnie Ware je australská písničkářka, prošla řadou zaměstnání, několik let se věnovala paliativní péči. Původní anglické vydání knihy Čeho před smrtí nejvíce litujeme (The Top Five Regrets of the Dying) se stalo světovým bestsellerem.... celý text
Přidat komentář
Knížka s dobrým (a poměrně důležitým) námětem, která je zpracovaná hodně žensky. Rady, jak žít, abychom toho zpětně nelitovali, jsou podané upřímně, mile, ale dost rozvláčně a ukecaně. Dámská část promine, ale věty typu " ...vychutnávali jsme společně vzácný moment ticha, které se rozhostilo v probouzející se zahradě a dýchali vzduch provoněný tisíci květy..." nebo "...odevzdala jsem se do rukou vyšší moci, kterou jsem vždy cítila jako laskavou ochranu před zlem vnějšího světa..." mě opravdu přišly příšerně pitomé. Přesto jsem knížku (s občasným skřípěním zubů) dočetl až do konce a jsem za to rád. Bronnie Ware tím vším opravdu prošla a má co sdělit. Shodné informace lze najít v mnoha self-improvement knížkách, tahle je ale psaná více jako beletrie než jen pouhé pokyny co, kde a jak. Dámy - vám se bude líbit celá, pánové - ty dojímavé pasáže s klidem přeskočte, o nic podstatného nepřijdete. Jo a pokud ji budete číst na veřejnosti, tak si ji zabalte, ten růžový obal docela vzbuzuje pozornost.
Tak nádherná kniha, kterou by si měl přečíst každý. Pohladí vás po duši, u ní se zasmějte, popláčete si a zamyslíte se. Tak inspirativní knihu jsem už dlouho nečetla. Možná je to tím, že autorčin život bych také chtěla žít.
Štítky knihy
smrt rozhovory vzpomínky hledání smyslu života sebepoznání, sebepoznávání umírání paliativní péče hodnotová orientaceAutorovy další knížky
2012 | Čeho před smrtí nejvíce litujeme |
2015 | Rok pro změnu |
Na rozdíl od seethelight vůbec nechápu, jak může napsat, že jí to nic nedalo. Mně to dalo strašně moc a dokonce bych tuto knížku zařadila mezi 20 nejdůležitějších mého života. Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla už ve 40 letech a leccos snad ještě můžu stihnout.