Čeho před smrtí nejvíce litujeme přehled
Bronnie Ware
Kniha čerpá z osobní zkušenosti autorky, která několik let působila v paliativní péči. Setkání s lidmi, jimž perspektiva blízké smrti naléhavě otevřela palčivá osobní témata a možná trochu pozapomenuté hodnoty, proměnila i její vlastní život. Rozhovory s umírajícími naznačily několik hlavních směrů lítosti – kéž bych měl odvahu žít opravdu podle sebe, ne podle očekávání druhých, kéž bych tolik nepracoval, kéž bych měl odvahu vyjádřit své city, kéž bych si udržel vztahy se svými přáteli, kéž bych si dovolil být šťastnější… Příběhy lidí loučících se se životem se prolínají s osobním příběhem autorky, hledající pozitivní smysl plného prožívání přítomnosti při stejně plném vědomí vlastní konečnosti. Bronnie Ware je australská písničkářka, prošla řadou zaměstnání, několik let se věnovala paliativní péči. Původní anglické vydání knihy Čeho před smrtí nejvíce litujeme (The Top Five Regrets of the Dying) se stalo světovým bestsellerem.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (62)
Úžasná kniha... Je obsiahla, a predsa som prakticky tretinu odpísala ručne do denníčkového zošita pre vážne chorú (prakticky umierajúcu) kamarátku, pretože autorka akoby hovorila priamo ku mne a k môjmu životu na neustálej hrane smrti - nielen kvôli zmienenej priateľke, ktorú už roky pomaly odprevádzam amatérskymi audioknihami a denníčkami citátov a radosti, ale aj kvôli môjmu "Willovi" (viď. komentár ku všeobecne známemu dielu Než som ťa poznala). Smrť je súčasťou môjho života, rovnako ako ťažká depresia (nie moja, som tzv. "první pečující", ktorý odháňa denne dorážajúce démony) a toto dielo mi nesmierne pomohlo sa s tým vyrovnávať, dalo mi kopu odpovedí - vrátane obsiahlejšieho záveru, kde naozaj chápem, že je zhrňujúci, opakujúci sa trochu a možno menej záživný pre ľudí žijúcich "bežný" život. Z kníh o umieraní a paliatívnej starostlivosti je to doteraz za mňa jednoznačný top.
Kniha je kombinací vyprávění o umírajících lidech, jejich rozjímání nad tím, co měli v životě udělat jinak, a osobní zpovědi autorky, popisu různých kapitol jejího života a snaha dosáhnout takového života, aby nelitovala věcí, kterých litovali její klienti z paliativní péče. Souhlasím, že kniha mohla být méně rozsáhlá, posledních 30-40 stran jsem odkládala, než jsem dočetla. Nicméně je to zároveň zajímavá a velmi osobní zpověď. Věřím, že měla velmi terapeutický účinek.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čeho před smrtí nejvíce litujeme v seznamech
v Právě čtených | 20x |
v Přečtených | 332x |
ve Čtenářské výzvě | 34x |
v Doporučených | 32x |
v Knihotéce | 96x |
v Chystám se číst | 427x |
v Chci si koupit | 132x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
smrt rozhovory vzpomínky hledání smyslu života sebepoznání, sebepoznávání umírání paliativní péče hodnotová orientace
Skrýt reklamy
Tahle kniha mne dost zaujala svým tématem, tak jsem se pustila do čtení a byla zvědavá, co mi čtení přinese. No, nakonec knihu hodnotím průměrně a poněkud s rozpaky.
Jako takhle, nechápejte mne špatně. To téma rozhodně je velmi zajímavé a našla jsem tu spoustu zajímavých myšlenek o tom, co člověk ve svém životě záměrně dělá nebo nedělá a tím si vlastně ubližuje. Jak se člověk někdy ze strachu brání některým věci. Odhání od sebe lidi ze strachu ze zklamání. Bojí se neúspěchu, miluje málo, nedovoluje si dělat některé věci... To vše tu autorka popisuje na základě rozhovorů se stařičkými lidmi, o které se starala v posledních týdnech jejich života, kdy se jich během důvěrných rozhovorů ptala, čeho nejvíce v životě litují.
V tomto ohledu je to skutečně inspirativní kniha, která mi toho dost dala - hodně jsem si vkládala lepíky a podtrhávala si některé myšlenky, ke kterým bych se ráda ještě průběžně vracela. Nicméně přesto knihu hodnotím průměrně. Důvodem je to, že kniha je podle mne neuvěřitelně ukecaná - až moc. Chápu, že autorka měla potřebu svoji životní cestu vzít ze široka, aby se postupně dostala k těm tématům, ke kterým chtěla. Přesto myslím, že by knize neškodilo trochu proškrtat a některé pasáže spíše nahustit. V tomto širokém pojetí mi totiž přijde, že některé myšlenky se tak trochu utápí a zapadají v tom přehršli slov - tudíž třeba tolik nevyniknout. Což je dost škoda.
Taky mi přijde, že v některých pasážích to je až moc sluníčkové, občas přespříliš ezo. Chápu, že jde asi o nastavení mysli a plně respektuju, že některé věci autorka vnímá tak, jak je vnímá. Ale mne to občas prostě míjelo a úplně se ten můj pohled na svět neztotožňoval s tím autorčiným. Ale to je v pořádku.
No, nakonec tedy průměrné 3 hvězdy. Nebylo to vysloveně špatné čtení, ale mám prostě výhrady. Jestli mohu doporučit? No, asi nejlepší je - zkuste se začíst a uvidíte sami, jestli vám to sedne...