Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171395/bmid_cekani-na-kocoura-qS8-171395.png
4
694
694
Povídky o kočkách a jejich lidech série
1. díl >
Alice složitě hledá cestu k dospívající dceři, Delfína už nechce být dál single, Théo těžce nese stěhování z venkova do města, malý David se musí smířit s rozvodem rodičů... Jedno mají všichni hrdinové společné: lásku ke kočkám. Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, vám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň vás i dojme.... celý text
Přidat komentář
Sice mám raději psy, ale kočky mi vůbec nevadí. A knížka se mi líbila moc. Nejvíc asi hned první příběh.
Naprostá dokonalost! Kniha byla úžasná - každá povídka byla perlou a na každou jsem se těšila. Přečteno na jeden zátach - nelze přestat!
Nejvíce mi k srdci přirostl Tasemničák a Mourek. Kniha je navíc tak věrohodná, že mám okamžitě chuť vyrazit za Tasemničákem - žije ještě? Žil vůbec někdy?... zanechlao to ve mě určitou stopu.
Ani nevím o nikom, komu by se to mohlo nelíbit. Nejhezčí byla povídka z pohledu kočky, jak měla doma na chvíli vetřelce. Kdo chce, najde v povídkách i velkou hloubku. A kdo nechce, nemusí nic hledat.
Milé nekonfliktní povídky, spíš pohlazení po duši, než její obohacení. Ale právě to je někdy potřeba víc. A nejvíc se mi líbila povídka s Tasemničákem. Mám totiž pro kočky slabost a pro takové zvlášť. Však se mi také dvě ztracené kočičí duše před mnoha lety vloudily do života a víc jak deset let mi dovolují se o ně starat.
PS. Touhle knížkou jsem klidnila svou mysl a emoce při čtení příběhu Harra a Libertas. A fungovalo to.
Jednoduché a rychlé čtení. Spojením každé povídky je kočka, která je nositelem nějakého tajemna, tím tajemným hybatelem, který spíš díky víře lidí v ní, nakonec. pohne osudem. Milé, spíš oddychové čtení.
Jsem milovník kocek, takže se mi kniha moc libila. U knihy jsem si odpocinula s některé příběhy mě vážně chytily za srdce.
Milá knížka pro zlepšení nálady, kočičky mám ráda a tak mě povídky o nich potěšily. Jsou čtivé, citlivé i dojemné a mají dobrý konec. Knížky od Michaely Klevisové se mi prostě líbí.
Čekání na kocoura
Rychlé čtení z útlé knížky je jednohubka. Pár příběhů kočičích a člověčích od nás i ze světa. Některé úsměvné, některé smutnější, které nezarmoutí ... Dávám 3 hvězdy
Milé povídání na dvě odpoledne. Už jenom tento první díl mi chyběl přečíst z "kočičářské" trilogie příběhů. Obyčejné příběhy obyčejných lidí a jejich neobyčejných koček. Já moc nemám ráda povídky, ale zjistila jsem, že v souvislosti se zvířetem mi vlastně vůbec nevadí a četla bych i dál.
Jednoduche, pohodove cteni, kratke pribehy, kazdy jiny a pritom ze zivota. Pro nas, co mame radi kocicky, tak urcite fajn :).
Nemám ráda povídkové knihy, ale příběhy o nelehkých osudech lidí a koček se mi velmi líbily. Miluji dobré konce.
Knížka je velmi čtivá a u některých povídek mi bylo líto, že nejsou delší. Soužití lidí a koček a vůbec ovlivnění života kočkami je zde opravdu pěkné popsané a myslím, že kniha je čtivá a oddechová nejen pro milovníky koček! Miluju kočky a vše o kočkách!
Čtení, které zahřeje u srdce. První kniha od této autorky a přečtu si další její knihy, protože mi její myšlenky přijdou hodně blízké.
Část díla
Andaluské nebe
2012
Čekání na kocoura
2012
Cestou na pláž
2012
Co kočky vědí
2012
Cuba Libre
2012
Autorovy další knížky
| 2020 | Drak spí |
| 2021 | Prokletý kraj |
| 2017 | Zmizela v mlze |
| 2019 | Sněžný měsíc |
| 2023 | Vraní oko |
"... Protože když jdete pozpátku, víc si všímáte všeho, co necháváte za sebou."
Miluji kočky, sama mám tři nalezence, a kdybych mohla, vezmu si všechny kočky světa! Máme i dva psy, ale stejně jsem "kočkař". A tak jsem tuhle knížku musela mít. Začátek knihy Proč píšu o kočkách mi řekl, že čtu správnou knížku.
Krásné milé příběhy lidí a koček, které pohladí na duši a donutí se na chvíli zastavit a popřemýšlet o životě. Tahle kniha sloužila jako menší oddech po přečtení krimi série, s tím, že po přečtení kočičích příběhů se chci pustit do další krimi série. Nicméně si musím pořídit i další díly kočičích povídek.
Nejlepší povídka za mě byla Co kočky vědí, z pohledu kocoura, pak Nestyď se, Delfíno a i hned ta první Cestou na pláž. Čekání na kocoura byla pěkná na zamyšlenou.
Byla jsem i šťastná za část, kde bylo řečeno, že hodně lidí se chová ke kočce jako ke psovi. Tuhle pasáž jsem si uložila pro svého manžela pejskaře, který stále nechápe rozdíl mezi kočkou a psem :)
Takže knížku určitě doporučuji, když si chcete přečíst něco milého na oddech, ale zároveň se trochu zamyslet.