Čenž se smrtí
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26910/bmid_cenz-se-smrti-KHG-26910.jpg
5
131
131
Vydání Čenže a Smrti komára (4. a 5. Finkovka) z osmdesátých let, které vyšlo pod společným názvem Čenž se smrtí. Ukázka: Jak jsem ujížděl, provázelo mě jakýsi vrrr do ztracena, jako kdyby si ze mě ještě k tomu někdo dělal srandu. To se ví, byla to nějaká motorka na druhý straně planýrky, za roštím, který zakrejvalo výhled na ulici za dolíkem. Přistál jsem na podvozek a kalhoty zůstaly celý. Načež jsem ho zahlíd. Seděl opřenej o nasypanej svah, ze kterýho jsem se mu málem zřítil na kokos. „Pane,“ povídám. Chlápek nic. Popolez jsem k němu. ,,Nastydnete,“ zkoušel jsem to. Byl jsem mu volnej. Tak jsem k němu šel a hmát mu na rameno. Neřek zase nic. Vlastně ani nemoh. Byl tvrdej jak Jínův lomnickej suchar. Jako bych popad věšák. Teprve teď vyvrcholil ten den, kdy se dějou věci. A jak! Kam se hrabou šunkafleky! Škrábal jsem se po čtyřech nahoru, abych došel pro esenbáky. Uviděj brejele, ucejtěj Blanku z Valojs a hned si mě tam nechaj.... celý text
Přidat komentář
Další Velinský, jako obvykle jazykově úchvatný a nabitý vtipnými hláškami, které plynule a nekostrbatě prolínají textem; žádné "utírání si nosu židlí", což je herecké rčení, charakterizující klopotné vytváření srandy. Jen jsem v tramvaji zběžně nakoukla. A pak už jsem musela dočíst do konce, samosebou... :)
Tentokrát Ota Fink se svým kámošem Květou Knedlíkem vysvobodí sami sebe a hlavně unesenou Radku Moldánkovou z pochmurné staré hrobky, kde to páchne čerstvou umrlčinou a ze zteřelé rakve čouhá vyschlý hnát... Ale to je skoro až úplně na konci. Předtím s Otou sjezdíme na kole půlku Prahy a poznáme spoustu lidí. Taky se decentně dozvíme, které krásné mladé děvče připravil (se svolením dotyčné) o panenství. A na úplném začátku se objeví mrtvola stará dvě stě let...
A teď si to přeberte, lidičky. Prostě - Ota píše!
Sérii o Finkovi čtu podruhé. Poprvé na přeskáčku, teď pěkně popořádku a užívám si to. Je to návrat do doby, kterou jsem důvěrně znala, mezi lidi, kteří by mohli být mí kamarádi. Na Otu bych ovšem koukala asi jako House. Ale to nevadí, i tak by to bylo bezva.
To se mi fakt už dlouho nestalo. Ota Fink začal vyprávět - a já se zabouchla jako mladá holka:
"Udělalo se mi smutno, tak jsem strčil favouše do kůlničky na dvorku a šel ke dráze; na mrňavejch zapomenutejch políčkách se zelenalo osení, přejel nákladní vlak a začpěl krásnou parní vůní, semafor zarámusil a ukázal přes koleje k háječku, z akátů vylezli kluk s holkou, drželi se za ruce, a já dal ucho na dehtově kořeněnej sloup, zavřel oči a poslouchal šumění moře, jenže pořád nikdo nevolal země, země, tak jsem se sebral a šel pryč.
A ten pitomej háječek mi může bejt ukradenej i s osením a vlakama."
Poetická, nádherně plynoucí nespisovná čeština, plná vtipu, nadhledu a sebeironie. A ty dialogy... Svižné, nenásilně humorné, lehce navazující:
"To je pěkný jméno, Eliška."
"Jo," ušklíbla se. "Holky mi říkaj Přemyslovna. Jako kdyby nestačil ten blbej nos a brejle."
"No, já se jmenuju Otakar a ve škole mi říkali Fenykl," potěšil jsem ji a odstartoval.
Ještě k tomu detektivní zápletka není vůbec špatná a Ota Fink je kluk, do kterého bych se zamlada určitě zabouchla doopravdy - citlivý kluk, kterému to pálí, no teda...
Díky, Marlowe.
Opět jsem překvapený, jak se vtipné a barvité tlachání s dělníkama po hospodách nenápadně promění v napínavý příběh, který hospodaří s dechem, takže může přibrat na rychlosti při finiši.
Ano, mohu se přidat, pane Márlou.
Moje druhé setkání s bezděčným detektivem Otakarem Finkem kdysi.
Pokud laskavý čtenář promine, srovnal bych to se sexuálním aktem. Napoprvé (Tmavá studnice) to ještě nebylo ono, takové ohmatávání, nejistota zda celá věc je dostatečně interesantní, aby jí jeden věnoval tolik úsilí... no, a odpodruhé už je to onen "můj šálek kávy" na celý život...
Stejně jako u jarina58 byla tohle také moje první „Finkovka“ – a první kniha od Velinského vůbec…
A byl to šok. Něco jako probuzení z hluboké hibernace. Oáza na poušti, pramínek živé vody uprostřed bídy současné české detektivky.
Klobouk dolů, pane Velinský!
Moje první a určitě ne poslední kniha od pana Velinského.Odpočinková,pohlazení po duši,krásná čeština.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Je to moc milá jízda - první čtyři "Finkovky" plynule za sebou. Tento díl je zatím pro mě pomyslným vrcholem. Vtipná detektivní linka, kdy Ota a Květa Knedlík pátrají skrz inzeráty a střídá se tak uvěřitelnost s vtipnou náhodou až chvílemi hororem. Velinského fantazie je odpočinkově pohodová, trochu pohádková a plynule až neúmyslně vtipná.
No, utírání nosu židlí si musím zapamatovat :o)