Našeptavač
Jaroslav Velinský
Příčiny třetího příběhu bezděčného detektiva Oty Finka tkvějí hluboko ve 40. letech; leč ani smutná kráska s umělými květinami na louce poblíž Sázavy, ani cílevědomá Zuzana, dokonce ani Ota Fink sám nemá ponětí, z jaké temné a vzdálené hlubiny se po nich vztahují plíživá chapadla… Zatímco náš hrdina pomáhá řešit problémy mladého ochotnického divadla kdesi na Smíchově, má plnou hlavu zlověstných otazníků: Kam zmizel kominík Toušek, osamělý obyvatel domku v Měcholupech? Jaká záhada obestírá smrt jiného samotáře v jedné pražské ulici? Jaké tajemství ukrývá střecha vršovického činžáku? Kdo byl – nebo snad ještě je – tajemný O. z dětského deníčku nalezeného v boudě mrtvého psa…?! Ota Fink dvakrát málem přijde o život, zatímco fabrika kolem něj pulzuje dál svým stereotypním budovatelským životem a okolo oken soustružny chodí na blízký stadion krásné slovenské dorostenky nacvičovat na I. celostátní Spartakiádu…... celý text
Přidat komentář
Úžasné, úžasné, úžasné - pan Fink mě neskonale baví, řehtám se u čtení nahlas...boží. Miluju prostředí starých fabrik a popis života okolo...
Náhodou jsem v knihobudce narazila na knihu se žlutou obálkou... Nebýt čtenářské výzvy, tak mě tato kniha jistojistě minula. O nějakém Oto Finkovi jsem do té doby neměla ponětí. Virtuální výlet do časů raného socialismu byl pro mě zajímavý, ačkoli ze začátku jsem si říkala, že tomu chybí spád. V závěru naopak nabrala zápletka zběsilé tempo, což silně vylepšilo celkový dojem.
Ota Fink v obležení několika dívek a jeho eskapády s nimi. Příběh se rozvíjí pomalu, ale závěr je opět ve znamení ,,tvrdé české školy" :-) Reálie a chování postav jsou skvěle popsány. Humor taky nechybí, i když není takový na jaký jsem u JV zvyklý. Ale něco se tam najde. Dobrá kniha. Proto za ***.
Citace:
...a dělal, že mě její plavky absolutně nezajímaj, ačkoliv se na Labi v tu ránu srazilo šest parníků.
Znovu skvělí Ota Fink. Tyto knihy mě opravdu hodně baví. Příběh má perfektní děj a psaní tohoto autora a jeho humor je nádherný. Jsem zvědav jestli v dalších knihách udržel nastavenou laťku která je hodně vysoko.
Áno áno, telefon je pro zlost, když spim v kuchyni na kanapi a čtyrykrát mi zvoní za hlavou... ale zase mi muže zachránit kejhák, když včas sežene policajty.
Tak se nám Otakar dostal zase do pěkného maléru. Našeptavače jsem četl kdysi, ve svých Finkovských začátcích a z nějakého důvodu jsem ho neřadil mezi moji Topku. Ale to jsem věru neměl dělat!
Kapitán, když psal Našeptavače, byl zřejmě ve výborné formě a knížka patří rozhodně mezi nejzábavnější finkovky. Příběh je komplikovaný tak akorát, podle mého je celá zápletka více než slušná, reálie padesátých let jsou tentokrát trochu upozaděny - szabýváme se více Otakarovým citovým životem, v knížce je mu dvacetři let a tak se není co divit. Otakar občas působí jako pěkný ňouma, ale je mu dvacetři let a jsou léta padesátá a tak se není co divit.
Čenž se smrtí a Smrt komára vedou, ale Našeptavač je stále nadprůměrně zábavné dílo, které milovníka kvalitní pokleslé literatury nemůže zklamat.
Neměl jsem vůbec ponětí, že Kapitán Kid byl také spisovatelem. Až kolegové z DK mne na něj upozornili a toto je moje první setkání s jeho tvorbou. A jsem nadšen. V roce 1955 jsem začal chodit do školy a mohu potvrdit, že reálie popisované byly skutečně takové a výbornými dialogy jsou výstižně popsány vztahy mezi lidmi a i způsob tehdejšího života. Moje vzpomínky knihou oživly, zápletka je pěkně vystavěná a "thrillerský" - trochu přetažený - závěr toleruji. Pěkný příběh pro pamětníky!
Tak se nám Ota poněkud spustil - ale vkusně, stále rytíř bez bázně a hany. Ono není divu, po Růženě to byla příjemná změna. Naskočila mi při četbě píseň z dob dávných Zuzanóóó, tvoje jméno pod balkónem z bílých květů vysázeno chtěl bych mít - jakož mi naskakují lecjaké hluboko v paměti zasuté obrazy let šedesátých. Domácnosti, které jsem znávala jako dítě chodící s babičkou po návštěvách, kuchyń a jedna další cimra, na zdi polička s dráťákem, samorosty ve vysokém lesku, všelijaké vypalované lampičky a okrasná paroží. A nejen domácnosti, ale také stará nádraží, která jsou dnes buď hermeticky uzavřená (ve vesnicích) a není v nich ani pokladna, natož výpravčí, nebo se mění v neosobní tzv. dopravní terminály, což zejména v případě našeho malého městečka ve mně budí jednak posměch a jednak vztek. Bourat místo údržby umí každý! Nostalgii budí taky, po vůni pražců v letním horku a po takové té suché trávě kolem trati třeba, po době, kdy se ještě lidi normálně koupali v řece a člověk měl z okna lokálky lecjaké zajímavé výhledy na lidské hemžení. Kriminální příběh jsem tentokrát trochu vnímala jako druhý plán a konec byl trochu srandovní, ale napětí tam trochu bylo, i když pátrání bylo poklidné a Laura i ti dva psychopati na závěr trošku neuvěřitelní. Myslím, že budu i nadále zvědavá, jak to Ota bude mít s ženskýma a nechám se opět potěšit, jaký je to chlapec šikovný, chytrý, zručný, čestný a citlivý!
Bezvadná knížka, zajímavé rozuzlení, jediné, co mi na začátku trochu vadilo byly pojmy z profese soustružníka a jiné věci, které neznám, ale patří k době, ve které se děj odehrává.
Po delší době jsem dal dalšího Finka. Můj názor je, že tento díl nepatří mezi ty nejzářivější, ale stále je to fajn. U toho závěru jsem několikrát protočil panenky, ale čtyři hvězdy jsou docela slušné hodnocení.
Na tohoto autora se určitě zaměřím. Zatím druhá kniha a opět velmi zábavné čtení. Už jsem četl mnoho knih, které se snaží co nejvíce přiblížit vnitřní uvažování postavy. U některých jsou k tomuto vykreslení použity abstraktní myšlenkové obrazy a u jiných, za pomoci humoru a ironie jako v této knize, to jde bez nějakých složitých procesů. Samozřejmě, toto není žádný hlubokomyslný filozofický román. To jistě ne. Ale jako zábavné a vtipné čtení, kdy autor udržuje svižné tempo a přitom občas popíše nějaké detailnější věci, což není na škodu a dodává postavám a příběhu realističnosti, hodnotím velice kladně.
Pět zábavných hvězd.
Úderník a bystrá hlava Ota Fink – práce všeho druhu, dnes by mohl být prvotřídním hodinovým manželem, včetně nadstandardních služeb, stejně jako polovina mužů poválečné generace. Mé další setkání s Kapitánem Kidem je znovu plné svižného děje, příjemného humoru a řízného slangu.
Jen mě zaskočily některé reálie, podobně jako u prvních dvou dílů mi pár věcí nesedí. Jsme deset let po válce, v roce 1955. Tancovali v té době svazáci v Praze rokenrol? Fungovaly už prodejny Elektra? Stály Lípy 2,20 Kčs? Ale vzhledem k tomu, že pochybnosti jsem měl i v případě kola Favorit, televize nebo podniku Osvobozená domácnost a to vše opravdu v tom pětapadesátém existovalo, pak tedy… nevím?!
Případ uhání ke konci, tam se, pravda, mění trochu ve frašku, ale ještě je tu vtipná tečka. Celkově příjemné čtenářské odlehčení za poctivé čtyřhvězdí: 80 % (66 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Kadlikovi je skoro šedesát a taky se mu říká PUČMIPĚTKU, protože je zasloužilej pivní skaut; když bere, vrátí dluhy, zbytek nechá v hospodě a půjčuje si znova. Zajímavej životní styl.
…
„Hele,“ povídá Pacák, „prej jsi nabalil ňákou Arabku?“
„A co má bejt?“
„Že budeš muset používat arabskou gumu,“ zařehnil se.
P.S.
Chvíli jsem hledal, lípy stály 2 Kčs, národní podnik Elektra existoval už koncem 40. let.
Autor dokáže napsat napínavou povídku s autenticitou doby. Tady navíc hodně originální nápad s "našeptávací" technikou.
V tomto díle je kapitán Kid hodně pohádkář. Snad malinko přecenil s motivem i kombinacemi své síly, ale přesto jsou znát dobré spodní proudy - pochopila jsem, co chtěl příběhem říct, co mu leželo na srdci. S lehkým nadhledem vše neskutečně zábavné, protože líčeno s hravou lehkostí.
Všechny jeho příběhy mají tak živého a nenapodobitelného ducha doby, že to je jejich hodnota sama o sobě, která překryje lehké nedostatky.
Vypráví na jeden nádech a já se absolutně nemohu odtrhnout.
Už vím co je pucvol a v každé knize se jako bonus mohu projít důvěrně známými částmi Prahy.
A Ota jako alter ego autora je ten správný frajírek s citlivou duší co má na to provést nás všemi díly.
Však správná detektivka je pohádkou pro dospělé.
A je to tady; třetí knížka s Otou Finkem... Jak já jsem zpočátku nevěřila pospolnému nadšení, které prostupovalo hodnoceními mých TOPíků navzdory rozmanitým žánrovým preferencím! Jasná tajná lóže, tipovala jsem to.
No vida, a už třetí! Ještě dvacet, a je to doma :). (Jsem tak trochu detailista, tak mě baví odčítat díly chronologicky). Tentokrát mě to nedraplo bezprostředně po začátku, a hned jsem v duchu nadělovala bronzovou placku za třetí místo. Pan Velinský ovšem řádně zamíchal kartami, a už se Našeptavač vecpal vedle Lidožrouta na nejvyšší stupínek, jenjen že ho neshodil. Když to tak bude pokračovat, vykašlu se na pomyslné stupně vítězů a nahradím je - už kvůli počtu dílů - obyčejnou hradební zdí: jeden schodek vyšší, druhý nižší a tak pořád dokola. První druhý, první druhý - a na bronzu nebudu ani bazírovat. Bylo to skvělý!!!
Jeden ze tří autorů, kterých jsem opravdu objevila až díky DK, a nelituji. (Propagátoři pana Velinského - díky!)
Vykreslením prostředí a vztahů mezi továrními dělníky v polovině 50. let mi autor připomněl atmosféru povídek Jana Zábrany. Vtipně do příběhu zamontoval i celostátní spartakiádu (oživenou účastí slovenských cvičenek!) i počínající pokusy malých divadelních forem dobýt si místo na slunci - alespoň v hospodských sálech.
Téma zločinů jako dozvuků válečných let a motiv tak častého udavačství "hodných českých lidiček", kterým se hodilo, když se prostřednictvím nacistického gestapa mohli msít svým bližním, nejsou v české poválečné literatuře nijak ojedinělé (viz kupř. A. Sedlmayerová, B. Šimková) a zřejmě jsou odrazem atmosféry ve společnosti, která se v poválečné euforii ani nepokusila vyrovnat se špinavostma spáchanými po dobu Protektorátu. Proto to zmínili alespoň spisovatelé.
Originalita tohoto autora spočívá ve schopnosti stavby dialogů a zejména ve vtipných narážkách, sentencích, formulacích, které nepůsobí lacino ani násilně, ale dovedou i v dramatických momentech příběhu pobavit a uvěřitelně zasadit děj do dané doby a místa, např.
"Taková funkce není sranda; lidi vám házej klacky pod nohy, a když se včas nenaučíte sbírat je a házet jim je na hlavu, můžete to rovnou zabalit."
"Protože si mi hned na to sedla na klín, sotva jsem zahlíd zbytky svého rozumu, jak se kutálej po koberci a mizej v hlubokým stínu rozestlanýho gauče."
Příběh o tom, že minulosti se člověk nezbaví a nepomohou ani vraždy. Díky ztracenému kominíkovi se Ota seznámí s dalšími krasavicemi a opět o vlásek unikne smrti. A my zjistíme, že i v 50. letech existovaly rozmazlené krasavice, které "roupama" nevěděly co dělat.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Autor si mě získal svým stylem psaní hned u první knihy, kterou jsem od něj četl. Určitě si nějaké další příběhy s Otou Finkem nenechám ujít. Krásné popisy drobností, situací a lidí. K tomu pátrání, které tentokrát probíhá souběžně s rozvíjejícím se Otovým milostným životem. Zajímavé, mnohdy vtipné dialogy, pěkný humor a vše je umístěno do dávné minulosti a doby, která byla hodně jiná.
Takže za mě spokojenost. Těším se na další knihy a jsem zvědavý, jaké další Otovy milostné a detektivní osudy nám autor připraví.