Lidožrout
Jaroslav Velinský
Rok 1956, severní Čechy, Ota Fink se snaží vyřešit záhadnou smrt v zoologické zahradě. Obětí je krásná ošetřovatelka Jindřiška a podezřelých mnoho...
Přidat komentář
Když jsem si pročítal čtenářské výzvy na rok 2023 a došel k číslu 11, tak jsem měl jasno bude to nějaký díl s Otou Finkem. Vybral jsem si Lidožrouta a opět se skvěle bavil, i když musím uznat, že to rozhodně není nejveselejší díl. Určitě však stojí za druhé přečtení.
Druhý díl života Otakara Finka. Tak fungoval svět v severních Čechách. Sice jsem ho ještě nezažil, ale moc se nezměnil za deset let co jsem začal brát trochu rozumu.
Skvělá detektivka, humor, zaplivané hospody (kam jsem chodil tátovi pro pivo), i jmenované Teplice, kde jsem žil :-)
Příběh mnohem lepší, než první díl a závěr, za ten by se nemusel stydět i renomovaný autor, což vlastně JV je...
Budu pokračovat v dalších procházkách minulostí.
Druhý příběh z padesátých let minulého století napsaný pro detektiva- amatéra Otu Finka, s humorem a se spoustou reálií z tehdejšího života společenského i místopisného.
Autor má zvláštní styl, pokud začínáte s jeho knihami je třeba si na něj pomalu přivykat. Ale zápletka je pěkná a vícefázové rozuzlení se mi líbilo.
Další super kniha která se četla úžasně. Pan Jaroslav Velinský psal krásné knihy. Kriminálka která má perfektní děj a ten jeho humor, prostě kombinace které člověk těžko odolá.
Výborná detektivka odehrávající se v 50. letech. Velinský dokáže nádherně vykreslit atmosféru doby, aniž by byl poplatný režimu. Jeho postavy jsou barevné, živé a uvěřitelné.
Jeee - on to fakt nevěděl!!! Spoléhala jsem na to, že ví! A tak jsem se nečekaně na konci opotila. Toto bylo lepší než Temná studnice. Napínavější. Na humoru to neztratilo, socialistická úderka nechyběla - a ta Růžena je děsná, ještě spolu ani pořádně nechodí a ona už mektá jak po 20 letech manželství. Doufám, že brzo odpadne a najde svazáka svému srdci blízkého.
Někdo tady napsal, že série s Otou Finkem trochu připomíná Majora Zemana. Možná, ale jen reáliemi. Pojetí je naprosto jiné. Ze seriálu o Zemanovi dýchalo zlo té doby, bojovná třídní ideologie, všemocnost tzv. orgánů a teror. Tohle je vlídné! A člověk si s úsměvem vzpomene, jak nebylo zbytí a musel se sám stát činovníkem, neboť z povinnosti být v ROH se nevykroutil a jelikož byli na detašovaném pracovišti tři - vedoucí, zástupce vedoucího a on - stal se jako služebně nejmladší opovrhovaným úsekovým důvěrníkem, tzv. ÚDem. Někdo to dělat musel. Naštěstí to bylo v kultuře, nikoliv ve výrobě, takže schůze ÚDů se podobala spíše posezení "samozvanců a ztroskotanců". Bylo s kým směnit opisovaný samizdat.
Čtu dál, už kvůli Růženě.
Březen 1954. Jedno město na severu. A v něm řeší svůj druhý případ bezděčný detektiv amatér Ota Fink. Opět výborná a ryze česká detektivka plná lidového humoru.
Chtěla jsem zkusit novou sérii detektivek českého autora, ale bohužel nijak zvlášť mě nechytla. Postava Oty Finka mě neuchvátila, vyšetřování vraždy amatérem není nic pro mne, takže další díly nejspíš vynechám.
Po přečtení tohoto dílu bych se před mistrem Kidem uklonil tak hluboko, až bych si ohobloval ksicht o zem. Bohužel již tuto šanci nemám. Tohle totiž bylo něco jako 24letá whisky AnCnoc. A věřte, že vím o čem píšu! Bacha! To cumlání a laskání není rozumné uspěchat. Je zde totiž tolik nadpozemských vět, že je nezbytné si udržovat plnou bdělost, takže bez alkahólu (nebo jenom kapičku).
SPOILER!
A přitom to začíná tak nevinně: Šel jsem s Jindrou z kosťárny, chtěla po mně sprosťárny. Možná se vám to zdá naivně blbý, ale rozhodně je takový rýmování lepší, než pitvání se v politice nebo v nemocech, což je náš letitý národní sport. Další pokračování této rýmovačky je dílem na vás: Nemám ani vindru, zato Doplňte si sami!
Mnoho dalších hlášek vás nutí k zamyšlení: ...byl to takovej večer, kdy se mladejm chce hřešit. S tím mám jako starej opelichanej chlípnej dědek problém, neboť doufám, že mladí chtěj hřešit každej večer (a ne jenom jednou).
Jo, a ta Jindřiška patřila mezi ty dámy, který mění chlapy častějc, jak oni sami fusekle. Takže: Než si vytřel ospalky po projuchaný noci, byl v ofsajdu.
Vřele doporučuji!!!
Jeden z našich nejlepších autorů detektivek. Lidožrout je napínavá originální kniha.
Kde se mi skrýval tenhle plynulý, svištící vypravěč, co má v rukávu stovky vtipných a naprosto přesných hlášek? Zároveň úplně přirozených, protože on sám takhle odlehčeně opravdu vnímal svět. I ten šedošedý minulý.
Ota Fink se pěkně vybarvuje a zápletka z toho všeho tápání znovu překvapí. Neskutečný úkaz.
Když je báječný příběh báječně napsaný, máte to jako ...když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap... A čeká vás báječné čtení bez útrap, kdy určitě pomyslně netaháte pomyslný zápisníček a pomyslnou červenou tužtičkou do něj pomstychtivě nečmáráte pomyslné cupující poznámečky, natěšení, jak to někomu kriticky pomyslně vytmavíte... A když si k tomu čtení nalejete i to Chateauneuf du Pape, tak už to vůbec nemá chybu :)).
Tentokrát je to příběh o tom, že si člověk nemá zahrávat s lidskými city, i když je to krásná ženská. Ota je charakter a spasitel lidských (hlavně ženských) duší. Možná se autor sem tam netrefí do dobových reálií, ale vztah lidí ke společnosti a k práci popisuje pravdivě. Příběhy Oty Finka jsou pro mne pohlazením na duši.
Po zamilovanosti do Oty Finka díky Čenži a Tmavé studnici jsem si zavěštila, že mezi mnou a Otou je zaděláno na vážnou známost. A je to tady! Jsem v tom až po uši. Není divu, mě dostali vždycky chlapi, kteří vládli spíš schopností formulovat než vypadat. Zkrátka, ráda jsem se nechávala ukecat; a v tom je Velinského alter ego Ota Fink nejlepší! V roli vypravěče je i tady jednička, jako vyšetřovatel tu střílí trochu šejdrem, ale zase to zvyšuje napětí, a to až do konce - který přijde vždycky dřív, než bych si přála. Ještě že těch dílů je celkem dost...
(Jo, a nebojte, v tomhle případě nejsem žárlivá; pokud se zamilujete do Oty taky, podělíme se - a na každého se dostane.)
Jsem na rozpacích z toho, jakým stylem je detektivka napsaná. Asi proto, že je to stará kniha, tak ten sloh působí divně a rádoby vtipné dialogy mi nepřipadají vtipné. Psáno dost rozvleklým způsobem, dlouho jsem čekala, až se něco opravdu stane. Takové "přátelské povídání" mě nijak nebavilo. Sice se pak řeší, kdo zavraždil Jindřišku, ale napínavé mi to nepřipadalo. Škoda, není to můj šálek kávy.
Jen se nepřesytit jedním autorem, varoval jsem se před Lidožroutem, který sdílí stejný svazek s Tmavou Studnicí a o stupínek ji překonává. Drží přímočařejší kriminální tempo, je pikantnější a neřeší se tu triviální krádež (to ostatně ne ani v Tmavé Studnici), byť to tak zpočátku vypadá, nýbrž rafinovaný mord. 27/15
Ota Fink mi trochu připomíná majora Zemana. Pevná ruka mocné strany je tu znát a Ota a jeho kamarádi z chudých poměrů ji vcelku uznávají. Některé reálie roku 1956 se mi ale moc nezdají: třeba kovomat - samoobsluha, banány, výhra 60 tisíc v Sazce, pivo dvanáctka v každé hospodě, atd. Já to nezažil, těžko tedy hodnotit. Příběh je ale jako vždy u Velínského napínavý, čtivý a valící se rychle vpřed...75 %.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Ota Fink a případ ze Severních Čech z padesátých let. Vyšetřovaní protkané vlídností, humorem a českými reáliemi. Suma sumárum dobře napsaná detektivka, co se četla sama. Nic víc nepotřebuji.