Čenž
Jaroslav Velinský
Ve svém čtvtém příběhu Ota Fink o mrtvolu doslovně zakopne hned na prvních stránkách. Pro kriminalisty kapitána Moldánka je to ale mrtvola natolik historická, že problém úsměvně nabízejí archeologům…Náš bezděčný detektiv ovšem se svou neuvěřitelnou intuicí – kterou mu přisuzuje kapitán Moldánek – vbrzku pochopí, v čem je zakopaný pes. Krásná kapitánova dcera jménem Radka, zpozdilá vášeň drsného buldozeristy Knedlíka k tak řečené Hajvortce i stopa úzkých motocyklových plášťů značky Barum na staveništi hrají v dalším ději nezanedbatelnou roli – a všechno spěje šílenou rychlostí k hororovému závěru na zpustlém lesním hřbitově…... celý text
Přidat komentář
Další dva proletářské detektivní příběhy, které je prostě radost číst. Už jen kvůli úžasné poetické češtině, kterou autor tyhle příběhy píše. Detektivky mají jednodušší dějovou linku, ale to nic neubírá hlavní postavě na skvělých dedukcích, kterými čtenáře obšťastňuje při svých vnitřních monolozích. K tomu parádně vystižená atmosféra komunistických padesátek se zaplivanými hospodami s harmonikářem a rázovitými postavičkami, na které dnes už nenarazíme. A je to škoda, protože tohle všechno ozvláštňovalo tehdejší šedivý svět.
No co dodat, skvělý příběh jako vždy. Letos jsem objevila Otu Finka celkem nenápadně, od 8.dílu. A od té doby je to velká závislost, sháním a čtu je od 1.dílu a miluju ty detektivky čím dál víc!
Výborné, vtipné - radost to číst...je mi záhadou, jak to, že jsem autora neobjevila již dříve...
Výborná starší detektivka od dle mého trochu nedoceněného tuzemského autora. Souhlasím s komentáři pode mnou, že Velinský dokáže velmi zdařile popsat ve svých knihách atmosféru doby.
Dobře vystižená atmosféra té doby pohledem mladého soustružníka, svižný děj, humor, kterému se daří vyhýbat se trapnosti, detektivní linka nic moc, ale jako náhled do minulých let podaný neotřelým vypravěčem prostě parádní.
Ota Fink nám řeší další zločin. Opět s jemnou dávkou humoru, spolu s prostým (dnes by jej nazvali jinak na různých fórech) buldozeristou a kapitánovou dcerou - nová známost - (ten Ota je čiloučkej :-) ).
Mrtvých tu je pomálu, ale není to na škodu. Akorát ten konec je takový rychlý a useknutý.
Nevadí. Prostředí 50. let popsáno skvěle i s chováním lidiček v hlavním to městě.
Dobré + 1 = ****.
Zasazeno do poválečné doby, zhruba do roku 1955, vyprávěno krásným polospisovným českým jazykem se spoustou speciálních i dobových výrazů, hezkých dialogů i nezapomenutelného popisného textu a vzpomínek, mnoho dobových reálií a běžných životních scének tehdejších obyvatel - to vše s tajemnou zápletkou s pěkným vysvětlením. Špičková odpočinková četba pro zasvěcené!
Čtu najednou de Montherlanta a Wyndhama, stačí, když si otevřu Velinského, a klasici jdou hned stranou. Další skvělá - detektivka a především literatura jako taková. A jako vždycky mě to donutilo otevřít si Mapy a toulat se s Otou po Strašnicích a Holešovicích, ačkoli ku Praze mám nulový vztah. Něco tam z padesátých let zůstalo a něco zase ne. Překvapivě. A dozvěděl jsem se taky konečně, jak je budova Pragokovu umělecky cenná.
Hned na začátku mě autor svým humorem rozesmál a krásně naladil na tuto knihu. Opět velmi dobrý děj a skvěle napsaná detektivka. Znovu dávám pět hvězdiček.
Výborné počtení. Nostalgická padesátá? šedesátá?... a vtipné hlášky. Pan Velinský byl fajn.
Hodnotím vlastně pouze první příběh, neboť ten druhý (Smrt komára) jsem hodnotil již před časem v samostatné knize.
Takže Čenž se mi moc líbil a skvěle jsem se u něj bavil. Je to další díl, kde se Ota sbližuje s Moldánkem. Zde teda nejvíce s jeho dcerou...
Knihu doporučuji!
Moc hezká česká detektivka s výborným vykreslením postav i doby,ve které se děj odehrává.
S Otou Finkem je to jako s pytlíkem brambůrků - jak ho jednou otevřete, nějak nemůžete přestat. Už na to ani zas tak velkou chuť nemáte, dobře víte, že byste si měli dát pro změnu zas něco jiného, ale marné volání, strašně snadno se to konzumuje, baví to a vzbuzuje dobrou náladu, občas i hlasitý smích. Hezký komentář níže od Medunkavera zcela vystihuje moje pocity a zážitky z četby a tak se nezdržuju a jelikož nejsem zdaleka u dna pytlíku, jdu na Smrt komára.
Čenž podruhé
Tak.. včera jsem dočetla a.. super.
Perfektní hlášky, perfektní slang. Moc se mi to líbilo.
Líbilo se mi, jak mě Ota prováděl starou Prahou, vzpomínal na to, jak na nějakém místě byl dříve jiný obchod..a teď je tam tenhle.. Jak dokázal popsat starý, hnusný barák, který se drolil a zmenšoval, protože byl nasáklý vodou a všude na zdech byla plíseň.. a úúplně strašně to tam páchlo.. jak třeba popsal dlaždu v průchodu do domu.. dlažba byla vlhká a lepivá a lepila se na boty.. Všude byla cítit plíseň a čerstvý kocour.. Měla jsem pocit, že tím průchodem jdu a cítím tu plíseň a toho kocoura.. Tak perfektně to bylo popsané.
-----
Měla jsem dojem, že čím více a čím déle pan Velinský psal, tím to dostávalo větší grády.
A tím víc jsem se i bavila. Zvlášť ke konci. Nebudu vypisovat, co mě všechno pobavilo, abych vás neochudila o zážitek - jestli se někdo chystáte knihu číst.
Přečetla jsem už šest finkovek, ale tahle kniha mě pobavila nejvíc.
Takže.. děkuju pane Velinský, moc se mi to líbilo.
Hodně mě chytlo to, kdy Ota prochází místem, které mu připomíná, že na tom místě v květnu v pětačtyřicátým s klukama blbnul.
Hezké.
Pak se mi líbilo, když popisoval svoji maminku a svého tatínka.
Moc mě nebavil ten Knedlík. A ještě k tomu.. Květa. Takhle se přece nemůže nikdo jmenovat. To už mi připadalo přitažený za vlasy.
Taky mě nebavilo to, co Ota našel.
Ale byl to Ota. Ten, který nejezdí vlastním autem, ani taxíkem, ale uhání na svém favouši
--------
Zavřel jsem se do budky, vyhrabal v kapse pětadvacetník a vytočil jsem číslo...
Příběhy Čenž a Smrt komára. Velinského sérii s Otou Finkem čtu především pro ten specifický, barvitý, lidový a hlavně vtipný jazyk, a tak jsem ochoten ledacos odpustit a přehlédnout, ze třeba slabší zápletky. Tady jsem ovšem oko nemusel přivírat vůbec. Mělo to vtip, mělo to přiměřenou dávku napětí a zamotanosti, mělo to spád. Některé hlášky a přirovnání jsou prostě geniální.
Pět hvězd jak vyšitých.
Málokdy se okamžitě po přečtení pustím do dalšího dílu knižní série. Jenže po těžkých literárních traumatizujících dramatech, která už mám letos v sobě, mi třetí osvěžující dobrodružství koumáka Oty tak zvedlo náladu, že jsem neodolal a vyštrachal díl čtvrtý. Tentokrát náš hrdina na starém favouši objíždí své hlavní město Strašnice, včetně okolních pražských čtvrtí, a šťourá se ve dvou zdánlivě banálních kauzách. Zdá se, že na holky tentokrát není moc času, ten mu chybí kvůli zodpovědnému pátrání, zlepšovatelským schůzím a svazáckým brigádám, takže na rande chodí nejčastěji s buldozeristou Květou Knedlíkem a s kapitánem SNB Moldánkem. Když se ale kniha překulí do druhé půle a pátrání vázne, i na ženy dojde. Mladičké, mladé, vyzrálé, hodné i ďábelské, vždy však krásné. Jak jinak. Zakončení opět trochu skřípající (doslova), ale humor, slang a celková lehkost vyprávění – to jsou velké plusy.
80 % (doposud 34 hodnotících s průměrem 91 %).
…
Posvítili jsme si baterkou a bylo nám jasný, že by umělý dejchání přišlo pozdě.“
„Vy jste nějakej vtipnej.“
Neřek jsem nic, protože to vím dávno.
…
Pod brejlema měla velikánský mrkací čokoládový kukadla a pod tím raťafákem širokou pusu, plnou zánovních zubů. Dohromady počítáno to byla pěkná holka. Asi jako žirafí mládě.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Tato kniha opět obsahuje dva příběhy. Oba jsou velmi povedené, takže jsem si zase čtení pěkně užil. Ota je docela samorost a když se mu pod nos dostane nějaká mrtvola, tak nemůže odolat a na vlastní pěst se pouští do vyšetřování. Protože moc nehledí na nějaké obvyklé vyšetřovací postupy, tak se často dostává i do problémů.
V těchto knihách autor popisuje dobu po druhé sv. válce, tedy dávno minulou. Užívá slovník té doby a krásně popisuje prostředí a podmínky života běžných lidí.
Za mě spokojenost. Těším se na další knihy a jsem zvědavý, jaké další Otovy milostné a detektivní osudy nám autor připraví.