Černá a purpurová
Wojciech Dutka
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499313/bmid_cerna-a-purpurova-r63-499313.jpg
5
620
620
Příběh lásky mezi slovenskou židovkou a nacistou z Osvětimi inspirovaný skutečnými událostmi Milena Zingerová, dívka z respektované slovenské židovské rodiny, je v koncentračním táboře Osvětim odsouzena k smrti. Osud jí však dává šanci: Má zazpívat na narozeninové oslavě brutalitou proslulého příslušníka SS Franze Weimerta. V navenek bezcitném muži se jejím zpěvem něco zlomí, takže se o ni začne zajímat. Milenina počáteční nenávist k mladému nacistovi se pomalu mění – a tak se rodí jeden z nejneobvyklejších milostných příběhů holokaustu. Mladý Němec vytáhl z pouzdra Parabellu, nabil a bezmyšlenkovitě lékaře střelil do hlavy. Pressburger padl mrtvý k zemi. Dívka ucítila zápach krve. Tehdy pohlédla na Němce, doktorova vraha. Byl velmi mladý. Nemohl mít víc než dvacet let, možná dvacet dva. Pomyslela si, že je to její vrstevník. Schoval pistoli do pouzdra. I mladý Němec na ni pohlédl. Jejich pohledy se nad mrtvolou lékaře setkaly. Milena vycítila, že má před sebou naprosto lhostejného a bezohledného muže, který by ji zabil stejně chladnokrevně jako starého Pressburgera. „Černá a purpurová vypráví příběh velmi složitého vztahu mezi dvěma mladými lidmi, ale především ukazuje komplikovaný vztah mezi katem a obětí.“ – gloskultury.pl... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , CPressOriginální název:
Czerń i purpura, 2013
více info...
Přidat komentář
Jelikož jsem předtím četla knížku 999 příběh žen z prvního transportu.... věděla jsem o co se jedná, protože ten příběh tam skutečně vyprávěla jedna z přeživších...a opravdu se stal.Jinak kniha se mi moc líbila, byla krutá, smutná...uf,ale čtivá.Obdivuji všechny co si tímto peklem museli projít. Doporučuji knížku k přečtení.
Páni, toto byla jízda emocí, hrůzy a zvěrstev, zároveň ukázka lidskosti i v místech, kde čeká na každého smrt. Začátek byl zdlouhavý - kniha má být o lásce esesmana a židovky v Osvětimi, nicméně dostala jsem se na 150. stránku a oni se ještě ani nesetkali. A když už se konečne potkali, tak ona měla obličej politý výkaly - takže romantiku opravdu nečekejte. Poté ale začala kniha nabírat na tempu. Autor opravdu detailně popisuje všechny zrůdnosti, které se v táboře děly a normálního člověka toto nemůže nechat chladným. Líbilo se mi, že postavy nebyly černobílé, byli to složití komplexní lidé a autor zde skvěle zachytil vnitřní boj dobra se zlem, boj povinnosti vůči citům. Když se v epilogu setkali Milena s Franczem u soudu, ukápla mi slza. Doporučuji - je třeba se překousat přes dlouhý úvod.
U čtení se mnou cloumaly snad všechny emoce. Příběh je krutý, ale velmi hezký a čtivě napsaný. Doporučuji
Kniha se mi vůbec nečetla lehce. Je v ní spousta hrůzy, kterou by nikdo neměl zažít. Rozhodně není lehké vžít se do pocitů Mileny. V situaci, ve které se nedobrovolně ocitla, se dají pochopit i city, které v ní láska německého dozorce vyvolala. Knihu hodnotím plným počtem hvězdiček.
Byť je to silný příběh a postavený na skutečných základech, tak mi kniha úplně nesedla. Rok 1942 se hrozně táhl. Některé věty, myšlenky zaznívaly vícekrát, jakoby schválně natahoval příběh, aby splnil počet slov. A všechny události, co se historicky staly v táboře a které jsem četla v jiných knihách od jiných autorů jako samostatné téma, napasoval do jednoho příběhu, kde se vše točí kolem jednoho příslušníka SS, takže to místy působí trošku nereálně. Nicméně je to působivý příběh. Ale lépe si mi asi od něj četla Američanka.
Nemohla jsem se ubránit dojmu, že Milena byla už i na začátku knížky citově studená. Čekala bych, že Lunu bude více oplakávat. Téma těžké, dobře napsané.
(SPOILER)
Pôvodne som od knižky čakala niečo úplne iné, ale bola skvelá. Po časti o jedení pečene iného človeka, ktorá bola opísana tak naturalisticky, sa mi prvýkrát v živote stalo, že som musela prestať čítať, no neskôr som sa ku knižke vrátila a som za to rada.
Príbeh krásne ukazuje, ako sa dá neistý človej nenápadne postupne manipulovať, až kým prepukne k uvedomeniu a nedoķáže sa vrátiť späť. Celá kniha vyvolávala množstvo emócií a veľmi sa mi páčil reálny koniec, napriek tomu že bežne obľubujem skôr tie presladené ,, a žili spolu šťastne až kým nepomreli,,. Jediná vec, ktorú som nepochopila, respektíve mi nesadla: ako to, že sa obe sestry tak skoro po vojne vydali?
Každý človek, nech spácha čokoľvek, má niekde na svete osobu, ktorá ho bude napriek tomu bezhranične milovať.
Válečná historie nepříliš romantické lásky mezi věznitelem a vězenkyní v hrůzném prostředí koncentráku za druhé světové války. Příběh je založen na skutečném případu, ovšem literatura faktu to není. Mnoho nového z historie se tedy nedozvíme, nicméně je to napsáno bez ideologického zkreslení s důrazem na dilemata hrdinů, což může leckoho zaujmout.
Trochu zklamání. Předtím jsem od autora četla Sen o Gliwicích a bylo to skvělé čtení. V tomto románu mi postavy připadají trochu ploché a jejich chování je popsané nějak nabubřele a nevěrohodně. Asi jsem čekala víc. Dočetla jsem to, ale uchvácená jsem nebyla.
Skvěle napsaný román, který mnou rezonuje a ještě dlouho bude. Všem doporučuji k přečtení. Měli bychom vědět a hlavně nezapomenout.
Silné téma. Styl psaní je skvělý, dva pohledy na situaci jsou zajímavé, občas se opakuje myšlenka častěji než je běžné. Ale celkově je to čtivé a všem bych ji doporučila, klidně i jako povinnou četbu.
Tak tohle byla hodně zajímavá kniha na tuto tématiku. Běžně máme v knihách postavy obětí, ale tady je ten zlý, nacista. A je tu jeho úhel pohledu a jeho vyprávění. Hodně neobvyklé.
Příběh začíná v době před válkou, kdy jednotlivé postavy řeší své problémy, ale i zamilovanost, první lásky atd. Je to dost kontrast k tomu, co je brzy čeká. Spousty jídla, rodinné sešlosti atd.
Autor knihu píše jakoby odosobněným stylem, takže jsem měla maličko problém se začíst. Zejména prvních cca 150 stran, kdy se vlastně "nic neděje". Ale pak to přišlo a já naopak jeho styl psaní uvítala.
Kapitoly, kde dostává slovo Franz, jsou hodně rozporuplné. Čtenář ho totiž nezná jen jak nacistu, ale i jako člena vesnice a rodiny, který prostě...naletěl? Nebudu spoilerovat, ale zkrátka se to ve mně strašně pralo, protože sice to bylo hovado, ale stále tam bylo to ALE, protože jsem znala jeho příběh.
Milena, která mi prvních 150 stran pila krev, protože byla umanutá až hrůza, najednou začala dávat smysl a její umanutost ji udržela naživu.
Autor zkrátka umí vzbudit morální dilema a celou knihu se to ve mně pralo.
Celkově je kniha plná emocí, krutých pasáží, ale i naděje, zakázané lásky a ukázky lidské síly. Moc doporučuji.
Těžké a bolestivé čtení připomínající smutné doby válečné, kde se našlo i trochu toho pozitiva.
Kniha postavena na skutečných událostech si zaslouží být přečtena.
Silné, emotivní...
O této knize budu ještě dlouho přemýšlet.... .Nevím,jak knihu hodnotit..., krásná?..., strašlivá?...Každopádně kniha,kterou doporučuji přečíst.
Kniha je velmi obsáhlá a spousta myšlenkových pochodu se opakuje, proto jsem strhla jednu hvězdu. Trochu pomalejší začátek, ale seznamujeme se s obyčejnými životy lidi před transportem. Ale co to je obyčejný život? Ty hrůzy v táborech jsem někdy četla s knedlíkem v krku, se slzami v očích, přesto jsem četla dál.
Autor si s knihou dal opravdu záležet a rozhodně ji doporučuji.
A teď děkuji za každé nové ráno...
Franz žije se svou rodinou poklidný život kousek za rakouskými hranicemi. Pro něj se ale změní vše po té, co se svým kamarádem dobrovolně narukuje do armády.
Milena patří do vážené slovenské židovské rodiny. Ještě nějakou dobu po začátku války se jejich osud nenaplňuje. Rodina žije svůj život dál, Milena se dokonce dostává v Bratislavě k tomu, co jí baví - zpívá. Ale jak už to tak bývá, i na její rodinu dojde.
Milena se tak ocitá v koncentračním táboře Osvětim. Stejně tak Franz, který tam jako jeden z esesmanů dozoruje. Oba se setkávají na večírku k oslavě Franzových narozenin, kde Milena má pro zábavu ostatním “náckům zazpívat. Od té doby si Franz Mileny všímá více, než je zdrávo. Dokonce si uvědomuje, že se mu tato židovská dívka opravdu líbí. Dokáže pro ni ale něco udělat?
Válečné knihy vždycky ukrývají silný příběh. Některý se vás dotkne více, některý méně. Tento se mě ale dotknul maximálně a je to pro mě nejlepší válečná kniha, kterou jsem četla! Obsahuje pro mě spoustu nových informací, o kterých jsem vůbec netušila! Zejména z válečného Slovenska a Maďarska. Jsou zde velmi detailně popsány scény z koncentračního tábora, ty určitě nebudou pro všechny. Některé jsou tak barvité, tak nechutné, že se i mně dělalo špatně.. Milena mi je začátku přišla až moc drzá a ambiciózní. Ale nakonec díky právě těmto vlastnostem dokázala v táboře přežívat. Franzův vývoj taktéž stojí za zmínku a ocenění, ne každý by to dokázal. Líbil se mi doslov, který vše dokreslil. Příběh je inspirován skutečností.
Za mě je to kniha, která by měla být zařazena do povinné četby. Dokáže předat opravdu mnoho, a to takovou formou, na kterou jen tak nezapomenete! Moc doporučuji, ale přichystejte se na velkou surovost a autenticitu příběhu.
Velmi silny pribeh, uz jsem jich precetla spousty a porad je to pro me uplne nepredstavitelne. Nikdy nepochopim, jak k necemu takovemu mohlo dojit.
Když jsem si přečetla první větu v anotaci knížky - "Příběh lásky mezi slovenskou židovkou a nacistou z Osvětimi inspirovaný skutečnými událostmi...", tak jsem trochu očekávala jen další tuctovku z prostředí koncentračního tábora. Ale kniha mě nakonec hodně vtáhla a dobře se četla. Sice mě trochu otravovaly často se opakující myšlenky hlavních protagonistů, ale nic co by se nedalo snést.
Líbila se mi snaha autora vykreslit "tvárnost jednotlivce", když je dostatečně dlouho pod vlivem okolní společnosti. Postupné změny Franzova náhledu a přístupu k životu byly opravdu uvěřitelné.
Na plný počet hvězdiček mi to sice nepřišlo, ale čtyři hvězdičky si knížka určitě zaslouží.
Štítky knihy
Židé Osvětim (koncentrační tábor) pro ženy Slovensko a Slováci romantika Josef Mengele holokaust, holocaust podle skutečných událostí zakázaná láskaAutorovy další knížky
| 2020 |  Černá a purpurová |
| 2023 | Sen o Gliwicích |
| 2024 | Američanka |
Většinu románů, které se týkají druhé světové války jsem odložila, nebavily mě. Co mě dokázalo naprosto pohltit, byla série Měděného jezdce, na kterou nikdy nezapomenu.
A nezapomenu ani na Černou a purpurovou.
Jde o hluboký,nezapomenutelný, autentický čtenářský zážitek, který vychází ze skutečných událostí.
Začátek, kde sledujeme osudy Mileny a Franze před válkou mě příliš nenadchnul, to přišlo až později, po jejich příjezdu do Osvětimy. A tady začíná kolotoč silných emocí.
Kniha obsahuje veliké množství historických informací, které byly nesmírně zajímavé, ale není to čtení pro slabší povahy. Některé scény jsou kruté, nelítostné, zvedá se z nich žaludek a člověk si říká, jak toto může člověk udělat jinému člověku? Jak se to mohlo dít tak dlouho a nikdo to nezastavil? Kolik milionů lidí trpělo a bylo zavražděno.
Jsme svědky bezohledného zacházení s vězni, jejich střílení, brutálního mučení, odvodů do plynových komor. Dokonce je zde popsaná i práce vězňů, ze všech prací nejšílenější, a to odklízení lidí zavražděných v plynových komorách. Některé scény jsou popsané hodně detailně.
Sledujeme osud Mileny, která o svůj život v táboře bojuje každý den. A zároveň má veliké štěstí. A pak se do ní zamiluje příslušník SS, což je pro ni šance na život a šance pomáhat ostatním vězňům.
Sledujeme boj o vlastní duši Franze, kterému byla do hlavy vtloukána nenávist vůči židům, který ovšem procitne a získá znovu svoji lidskost poté co se zamiluje do Mileny a poté co je svědkem zvěrstev, která se v Osvětimy dějí a která musí sám provádět.
Milostný příběh je ohromně silný a to i přes to, že zůstává nenaplněný a oba aktéři spolu ztratí sotva pár vět.
Kniha je pro čtenáře, který nestojí jenom o plitký milostný příběh, ale který stojí o mimořádný čtenářský zážitek. Knihu není vůbec jednoduché číst, ale čtenář je svědkem zvráceností z této šílené doby, která nesmí být nikdy zapomenutá. A zároveň si více váží, že žije v této době a v této zemi.