Válečná loď
Joshua Dalzelle
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288518/bmid_valecna-lod-dew-288518.jpg
4
124
124
Černá flotila série
1. díl >
Když nadsvětelný pohon otevřel cestu k bezpočtu světů a jejich zdánlivě neomezeným zdrojům, o nejčastější záminky k válce připravené lidstvo vstoupilo do nové éry dvě stě padesát let dlouhého míru. Z flotil jednotlivých členů Terranské konfederace se staly pouhé politické nástroje ovládané byrokraty a mezinárodní Černá flotila pověřená obranou Konfederace se pomalu mění v odkladiště problémových lodníků a neoblíbených důstojníků. TCS Modrý kabát pod velením kapitána Jacksona Wolfa je jednou z posledních skutečných válečných lodí skomírající Černé flotily, které kvůli rozpočtovým škrtům hrozí úplné zrušení. Když však tajná mise zavede Modrý kabát na samý okraj Konfederace, narazí tam na nečekanou hrozbu, která všechno změní. Konfederace se ocitá na pokraji války a její první a jedinou obranou linií se stává čtyřicet let starý torpédoborec s minimální zanedbanou výzbrojí, posádkou považovanou za odpad Hvězdné flotily a kapitánem, nad kterým už každý zlomil hůl. Pokud má lidstvo přežít, musí se vrátit ke kořenům a znovu v sobě rozdmýchat oheň války.... celý text
Přidat komentář
Já mám tenhle outsidersko-hrdinský styl ráda. Kapitán na odpis, posádka na odpis, loď do šrotu – a přesto v sobě všichni dohromady najdou dost sil i rozumu, aby se vypořádali s nečekanou výzvou.
Mě osobně vůbec nevadil styl fungování posádky, lehce nastíněné charaktery a jejich konverzace, která s postupujícím dějem opouštěla přísnou vojenskost a stávala se živější. O hlavních postavách máme dostatek informací, ať už jde o osazenstvo lodě, nebo byroktarickou mašinerii. Navíc mě chytl za srdce Modrý kabát, fakt jsem ho obdivovala, jak byl poctivě postavený, co všechno vydržel, jaké nabízel možnosti útoku, i když byl díky rozpočtovým škrtům téměř bezzubý :) A konec – mě se líbil, je jasné, že po takové vesmírné honičce potřebujeme nějakou tu třešinku, tím víc se těším na další díl. I když honičce – fyzikální zákony se zde dodržují, takže když si představím, že vystřelím a za pár hodin uvidím, jestli jsem se trefila – ukousala bych si nehty!
Naprosto bezkonkurenční military sci-fi, kapitána Wolfa si musíte oblíbit pro jeho bezprostřednost, pro jeho briskní řešení problémů a v neposlední řadě pro jeho zálibu ve kvalitním bourbonu, což mu nechává nádech člověčenství. Palec nahoru.
Tož toto je jasná pětka za plnou spokojenost. Sympaťák kapitán se s celou posádkou dokázal postavit novému nebezpečí ohrožujícímu celé planetární systémy. Víc neprozradím! Četlo se to dobře a warpovou rychlostí, takže po necelých 24 hodinách plynule přecházím na druhý díl.
Z dlouhé chvíle v práci jsem zabrousil na stránky e-shopu nakladatelství, abych se poohlédl po něčem ke čtení na obědové pauzy. Černá flotila mne zaujala anotací, Válečnou loď jsem stáhl včera ráno a dnes sepisuji komentář pod přečtenou knihu. Byla to jízda, opravdu. Skvělé military sci-fi, kde autor nešetří technickými popisy, které jsou však podány tak, aby byli srozumitelné i obyčejnému čtenáři. Nový nepřítel, který zůstává tajemným i po dočtení a nová směsice charakterů bojujících nejen proti nepříteli, ale i mezi sebou a se svou minulostí.
Tak tohle je můj šálek kávy. Technologicky propracovaná military scifi s dobře zvládnutými souboji, politickým pozadím a postavami. To, že jí napsal ve 20ti letech je hodně solidní. Co mi jen trochu vadilo, bylo prohození tříd lodí. Torpedoborec je obecně chápán jako menší než křižník. Tady ale podezřívám český překlad. Nejspíše si spletl křižník a korvetu.
Moc podobných sérií není. Kdo hledá něco jako Honorverse, tady to má.
Vcelku se to číst dalo, Fágové zajímavý druh. Jen mi to silně připomínalo námořnictvo 19. či 20. století, přenese do vesmíru. Dlouhé popisy manévrů lodí, styl velení a pod.
Úvodní kniha trilogie o Černé flotile nám představuje Konfederaci obydlených světů, které už dvě stě padesát let nepoznaly válku. Tedy až do chvíle, kdy se na svou tajnou mezihvězdnou misi vydal torpédoborec třídy Raptor DS-710 Modrý kabát s kapitánem Jacksonem Wolfem. Joshua Dalzelle se se svou Válečnou lodí vydal do oblasti hard military sci-fi, jejíž premisy úspěšně kříží se space-operou. Čím upoutá na první pohled je vysoce technická stránka věci, kdy autor domýšlí i ty nejnepodstatnější detaily. Tam, kde by ostatní autoři prostě jen nahodili warpový pohon a s plameny u zadku uháněli vstříc dobrodružství, se Dalzelle zamýšlí nad celou soustavou technologií a řídících postupů, které uvádějí věci do pohybu. Jeho technokracie je přitom podána natolik srozumitelně a přehledně, že ji s největší pravděpodobností pochopí i technický antitalent. Výsledkem je naprosto reálný pocit skutečnosti. Přestože se pohybujeme v kulisách fikce, dokáže je Dalzelle přesvědčivě skrýt a dát nám pocit, že se to opravdu děje, tady a teď. Trochu na štíru je s postavami a především pak s dialogy. Jasně, není filozof ani psycholog, ale takovou stínohru, kterou předvádí na palubě Modrého kabátu, aby jeden pohledal. Na druhou stranu frustraci kapitána Wolfa, stejně jako jeho nucenému hrdinství jsem beze zbytku uvěřil a nebýt papundeklového finále, dost možná bych tam lupnul i pět hvězd. Tak uvidíme, jak s dalšími díly.
Docela čistá hard military sci-fi, poměrně čtivě a žánrově dobře napsaná se stokrát omletým tématem invaze zlých mimozemšťanů do lidmi probádaného vesmíru. Uvidím co další díly.
Coby zkušená velitelka SSV Normandy (modří vědí a vy ostatní jste ke své škodě nehráli trilogii Mass Effect) jsem měla veškeré předpoklady být spokojenou návštěvnicí „Válečné lodi“. Ale nějak to úplně neklaplo. Hostitel byl na můj vkus velmi strohý, neosobní, jeho historky už jsem v mírných obměnách několikrát slyšela. Tohle bylo vážně jako při inspekci ministra obrany v kasárnách, samé formální „anopane“ a těžko za těmi strnulými ksichty hledat osobnost. Jasně, kapitán Jackson Wolfe má nadměrně kladný vztah k bourbonu, jenže netušíme proč. Nadřízení ho nemají rádi - proto nasává, nebo je důvod jiný? A proč ho vlastně ostatní nesnášejí? Jelikož v té osvícené, bezválečné době mi přijde silně nedostatečné vysvětlení: je to Pozemšťan, což k opovržení a nenávisti stačí. Ostatní charaktery nejsou ozvláštněné ani tou flaškou chlastu, prostě jedno velké sterilní nic. Vážně by mě při všem tom salutování a štěkání rozkazů nezabilo trochu psychologie nejdůležitějších zúčastněných a možná i náznak vojenského humoru.
Zápletka je prostá. V úvodní čtvrtině se povrchně seznámíme s politickým zázemím, s (ne)fungováním lodi i posádky. Potom do ventilátoru vlítne očekávané vetřelčí lejno, což obnáší spoustu létání vesmírem, manévrování a nouzových řešení. Na jakékoliv opravy a úpravy je vždy dostatek času, a když je „nejhůř“, vytáhne kapitán z rukávu nějaký utajený trumf. Nechápejte mě špatně, poklidná četba rázem přešla k nadsvětelné rychlosti, úroveň zábavnosti prudce stoupla. Klasický scénář bych tedy nevyčítala, spíše určitou nevěrohodnost v chování všech padouchů (lidských i nelidských), tam jsem postrádala větší promyšlenost, zkrátka cosi rafinovanějšího. A závěr mě taky docela nepřesvědčil, jestli mám v sérii pokračovat. Jaksi mi ta přímočarost a vojensky stručný styl úplně nevyhovoval. V military sci-fi u mě zatím s přehledem vedou domácí autoři (Fabian, Bartoš a další), na paty jim šlape Scalzi, zatímco Dalzelle se zařadil vedle Campbella na příčku "ujde, ale...". 65%
Kniha mne tedy opravdu zklamala, čekala jsem od ní více.
Autor se pravdě podobně snažil v některých věcech přiblížit předpokládané realitě, ale pouze tím kazil příběh. Doby kdy od výstřelu a zásahu protivníka proběhnou hodiny je opravdu přehnaná. Jedná se o sci-fi tak to mohlo být trochu jinak. To jde pouze o jeden příklad. Přečtu si i pokračování, ale už jsem četla i jiné a lepší knížky s podobným námětem.
Spousta lidí, kteří recenzují tuhle knížku odkazují na podobnost s BS:G. Musím uznat, že mají pravdu. Žádné štíty ani transportéry a dokonce komunikace probíhá podle zákonů fyziky. Sice jsem se dočkali i energetických zbraní, ale i sám autor uznal, že jejich spotřeba energie by IRL byla neskutečná. V samotných soubojích mi chybělo pouze palubní letectvo, ale co se taky dá od torpédoborce čekat že.
Já osobně jsem zarytý fanoušek sci-fi, který na klasiku jako star trek nedá dopustit, ale troufám si tvrdit, že tahle knížka výše zmíněný pořad v mnohém překonala.
Tak tohle mě opravdu hodně pohltilo. Kniha se čte jedním dechem (pomáhalo mi členění textu na krátké kapitoly, které se dají zvládnout přečíst i za jízdu tramvají), akce má neskutečný spád a nechce dát vydechnout. Zápletka sice trochu kopíruje Battlestar Galacticu (stará loď jdoucí pomalu do šrotu, rozličná posádka se svými problémy, byť někdy bohužel jen povrchně popsána) a děj je trochu (ne úplně) předvídatelný, ale za ten "to máš za to" pocit to stojí. Hlavní hrdinové rozhodně nejsou neohrožení hrdinové, naopak působí lidsky a hodně si vytrpí. Výborně je také vykresleno vojenské prostředí na lodi i ve flotile. Také je poznat, že autor trochu fušuje do fyziky, díky čemuž působí veškeré dění ve vesmíru reálně - otočit loď trvá pár hodin, a to ještě, když je šance využít gravitace planety nebo raketám trvá let k cíli mnoho desítek minut. Povedený je i překlad, doplněný o řadu poznámek vysvětlujících množství zkratek užívaných na lodi. Jsem zvědavý, jak bude děj pokračovat dál, nějaké politikaření bych si nechal líbit. Každopádně už teď mám chuť velet vlastnímu kosmickému korábu :)
Po "scifi" Kosmonaut z Čech jsem si chtěl spravit chuť a tak jsem dal na hodnocení tady a sáhnul po této military scifi. Kniha zaujala hned a nepustila mě až do konce. Hlavní hrdina má problém sám se sebou a přesto dokáže zachránit svět. Jsem zvědav, jak to bude v dalších dílech gradovat.
Zaujal mě námět a vzhledem k tomu, že mám rád sci-fi tohoto typu, neváhal jsem a knihu hned koupil. A musím říct, že jsem opravdu nelitoval.
Nejdřív nás čeká uvedení do děje, mírně se táhnoucí začátek na stanici Jericho, ale jakmile Modrý Kabát vyletí do vesmíru, děj rychlé ubývá, ale ač je mírně předvídatelný, občas dokáže i pěkně překvapit, skvěle napsané, skvělý popis bitev, skvěle vykreslené charaktery hlavních postav. Řekl bych, že částečně autor čerpal inspiraci z BSG, což je ovšem jen dobře.
5*, doporučuji přečíst :)
Military sci-fi, které má všechno co k němu patří a při němž si nelze nevzpomenout na Battlestar Galacticu. Všeho je tam tak akorát, jen těch jmen na W... Kvůli tomu si ani teď nevzpomenu na Celestino příjmení...
Jsem zkrátka spokojen a vyhlížím další díl.
Bezva, expanze člověka do vesmíru, autor to má i pěkně vědecky podložené, příběh a vědecké hledisko splývají tak akorát - a hlavně: tvoří postavy, jejichž osud není člověku při čtení lhostejný. Taky se zbytečně nerozptyluje vedlejšími postavami, děj ke konci graduje, určitě si dám i druhý díl.
Velice dobře napsané sci fi, kdy vás děj donutí přečíst knihu skoro na jeden záběr. Při čtení jsem si okamžitě vzpomněl na Battlestar Galacticu - bojové scény, vzpoura posádky a vzájemné střety mezi posádkou. Pokud se autor nechal inspirovat udělal jen dobře a knize to prospělo. Pokud úrověň dalších knih bude stejný není co řešit a aza mě palec nahoru.
Štítky knihy
mimozemšťané bitvy kosmické lodě válečné sci-fi
Autorovy další knížky
| 2016 |  Válečná loď |
| 2017 | Protiúder |
| 2016 | Volání do zbraně |
| 2020 |  Nové hranice |
| 2021 | Železo a krev |
Sci-fi moc nečtu, ale tohle mě nasálo, sežvýkalo a za dva dny vyplivlo totálně nadšeného, spokojeného a trochu smutného, že je konec. O to víc se těším na další díl téhle sci-fi akční jízdy.