Volání do zbraně
Joshua Dalzelle
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/323860/bmid_volani-do-zbrane-FI8-323860.jpg
4
102
102
Černá flotila série
< 2. díl >
Jackson Wolfe musel obětovat svou vlastní válečnou loď Modrý kabát, aby zastavil mimozemské plavidlo, které zpustošilo tři koloniální planety a zabilo miliony lidí. Hrozba se zdá být zažehnána, ale Jackson se nemůže zbavit tušení, že šlo jen o předvoj mnohem horších událostí. Fágové, jak mimozemšťany pokřtila média, ale podnikají jen malé útoky daleko v pohraničí, které jsou vždy odraženy, a velká část Konfederace přestává věřit, že k invazi někdy dojde. Politici znovu rozehrávají staré hry a Jackson se neochotně stává pěšákem v novém druhu války, který je mu zcela cizí. Separatistické snahy některých enkláv otřásají samotnými základy Konfederace a vypadá to, že se obranná fronta proti Fágům rozpadne dříve, než válka skutečně začne. Pokud chce Jackson zachránit hroutící se Konfederaci, musí se na své nové lodi TCS Áres vydat proti jedinému nepříteli, se kterým bojovat nikdy nechtěl. Lidé znovu objevili kouzlo války a tentokrát se chystají bojovat proti sobě navzájem. A v temném vesmíru na okraji pohraničí stále číhají Fágové…... celý text
Literatura světová Válečné Sci-fi
Vydáno: 2016 , Fantom PrintOriginální název:
Call to Arms, 2015
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Volání do zbraně je na můj vkus politické až moc. Mezilidské vztahy dostávají na frak a malost vesmírem vládne. Navnadila mě první bitka s Fágy, ale pak přišlo politikaření, politikaření, politikaření... a závěrečná bitka s Fágy, kde se formace rozpadají vlivem politikaření, aby situaci nakonec zachránila mrtvola veterána vesmírných letů.
Kapitán, posádka i nová loď, vývoj Celesty... to mě všechno bavilo, ale musím říct, že jsem čekala na nějaký ten geniální nápad JW na závěr... a ono ne. Takže za mě je tenhle druhý díl lepší vycpávka, abych byla v obraze do třetího.
Pokračování příběhu kapitána Jacksona Wolfa a jeho posádky bylo vynikající. Tentokrát v tom bylo více politiky, ale ani akce nijak nepokulhávala. A otevřený konec mi nedává jinou šanci, než okamžitě pokračovat. Opět za pět!
Pokračování Černé flotily zavádí hlouběji do životů jednotlivých postav, hlavně do nitra kapitána zbrusu nové bitevní lodi. Nepřítel sílí a lidstvo se pere mezi sebou. Stejně jako první díl je kniha skvěle zpracována, o vesmírné souboje zde není nouze a politické přestřelky jsou zde v rozumné míře podávány jako jistý "oddych" od kapitánského křesla.
U druhého dílu mě překvapilo, kolik je tam politiky. Až to na mě působilo chaoticky, v subordinaci byly nejasnosti, někdy velí vojáci, někdy tajné služby a někdy různí politici či senát.
První díl mě zanechal nečekaně vlažnou a úvod druhé části jsem také sledovala s nadšením leklé ryby. Sice jsem si před četbou naordinovala military sci-fi půst, abych umocnila zážitek, navíc Dalzelle nedělá zbytečné průtahy a hned ze startu vrhne čtenáře do vesmírné bitvy, ale nějak mi neustálé štěkání povelů vůbec nezvedalo tepovou frekvenci. Pořád jsem té vojenské strohosti nedokázala přijít na chuť, jakkoliv oceňuji vyvolaný dojem autenticity armádního života.
Plížila jsem se ke sté stránce, chystala se zamávat bílou vlajkou, složit zbraně a zavelet k ústupu (patrně navždy), když se situace začala komplikovat. Můj chcípající zájem byl oživen. Kapitán Jackson Wolfe dostal příležitost projevit lépe svůj charakter, ostatní postavy jsou bohužel nadále pouhá jména, o kterých se dozvíme maximálně to, nakolik jsou schopnými důstojníky.
Pokud milujete Star Trek, jste v rauši z útoků mimozemšťanů, neobtěžuje vás minimum politických tanečků v jednoduché zápletce, užíváte si hlášení o rychlostech, délce brzdného manévru, rovině ekliptiky a další odborně se tvářící termíny, potom jste vhodný materiál pro sledování akcí Černé flotily. Trilogie už vyšla komplet, takže nemusí mrzet cliffhanger v závěru, ovšem bůh ze stroje (tentokrát doslova) byl jako plesknutí mokrým hadrem po tlamě. Skoro jsem v pokušení zase o hvězdu degradovat. Ráda však přimhouřím oko, "Volání do zbraně" pro mě přece jen bylo na vyšší úrovni proti "Válečné lodi". 70%
Druhé pokračování Černé flotily nabízí stejné schéma jako jeho předchůdce. Přibylo jen více politiky a klasického lidského šovinismu, kdy mnozí tváří v tvář nebezpečí myslí jen na vlastní prospěch. Jak přiznává sám autor ve své závěrečné poznámce, je těchto ingrediencí jen tolik, aby poskytly více informací, ale nezadrhly hlavní dějovou linii. A jak to vidím já, docela se mu to daří. Jen těch skřípajících zubů asi bude více, než normálně. Každopádně se i nadále držíme v oblasti detailně promyšlených strategických her a výsostně technické military sci-fi. Stejně jako u první knihy i u Volání do zbraně platí, že hloubkových sond do charakterů postav se nedočkáme a dialogy se omezují výhradně na strohé povelové sekvence, což na druhou stranu nikterak nebrání tomu, abychom jednání hlavních aktérů dramatu uvěřili a nechali se strhnout vypjatými okamžiky oněch vesmírných vražedných soubojů, v nichž jde o všechno. Dalzellovo vyprávění je natlakované, nabité energií a nelehko se od něj odchází. Podle mého je to výborné čtení, kterému k úplné dokonalosti a absolutnímu podlehnutí z mé strany chybělo jen velmi málo.
Slovem autora: "Snažil jsem se, aby ten cliffhanger nebyl tak krutý" :-)) to tedy byl krutý a to pořádně :-) ale pobavil. Neměl bych to psát, ale pokud spěcháte, přečtěte si první a poslední kapitolu a budete stále stejně v obraze, jako když to dáte celé. Ale i v mezičase se děje pár dobrých akcí, pro které i tento díl stojí za přečtení :-) EDIT: A pobavilo i jméno vesmírné lodi Carl Sagan, vzhledem k tomu, že jsem nedávno četl Kontakt :-)
Knížku jsem si užila, i když časem jsem se začala nudit. Když autor popisuje vše v hodinách je to docela nudné. Konec knihy byl tedy opravdu šok dostala jsem z toho chuť ke čtení pokračování.
Wolf je dobrá hlavní postava a dobrým charakterem, vhodný klaďák. Black bude ještě zajímavý.
Strategie a politikaření, zvlášť když jsou zasazené do zajímavého příběhu, to je moje. A tady jsem si přišel opravdu na své. Prostě paráda. A toho konce se prý nemáme děsit tak uvidíme.
90 % příběhu je opravdu dobrých. Člověk má skutečně pocit reálné vesmírné bitvy a spolu s hlavními hrdiny počítá odchylky od ekliptiky a možnosti gravitačních praků... Ale co v takovém "hard-military-sci-fi" dělá ten konec? Tam autor zahazuje většinu svého předešlého snažení. Mám tak docela obavy o finální díl. Avšak četlo se to parádně, to se musí nechat.
Velká část děje je skvělá, lidská konfederace začala mezi sebou intrikařit i bojovat s Fágy ve velkém. Přitom se kniha dobře čte, opravdu to odsýpá, i když možná na úkor vykreslení charakteru alespoň hlavních postav - zaujme především loďmistr Green se svým jadrným jazykem. Především začátek působí až filmově/televizně (seriál by mohl být zajímavým). Naprosto famózně je popsána první bitva, kdy jedna z lodí využívá orbity planety a lítá od jednoho stacionárního nepřítele k druhému. Dechberoucí!
Celkový pocit ale zabíjí závěrečné rozuzlení ve stylu neuvěřitelné deus ex machina nabourávající atmosféru a vyznění prvních dvou částí.
Kniha graduje a graduje a ke konci se již nedá odtrhnout. Sice detaily nemá Dalzelle tak propracované jako pan velmistr oboru Weber, ale má to spád. Mohl by sice přidat třeba na technických popisech a naopak kvituji politiku jen povrchně, kde se naopak pan Weber rochní víc než je zdrávo. Zase na druhou stranu pan Weber má stvořený celý vesmír a tento autor zatím jen dvě knihy. Každopádně se již těším na třetí díl (a to i díky otevřenému konci tohoto druhého dílu) a i na další knihy tohoto autora. Myslím, že se nám rodí nová hvězda na poli military scifi.
Pokračování, kterého jsem se nemohl dočkat. Děj opět rychle ubíhá, skvěle a věcně napsané, není tam skoro žádná "omáčka okolo".
Až na pár politických jednání se děj odehrává převážně opět na Wolfově torpédoborci TCS Ares, skvěle popsané bitvy, děj zajímavý. Co se týče konce, může se zdát, že je ušitý horkou jehlou, ovšem opravdový smysl začne dávat až po přečtení následujícího dílu "Protiúder", který je neméně úžasný .
5* :)
Kapitán Wolfe s "kyborgskou" nohou a závislostí na kávě rozplétá intriky politiků a svolává křížovou výpravu na záchranu lidstva. Děj pěkně odsýpá, technických termínů je používáno tak akorát, ale ten konce ve stylu "deus ex machina" celkový dojem sráží dolů.
Děj se odehrává ve velice rychlém tempu, většina knihy je opravdu akční. Přitom je to tak dobře napsané, že jsem málem měla pocit, že na tom velitelském můstku sedím s Jacksonem. Musím ale souhlasit s předchozími komentáři - konec byl nepovedený a do příběhu vůbec nezapadal. Chápu, že z toho autor musel nějak vybruslit, ovšem tohle se moc nepovedlo.
Kurník šopa, autor mě ale opravdu naštval. Ničeho zlého netuše jsem si devět desetin knihy užívala svižnou, čtivou, byť trošku jednodušší space operu. S napětím jsem čekala, jak se J.W. vypořádá s bezvýchodnou situací, do níž ho nezodpovědný autor dostal, a ten nevymyslel nic lepšího, než zásah shůry (či spíše z hlubin vesmíru) prostřednictvím neuvěřitelné ptákoviny, která celý příběh značně degradovala. Tak aspoň za těch 9/10 knihy ty tři *.
Obdobně jako první díl - jednoduché svižné vyprávění, které není tak utahané jako ve Ztracené flotile. Kapitán už není vyložený vyvrhel, ale naopak minimálně pro svou posádku hrdina, ale jeho pochyby zůstávají zachovány (plus nějaké ty náznaky malichernosti).
Přibylo více politiky, což je dobře, protože víc rozvíjí vylíčený svět. Není to tak složitě zamotané jako u Honor, ale zase ne tak hrůzyplně rozdělené na hodné a zlé. Takže pořád slušná četba.
No pravda, také na můj vkus trochu krátké-škoda má to potenciál. A tím oživením starých astronautů pomocí dalších extrémně vyspělích emzáků tomu taky moc neprospělo. Tím to celé tak nějak sklouzlo k laciné šestákové sci fi slátatnině. To už tam mohl dát laserové pistole, meče a přidat nějaké bohy. Kdoví třeba v trojce přiletí Thor a nebo Superman. Hodně si to pan spisovatel na konci této knihy ulehčil a zjednodušil......jak říkám škoda.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Válečná loď |
| 2017 | Protiúder |
| 2016 | Volání do zbraně |
| 2020 |  Nové hranice |
| 2021 | Železo a krev |
Skvělé pokračování. Podle předchozích recenzí jsem se trochu obával, ale té politiky je tady poskrovnu a je spíš takovým zpestřením tohoto sci-fi akčního nářezu. A ten závěr... za mě pecka a brutální lákadlo do dalšího dílu.