Černá orchidej
Neil Gaiman
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207383/bmid_cerna-orchdej-mxN-207383.jpg
4
143
143
Mistrovské dílo, které vzešlo ze spolupráce jednoho z nejlepších komiksových scenáristů a jednoho z nejvýraznějších kreslířů. Před tím, než stvořil Sandmana, napsal Neil Gaiman příběh Černé orchideje. Druhořadé superhrdinky, která se postaví zlu a... umře. Poté, co je Susan Lindenová alias Černá orchidej brutálně zavražděna, zrodí se znova, jako hybrid rostliny a člověka. Už není tou, kterou bývala. Ale kým vlastně je? Na cestě za tajemstvím vlastní lidskosti (a pomstou) musí rozmotat pavučiny lží a tajemství. Začíná na chladných ulicích velkoměst a končí v srdci amazonského deštného pralesa. Černá orchidej je mistrovské dílo, které vzešlo ze spolupráce jednoho z nejlepších komiksových scenáristů a jednoho z nejvýraznějších kreslířů, geniálního Davea McKeana (Arkham: Pochmurný dům v pochmurném světě).... celý text
Literatura světová Komiksy Fantasy
Vydáno: 2014 , CrewOriginální název:
Black Orchid, 1991
více info...
Přidat komentář
Pěkný Gaimanův komiks o této nepříliš známe hrdince. Setkáme se tu i s Poison Ivy, Batmanem nebo Riddlerem. Bohužel je to dost složité na pochopení a bez autorova závěrečného dovysvětlení bych to zřejmě vůbec nepochopil...
Vizuální stránka tohoto komiksového románu je úžasná. Dějově je tato kniha bohužel slabší. Jakoby jí chyběl pomyslný kousíček k tomu, abych z ní byla uchvácená tak jako u jiných Gaimanových knih.
Na to, jak mně začátek nesednul a dost mě rozladil, tak po dočtení jsem byla nadšená. Skvěle vystavěné, příjemně nakreslené.
Impozantní mistrovské dílo. Scénáristicky i výtvarně zcela jedinečné.
Mnoho jsem neočekával, ale dostal jsem excelentní zážitek ke kterému se opakovaně vracím. Pokochat se kresbou, nebo si to přečíst jako celek.
Atmosféra knihy je natolik unikátní, že nemám s čím porovnávat. Takže se nabízí výstižné slovo které by toto definovalo = KULTOVNÍ
Gaiman je mistr vypravěč a umí splétat bizarní a přesto uvěřitelné příběhy. Černá orchidej má pouze dvě chyby, které jsou ale dány formou komiksu a jeho nutně poněkud zkratkovitým vyjadřováním. Jako komiks působí příliš nepřehledně. A ani sebelepší kresba (a že tady je skvostná) nemůže předat všechny nuance pocitů. A protože Černá orchidej je hodně pocitová, působí na mě v komiksu plošeji, než by tomu pravděpodobně bylo u psané formy.
Knihy a komiksy od Neila Gaimana mám hodně rád, ale Černá orchidej patří bohužel k těm méně povedeným. Scénář má sice pár dobrých nápadů, ale přišlo mi že úplně nedrží pohromadě a závěr šel do ztracena. Menší plus má příběh za Batmanovo cameo. Kresba Dave McKeana má kolísavou kvalitu - některé části jsou nádherné, další už tolik ne. Celkově dvě a půl hvězdy.
Abych se přiznala, některé pasáže jsem si musela přečíst dvakrát. A to hned ze dvou důvodů. Ten první, horší z nich, byl zamotanost celé situace. Někdy se nedalo na první dobrou odhadnout kdo je kdo a k čemu směřuje. Druhý, ten lepší, byl naprostá dokonalost kreseb. Obzvláště těch, které se odehrávaly v pralese.
Černá orchidej je zásadní komiks, který, dalo by se říct, formoval Gaimana k sepsání série Sandman. Snovost, absurdnost a éteričnost celého příběhu jen volá po pánu snů! A Batman je jen třešinka na dortu ;)
Pánové Neil Gaiman a Dave McKean nám ve svém komiksovém opusu Černá orchidej představují stejnojmennou superhrdinku, která se od tohoto archetypu postavy snad ani nemůže více lišit. Jak se píše už v úvodu ke knize, tady se boří tradice, konvence, stereotypy a samotné komiksové postuláty. Černá orchidej je prostě v mnohém jiná, než na co je fanoušek klasických DC comics a Marvelu zvyklý. A není to jen McKeanovým přístupem ke kresbě, v níž spojuje až fotografickou přesnost se snovou éteričností, přičemž se nebojí přihodit navrch několik obyčejných skicovaných panelů. Koneckonců scénář stvořil Neil Gaiman, který nikdy neměl daleko ke spojování různorodých světů a prostředí, mýtů, snů a reality do jednoho monstrózního cirkusu, který ohromoval a bavil svou vynalézavostí. Černá orchidej je bez pochyby přesně takovým představením, navíc ve vizuální formě, přičemž oba umělci se v naplňování tohoto programu úchvatně doplňují. Ruku v ruce s tímto vzájemným pochopením jde i ono primitivní kolorování, kdy se střídá monochromatičnost s plnou barevností a často i kombinace obou stylů v jednom panelu. Jednoduše dokonalé! Co mi naopak přišlo zbytečné, byly odkazy k hrdinům DC univerza (na milost bych vzal snad jen Bažináče, přispění ostatních mi přišlo umělé a inkoherentní).
Neil Gaiman někdy umí být naprosto úžasně fantaskní, někdy zase úmorně vážný. Tohle je bohužel druhý případ, který se pro mě osobně až trošku zvrtnul do podoby převážnělé neakční přehlídky všeho, co je na světě špatně. A ono to tak trochu je správně, protože ze závěru čiší naděje, ale zkrátka mě to vůbec nebavilo a po první kapitole už bylo skutečně za trest knihu dočítat.
Celá tahle série temných filosofických zamyšlených komiksů (Moore, Azarello, Gaiman atd.) je opravdu diametrálně odlišná od klasické superhrdinské tvorby, s čímž je potřeba počítat. Naopak jsem velmi uvítal narážky na klasické DC universum a jejich zpracování. Nicméně Černá orchidej mi prost nesedla. Kresba pro mě nebyla vůbec komfortní (jo, vysloužím si na zadek, protože to je umění, ale pro mě doslova hnusná), dialogy byly o ničem. Možná by bylo lepší, kdyby čtenář, stejně jako Black Orchid, neznal pozadí, minulost a celou pointu, ale mohl ji pomalu odkrývat se Susan. Také bych se od plácání se sem a tam a neustálým hledáním svého místa víc pověnoval nakousnutým ekologickým tématům, protože to mohlo z knihy taky ještě něco vyždímat.
Takové velké pozitivum je asi hlavně krásná vazba knihy a to finále, jinak je to mix nudy a nebo naopak extrémního WTF. Někdy je snaha o temnotu a vážnost až příliš...
Byť Gaimana mám opravdu ráda, tohle mi bohužel nesedlo. Kresba chvílemi připomínala Sandmana a to byl asi jediný důvod, proč jsem to neodložila a komiks dočetla.
Mistrovské dílo? Jak pro koho... Toto je úplně jiný typ komiksu než na jaký jste zvyklí. Chvílemi se mi zdálo, že jednotlivé obrázky jsou překreslené fotky, chvíli zase nedotažená práce. Asi tak k formě. A co se týká obsahu, tak jsem taky zklamaná. Zdálo se mi, že je děj je kostrbatý, místy zbytečný a ne, opravdu mě to nechytlo. Škoda, Gaimana jsem začala mít ráda.
Černá Orchidej není pro každého, což je pravda i když jsem ji přečetla jedním dechem tak asi nedokážu docenit její hloubku. Poslední dobou na co od Neil Gaimana šáhnu.. no prostě nevím co si o tom mám myslet, Neil má prostě svůj osobitý styl který ne každému sedne.
Černá orchidej je odhalena... a zavražděna. Slušný začátek příběhu. Ale není to tak jasný příběh, jak by se na první pohled mohlo zdát. Černá orchidej není běžná žena, je něco mezi ženou a rostlinou. Po své vražde se opět “narodí” a začne pátrat po své minulosti. Objeví se v domě starého přítele Phila, který se jí snaží popsat její vlastní minulost. Dostanou se i k jejímu bývalému manželovi Carlovi. A k tomu, že není sama, je jí na blízku další malá Orchidej. S tou se vydává pátrat po svém vrahovi a své minulosti. A jejich první cesta vede do Arkhamu, kde se má setkat se starými známými.
Neila Gaimana čtu ze setrvačnosti. Začala jsem (pro mě) těmi nejlepšími kousky a pokračuji sestupně dolů. Jasně, možná si řeknete, proč ho tedy čtu? Čekám totiž, že narazím na nějaký gaimanovský titul, který tu křivku pozvedne. S Černou orchidejí se to nestalo. Když jsem ji četla poprvé, musela jsem ji odložit, protože mě nebavila, neoslovila, nudila jsem se. (Možná špatné období). Asi po třech letech jsem po ní sáhla znovu. Tentokrát jsem ji dočetla a snažila jsem se v ní najít hloubku a smysl celého příběhu. Tak nějak ze střípků jsem si dala dohromady celý příběh, přesto jsem některé věci nepochopila. Znovu ovšem Černou orchidej číst nebudu. Naštěstí tu bylo záchranné lanko v podobě dopisu od redaktorky, ze kterého jsem pochopila další souvislosti.
Jak jsem četla někde v nějaké recenzi, Černá orchidej není pro každého čtenáře. Musím souhlasit. Komiksový DC svět neznám (Batmana však poznám a Lexe Luthora taky), takže nějaké podobnosti s jiným postavami mi unikaly.
Původně jsem chtěla dát jenom tři hvězdičky, ale ta jedna navíc je díky grafice, která mě pohltila. Ilustrace mají hloubku, atmosféru a pořádně vyjadřují emoce. To se D. McKeanovi povedlo opravdu mistrně. Takže pokud máte rádi Gaimana nebo McKeana nebo oba dva, je Černá orchidej něco, co vás osloví. Já budu tak nějak v neutrálním režimu.
Emočně laděné a od začátku dojemné dílko, které by bylo ještě dojemnější, kdyby člověk věděl, o čem že je, kurtizána, řeč. Dnes už jsem víc v obraze, ale v roce 2014 to žádná sláva nebyla a tak mi unikaly odkazy i souvislosti v rámci DC univerza (ačkoli scénky s Lexem Luthorem, nebo Batmanem jsem si užil bezezbytku). Neil Gaiman totiž pracuje s Černou orchidejí jako s postavou všeobecně známou a s dlouholetou historií, takže zpočátku je trochu problém do příběhu naskočit. Naštěstí se události rychle pohnou, a když je člověk navíc u autora připraven na něco málo toho éterična, snadno do dějové linky naskočí, protože pořád funguje jako samostatný celek. Vadilo mi ovšem množství postav, které zdánlivě nemají pro vývoj událostí smysl, stejně jako celé to hledání sebe sama z pozice znovuzrozeného hrdiny, protože tohle prostě není moje hnojivo. Ale pořád se to čte parádně a výtvarné pojetí Davea McKeana doslova bere dech. Společně s albem Vraždy a housle jeho jednoznačně nejlepší práce.
Na Gaimana fakt hodně dobré. Prolnutí DC světa s lehce psychedelickým "příběhem" se opravdu povedlo.
Výtvarná stránka převážila nad obsahem. Výborná kresba, která dokáže skvěle vystihnout nálady a jednotlivé prolínající se dějové linky. Samotný příběh však až taková pecka není, ačkoliv i zde se najde pár originálních kousků. Znalci komiksových postav, především Batmana a Bažináče dokáží ocenit i některé části, kde jsou postavy z těchto děl či odkazy na tyto komiksy.
Upřímně, nevím, co si mám o tom myslet. Ilustrace a atmosféra super, což z komiksu dělá zajímavý zážitek bez ohledu na děj, který...no který dle mého názoru není tak originální a pohlcující, jak jsem čekala. Jestli bylo cílem autora donutit čtenáře k zamyšlení, povedlo se. Otázkou, jestli bylo záměrem, aby se čtenář zamýšlel zrovna nad tím, jaké vlastně mělo být celkové vyznění příběhu.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nikdykde |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2001 | Američtí bohové |
| 2017 | Severská mytologie |
| 2015 | Naštěstí (ne)máme mléko |
Bylo dost k nepochopení nebýt autorova vysvětlení