Černé ovce a beránek boží
Joanna Cannon
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380883/mid_cerne-ovce-a-beranek-bozi-4VI-380883.png
4
68
68
Kdo je bez viny, ať hodí kamenem. Rok 1976, Anglie. Paní Creasyová zmizela a celá Ulice si šušká. Sousedé z jejího náhlého zmizení viní vlnu veder, ale desetiletá Grace s kamarádkou Tilly o tom nejsou tak docela přesvědčeny. Rozhodnou se proto vzít záležitost do vlastních rukou. Inspirovány místním farářem začnou hledat Boha. Věří totiž, že když ho najdou, mohly by zjistit, kde je paní Creasyová, a přivést ji zpátky domů. Kurážná Grace spolu s hloubavou Tilly chodí od domu k domu a pátrají po indiciích. Ulice postupně vydává svá tajemství a malé vyšetřovatelky odhalují mnohem více, než očekávaly. Začíná se rozplétat komplikovaná síť lží a klamů. Každý v Ulici se snaží skrývat to, čím se liší od ostatních.... celý text
Detektivky, krimi Romány
Vydáno:
2018
,
Host
Originální název:
The Trouble with Goats and Sheep, 2016
více info...
Přidat komentář
Mela jsem velke premahani, abych tuto knihu vubec docetla. Priserne zdlouhave vypraveni, na domneleho vinika bylo poukazano na samem zacatku knihy a bohuzel to bylo uz od pocatku velmi pruhledne. Kniha ma 411 stran bez jakekoli kolize, nudny popis lidi v jedne zvracene ulici na predmesti Anglie. Jsem rada, ze jsem docetla, nemam rada nedoctene knihy, dost jsem se do cteni nutila. Konec byl pro me taky velke zklamani. Kniha je dle meho az moc presycena hledanim Boha.
Nejlepsi citat z knihy: "Ze statistickeho hlediska musite ujit jen urcity pocet kroku, nez nekoho znovu potkate."
Stesti je, ze autorka napsala jen jednu knihu.
Nevím, chvílemi jsem měla záchvěv, že se mi to i líbí. ale celkový dojem moc valný nakonec není: hlavně smutek zůstává, jakkoli to bylo zabalené do jakéhosi (pozitivního) hledání Boha (ve skutečnosti Ježíše), tak se nám tu zhmotnily nej(h)různější verze sousedských vztahů v Ulici (tak je to v knize!) a nejbližším okolí.
Deset let staré činy, tajnosti, klamy, lži, nepřiznání barvy, zamlčení, se už překroutily tak, že se nedají prakticky rozplést. Nová událost sice rozvíří vlny, ale že by se z toho obyvatelé Ulice nějak poučili a vyloupli náležitě očištění? Ani náhodou. Takový dojem to na mě nedělá. Předsudky a vlastní vnímání té "svaté pravdy" jim (a světu) povládne neotřesitelně dál.
Přední holčičí duo pátraček mi připadalo až moc uměle vytvořené a stejně umělé vývody a moudra jim vkládala autorka do úst. Neuvěřitelné ani u starších, a jim bylo jen deset.
Takže dojem rozpačitý, zbytečně mnoho vrstev a forem, nepříjemný podtext, strašně zdlouhavé, s neustálým opakováním téhož, nezapůsobilo to na mne jako dobré čtení. 65%
Skoro se v tom (i mém komentáři) ale utopila pozitiva: velmi zajímavé slovní obraty a příměry (třeba jak "schoval myšlenky do kapes"...).
Ale ještě jeden stesk na závěr: zase si nakladatel/překladatel nevhodně pohrál/i s převodem originálního titulu do češtiny: v textu jsou přitom výhradně kozlové a ovce (nikoli černé, ale bezbarvé), nic moc, ale vcelku srozumitelné.
Zajímavá, netradiční skorodetektivka, jenže pro mě určitě alespoň do poloviny nikterak čtivá. Všudypřítomné vedro, nám všem v posledních desetiletích už poměrně známé, autorka popisovala velmi výmluvně, to ano:
"Šly jsme zpátky ulicí. Ploužily jsme se vedrem a tížila nás váha oblohy. Dívala jsem se na kopce nad městem, ale nedalo se poznat, kde končí kopce a kde začíná obloha. Léto je svařilo dohromady a obzor se třpytil, syčel a nechtěl se dát najít."
Ale podobně jako například Makropulos jsem měla zpočátku značný problém s postavami - o kom je vlastně řeč, kdo bydlí v domě číslo X (výjimkou byl ovšem jediný dům). Místy přemoudřelé řeči obou hlavních hrdinek - třeba: musím si hledat nějakou sofistikovanější přítelkyni - mě taky popuzovaly. Ale to byly jen takové drobné vady na kráse, to podstatné zůstává, jak ve svém komentáři napsala milary.
Pro mě to bylo čtení náročnější a pomalejší, ale stálo za to. Komentář mikika to vystihuje naprosto dokonale.
"Bylo zvláštní, jak minulost často prorážela do přítomnosti jako vetřelec, nebezpečný a nevítaný. Ale přitom kdykoli byla minulost pozvána dál, kdykoli byla její přítomnost vyžadována, jako by se docela vytrácela, a člověk si pak říkal, jestli vůbec kdy nějaká minulost existovala."
!!!SPOILERY!!!
zakoupena ve výprodeji v Dobrovském...
Zajímavá knížka o hledání Boha v nás. Jedna Ulice, spousta obyvatelů, mezilidských vztahů..a spousta tajemství. Lidská nenávist a soucit. Kamarádství. Život a smrt. Přetvářka, klam. Věci často nejsou takové, jakými se zdají na první pohled.
Dvě kamarádky Tilly a Grace se snaží objasnit záhadu zmizelé sousedky. Sledujeme jejich pátrání v roce 1976 a paralelně běží události roku 1967. Kdy se stalo něco strašného...
Jestli chcete vědět, jak to dopadlo, doporučuji přečíst. Je to mrazivé, když si uvědomíme, kolik nenávsti, zla a zbabělství se skrývá kolikrát v těch nejbližších lidech..a naopak, ne každý podivín je úchyl a vrah.
Knížka obsahuje spoustu pěkných myšlenek a úvah, jak už kdosi psal předemnou, místy docela síla na 10leté holky, až se to zdá nepravděpodobné. Ale co - děti dokážou naposlouchat od dospělých různé věci, a pak se kolikrát nestačíme divit, jakými slovy mluví, co za myšlenky a teorie se jim honí hlavou.
Mně se hodně líbila. Byla jsem napjatá jako struna, co se vlastně tehdy stalo. A nebo spíše jak se to stalo. A i když se to dozvíme, stejně konec knihy úlevu nepřinese, protože se zmizelou Margaret Creasyovou se objeví minulost...a konfrontace s ní, to už chce Boha nejen hledat, ale pro mnohé i spoléhat na jeho milosrdenství. Já doporučuji.
a pár citátů :
"Vložil fotografii na krbovou římsu. Když říkal "dokud nás smrt nerozdělí", nikdy by ho nenapadlo, že se to opravdu stane. Vůbec se to nezdálo pravděpodobné, naopak to působilo až přehnaně. A teď tu stál a uhýbal světu ostatních, kteří ho plnili svými plány, procházel obchodem půlkou chleba v drátěném košíku a každé ráno se probouzel, aby dům našel ve stejném stavu, v jakém ho předchozího večera zanechal."
a úryvek, který už psal mirektrubak, ale podle mě je jedn z vystihujících podstatu, tak ho opakuji ;)
"Byl tam kříž. Velký mosazný krucifix postavený na krbové římse....."Od začátku jsem měla pravdu," pronesla jsem při pohledu na kříž. "Hledaly jsme ve špatných domech." "Ale já bych neřekla, že tohle je znamení toho, že tady Bůh opravdu je", opáčila Tilly. "Moje máma má spoustu kuchařek, ale nikdy pořádně nevaří..."
Tato kniha mě neoslovila. Opravdu divní lidé v divné ulici, kteří se divně chovají. I ty děti nejsou vlastně děti, říkají věci, které jejich věku nepřináleží. Kniha je vymyšlená na efekt, chrlí na vás rádoby moudra, ale ten příběh je tak nevěrohodný a první polovinu knihy i dost nudný. Ani to, co se lidem stalo a postupně se to odkrývá, mě nepřesvědčilo, že by to mohlo vést k tomu, aby lidé byli takto postižení a zlí. Skvělý nápad, který ale není dostatečně vytěžen, a absence nějakého poučení nebo rozuzlení na konci to ještě zhorší. Vracet se k této knize určitě nebudu.
opravdu zkažená ulice.... děj a zápletka moc dobré, ale prvních 200 stran mě strašně, ale strašně nudilo, až sem se bála, že knihu odložím.... pak se to začlo konečně výrazněji posouvat, až se postupně odhalila všechna tajemství, čímž jakoby najednou tak nějak zmizel konec.... to mě taky zklamalo, ten nevyřčený ortel nad oněmi kozly ulice.... kniha měla podle mě mnohem větší potenciál, zpracování zamrzelo....
Právě jsem ji dočetla a bylo to skvělé čtení. Dvě desetiletré dívenky a kamarádky žijí svůj dětský svět, ale zároveň i svět dospělých. Grace a Tilly se rozhodly pomáhat hledat jednu ze sousedek, která zmizela. Dostávají se do různých situací, se kterými si sice neví rady, ale řeší je po svém , t.j. z pohledu svého věku. Je to napínavé i dojemné čtení. Je zajímavé, jak děti přesně vycítí falešné jednání dospělých, jak poznají lež a jak je toto poznání nedokonalosti dospělých dovede trápit. Doporučuji přečíst, nebudete litovat.
Přiznám, že jsem knihu nedočetla. Ne že by se mi vyloženě nelíbila, ale děj mi přišel příliš váznoucí, asi chybělo to správné rozpoložení. Třeba se k ní vrátím někdy v budoucnu.
Vlídná, vtipná a chytrá knížka. Četla se jedním dechem. Skvěle vystavěný příběh o tom, že každý má ve skříni svého kostlivce.
Dlouho se zdálo, že příběh je laskavá, úsměvná moralita. Vyprávění dětí, jak vidí dospělé kolem sebe. Jenomže na konci se úsměvnost vytratila a přes náznak šťastného konce zbyla hořkost z toho, čeho jsou milí a slušní lidé schopni.
Myslím, že na tuhle knihu jen tak nezapomenu. Ráda ji doporučuji k přečtení.
Horké léto 1976 někde v Anglii, v malé ulici asi se 14 domy, kde si sousedé vidí nejen do zahrad, ale snad i do talíře, a jedna z obyvatelek najednou zmizí. Příběh, který se z tohoto základu odvíjí, vyprávějí dvě asi desetileté kamarádky, takže se vlastně na všechno díváme dětským očima. A je to opravdu zajímavý a často zábavný pohled. Děvčata ve své snaze najít Boha a tím i nalézt ztracenou paní a zajistit, aby se Bůh o všechny lidi v Ulici staral, postupně odhalují v tom dospělém světě mnohá tajemství a oživuje se minulost, která měla být zapomenuta. Ten příběh je o krásném dětském přátelství, ale i o vztazích mezi sousedy, schopnosti či neschopnosti snášet ty, kteří jsou něčím jiní a o problematice života v malé komunitě, kde se zdá, že všichni všechno o sobě ví, ale není tomu tak. Postavy se střídají v krátkých kapitolách a já měla trošku problém se v nich orientovat, občas jsem se vracela, abych si ověřila, kdo že je ten Hubený Brian, nebo Clive, zda je Derek opravdu otec Grace ... Bylo to asi tím, že když vyprávěla Grace používala příjmení a pak v jednotlivých příbězích postav jsou najednou Johny, May ..... Příběh také vyvolává spoustu nezodpovězených otázek, na které si asi čtenář má najít odpovědi sám, ale některé dílčí příběhy by možná zasloužily ještě nějakou tu pozornost.
Příběh, kterému se nedá vlastně nic vytknout. Je poutavě napsaný a vtipný, chvílemi nás mrazí a místy dojímá. Má všechno, co má dobrý román mít a při vědomí, že se jedná o debut, je nutné chválit.
Jenže kvality téhle knihy jsou, alespoň v mých očích, zároveň její největší slabinou. Vše je zde totiž až příliš správně, všech ingrediencí je právě tak akorát, jako by někdo vzal návod na vytvoření chytré knihy a velmi přesně ho aplikoval. Tím se čtení stalo dost předvídatelné a pro mě ztratilo i dost chuti – chyběl mi prvek překvapení, něco osobního, co by se mi dostalo pod kůži.
Ale nechci Černé ovce zatracovat, četlo se to hezky, plynule, chytré postřehy byly opravdu chytré, ne pouhé stokrát vyslovené banality, morální ponaučení bylo zjevné (pravdivost nezatíženého dětského pohledu v kontrastu s předsudky a lhaním si do kapsy, které provozovali dospělí obyvatele ulice), velmi jsem s ním souzněl a donutilo mě trochu přemýšlet i o mém vlastním okolí, jestli někoho nesoudím příliš přísně nebo zcela nespravedlivě.
„‚Od začátku jsem měla pravdu,‘ pronesla jsem při pohledu na kříž. ‚Hledaly jsme ve špatných domech.‘
‚Ale já bych neřekla, že tohle je znamení, že tady Bůh opravdu je,‘ opáčila Tilly. ‚Moje máma má spoustu kuchařek, ale nikdy pořádně nevaří.‘“
Teď jsem dopsala komentář ke Glattauerovi - Není zač. A protože jsem obě knihy doslova zhltala v těsném závěsu (a to jsem se v textu vracela a vůbec si je různě šetřila), musím připojit zasloužený lesk pěti hvězd i zde. Obě knížky na mě výrazně a vyjímečně zapůsobily. Černé ovce stylem psaní, břitkým vtipem, trefným popisem naší lidské nedokonalosti a složitosti pohnutek, nesvatouškovskými pohledy na víru i respektem k tomu, co je opravdové. Nebulvárním uvažováním nad diskutovanými tématy dneška. Jsem moc ráda, že mě tyhle tituly neminuly.
Velice krásná kniha, ze které přímo dýchá styl mé oblíbené Flannery O´Connor a která mě doslova nadchla svojí bezprostředností, ale i překvapila naprosto pravdivým vystižením charakterů lidí žijících na maloměstských předměstích. Určitě se k ní někdy vrátím :-)
Citát na závěr: "Myslím, že je to tady moc růžové i na Ježíše."
Trochu detektivka, trochu psychologický román, napsaný takovým dětským jednoduchým způsobem. Horké léto v knize konvenuje s letošním horkým létem u nás. Příjemná a milá kniha.
Horké léto v anglickém maloměstě, to se hodilo v letošním českém horku (a také na maloměstě). Vypravěčkou je převážně malá Grace a její komentáře a úvahy byly tím, co se mi opravdu moc líbilo, snad i proto, že není úplně vzorná. Také odkrývání skutečných životů jednotlivých obyvatel několika domů ulice, bylo zajímavé (kapitoly jsou pojmenované podle čísla domu nebo místa, kde pokračuje příběh), mnohé vyjde postupně najevo. Náboženská linka příběhu mě málem odradila už v anotaci, nakonec nevadila a měla svoje místo (a jinak, než jsem se obávala). Plné hodnocení nedám pro jakýsi pocit nedořečeného, který se mi dostavil po přečtení, a nemyslím tím jen konec, i takové neukončené náznaky příběhů některých postav. V knížce je však několik pasáží a vět tak čistých a krásných, většinou zaznamenávajících dětské vidění světa kolem sebe a toho dobrého i špatného v lidech, že stojí za to, pustit se do čtení. Dokud je léto.
no téda, parádní čtení o jedné čtvrti a jejích tajemstvích, knížka, o které musíte ještě přemýšlet, uvažovat o tom, co se postupně odhalilo. za mě perfektní, posmutnělé, trošku mrazivé, malinko úsměvné.
Zacatkem je tezke se projousat, ale pak uz clovek potrebuje cist dal, aby zjistil, co se teda ksakeu stalo… kazdy z ulice ma tajemstvi a ta se pomalu rozkryvaji. Stve me konec, kdybych si neco chtela domyslet, napisu knihu sama, nesnasim nedokoncene knihy. :D