• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Joanna Cannon

Černé ovce a beránek boží

„Zacatkem je tezke se projousat, ale pak uz clovek potrebuje cist dal, aby zjistil, co se teda ksakeu stalo… kazdy z ulice ma tajemstvi a ta se pomalu rozkryvaji. Stve me konec, kdybych si neco chtela domyslet, napisu knihu sama, nesnasim nedokoncene knihy. :D“... celý text
— Littlemonday

---

Černé ovce a beránek boží

„Mela jsem velke premahani, abych tuto knihu vubec docetla. Priserne zdlouhave vypraveni, na domneleho vinika bylo poukazano na samem zacatku knihy a bohuzel to bylo uz od pocatku velmi pruhledne. Kniha ma 411 stran bez jakekoli kolize, nudny popis lidi v jedne zvracene ulici na predmesti Anglie. Jsem rada, ze jsem docetla, nemam rada nedoctene knihy, dost jsem se do cteni nutila. Konec byl pro me taky velke zklamani. Kniha je dle meho az moc presycena hledanim Boha. Nejlepsi citat z knihy: "Ze statistickeho hlediska musite ujit jen urcity pocet kroku, nez nekoho znovu potkate." Stesti je, ze autorka napsala jen jednu knihu.“... celý text
— Knihomolka134

---

Černé ovce a beránek boží

„Nevím, chvílemi jsem měla záchvěv, že se mi to i líbí. ale celkový dojem moc valný nakonec není: hlavně smutek zůstává, jakkoli to bylo zabalené do jakéhosi (pozitivního) hledání Boha (ve skutečnosti Ježíše), tak se nám tu zhmotnily nej(h)různější verze sousedských vztahů v Ulici (tak je to v knize!) a nejbližším okolí. Deset let staré činy, tajnosti, klamy, lži, nepřiznání barvy, zamlčení, se už překroutily tak, že se nedají prakticky rozplést. Nová událost sice rozvíří vlny, ale že by se z toho obyvatelé Ulice nějak poučili a vyloupli náležitě očištění? Ani náhodou. Takový dojem to na mě nedělá. Předsudky a vlastní vnímání té "svaté pravdy" jim (a světu) povládne neotřesitelně dál. Přední holčičí duo pátraček mi připadalo až moc uměle vytvořené a stejně umělé vývody a moudra jim vkládala autorka do úst. Neuvěřitelné ani u starších, a jim bylo jen deset. Takže dojem rozpačitý, zbytečně mnoho vrstev a forem, nepříjemný podtext, strašně zdlouhavé, s neustálým opakováním téhož, nezapůsobilo to na mne jako dobré čtení. 65% Skoro se v tom (i mém komentáři) ale utopila pozitiva: velmi zajímavé slovní obraty a příměry (třeba jak "schoval myšlenky do kapes"...). Ale ještě jeden stesk na závěr: zase si nakladatel/překladatel nevhodně pohrál/i s převodem originálního titulu do češtiny: v textu jsou přitom výhradně kozlové a ovce (nikoli černé, ale bezbarvé), nic moc, ale vcelku srozumitelné.“... celý text
— soukroma

---

---

Černé ovce a beránek boží

„Zajímavá myšlenka knihy, ale v celkovém kontextu mě kniha nenadchla.“
— Bustedka

---

Černé ovce a beránek boží

„Zajímavá, netradiční skorodetektivka, jenže pro mě určitě alespoň do poloviny nikterak čtivá. Všudypřítomné vedro, nám všem v posledních desetiletích už poměrně známé, autorka popisovala velmi výmluvně, to ano: "Šly jsme zpátky ulicí. Ploužily jsme se vedrem a tížila nás váha oblohy. Dívala jsem se na kopce nad městem, ale nedalo se poznat, kde končí kopce a kde začíná obloha. Léto je svařilo dohromady a obzor se třpytil, syčel a nechtěl se dát najít." Ale podobně jako například Makropulos jsem měla zpočátku značný problém s postavami - o kom je vlastně řeč, kdo bydlí v domě číslo X (výjimkou byl ovšem jediný dům). Místy přemoudřelé řeči obou hlavních hrdinek - třeba: musím si hledat nějakou sofistikovanější přítelkyni - mě taky popuzovaly. Ale to byly jen takové drobné vady na kráse, to podstatné zůstává, jak ve svém komentáři napsala milary. Pro mě to bylo čtení náročnější a pomalejší, ale stálo za to. Komentář mikika to vystihuje naprosto dokonale. "Bylo zvláštní, jak minulost často prorážela do přítomnosti jako vetřelec, nebezpečný a nevítaný. Ale přitom kdykoli byla minulost pozvána dál, kdykoli byla její přítomnost vyžadována, jako by se docela vytrácela, a člověk si pak říkal, jestli vůbec kdy nějaká minulost existovala."“... celý text
— broskev28