Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343295/bmid_cerni-baroni-aneb-valcili-jsme-za-c-ZK8-343295.jpg
5
1093
1093
Černí baroni série
1. díl >
Další vydání známého a oblíbeného díla z pera renomovaného autora a osvědčeného vypravěče Miloslava Švandrlíka vychází opět se všemi původními ilustracemi, které na míru této knize nakreslil Jiří Winter – Neprakta. Dnes již klasický titul připomínající doby nedávno minulé, v němž autor, který vojenskou prezenční službu vykonával v letech 1953–55 na pracovištích Technických praporů v západních a jižních Čechách, barvitým a osobitým způsobem popisuje všední absurdity nevšední doby Československo-sovětského poválečného přátelství a její odraz nejenom v životě vojenských branců – pétépáků.... celý text
Přidat komentář
Kdysi mi to připadalo vtipné, v současnosti už jen celkem čtivé. Každopádně jako kratochvilná záležitost v pohodě.
Humorná knížka, která možná trochu moc idealizuje poměry u armády, v tomto případě u oddílů PTP; na druhé straně ale Švandrlík dobře vystihl dobu 50. let se vší tou paranoiou a strachem z diverzantů a imperialistů, kteří jen číhají na sebemenší zaváhání aby mohli udeřit... Švandrlík také dobře vystihl jednotlivé charaktery pétépáků a především pak jejich nadřízených v čele s legendárním Terazkym a plejádou "uvědomělých" důstojníků, kteří moc inteligence nepobrali, a pro něž byla armáda spíš ideální zašívárnou před civilem a potažmo před prací, než onou pověstnou "službou lidu". Kniha obsahuje také několik pozoruhodných návodů jak účinně pracovat na 150 a více procent a zároveň se šikovně ulejt...
Celkově se dá říct, že se jedná o lepší hospodské čtivo, které se čte výborně navečer, ideálně spolu s konzumací lahvového či točeného ležáku. Nejlepší by byla samozřejmě konzumace Senátora; já osobně pak preferuji k Baronům konzumaci piva z poličského pivovaru.
Škoda, že knížka je oproti filmu zbytečně zdlouhavá. Jinak snad není co vytknout. Především kapitolu o erárních vepřích považuju za naprostý vrchol výsměchu komunistickému systému.
Na začátku jsem se trochu nudil (kopie filmu), ale pak se to "rozjelo" a kniha mě začala bavit svým humorem :) Film je složen z toho nejlepšího z knihy.
http://www.youtube.com/watch?v=fJkHUpAFO38
Hodně povedená kniha u které jsem se ze srdce nasmála. Česká klasika s nesmrtelným terazky som majorom.
Můj kamrád tu dobu zažil - sloužil dokonce ve stejné jednotce s p. Švandrlíkem (Kefalínem) - a mnohokrát nám vyprávěl příběhy z vojny. A musím říct, že pan Švandrlík si nic nevymyslel, spíš leccos ještě vynechal (např. úmyslný požár ubytovny kvůli propitým botám). Výtečně napsané. Kdo chce, ten tam najde i tu černou stránku oné šílené doby.
Ani jsem to nedočetla. Přišlo mi to jako obhroublé hospodské čtení, psané prostým jazykem. Nijak významně se to neliší od vzpomínek na vojnu, jediný rozdíl je v tom, že se jedná o PTPáky, takže to má působit asi dojmem jistého odboje nebo opovržení režimem. Nevím, Kefalín na mne působí jako méně zapálený Jasánek, je to také svazák a žádný velký hrdina. Musím říct, že film mám velmi ráda a z té knížky asi vytáhli to nejlepší.
Úžasná kniha, ke které se vždycky ráda vracím. Tahle kniha mi vždycky vrací dobrou náladu. Z celé knihy se mi nejvíc líbí major Terazky, jeho hlášky jsou nezapomenutelné a jeho logika mě vždycky skvěle pobavila.
U mňa tiež osvedčená dnes už takmer klasika, pri ktorej sa zakaždým nasmejem do nepríčetnosti, aj keď som to čítala a hlavne videla už X-krát. Len sa obávam, že generácia mladých ľudí narodených po revolúcii to nemôže dostatočne oceniť, ani pochopiť, rovnako ako nedávno uvedený film Občanský prúkaz. Takže šťastie (či smola?) pre tých, čo vedia, o čom to vtedy bolo..Skrátka, zasa raz smiech cez slzy.
Dobrý voják Švejk v lidově-demokratické armádě. Před revolucí - ačkoli nesehnatelné - notorický známé a často citované dílo.
Komentovat Černé barony je totéž jako nosit dříví do lesa. Tak jen tak pro ilustraci přidám pár poznámek. Mezi 1. a 2. vydáním uplynulo třicetjedna let. Neznamená to ale, že by kniha nebyla čtivá. Ona byla totiž nevydatelná a tak mezi prostým lidem tehdy československým kolovala v nesčetných opisech (bylo by zajímavé porovnat počet oficiálně vydaných a ilegálně opsaných výtisků) - to samo o sobě vypovídá mnoho o její kvalitě a hlavně oblibě. Zejména když si uvědomíme, že převážnou část tohoto období nebyly k dispozici počítače a kopírky, takže se opisovalo ručně perem, tužkou a jen nemnozí podezřelí podivíni měli psací stroj (muselo se fest do něj bušit, aby se propsalo aspoň 10 kopií - chudák můj Consul má dodnes dokřivené klapky). Proč takový zájem?
- jsme označováni za národ švejků - tradice vojenského humoru je u nás značně silná,
- každý muž (kterému se nepovedlo vyklouznout z tenat branné povinnosti) byl voják a nemusel být ani u PTP, aby byl obeznámen důvěrně s vojenskou buzerací a její tupou nesmyslností,
- zakázané ovoce nejvíc chutná a odjakživa rádi děláme vrchnosti naschvály.
Kniha a její humor není intelektuální (jak tady bylo podotknuto) a není ani absurdní - to je jen povrchní dojem pramenící z neprožití doby - ale naprosto reálná a proto měla možnost a také oslovila široký okruh lidí. Mám dojem, že bude oslovovat i další generace, které tu dobu nezažily na vlastní kůži. A musím se přiznat, že i když jsem ji sám opsal a rozdal přátelům, sám mám jen 2.vydání z roku 1990 (tedy vlastně 1. ponormalizační a kompletní) - můj opis mi neznámý pachatel ukradl, čórnul, čmajznul z knihovny a uznejte, že jsem s tím na policajty jít nemohl.
V mém výtisku je pěkné Švandrlíkovo povídání o vzniku Černých baronů - jak se mi to podaří slíznout, tak to tady ještě doplním, je to docela zajímavá story, třeba to někoho zaujme.
Zadařilose - nechám promluvit autora :
To, že napíši Černé barony, jsem věděl už při výkonu vojenské prezenční služby v Nepomuku a přilehlých pracovištích. Jenže pustit se do rozsáhlejšího díla jsem si ještě netroufal. Teprve v roce 1963 jsem napsal prvních 120 stránek. Četlo je několik mých přátel, kteří mě označili za sebevraha a prohlásili, že „tohle" nevyjde ani za sto let. Vzhledem k této vyhlídce jsem učinil pětiletou přestávku až do jara 1968. V té době obnovil pan Josef Čábela nakladatelství v Havlíčkově Brodě a nazval je Vysočina. Pobízel mě k rychlému dokončení Baronů s tím, že je okamžitě vydá. Po vstupu vojsk Varšavského paktu do Československa jsem měl hotovu polovinu knihy, ale nakladatel nechtěl dále čekat. Sebral mi ze stolu sedmnáct kapitol a vydal na poslední chvíli to, co bylo později označováno jako první díl. Psal jsem dále, ale pak jsem to znovu zarazil. Na štěstí zasáhla moje žena, která si vyžádala dokončení Baronů k Ježíšku. Tomu nebylo možno odolat. Ukázky z druhého dílu jsem četl při Návštěvních dnech v Semaforu až do chvíle, kdy to kompetentní činitelé zakázali.
Knížka vyšla bez mého vědomí v zahraničí, u nás byla opisována, fotografována a jinak rozmnožována. Veksláci ji prodávali na černém trhu. Z knihoven byla ukradena dřív, než mohla být stažena z oběhu.
Mezi lidmi koloval i třetí díl, který jsem nenapsal. Vydal ho v Curychu nějaký podnikavý hostinský, ale mnoho lidí zřejmě neošálil. Dokonce ani podezíravé orgány v Československu.
Nyní v Mladé frontě vycházejí Černí baroni kompletní. Franta Voňavka, kapitán Ořech ani mnozí jiní si je už nepřečtou. Snad pobaví alespoň jejich potomky.
Miloslav Švandrlík
Možná nejvtipnější kniha, co jsem kdy četl. Není to tak intelektuální jako třeba Hlava XXII, ale absurditou si to nezadá:)
Nesrovnávala bych to s filmem, spousta věcí tam chybí. Kniha je skvělá, aneb, jak se dá psát vesele o smutných věcech.
Štítky knihy
satira česká literatura armáda šikana černý humor poruchy řeči vojenský výcvik exilová literatura PTP (Pomocné technické prapory) vulgarismy, nadávkyAutorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Dobrá kniha,ale filmová verze se mi líbila více