Říkali mu Terazky
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30871/bmid_rikali-mu-terazky-aneb-sest-pullitr-k6S-30871.png
4
206
206
Černí baroni série
< 2. díl >
Vyprávění navazuje na slavné Černé barony. Major Haluška řečený Terazky, jako civil rubající někde v lese dřevo, se setkává s bývalým vojínem Kefalínem, nyní již známým spisovatelem. Mezi někdejším nejvyšším pánem na Zelené hoře a "průserářem" jeho pétépácké jednotky nikdy nebylo otevřené nepřátelství a rádi spolu zajdou na pivo, zavzpomínat na staré časy. U šesti půllitrů znovu ožívají postavy a příběhy oné absurdní doby socialismu padesátých let.... celý text
Přidat komentář
Beru to jako takové doplnění osudů účastníků z Černých baronů, kdy se náhodně setkají Kefalín a major Terazky. Jak jinak, než u piva pak probírají časy minulé a my se dovíme mnohé o dalších osudech různých postaviček z předešlé knížky. Bavila jsem se dobře.
Tak možná o maličko slabší, než Černí baroni, ale určitě pořád velmi vtipné čtení, u kterého jsem se mnohokrát začal smát nahlas. Švandrlík je opravdu výborný vypravěč, který navíc skvěle zvládá češtinu způsobem elegantním a zároveň velmi přístupným. A samozřejmě také parádně pracuje s Terazkyho slovenčinou. Drobným nedostatkem knihy je, že značná část vtipů má schéma: něco se stane/někdo něco řekne a major Haluška to slovensky okomentuje. Na druhou stranu, i v tomto dokáže být autor suverénně vtipný, a když si navíc uvědomíme, kolik příhod v oceňovaném Haškově románu má podobný postup (jen je zde glosátorem Švejk), bylo by pokrytecké příliš to kritizovat. Tato kniha prostě bezvadně plní účel, pro který ji většina čtenářů vyhledává: umí pobavit a rozesmát!
Ono to není zase až tak úplně pokračování Černých baronů, je to spíš pohled na stejnou dobu z jiné strany. Sice příběhem proplují postavy jako Kefalín, Vata, Voňavka, Ciml nebo Jasánek, ale tentokrát to není o nich. Tentokrát je to, jak už název napovídá, především o majoru Haluškovi. A vůbec o "důstojnickém" sboru na Zelené hoře u Nepomuku. Dozvíme se i něco o jejich soukromí, ale hlavně se utvrdíme o jejich omezenosti. Tak to tenkrát bohužel chodilo, a na rozdíl od knihy to vůbec veselé nebylo. Kniha celkem pobaví, ale úrovně Černých baronů nedosahuje.
Klasika potěší ale dá i myšlenky do hlavy jako to byla divná doba jak se žilo bohužel to kolikrát veselé nebylo.
Další veselý pohled na nepomucký útvar, tentokrát z pohledu důstojníků sloužících na Zelené hoře. A ti, nebudeme si nic nalhávat, nepatřili mezi nejostřejší tužky v penále, proto je i dostatek příležitostí užít si jejich "schopnosti" při velení vojákům základní služby.
Taky by stálo za zfilmování :-D udržuje si laťku nastavenou ČB, chvilkama až trochu do extrému. V dnešní době už by asi úplně neprošlo :-D
Opět jsem se úžasně bavila. I v této knize jsou části, které byly zfilmovány. Doporučuji všem, kdo se chtějí pobavit.
Věnováno majoru Haluškovi : "Čo bolo, to bolo, terazky som civil".
Opět oprášeno po letech a opět bezva. K tomu jako bonus známé prostředí a humor pana Švandrlíka ...prima relaxace.
Volné pokračování Černých baronů, kdy se spolu u piva sejdou major Haluška v té době již v civilu a bývalý vojín Kefalín. Oba vzpomínají na dobu, kdy spolu sloužili u PTP a hlavně na bývalé vojáky a důstojníky. Humorné ač někdy hořkosladké příběhy dobře doplňují předchozí román.
Když přijde na stůl poslední půllitr, nedá se nic dělat. Další exkurze do prostředí černých baronů, prolínající se s oním stěžejním dílem, neztrácí na přitažlivosti a dokonce některé pasáže s oblibou a rád cituji, ale ten zvláště ustřelený konec... jistě, jde říci, že se jedná, filmově řečeno, o takový spin-off, ale šlo ho dotáhnout ještě o kousek dál. Jenže to by se Kefalín s Terazkym museli pěkně zlískat.
Musím napsat, že mě tento román příjemně překvapil. V druhé části knihy jsem se upřímně bavil, druhá část se mi zdá lepší, jak první. Kniha je to velmi dobrá, ale ocení ji hlavně ti, co zažili socialismus a všechny ty absurdity, které autor popisuje. Je skvělé, že se autor nevyčerpal Černými barony a dokázal napsat velmi solidní pokračování - jako by se nechumelilo. Za mě - doporučuji.
Mnohem slabší, než první díl. Konec zbytečně moc "socialisticky uvědomělý". Opravdu se mi nechce věřit faktu, že ač je knížka myšlena nadneseně, tak tyhle socialistický kydy VE SKUTEČNOSTI někdo vůbec myslel vážně. Hlavně jsem zůstal s hubou otevřenou při zmínkách o zlých kapitalistech a vykořisťovatelský buržoazní pakáži. Holt jsem ročník, který tyhle časy zažil jen coby malý smrad s plínou na prdeli.
Knížka je fajn, příjemně se čte a celkově je jedním z důstojných pokračování Černých baronů... Možná bych dal i pět hvězd, jenže ty jsem je dal právě původnímu románu a Říkali mu Terazky je zkrátka o něco slabší...
Pana Švandrlíka ráda. Ne všechny jeho knížky mají stejnou úroveň, tahle se četla dobře.
Úsměvná kniha, která vychází ze známějších Černých baronů. Dnes jsou tam vtipné hlavně ty hlášky o "hodných komunistech" a "zlých kapitalistech".
Jako dospívající jsem milovala jsem Černé barony, proto jsem si přečetla i tuto knihu. Ráda bych jí dala 4,5 hvězdičky, protože už mě nechytla jako první díl, ale protože to nejde, dávám jen 4*.
Nakonec dávám 4 hvězdy. Ale spíše by tomu slušelo 3,5 vzhledem k tomu, že Pěti sekyrám poručíka Hamáčka jsem dal taky 4, ale Terazky (jako kniha, nikoliv jako postava!) jeho kvalit nedosahuje. Není to špatné, to vůbec ne (a proto jsem nechtěl dát 3 hvězdy). Jen to už není jako ty dvě předešlé knihy, které jsem četl (a ano, Hamáček vyšel až později, ale četl jsem ho dříve). Čo bolo, to bolo. Jdeme na pivo k Jelínkům.
Štítky knihy
humor 20. století česká literatura 50. léta 20. století humoristické povídky socialismus humoresky humoristické romány 2. pol. 20. století česká kresbaAutorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Pokračování Černých baronů trochu jinak, tak se dá označit tato kniha. Zaujala mě skutečnost že autor v této knize neklade důraz na řadové vojíny ale čtenáři servíruje pohled na neskutečně tupé vojáky z povolání. Na vojně jsem byl, poznal jsem vojáky z povolání, někteří se svým uvažováním trochu podobali těmto knižním. Je ovšem pravda že si tímto někdo prošel mě doslova nahání hrůzu.